21 C 310/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 12 192,47 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit částku 12 192,47 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 202,92 Kč od 16. 2. 2024 do 21. 7. 2024, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 395,39 Kč od 5. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 5. 8. 2024 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 12 192,47 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 29. 8. 2019, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky dálkovým způsobem. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 298 Kč, splátka byla splatná vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný však nedodržel termín splátky, jenž byla splatná dne 15. 2. 2024, dostal se tak do prodlení. Žalobkyně ho upomínkami ze dne 20. 2. 2024 a ze dne 5. 3. 2024 vyzvala k uhrazení dlužné splátky. Avšak i přes zaslané upomínky zůstal žalovaný nečinný. Žalobkyně proto v souladu s čl. 5.5 smlouvy úvěr ke dni 21. 7. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající části jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, nákladů za upomínky a právní zastoupení. Žalovaný však na jistinu pohledávky žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaná částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 12 192,47 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 23 % ročně z částky 12 192,47 Kč za období od 16. 2. 2024 do 21. 7. 2024 ve výši 1 202,92 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 800 Kč (2 x zaslaná upomínka) a z úroku z prodlení v zákonné výši z 13 395,39 Kč od 5. 8. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně obeslán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Z těchto důvodů bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednáno a rozhodováno v jejich nepřítomnosti.

4. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 29. 8. 2019 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 23 % ročně. Úvěr byl poskytnut ve splátkách s tím, že částka ve výši 15 639 Kč byly přímo použita na úhradu předchozího závazku žalovaného, částka ve výši 8 631 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného a částka ve 6 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně specifikované v bodu 4.8 smlouvy, tj. na účelně vynaložené náklady poskytovatele úvěru na vyřizování úvěru pro žalovaného. Celkově měl žalovaný uhradit částku ve výši 55 562 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč a úroku ve výši 25 562 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku žalobkyni vrátit v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla dle bodu 5. 4. smlouvy výzvou poskytnuta žalovanému lhůta 30 dní ke splacení dlužné splátky. První písemná upomínka byla zpoplatněna částkou 300 Kč a druhá částkou 500 Kč. V případě neuhrazení dlužné splátky ani přes zaslanou druhou upomínku byla žalobkyně oprávněna dle bodu 5.5 smlouvy zesplatnit jistinu úvěru. Součástí smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru byly i podmínky čerpání úvěru a tabulka umoření, na základě které byly žalovanému předepsány detailně jednotlivé splátky úvěru, a zároveň v ní bylo přehledně uvedeno, jaká část konkrétní výše splátky byla použita na jistinu, splátku úroku, inkasní službu, službu PODPORY a zůstatek jistiny. Po úhradě 53. splátky činil zůstatek na jistině 12 192 Kč. Splátka č. 54 byla splatná dne 15. 2. 2024. Na žádost žalovaného byly v rámci smlouvy sjednány i doplňkové služby, a to doplňková inkasní služba a doplňková služba PODPORA. Smlouva o inkasní službě byla uzavřena na dobu určitou od 29. 8. 2019 do 15. 8. 2025 a žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit za výkon inkasní služby po dobu trvání úvěru částku ve výši 8 856 Kč v měsíčních splátkách po 123 Kč. Smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora umožňovala žalovanému odložit si tři splátky ročně o jeden měsíc a přerušit splacení na dobu až devíti měsíců, za což se žalovaný zavázal po dobu trvání úvěru uhradit částku ve výši 29 016 Kč v měsíčních splátkách po 403 Kč. Žalovaný v dotazníku k posuzování bonity žadatele (spotřebitele) uvedl, že má uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, . na pozici dělník, nevlastní žádnou nemovitost, což mělo být ověřeno výpisem z katastru nemovitostí, jeho příjem dosahuje částky 31 359 Kč a výdaje částky 3 800 Kč, náklady na bydlení má nulové, nemá žádnou vyživovací povinnost, za sportovní sázky vydá 3 115 Kč. Žalovaný měl být lustrován v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku s výsledkem bez záznamu a dle nebankovního výpisu měl být úvěruschopný (prokázáno smlouvou o poskytnutí úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 8. 2019 a jejími přílohami č. 1 – 7). Žalovaný uhradil dne 29. 8. 2019 verifikační platbu ve výši 10 Kč (prokázáno potvrzením o verifikační platbě ze dne 29. 8. 2019) a žalobkyně převedla dne 30. 8. 2019 na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 8 361 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě). Předepsanou splátku splatnou 15. 2. 2024 žalovaný ani přes upomínky včas a řádně nehradil (prokázáno upomínkou č. 1 ze dne 20. 2. 2024 včetně podacího lístku ze dne 20. 2. 2024 a upomínkou č. 2 ze dne 5. 3. 2024 včetně podacího lístku ze dne 5. 3. 2024). Žalobkyně proto úvěr ke dni 21. 7. 2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celkové částky 18 195,39 Kč skládající se z dlužné jistiny 12 192,47 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 1 202,92 Kč, nákladů za upomínání 800 Kč a nákladů právního zastoupení 4 000 Kč nejpozději do 4. 8. 2024 (prokázáno zesplatňovací/předžalobní výzvou ze dne 21. 7. 2024 včetně podacího lístku ze dne 21. 7. 2024.).

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

7. Dne 29. 8. 2019 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný svoje závazky řádně a včas neplnil, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Celkem žalovaný uhradil žalobkyni částku 40 916 Kč (53 splátek po 772 Kč).

8. Založený důkaz screenshotem obrazovky nebyl žalobkyní k důkazu navrhován a soudu ani nebylo zřejmé, co jím chtěla žalobkyně prokázat.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému16. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému skutečně poskytla částku 30 000 Kč, resp. 24 000 Kč, když 6 000 Kč si nechala jako poplatek na své náklady. Žalovaný jí pak uhradil 40 916 Kč. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. o povinnosti tvrzení (doplnění tvrzení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalované) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v řízení ohledně zkoumání úvěruschopnosti ničeho netvrdila, z provedeného dokazování (dotazník k posouzení bonity žalovaného) vyplývá, že údaje uváděné žalovaným měly být údajně ověřovány (pracovní poměr a mzda, lustrace v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, nebankovním registru, katastru nemovitostí), nicméně žalobkyně k tomu ničeho nedoložila. Výdaje žalovaného byly zřejmě pouze odhadnuty, uváděny byly v nepřiměřeně nízké výši (při započtení životního minima jednotlivce by nemohly dosahovat částky ve výši 3 800 Kč), nebyly ověřovány. Žádné další důkazy, ze kterých by bylo patrné, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, soudu předloženy nebyly. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného a neověřila, jak žalovaný se svými příjmy vychází, například výpisy z účtu žalovaného, a neověřila, zda žalovaný nemá jiné závazky, nemohla znát finanční situaci žalovaného.

21. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani poté, co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

22. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu České republiky sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).

23. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, mohla se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného mohlo vzniknout ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný jí uhradil částku 40 916 Kč, žalovaný tudíž částku jistiny úvěru přeplatil. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítnul.

24. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by procesně úspěšnější žalovaný měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, jelikož mu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.