21 C 285/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B pro určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobkyně není od 16. 12. 2017 vlastníkem motorového vozidla značky Škoda – Octavia, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 9 991 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi domáhala, aby soud určil, že není od 16. 12. 2017 vlastníkem motorového vozidla značky Škoda – Octavia, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jako „vůz“ nebo „vozidlo“) s odůvodněním, že uvedený vůz žalobkyně prodala dne 16. 12. 2017 žalovanému. V kupní smlouvě bylo dohodnuto, že žalovaný na své náklady zajistí přepis vozu v registru vozidel v zákonné lhůtě deseti dnů ode dne podpisu kupní smlouvy, což ovšem neučinil. Žalobkyně není povinna protokol o evidenční kontrole připravit dopředu, a navíc žalovaný se sám zavázal, že učiní zápis v registru, i přes to však žalobkyně žádost o změnu údajů o vlastníkovi na registr vozidel z opatrnosti na rozdíl od žalovaného podala. V registru vozidel je tak jako provozovatel a vlastník vozidla evidována stále žalobkyně, které hrozí újma, jelikož nemá možnost ovlivnit chování řidiče vozu při dodržování pravidel provozu vozidla na pozemních komunikacích, spadá na ni odpovědnost za případné dopravní přestupky a podaná žaloba tak představuje jediný prostředek, jak lze změny údajů v registru silničních vozidel dosáhnout, což bylo i judikováno v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní bezúspěšně vyzván k mimosoudnímu vyřešení sporu. Žalobkyně žádala žalobě vyhovět a přiznat náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný potvrdil, že účastníci dne 16. 12. 2017 uzavřeli ohledně vozu kupní smlouvu, ale dne 3. 1. 2018 došlo k nehodě, při které se auto stalo nepojízdným a nebylo objektivně možné doložit úřadům doklady, zejména protokol o evidenční kontrole vozidla. Navíc žalobkyně měla možnost doklady a protokol o evidenční kontrole připravit sama a předat plnou moc při přepisu vozu žalovanému, čímž by se předešlo situaci, která nastala. Oba účastníci mají povinnost k přepisu vozu, a proto se žalovaný necítí odpovědný za nedoložení podkladů k přepisu vozidla. V lednu 2018 pak žalovaný vůz prodal za částku 4 000 Kč jiné osobě, ale protože doklady k vozu nejsou, nedošlo ani k jeho přepisu. Je tedy otázka, zda je žalovaný v předmětné věci vůbec pasivně legitimován, a pokud není, měla by být žaloba zamítnuta a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení. Pokud by ovšem soud žalobě i přes to vyhověl, pak by vzhledem k okolnostem případu, kdy se žalobkyně vzdala odpovědnosti k přepisu vozu a žalovaný nebyl schopen objektivně doklady doložit, měl rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu.

4. Žalobkyně dne 16. 12. 2017 prodala za 59 000 Kč žalovanému osobní vozidlo tovární značky Škoda – Octavia, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, . V bodě 1.4 smlouvy bylo sjednáno, že změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru vozidel zajistí na své náklady žalovaný (kupní smlouva č. , Anonymizováno, uzavřená účastníky dne 16. 12. 2017). Téhož dne došlo k předání vozu žalovanému, kterému byly rovněž odevzdány doklady k vozu (protokol o předání vozidla ke kupní smlouvě č. , Anonymizováno, ze dne 16. 12. 2017). Vyúčtovanou kupní cenu (faktura – daňový doklad č. , RČ, znějící na částku 62 950 Kč) žalovaný uhradil dvěma splátkami dne 16. 12. 2017 (příjmové pokladní doklady ze dne 16. 12. 2017 na částku 9 950 Kč a na 53 000 Kč). Žalobkyně dne 18. 12. 2017 podala žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla (žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla ze dne 18. 12. 2017 včetně doručenky do datové schránky ze dne 18. 12. 2017). Dne 3. 1. 2018 v 21:40 hodin žalovaný vůz naboural (protokol o nehodě v silničním provozu Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje z 4. 1. 2018 a fotografie vozidla). Žalovaný následně vůz dne 25. 1. 2018 prodal za 4 000 Kč (kupní smlouva datovaná 25. 1. 2017 vč. prohlášení kupujícího , adresa, z , datum, ). Ke splnění povinnosti přepisu vozu byl žalovaný rovněž vyzván předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 19. 6. 2024, odeslanou téhož dne (předžalobní upomínka ze dne 19. 6. 2024 včetně potvrzení o podání ze dne 19. 6. 2024).

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

6. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

7. Podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění do 30. 9. 2018, došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně. Pro prokazování zmocnění k zastoupení platí § 8 odst. 5 obdobně.

8. Podle § 8 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění do 30. 9. 2018, se k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla přiloží a) v případě převodu vlastnického práva 1. technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, 2. protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní, a 3. zelená karta vydaná podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla5, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu, b) v případě přechodu vlastnického práva 1. doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu a 2. doklady podle písmene a); k žádosti se nepřikládají technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, nemá-li je žadatel k dispozici, a protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, podává-li žadatel současně žádost o zápis zániku silničního vozidla.

9. Podle § 2079 odst. 1 zákon č. 89/2012 Sb., občasného zákoníku (dále jen „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

10. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. o. z., na základě které žalobkyně předala žalovanému předmětný vůz a žalovaný se jí za to zavázal uhradit kupní cenu. Vlastníkem vozu se tak stal žalovaný, nicméně v registru vozidel je jako vlastník evidována žalobkyně. Žalobkyně sice je podle § 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích oprávněna podat žádost o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel, nicméně k tomu musí doložit potřebné dokumenty, které však bez součinnosti žalovaného, kterému bylo vozidlo předáno, není schopna získat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 As 346/2019-28). Soudní rozhodnutí je tak za daných okolností jediným způsobilým podkladem ke změně zápisu vlastníka vozidla, neboť bez určení vlastnického práva k předmětnému vozidlu žalobkyně nemůže dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel (popř. v technickém průkazu vozidla) (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006 a rozhodnutí Ústavní soud ze dne 9. 11. 2021, č. j. Pl. ÚS 114/20). Pravomocným rozhodnutím soudu sice nedojde k zapsání žalovaného do registru vozidel jako vlastníka předmětného vozu, ale umožní žalobkyni minimálně odstranit údaje o její osobě z registru vozidel, a tím předejít vážným důsledkům spojeným se zápisem její osoby v uvedeném registru. Pokud by totiž žalobkyně takové změny nedosáhla a byla by stále vedena v registru vozidel jako vlastník/provozovatel, vystavuje se nebezpečí z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupky (dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích) spáchané s vozidlem, které již nevlastní, včetně odpovědnosti za škodu způsobenou takovým vozidlem či povinnosti platit příspěvky do garančního fondu v případě neuzavření povinného ručení k takovému vozu (dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). S možností odstranění údajů o vlastníku vozidla z registru vozidel ostatně počítá rovněž judikatura správních soudů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016).

12. K tvrzení žalovaného o neposkytnutí součinnosti žalobkyně, která dle názoru žalovaného mu měla připravit veškeré doklady při přepisu vozu, soud dodává, že účastníci si ve smlouvě výslovně sjednali, že to bude právě žalovaný, který na své náklady zajistí změnu údajů o vozidle v registru vozidel. Za důvodnou soud neshledal ani námitku žalovaného, že není ve sporu pasivně legitimován. Předně je třeba upozornit, že žalobkyně se svým návrhem domáhala pouze určení, že není vlastníkem vozidla. Nad to žalobkyně nemá žádnou povinnost zjišťovat, na koho mohlo být následně vozidlo převedeno a kdo je jeho aktuálním vlastníkem, když nelze vyloučit, že v mezidobí došlo k dalším převodům vozu na jiné osoby, popřípadě i k úplnému zničení vozu. Současně by nebylo ani spravedlivé na ni takovou povinnost vyžadovat. Je proto namístě, aby žalovaná podala žalobu proti žalovanému, jemuž vozidlo prodala a s nímž vstoupila v právní vztah.

13. Na základě vše výše uvedeného soud shledal, že žalobkyně není vlastníkem předmětného vozidla, přičemž má současně naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 9 991 Kč. Náklady řízení v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají z/e:- zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč,- nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání nebo návrh ve věci samé a účast na jednání dne 16. 12. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t.) z tarifní hodnoty 4 000 Kč (tarifní hodnota byla stanovena z kupní ceny vozidla dle kupní smlouvy z 25. 1. 2018 s ohledem na nehodu žalovaného ze dne 4. 1. 2018) po 1 000 Kč, tj. celkem 4 000 Kč,- paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání nebo návrh ve věci samé a účast na jednání dne 16. 12. 2024) po 300 Kč, tj. celkem 1 200 Kč,- náhrady promeškaného času podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu za cestu na jednání a zpět dne 16. 12. 2024, tj. celkem 400 Kč (4 půlhodiny * 100 Kč),- náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a. t. na trase Praha – Mladá Boleslav a zpět na jednání dne 16. 12. 2024 (122 km) při kombinované spotřebě paliva 6,8 litrů/100 km a ceně paliva 38,70 Kč/ l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb., v platném znění a amortizaci 5,6 Kč dle § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb., v platném znění, tj. ve výši 1 004 Kč,- náhrady 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 1 387 Kč.

15. Soudem nebyly shledány žádné důvody pro to, aby žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovaný se ve smlouvě zavázal učinit změnu údajů v registru vozidel, od vozidla měl veškeré doklady a k nehodě sice došlo desátý pracovní den po uzavření smlouvy, nicméně až ve 21:40 hodin.

16. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.