21 C 259/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 79 143 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky 30 143 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 070,92 Kč, s úrokem ve výši 22,32 % ročně z částky 49 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 379,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 49 000 Kč od 30. 1. 2024 do 4. 3. 2024.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 49 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 000 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 6 103 Kč.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k podepsanému soudu včetně jeho doplnění se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřené dne 17. 12. 2021, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou 31 949 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaného úroku 22,32 % ročně ve výši 22 000 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 740 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách v hotovosti po 3 903 Kč, s tím že poslední den splátky byl stanoven na 17. 9. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých informací o jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, jenž byly následně zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny z pracovní smlouvy, výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouvy. Žalovaná svým smluvním povinnostem nedostála, když splátky na jistinu úvěru se sjednaným úrokem z jistiny právní předchůdkyni žalobkyně nehradila řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 21. 3. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, s účinností k 29. 1. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno. Celkem žalovaná uhradila do dne podání žaloby částku 1 000 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje uhrazení jistiny ve výši 49 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 30 143 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 22,32 % ročně z částky 49 000 Kč za období od 18. 9. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 4 070,92 Kč, kapitalizovaného úroku v zákonné výši 11,75 % ročně z 49 000 Kč za období od 21. 4. 2022 do 29. 1. 2024 ve výši 10 379,49 Kč, úroku ve výši 22,32 % ročně z částky 49 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úroku v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 49 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. K uhrazení dlužné částky byla žalovaná žalobkyní vyzvána upomínkou ve lhůtě nejméně sedmi dní před podáním žalobního návrhu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná je státní občankou Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice (dle informačního sytému základních registrů bydliště na adrese uvedené v záhlaví rozsudku), ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4, 11 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis).

4. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána, přičemž ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení. Z těchto důvodů bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jednáno a rozhodováno v její nepřítomnosti.

5. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 17. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 50 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 43 % ročně. Žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni spolu s jistinou poplatek ve výši 29 240 Kč, představující úrok ve výši 22 000 Kč, částku ve výši 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, částku ve výši 5 740 Kč za rozšířenou doplňkovou službu flexibilního splácení. Za doplňkovou službu pojištění se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 2 709 Kč. Dle smluvních ujednání byla žalovaná povinna právní předchůdkyni vrátit celkovou částku 81 949 Kč v 21 měsíčních splátkách po 3 903 Kč, přičemž poslední splátka byla výši 3 889 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , zařazení zákazníka do pojistného programu).

7. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaná uvedla, že žije v nájmu, úvěr potřebuje na vybavení domácnosti, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaná na plný úvazek jako prodavačka v Bille s čistým měsíčním příjmem 19 724 Kč, jiný zdroj příjmů nemá, další čisté příjmy domácnosti činí 33 000 Kč, měsíční výdaje má ve výši 5 000 Kč, externí splátky 2 000 Kč, má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, kreditní kartu nemá, automobil nevlastní. Údaje měly být ověřovány pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce září a říjen 2021 (zákaznická karta).

8. Žalovaná v době uzavření smlouvy žila v podnájmu ještě s jednou osobou, výše nájemného činila 12 500 Kč měsíčně a poplatky 2 500 Kč měsíčně (podnájemní smlouva o podnájmu jednotky z 29. 1. 2020 a předávací protokol z 29. 1. 2020).

9. Na svůj dluh žalovaná uhradila pouze dne 21. 3. 2022 částku 1 000 Kč (tabulka umoření).

10. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, přičemž o postoupení byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, odeslaným dne 20. 2. 2024. S oznámením o postoupení pohledávky byla žalovaná rovněž vyzvána k jejímu zaplacení ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 včetně přílohy č. 1 Seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 1 2024 včetně podacího lístku ze dne 20. 2. 2024).

11. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 22. 5. 2024 odeslaným téhož dne. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila (předžalobní upomínka ze dne 22. 5. 2024 včetně podacího lístku ze dne 22. 5. 2024).

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

13. Dne 17. 12. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 50 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a poplatkem za pojištění úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila řádně možnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná svým smluvním povinnostem nedostála, když čerpané peněžní prostředky včetně poplatků včas a řádně nevrátila, na pohledávku uhradila pouze částku ve výši 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela jako postupitel s žalobkyní jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem zástupce žalobkyně před podáním žaloby. Žalovaná na výzvu nikterak nereagovala a nezaplatila již ničeho.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 3 odst. 1 (volba práva), čl. 6 a čl. 12 bodu 1. písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

24. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

25. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované skutečně poskytla částku 50 000 Kč, žalovaná však právní předchůdkyni žalobkyně vrátila pouze částku 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalované tak, že u žalované nijak neověřila její výdaje (resp. zkoumala pouze výdaje spojené s bydlením žalované) a její příjmy neověřila řádně. Žalobkyně sice soudu sdělila, že ověřovala příjem z výplatních pásek žalované a z její pracovní smlouvy, k důkazu je však nepředložila. Existence a trvání pracovního poměru nebo jiného obdobného poměru tedy nebyla zjišťována. Stejně tak žalovanou tvrzený jiný příjem ve výši 33 000 Kč nebyl nikterak posuzován. Výdaje žalované byly pouze odhadnuty v nepřiměřeně nízké výši (když jen z podnájemní smlouvy je zřejmé, že musely být vyšší než 5 000 Kč měsíčně), nikoli ověřovány. Lustraci žalované v dostupných databázích dlužníků bankovních a nebankovních subjektů, popřípadě v insolvenčním rejstříku právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla vůbec. Žalovaná přitom měla splácet jiný úvěr / úvěry. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalované a neověřila, jak žalovaná se svými příjmy vychází, například výpisy z účtu žalované, a neověřila, zda žalovaná nemá jiné závazky, nemohla znát finanční situaci žalované.

26. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované.

27. Co se týče argumentace žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud konstatuje, že tento není na daný případ aplikovatelný, neboť nyní posuzovaná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti ZoSÚ, nikoli za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Nelze proto opomínat § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZoSÚ a nelze proto učinit závěr, že postačuje, že předmětné listiny, ze kterých poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Navíc výdaje žalované z žádných listin ověřovány nebyly.

28. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

29. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované v posuzovaném případě představuje částka 49 000 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla (50 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaná uhradila (1 000 Kč).

30. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byl povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelkou požádána, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024, odeslaným jí dne 20. 2. 2024, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 5. 3. 2024, tj. ode dne následujícího po uplynutí 10denní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto bylo žalované doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání (23. 2. 2024).

31. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem I. zamítnout.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 103 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalované v rozsahu 38 %). Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 166 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), odměna ve výši 17 200 Kč za čtyři úkony právní služby po 4 300 Kč, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast na jednání před soudem dne 4. 11. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu), a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 3 864 Kč. Poměrná část nákladů ve výši 24 % z částky 25 430 Kč činí po zaokrouhlení částku 6 103 Kč. Za podání ze dne 26. 10. 2024 soud žalobkyni odměnu nepřiznal, neboť doplňující podání, resp. procesní vyjádření žalobkyně, si nevyžádal postup žalované ani neočekávaný vývoj procesní situace. Samostatné podání tak nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalované povinnost k takové náhradě spravedlivě uložit.

33. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení, náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).