21 C 293/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 17 989,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 9 989,56 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 158,88 Kč od 28. 1. 2025 do 29. 5. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 158,88 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ve znění jeho doplnění domáhala na žalované zaplacení částky 17 989,56 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 27. 9. 2024 uzavřela se žalovanou distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr až do výše 35 000 Kč s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a předpis denních splátek. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit peněžní prostředky spolu se sjednaným příslušenstvím dle čl. VI. a čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka poskytnutého úvěru byla stanovena ke dni 27. 10. 2024 a konec kreditního rámce byl stanoven ke dni 20. 3. 2026. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zejména prostřednictvím informací získaných od žalované ohledně počtu členů žijících a společně hospodařících v jedné domácnosti, měsíčních příjmů a výdajů žalované, lustrací žalované v CNCB, NRKI a BRKI, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, a kontrolou předloženého dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, v registru Policie České republiky ohledně hledaných osob, v registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku, z registru „sankční seznamy“ a registrů historie klienta. Žalobkyně zjistila výši čistého příjmu žalované 26 600 Kč a v dalším vycházela z informací o platebním účtu žalované a o transakcích na něm. Celkem žalovaná načerpala bezhotovostním způsobem na účet č. , č. účtu, částku 8 000 Kč dne 27. 9. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení s hrazením denních splátek, a proto žalobkyně v souladu s čl. 7 odst. 1 smlouvy vypověděla smlouvu, o čemž byla žalovaná bezprostředně informována prostřednictvím zaslaného e-mailu. Dle čl. VIII odst. 1 smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení od 28. 10. 2024 do 26. 1. 2025 ve výši 116,61 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná upomínána o zaplacení předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 5. 2025. Žalovaná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 7 999,97 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 158,91 Kč, smluvního úroku ve výši 9 714,07 Kč, smluvní pokuty ve výši 116,61 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 158,88 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

4. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

5. Účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 27. 9. 2024 smlouvu, na základě které se žalobkyně se zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr až do výše 35 000 Kč s možností postupného a opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím dle čl. VII smlouvy, zahrnující poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok 1,016 % denně, nejpozději do 21. 3. 2026, v pravidelných denních splátkách, jejichž výše byla určena dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Pro případ prodlení bylo sjednáno v čl. VIII. smlouvy oprávnění žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení. (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25139475ze dne 27. 9. 2024, autorizací ověření totožnosti, , jméno FO, výpisem, souhlasem se zpracováním osobních údajů, předpisem denních splátek, všeobecnými obchodními podmínkami, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informacemi pro spotřebitele.) Žalobkyně vyplatila žalované na její účet č. , č. účtu, dne 27. 9. 2024 částku 8 000 Kč. (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělením banky , právnická osoba, . ze dne 17. 9. 2025). Žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. V době poskytování úvěru vycházela z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činí 26 600 Kč, přičemž žalovaná uvedla výši měsíčního příjmu 21 000 Kč a celkovou výši měsíčních výdajů 16 001 Kč (1 Kč splátky půjček, 10 000 Kč výdaje na bydlení, 6 000 Kč ostatní zbytné výdaje). Žalovaná žalobkyni uvedla, že ve společné domácnosti hospodaří čtyři členové. Žalobkyně počítala s vypočítanými minimálními výdaji žalované ve výši 10 155,5 Kč. (obecné principy posuzování a filozofie Společnosti, identifikovatelné příjmy a výpis o posouzení úvěruschopnosti). Příjem žalované byl ověřen výplatními páskami za červen a srpen 2024. (výplatní pásky žalované za červen a srpen 2024) Prostřednictvím e-mailu odeslaného dne 27. 1. 2025 žalobkyně upozornila žalovanou na dosud neuhrazené závazky po splatnosti a zároveň jí vyzvala k zaplacení dlužné částky 18 619,56 Kč. (výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 27. 1. 2025) K zaplacení dluhu do tří dnů byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 21. 5. 2025, zaslanou žalované téhož dne. (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2025 a podacím lístkem z 21. 5. 2025)

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

7. Žalobkyně poskytla žalované na základě smluvního ujednání částku 8 000 Kč. Žalobkyně nezkoumala před poskytnutím částky řádně příjmy žalované, výdaje žalované nekoumala vůbec. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

19. Mezi žalobkyní a žalovanou měl vzniknout právní vztah založenou smlouvou o úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované částku 8 000 Kč skutečně poskytla, při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, když vůbec neověřovala její výdaje. Úvěruschopnost žalobkyně měla zkoumat lustrací žalované v příslušných registrech a příjmy žalované ověřila jen za měsíce červen a srpen 2024. Výdaje žalované zkoumány nebyly – nebyla tudíž nijak ověřena tvrzení žalované o jejich měsíčních výdajích a finančních závazcích. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala výdaje žalované a neověřila, jak žalovaná se svými příjmy vychází, například výpisy z účtu žalované, nemohla znát finanční situaci žalované.

20. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované.

21. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).

22. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované v posuzovaném případě představuje částka 8 000 Kč, když žalovaná na částku poskytnout žalobkyní ničeho neuhradila.

23. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelkou požádána, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025, odeslanou jí dne 21. 5. 2025, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 30. 5. 2025, tj. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě, která jí byla doručena třetí pracovní den po odeslání (26. 5. 2025).

24. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.