21 C 313/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jany Novotné, LL.M. a přísedících Ing. Petra Jíchy a JUDr. Zdeňka Kargera ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru

I. Žaloba na určení, že rozvázání pracovního poměru na základě výpovědi žalované ze dne 24. 5. 2024, doručené žalobkyni dne 12. 6. 2024, je neplatné, se zamítá.

II. Žaloba na určení, že rozvázání pracovního poměru na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 13. 8. 2024, doručené žalobkyni dne 2. 9. 2024, je zdánlivé, se zamítá.

III. Žaloba na určení, že rozvázání pracovního poměru na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 13. 8. 2024, doručené žalobkyni dne 2. 9. 2024, je neplatné, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované , Jméno advokáta, na náhradu nákladů řízení částku 28 363,47 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 31. 10. 2024 domáhala, aby soud určil, že rozvázání pracovního poměru na základě výpovědi žalované ze dne 24. 5. 2024, doručené žalobkyni dne 12. 6. 2024, je neplatné, a dále že rozvázání pracovního poměru na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 13. 8. 2024, doručeného žalobkyni dne 2. 9. 2024, je zdánlivé. Pro případ, že by soud neshledal právní jednání spočívající v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 13. 8. 2024, doručeného žalobkyni dne 2. 9. 2024, jako zdánlivé, žalobkyně in eventum navrhla, aby soud určil, že rozvázání pracovního poměru na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 13. 8. 2024, doručeného žalobkyni dne 2. 9. 2024, je neplatné. Žalobkyně žádala opakovaně žalovanou o kratší pracovní dobu z důvodu péče o děti mladší 15 let. V dohodě o změně pracovní smlouvy však žalobkyně nebyla seznámena s rozvržením kratší pracovní doby, s právy a povinnostmi vyplývajícími jí z pracovního poměru ani z dohody nevyplývala konkrétní pracovní pozice, kterou by měla dělat, a proto dohodu nepodepsala. Žalovaná žádosti žalobkyně o kratší pracovní dobu nijak nevyhověla. Žalobkyně měla pro absenci v zaměstnání omluvitelné důvody spočívající v péči o děti mladší 15 let, před započetím výkonu práce jí nebyla ani přes opakované výzvy poskytnuta informace o jejích právech, povinnostech a pracovních podmínkách a žalovaná navíc po žalobkyni požadovala výkon práce na pracovní pozici 001 Specialista admina, ačkoli žalobkyně byla u žalované zařazena na kvalifikovanější pracovní pozici Specialista 005 a se svým přeřazením na pozici 001 Specialista admina nesouhlasila.

2. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána od 6. 10. 1999, pracovní poměr byl následně sjednán na dobu neurčitou a od 1. 10. 2004 žalobkyně pracovala na pracovní pozici specialista 005. Označení specialisty „005“ nebylo uvedeno ve smlouvě, ale popis pozice byl přílohou smlouvy, kterou však už žalobkyně nemá k dispozici, nicméně to vyplývá z jejích výplatních pásek. Z důvodu péče o děti mladší 15 let žalobkyně žalovanou opakovaně žádala o kratší pracovní dobu, čemuž bylo bez dalšího vyhověno a vždy bylo zřejmé, na jaké pozici bude žalobkyně práci s kratší pracovní dobou vykonávat Dne 31. 10. 2023 podala žalobkyně u žalované žádost o kratší pracovní dobu od 1. 11. 2023 do 31. 12. 2023, nicméně žalovaná po žalobkyni na rozdíl od předchozích případů požadovala uzavřít dodatek k pracovní smlouvě. Žalobkyně tím byla překvapena a v časové tísni pod nátlakem jej dne 31. 10. 2023 na pracovišti žalované podepsala (bylo jí řečeno, že jinak přijde o zaměstnání, tak to kvůli své známé, která jí dodatek dala k podpisu, podepsala), aniž by byla před podpisem seznámena se všemi svými právy a povinnostmi, jak i opakovaně žádala. Dne 19. 12. 2023 zaslala žalobkyně žalované žádost o kratší pracovní dobu pro období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, když předvyplněnou žádost s uvedením tohoto období zaslala žalobkyni zaměstnankyně žalované e-mailem z 18. 12. 2023, přestože původně žalobkyně žádala e-mailem z 12. 12. 2023 o kratší pracovní dobu pro období celého roku 2024. Žalobkyně se měla dostavit k podpisu dalšího dodatku k pracovní smlouvě, žalovanou však před tím žádala o seznámení s právy a povinnostmi vyplývajícími žalobkyni z jejího pracovního poměru a s rozvržením kratší pracovní doby, aby mohla s ohledem na péči o děti mladší 15 let zvážit, zda se může k výkonu práce v žalovanou požadované pracovní době skutečně zavázat. Žalovaná jí ovšem nevyhověla a k podpisu dodatku ohledně kratší pracovní doby pro období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 nedošlo. Dopisem ze dne 14. 2. 2024 žalovaná zaslala žalobkyni návrh dohody o změně pracovní smlouvy se sjednáním kratší pracovní doby pro období od 1. 3. 2024 do 30. 6. 2024, v návrhu však nebyla uvedena konkrétní pracovní pozice, na které měla žalobkyně v předmětném období pracovat, a žalobkyně nebyla seznámena s rozvržením kratší pracovní doby. Žalovaná žalobkyni sdělila, že pokud předmětnou dohodu nedoručí žalované podepsanou do 29. 2. 2024, bude její žádost považovat za vzatou zpět a v případě, že k podpisu dohody o změně pracovní smlouvy nedojde, bude žalobkyni přidělována práce v rozsahu 37,5 hodin týdně dle pracovní smlouvy. Žalobkyně toto považuje za bezprávní výhružku. Žalobkyně dopisem z 22. 2. 2024 na své žádosti setrvala a žalované sdělila překážky, pro které nemohla dohodu v navrženém znění uzavřít, a požádala o jejich odstranění (tj. uvedení konkrétní pracovní pozice, na které by měla v předmětném období pro žalovanou pracovat a sdělení rozvrhu pracovní doby). Druh práce označený jako Specialista není dostatečně určitý, když žalovaná označuje jako druh práce specialista práce kvalifikované pro vysokoškolské vzdělání (např. pozice 005 Specialista) i pro nižší vzdělání (např. pozice 001 Specialista admina – pozice sekretářky). Bez vědomosti o konkrétním rozvrhu pracovní doby se žalobkyně nemohla s ohledem na péči o děti mladší 15 let zavázat k výkonu práce v rozsahu 17,5 hodin týdně. Žalovaná na dopis nereagovala. Žalobkyně dne 10. 4. 2024 obdržela dopis, v němž byla žalovanou vyzvána počínaje dnem 2. 5. 2024 k návratu do práce na pozici 001 Specialistka administrativy a služeb v týdenním rozsahu 37,5 hodiny. Výzva nereflektovala žádost žalobkyně ani jí dosud vykonávanou pozici 005 Specialista, navíc informace o konkrétním druhu práce i rozvržení pracovní doby žalovaná uvedla, ačkoli do návrhu dohody o změně pracovní smlouvy k žádostem žalované doplněny nebyly. Z důvodů péče o děti mladší 15 let nebylo v možnostech žalobkyně dne 2. 5. 2024 k výkonu práce s pracovní dobou 37,5 hodiny týdně nastoupit, což žalované oznámila e-mailem z 22. 4. 2024 a dopisem z 18. 4. 2024 a současně ji vyzvala k seznámení s vybranými právy a povinnostmi vyplývajícími žalobkyni z jejího pracovního poměru. Navíc do práce dne 2. 5. 2024 nenastoupila i kvůli tomu, že nechtěla být přeřazena z kvalifikované pozice 005 na méně kvalifikovanou pozici 001. Místo reakce na dopis obdržela žalobkyně dne 12. 6. 2024 výpověď z pracovního poměru z 24. 5. 2024 pro závažné porušení povinností žalobkyně vyplývajících jí z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci spočívající v nedostavení se ve dnech 2. 5. 2024 až 24. 5. 2024 k výkonu práce, aniž by o tom byla žalovaná předem informovaná a aniž by žalobkyně doložila zákonnou překážku v práci. Žalobkyně však žalovanou dopisem z 18. 4. 2024 a e-maily z 22. 4. 2024 a z 2. 5. 2024 o důvodu nenastoupení do práce spočívajícím v péči o děti mladší 15 let informovala. Výpověď považuje žalobkyně za neplatnou, a proto dopisem ze 17. 6. 2024 žalované sdělila, že trvá na svém dalším zaměstnávání. Žalobkyně se i nadále pokoušela s žalovanou dohodnout a uzavřít s ní dohodu o změně pracovní smlouvy, žalovaná však výzvám žalobkyně na odstranění překážek bránících podpisu nikdy nevyhověla. Dne 2. 9. 2024 namísto toho žalobkyně obdržela od žalované oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 13. 8. 2024 pro porušení povinností vyplývajících žalované z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem spočívající v neomluvené absenci v rozsahu 49 pracovních směn ve dnech 27. 5. 2024 až 2. 8. 2024 včetně. Žalobkyně dopisem z 11. 9. 2024 žalované oznámila, že trvá na svém dalším zaměstnávání. Žalobkyně měla pro absenci několik omluvitelných důvodů – pečuje o děti mladší 15 let a žalovanou jí nebyla před započetím výkonu práce ani opakované výzvy poskytnuta informace o jejích právech a povinnostech a pracovních podmínkách, přičemž žalovaná po žalobkyni požadovala, aby podepsala dohodu o změně pracovní smlouvy včetně prohlášení, že s tímto byla seznámena. Kromě toho žalovaná vyzvala žalobkyni k výkonu práce na pracovní pozici 001 Specialista admina (sekretářka), ačkoli žalobkyně byla u žalované zařazena na kvalifikovanější pracovní pozici Specialista 005, přičemž kvalifikace a schopnosti žalobkyně jsou vyšší než kvalifikace zaměstnance na pracovní pozici 001 Specialista admina a žalobkyně navíc nikdy s tímto zařazením na novou pracovní pozici nesouhlasila. Absence žalobkyně tak není závažným porušením povinností vyplývajícím z právních předpisů, a výpověď je proto neplatná. Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 13. 8. 2024 navíc doručovala žalovaná žalobkyni prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, aniž by se tak nejdříve pokusila učinit na pracovišti žalované. K převzetí této písemnosti na pracovišti ani žalobkyni nevyzvala. Jelikož nedošlo k doručení zákonem předepsaným způsobem, je okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 13. 8. 2024 zdánlivým právním jednáním. Žalobkyně má právní zájem na určení zdánlivosti tohoto jednání, neboť se tím odstraní nejistota v právním postavení účastníků řízení, do budoucna se vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy mezi nimi a předejde se možným dalším žalobám o splnění povinnosti vycházejícím z trvání pracovního poměru mezi účastníky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 11. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně žádnou ze svých povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci neporušila, natož pak zvlášť hrubým způsobem, a i pokud by předmětné okamžité zrušení pracovního poměru nebylo shledáno jako zdánlivé právní jednání, jednalo by se o právní jednání neplatné. Žalobkyně žalovanou o své absenci předem informovala dopisem ze dne 18. 4. 2024 a následně i e-mailem ze dne 22. 4. 2024. Naléhavý právní zájem na určení zdánlivosti a neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru je dán tím, že se odstraní nejistota v právních vztazích mezi účastníky, když nelze předjímat, zda výpověď daná žalobkyni byla učiněna platně či nikoli.

3. Neschopnost žalované poskytnout žalobkyni informace o podmínkách jejího výkonu práce byla jedním z důvodů, proč žalobkyně vznesla vůči jednání žalované stížnost k podnikovému ombudsmanovi, v níž požadovala prošetření a objasnění podmínek svého zaměstnání v rozsahu kratší pracovní doby, a to zejména ve vztahu k praktikám její nadřízené. Žalovaná např. nebyla schopna žalobkyni vysvětlit, co znamená „flexibilní pracovní doba“, konkrétně v jakých dnech a časech by byla žalobkyně povinna vykonávat práci pro žalovanou. Žalobkyně trvala na písemně sdělených podmínkách výkonu práce, neboť ji žalovaná odmítla poskytnout objasňující vyjádření ombudsmana, které by situaci žalobkyni vyjasnilo, přičemž sama objasnit rozpor mezi vnitřními normami a požadavky přímé nadřízené nedokázala. Žalobkyně má za to, že nařízení, která neoprávněně dostávala od své bývalé přímé nadřízené, byla účelově nesplnitelná a motivovaná snahou donutit žalobkyni pomlčet o skutečnostech, které při své práci společně s kolegou odhalila a které byly v rozporu s podnikovými normami a se zákony České republiky. Žalobkyně práci pro žalovanou fakticky vykonávala do 30. 11. 2022, kdy byly žalobkyni sděleny překážky na straně žalované. Toho dne žalovaná žalobkyni odvolala z probíhajícího jednání a na místě oznámila okamžité ukončení zadávání práce, současně musela žalobkyně odevzdat pracovní počítač a mobilní telefon a co nejdříve opustit prostory určené k výkonu její práce. To se stalo i přes to, že vedoucí žalobkyně v dopise z 9. 6. 2022 žádal, aby žalobkyně na svém místě setrvala, neboť má znalosti z oboru a mohla žalované vypomoci na této pozici i na kratším pracovním úvazku. Dne 5. 1. 2023 byl na žalobkyní uvolněnou pozici hledán nový zaměstnanec, přičemž žalobkyně se tohoto dne na pozici mohla vrátit. Nakonec na místo byla přijata osoba se středoškolským vzděláním místo vzdělání vysokoškolského. Žalobkyně má za to, že podání stížnosti bylo důvodem pro ukončení přidělování jakékoli práce.

4. Žalobkyně po žalované nepožadovala upravit druh práce, když na pozici specialista 005 byla spokojená, chtěla pouze seznámit, na jakém konkrétním funkčním místě má práci vykonávat, aby byla dostatečně určitě vymezena její pracovní náplň. Žalobkyně i žalované navrhla změnu v textu dohody, aby v případě zodpovězení potřebných dotazů mohla začít předmětnou činnost pro žalovanou od 1. 3. 2024 vykonávat. Pod pojmem „specialista“ žalovaná označuje jak pozice administrativní, tak pozice technické nebo dělnické (např. „specialista financí“, „specialista nákupu“ či „specialista IT“). Tvrzení žalované o jejím oprávnění zařadit žalobkyni na jakékoli pracovní místo spadající pod sjednaný druh práce není pravdivé. Katalog prací se v průběhu let mění a žalovaná by mohla měnit obsah práce svých zaměstnanců bez jejich souhlasu jen na základě toho, že by jednostranně změnila popis jednotlivých druhů u ní vykonávaných profesí. Obvyklou praxí žalované je v případě sjednaného druhu práce „specialista“ předat zaměstnanci současně popis práce daného funkčního místa, jak se tomu stalo i v rámci povolání žalobkyně k výkonu práce na pozici specialista 001. Navíc v dohodách o změně pracovní smlouvy byla kromě druhu práce specialista uváděna právě i konkrétní funkční místa, na kterých měla žalobkyně práci pro žalovanou vykonávat. I proto žalobkyně žalovanou žádala, aby bylo v dohodě o změně její pracovní smlouvy pro další období uvedeno konkrétní funkční místo tak, jak je u žalované obvyklé. K zařazení žalobkyně na pozici sekretářky žalovaná přistoupila i přesto, v předmětnou dobu nabízela práci na kvalifikovaných pozicích, které odpovídají vzdělání a schopnostem žalobkyně. Žalobkyni bylo žalovanou nabídnuto v říjnu 2023 místo specialistka zlepšovatelské činnosti, na které by žalobkyně nastoupila, pokud by jí byly zodpovězeny otázky. Žalobkyně žalované nesdělovala jí požadované informace, o čem svědčí např. e-mail , jméno FO, z 26. 10. 2023, v němž je žalobkyně odkazována s některými dotazy na jiné osoby. Sám nadřízený žalobkyně v rozvrhu pracovní doby z 31. 10. 2023 k prohlášení žalobkyně o seznámení se s všemi podmínkami spojenými s kratší pracovní dobou osobně svým podpisem stvrdil, že tyto podmínky budou žalobkyni zaměstnavatelem dovysvětleny, což se nestalo. Jestliže pro údajně neomluvené absence žalovaná nejdříve pracovní poměr s žalobkyní vypověděla, nejednalo se ani z pohledu samotné žalované o tak závažné porušení povinností žalobkyně, aby odůvodňovalo okamžité zrušení pracovního poměru s ní (např. rozsudek Nejvyššího soudu z 12. 10. 2010, sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu z 21. 11. 2016, sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 7. 2019, sp. zn. , spisová značka, ). Navíc okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni oznámeno až poté, co měla uplynout výpovědní doba na základě dříve jí doručené (ačkoli neplatné) výpovědi z pracovního poměru ze strany žalované.

5. Žalobkyně sdělila, že byla velkým přínosem pro žalovanou. Do zaměstnání se v květnu nedostavila, protože by tím souhlasila s plným úvazkem, což nemohla učinit, neboť má čtyři děti, žiji na vesnici a mají omezenou dopravu. Žalobkyni v práci nechtějí z politických důvodů. Dodatek ke smlouvě nepodepsala, neboť zde byly překážky, které jí v podpisu bránily. V minulosti jí nebylo poskytnuto osobní ohodnocení, na které měla nárok, nedostala stůl, nedostala povolení ke vstupům do určitých částí v zaměstnání a byly tam i další věci. Jako důvod ukončení pracovního poměru vidí i to, že si podala stížnost k podnikovému ombudsmanovi, po které došlo ke zhoršení jejích pracovních podmínek. Žalobkyně chtěla u žalované bojovat s korupcí.

6. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí, protože výpověď i okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou jsou platnými právními jednáními. Návrh na určení nicotnosti okamžitého zrušení pracovního poměru není věcně projednatelný, neboť nicotnost právního jednání nastává ze zákona a soud k ní pouze z úřední povinnosti přihlédne. Žalobkyně byla řádně informována o ukončení překážek v práci na straně žalované, byla vyzvána k návratu do práce na konkrétní pracovní místo s konkrétní pracovní náplní, s bližším vymezením místa výkonu práce a s rozvrhem pracovní doby. Žalovaná se však od 2. 5. 2024 do 24. 5. 2024 nedostavila k výkonu práce na své pracoviště u žalované, žalovanou neinformovala o své absenci předem a nesdělila ani nedoložila žádnou zákonnou překážku v práci, která by jí v práci bránila. Péče o děti mladší 15 let není sama o sobě omluvitelným důvodem absence, žalobkyně žalované opakovaně vysvětlovala její práva a povinnosti a žalobkyně byla zařazena na pracovní místo v souladu se sjednaným druhem práce. V době podání okamžitého zrušení pracovního poměru měla žalobkyně neomluvené absence v rozsahu 49 pracovních směn od 27. 5. 2024 do 2. 8. 2024. Žalovaná chtěla žádosti žalobkyně o zkrácenou pracovní dobu vyhovět, zaslala jí dodatek k pracovní smlouvě a opakovaně zdůrazňovala, že je ochotná tento dodatek s žalobkyní uzavřít, nicméně žalobkyně dodatek odmítla podepsat, pokud do něj nebudou zapsané jí požadované změny (zúžení na konkrétní pracovní místo) a dokud jí nebudou poskytnuty veškeré informace, které jí však žalovaná opakovaně sdělovala. Rovněž žádala přiznat náhradu nákladů řízení.

7. Žalovaná uvedla, že žalobkyně je u ní skutečně zaměstnaná od 6. 10. 1999, přičemž dne 12. 6. 2024 převzala výpověď datovanou dne 24. 5. 2024 pro závažné porušení povinností vyplývajících jí z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, neboť se od 2. 5. 2024 do 24. 5. 2024 nedostavila k výkonu práce na své pracoviště u žalované, žalovanou neinformovala o své absenci předem a nesdělila ani nedoložila žádnou zákonnou překážku v práci, která by jí v práci bránila. Na pracovní místo, na němž byla žalobkyně do listopadu 2022, žalovaná potřebovala zaměstnat osobu na plný pracovní úvazek. Žalovaná opakovaně vyhovovala žádostem žalobkyně o kratší pracovní dobu z důvodu péče o dítě mladší 15 let a žalobkyni mezitím ponechala s plnou náhradou mzdy na překážkách v práci na straně žalované, přičemž žalobkyně pracovala v rozsahu kratší pracovní doby do 31. 12. 2023. Na žalobkyni při podpisu dohody o změně pracovní smlouvy č. 5 ze dne 31. 10. 2023 nebyl činěn žádný nátlak, pouze byla upozorněna, že nedojde-li k podpisu, pak bude obnoven její plný pracovní úvazek. Dopisem z 10. 4. 2024 žalovaná žalobkyni vyzvala počínaje dnem 2. 5. 2024 k návratu do práce na pozici 001 specialista administrativy a služeb v týdenním rozsahu 37,5 hodin s upozorněním na následky nedostavení se. Dne 2. 9. 2024 žalovaná žalobkyni doručila okamžité zrušení pracovního poměru pro neomluvené absence v rozsahu 49 pracovních směn od 27. 5. 2024 do 2. 8. 2024. Žalobkyně měla sjednán druh práce „specialista“ bez bližší specifikace, přičemž žalovaná byla oprávněna prostřednictvím pracovní náplně (jednostranného úkonu zaměstnavatele) žalobkyni jednostranně zařadit na jakékoliv pracovní místo spadající pod sjednaný druh práce včetně pracovního místa „specialista 001“. Druh práce specialista je dostatečně určitě vymezen a žalobkyni je známo, co pod tento druh práce spadá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 6. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). V dodatcích k pracovní smlouvě se v bodu 1.3 jednalo o informaci o funkčním místě, nikoli o zúžení druhu práce. Jelikož s tím byly problémy, tak žalovaná od tohoto bodu ve smlouvách ve vztahu ke všem zaměstnancům odstoupila. Pozice uvedená na výplatní pásce nemá souvislost s druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě, pouze to vypovídá o tom, kam byl zaměstnanec v daném momentu pracovně zařazen. Žalovaná nebyla v prodlení se seznámením žalobkyně s konkrétním pracovním místem, neboť žalobkyni neseznamovala s fiktivním místem, když pro ni práci neměla a žádnou ji ani nepřidělovala, jakmile však vhodnou pracovní pozici našla, žalobkyni s popisem místa ihned seznámila. Pracovní náplň žalobkyně na konkrétním pracovním místě byla přiložena k výzvě z 10. 4. 2024 a žalobkyně tak s ní byla dostatečně seznámena. Zaměstnavatel je povinen akceptovat nabídky zaměstnance na uzavření dohody o kratší pracovní době, nicméně již není povinen uzavřít dodatek podmíněný úpravou sjednaného druhu práce (žalobkyní namítané zúžení na konkrétní pracovní místo) či dalšími změnami. Pokud zaměstnanec odmítne uzavřít dohodu o kratší pracovní době s tím, že její uzavření podmiňuje dalšími změnami obsahu pracovního poměru, zaměstnavatel není povinen mu vyhovět a současně mu nelze vyčítat, že by nedostál své povinnosti stanovené § 241 zákoníku práce. K uzavření dodatku o kratší pracovní době tak nedošlo výlučně z důvodu neposkytnutí nezbytné součinnosti ze strany žalobkyně. Novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 281/2023 Sb. je stanoveno, že kratší pracovní doba může být realizována jen na základě písemného dodatku k pracovní smlouvě. Přípisem z 10. 4. 2024, doručeným žalobkyni dne 15. 4. 2024, byla žalobkyně vyzvána k výkonu práce od 2. 5. 2024, tedy byla informována o tom, že na straně žalované již nejsou dány překážky v práci, o zařazení na konkrétní pracovní místo včetně přiložené pracovní náplně, o bližším vymezení místa výkonu práce (místnost 124 v budově žalované V12) a o rozvrhu pracovní doby. Odměňování žalobkyně vyplývá ze zařazení na příslušné funkční pracovní místo z kolektivní smlouvy žalované. Jelikož žalobkyně neuzavřela s žalovanou písemnou dohodu o kratší pracovní době a platnost předchozího dodatku o kratší pracovní době uplynula, byla žalovaná povinna žalobkyni přidělovat práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby 37,5 hodin týdně. V dopise z 10. 4. 2024 však žalobkyně byla současně informována, že žalovaná je stále připravena přistoupit okamžitě k podpisu dohody o kratší pracovní době. Žalovaná žalobkyni v komunikaci opakovaně sdělovala potřebné informace, pouze žalobkyně je odmítala akceptovat. Informace byly uvedeny i ve výzvě z 10. 4. 2024. Jakékoliv další vedlejší informace či odpovědi na nejasnosti ve výkladech vnitřních předpisů mohly být žalobkyni poskytnuty příslušným nadřízeným zaměstnancem či personalistikou při zahájení výkonu práce. Žalobkyně navíc ani neuvádí, s jakou konkrétní podstatnou informací, bez níž by nemohla zahájit výkon práce, neměla být ze strany žalované seznámena. Tvrzení žalobkyně o bezprávní výhružce považuje žalovaná za absurdní, když sdělení o přidělování práce v rozsahu stanovené pracovní doby při neuzavření dodatku o kratší pracovní době je konstatováním existujícího stavu. Žalobkyně se ve dnech 2. 5. 2024 až 24. 5. 2024 nedostavila v nařízených směnách k výkonu práce, aniž by žalovanou předem informovala o existenci zákonných překážek v práci a tuto žalované řádně doložila. Neomluvené absence byly projednány s odborovou organizací působící u žalované. Péče o děti mladší 15 let není sama o sobě omluvitelným důvodem pro absenci v zaměstnání (nejde o zákonem uznanou překážku v práci s nárokem na poskytnutí pracovního volna). Zařazení na pracovní místo bylo v souladu se sjednaným druhem práce, proto nebyla nezbytná žádná dohoda se žalobkyní. Žalobkyni bylo opakovaně vysvětlováno, že ke změně zařazení došlo s ohledem na její žádost o kratší pracovní dobu, když na předchozí pozici nebylo možné práci v rozsahu kratší pracovní doby žalobkyni skutečně přidělovat. Žalobkyně se nedostavila k výkonu práce, byť i jen na část směny, či kratšího pracovního úvazku. Výpověď je proto platným právním jednáním.

8. Nárok žalobkyně na určení nicotnosti, resp. neplatnosti okamžitého zrušení by měl být soudem vyloučen k samostatnému projednání, neboť rozhodnutí je závislé na rozhodnutí soudu ve věci neplatnosti výpovědi. Pokud by byla výpověď dle soudu platným právní jednání, pracovní poměr žalobkyně by skončil k 31. 8. 2024 a nárok žalobkyně na určení nicotnosti/neplatnosti okamžitého zrušení ke dni 2. 9. 2024 by bylo nutné posoudit jako určovací žalobu (s nutností tvrdit a prokázat existenci naléhavého právního zájmu) a nikoliv jako speciální žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru dle § 72 zákoníku práce. Návrh na určení nicotnosti okamžitého zrušení je nárok věcně neprojednatelný, neboť nicotnost právního jednání nastává ze zákona a soud k ní pouze z úřední povinnosti přihlédne. Zaměstnavatel může písemnost doručit i prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, pokud není možné doručení na pracovišti. Žalobkyně po celou dobu na pracoviště žalované nedocházela a práci nevykonávala, žalovaná tak byla oprávněna okamžité zrušení doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Žalované není zřejmé, jak se měla pokusit žalobkyni osobně doručovat na pracoviště, když žalobkyně dlouhodobě na pracoviště nedocházela. Jelikož se žalobkyně ani po opakovaných výzvách a po doručení výpovědi do zaměstnání nadále nedostavovala, aniž by sdělila a prokázala existenci zákonné překážky v práci, přistoupila žalovaná k okamžitému zrušení pracovního poměru, které však bylo žalobkyni doručeno až poté, co její pracovní poměr skončil výpovědí. Žalovaná dospěla k závěru, že absence žalobkyně představují zvlášť hrubé porušení povinností a že žalobkyni nelze zaměstnávat po výpovědní dobu, když žalobkyně zjevně neměla zájem plnit základní povinnost zaměstnance vykonávat práci osobně dle pokynů zaměstnavatele v rozvržených směnách. Žalobkyně k důvodům své nepřítomnosti na směnách v období od 27. 5. 2024 do 2. 8. 2024 neuvádí nic bližšího a odkazuje se na argumentaci učiněnou k podané výpovědi. Rovněž žalobkyně se v tomto směru odkazuje na svou argumentaci. Okamžité zrušení pracovního poměru je platné právní jednání.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.

10. Účastníci učinili nespornými následující skutečnosti. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 6. 10. 1999 ve znění příslušných dodatků na dobu neurčitou. Žalobkyně opakovaně v průběhu svého pracovního poměru žádala žalovanou o kratší pracovní dobu, a to z důvodu péče o dítě mladšího 15 let. Účinnost posledního dodatku o kratší pracovní době uplynula dnem 31. 12. 2023. Žalovaná však od 30. 11. 2022 přestala žalobkyni přidělovat práci, žalobkyně tak fakticky od tohoto dne práci pro žalovanou pro překážky na straně žalované nevykonávala. Žalovaná dopisem ze dne 10. 4. 2024 vyzvala žalobkyni počínaje dnem 2. 5. 2024 k návratu do práce s tím, že žalobkyně měla od tohoto dne vykonávat práci na pozici 001 specialista administrativy a služeb v týdenním rozsahu 37,5 hodiny. Žalobkyně dne 12. 6. 2024 převzala výpověď dle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, datovanou dne 24. 5. 2024. Výpověď byla odůvodněna tím, že žalobkyně závažně porušila své povinnosti vyplývající jí z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, když se od 2. 5. 2024 do 24. 5. 2024 nedostavila k výkonu práce na své pracoviště u žalované, přičemž žalovanou neinformovala o své absenci předem a nesdělila jí a nedoložila žádnou zákonnou překážku v práci, která by jí v práci bránila. Žalobkyně dopisem ze dne 17. 6. 2024, doručeným žalované dne 18. 6. 2024, sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání s přihlédnutím k povinnosti žalované vyhovět žádosti žalobkyně o kratší pracovní dobu. Žalovaná doručila žalobkyni dne 2. 9. 2024 okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu porušení povinnosti žalobkyní vyplývající jí z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem spočívajícím v neomluvené absenci v rozsahu 49 pracovních směn od 27. 5. 2024 do 2. 8. 2024. Žalobkyně na okamžité zrušení reagovala dopisem ze dne 11. 9. 2024, doručeným žalované dne 13. 9. 2024, ve kterém žalované sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání s přihlédnutím k povinnosti žalované vyhovět žádosti žalobkyně o kratší pracovní dobu. Žalovaná žádala o kratší pracovní dobu žádostmi z 12. 12. 2023 na dobu od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 a z 18. 4. 2024 na dobu od 1. 7. 2024 do 31. 12. 2024. Žalobkyně měla sjednanou kratší pracovní dobu od 1. 11. 2022 do 31. 10. 2023 pouze formou podepsané žádosti o úpravu pracovní doby. Žalobkyně dopisem ze dne 18. 4. 2024 žalované doručeným 22. 4. 2024 sdělovala důvody, proč nemůže k 2. 5. 2024 nastoupit na plný pracovní úvazek.

11. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na pozici praktikant v oblasti V od 6. 10. 1999 do 5. 1. 2000. (pracovní smlouva ze dne 6. 10. 1999 čl. 8 – 9)

12. Pracovní smlouva ve znění své poslední změny z 31. 3. 2004 byla změněna dne 20. 10. 2004 tak, že žalobkyně u žalované byla zaměstnána od 1. 10. 2004 na pozici specialista, přičemž jí náležela od 1. 4. 2004 tarifní mzda daná tarifní skupinou C. (dodatek k Pracovní smlouvě ze dne 20. 10. 2004 čl. 10)

13. Žalobkyně má dvě děti mladší 15 let, jedno narozené dne , datum, a jedno , datum, . (rodné listy nezletilých dětí žalobkyně čl. 109)

14. Pracovní smlouva žalobkyně byla měněna dodatkem č. 1 ze dne 17. 5. 2021 (od 1. 6. 2021 do 31. 8. 2021 na profesi specialista na funkčním místě č. 20084838, mzda tarifní skupina C, kratší pracovní doba 15 hodin týdně), dodatkem č. 2 ze dne 15. 12. 2021 (od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 v profesi auditor na funkčním místě č. 20090926, mzda tarifní skupina C, kratší pracovní doba 15 hodin týdně), dodatkem č. 3 ze dne 29. 6. 2022 (od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 v profesi auditor na funkčním místě č. 20090926, mzda tarifní skupina C, od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2023 kratší pracovní doba 22,5 hodin týdně) a dodatkem č. 4 ze dne 31. 10. 2022 (od 1. 11. 2022 do 31. 10. 2023 kratší pracovní doba 15 hodin týdně). (dodatky k pracovní smlouvě žalobkyně č. 1 – 4 čl. 83 – 90)

15. Žalobkyně si v e-mailu z 5. 1. 2023 poslala nabídku volného místa zveřejněnou 27. 10. 2022 na pozici interní auditor. V nabídce není zmiňována možnost práce na kratší pracovní úvazek. (e-mail z 5. 1. 2023 čl. 117)

16. Nadřízená žalobkyně schválila žádost žalobkyně o úpravu pracovní doby od 1. 11. 2022 do 31. 10. 2023 na 15 hodin týdně z důvodu péče o dítě mladší 15 let (změna z 22,5 hodin na 15 hodin týdně). (žádost o úpravu pracovní dobu z 31. 10. 2022 čl. 114)

17. E-maily ze 7. 11. 2022, 17. 11. 2022, 18. 11. 2022 a 30. 11. 2022 se žalobkyně obrátila na podnikového ombudsmana se stížností a upozorněním na svou diskriminaci na základě pohlaví – mateřství, když od svého nadřízeného nemá stejné podmínky přístupu ke školením, je jí odpíráno využití flexibilní pracovní doby a další věci. Žalobkyně vyslovila obavy o protizákonné ukončení svého pracovního poměru u žalované. Ombudsmanem jí bylo sděleno, že věc může předat úřadu pro vyšetřování. (e-mailová komunikace žalobkyně s podnikovým ombudsmanem čl. 98 – 100)

18. Žalovaná dopisem z 30. 11. 2022 oznámila žalobkyni, že jí nebude od 30. 11. 2022 přidělovat práci podle pracovní smlouvy – vznikají tedy překážky v práci na straně žalované. (oznámení překážek v práci na straně žalované ze dne 30. 11. 2022 čl. 97)

19. E-mailem z 12. 7. 2023 žalobkyně žádala o prodloužení zkráceného pracovního úvazku s ohledem na rodinnou situaci. (e-mail z 12. 7. 2023 čl. 115)

20. E-maily z 11. 10. 2023, 17. 10. 2023, 24. 10. 2023, 26. 10. 2023, 27. 10. 2023, 30. 10 2023 a 31. 10. 2023 se žalobkyně zaměstnankyně žalované dotazovala na úpravu náhradního volna a možnosti práce z domova při kratším pracovním úvazku, dále na možnost flexibilního začátku a konce pracovní doby a dodržování rozvrhu pracovní doby. Před zodpovězením těchto otázek žalobkyně sdělovala, že nemůže zaškrtnout prohlášení o vědomosti všech podmínek spojených s pracovní dobou v žádosti o kratší pracovní úvazek. Dále pak měla žalobkyně dotazy ohledně tipu nově vyvěšené pracovní pozice, která jí byla doporučena. Na otázky žalobkyně ohledně jejího současného pracovního poměru bylo odpovězeno, nicméně žalobkyně tyto odpovědi nepovažovala za dostačující a úplné, a proto žádala o jejich další vyjasnění a zodpovězení nových dotazů. Ohledně některých dotazů byla následně žalobkyně odkázána na oddělení FRE. K dotazu žalobkyně jí bylo sděleno, že překážky v práci nadále trvají a o případné změně bude informována. V e-mailu ze dne 24. 10. 2023 bylo žalobkyni sděleno, že jí nebude poskytnuto stanovisko AK, neboť stížnost byla prošetřena a ukončena. (e-mailová komunikace žalobkyně s žalovanou z října 2023 čl. 18 – 23, čl. 107 a e-mail ze dne 24. 10. 2023 o odmítnutí poskytnutí vyjádření podnikového ombudsmana čl. 101 – 102)

21. Žalobkyně žádala upravit pracovní dobu od 1. 11. 2023 do 31. 12. 2023 na 17,5 hodin týdně z důvodu péče o děti ve věku 9 a 13 let. Žádosti vyhověl dne 31. 10. 2023 nadřízený žalobkyně. (žádost žalobkyně o kratší pracovní dobu ze dne 31. 10. 2023 čl. 14)

22. Nadřízený žalobkyně dne 31. 10. 2023 potvrdil sjednaní flexibilní kratší pracovní doby žalobkyně na 17,5 hodin týdne od 1. 11. 2023 s rozvrhem pracovní doby na pondělí od 9:00 do 13:00 hodin, ve středu od 8:30 do 17:00 hodin a ve čtvrtek od 8:30 do 14:00 hodin s tím, že kolonka prohlášení vědomosti o všech podmínkách spojených s kratší pracovní dobou nebyla zaškrtnuto a bylo k ní dopsáno, že vše bude dovysvětleno zaměstnavatelem, zůstávají otevřené body. (rozvrh pracovní doby zaměstnance čl. 108)

23. Dohodou o změně pracovní smlouvy č. 5 z 31. 10. 2023 došlo k úpravě pracovní doby žalobkyně od 1. 11. 2023 do 31. 12. 2023 na 17,5 hodin týdně, druh práce byl sjednán jako Specialista, funkční místo v dohodě specifikováno nebylo, tarifní mzda byla dána tarifní skupinou C, v bodě 8.1 bylo mj. uvedeno, že žalovaná žalobkyni seznámila s náplní činnosti vykonávané práce, s jejími právy a povinnostmi, s pracovními podmínkami a podmínkami odměňování. (dohoda o změně pracovní smlouvy č. 5 ze dne 31. 10. 2023 čl. 15 – 17)

24. E-mailem z 12. 12 2023 žalobkyně žalované s ohledem na rodinnou situaci požádala o práci na kratší pracovní úvazek i v roce 2024. (e-mail žalobkyně ze dne 12. 12. 2023 čl. 24)

25. E-mailem z 18. 12. 2023 byla žalobkyni zaslána žádost o úpravu pracovní doby s předvyplněnou platností od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 a nevyplněný rozvrh pracovní doby s tím, aby ji vyplněnou přinesla na HR Poradenské centrum, kde ji podepíše přímý nadřízený žalobkyně pan , jméno FO, . (e-mail zaměstnankyně žalované pro žalobkyni ze dne 18. 12. 2023 vč. přílohy čl. 25 – 26)

26. Žalobkyně požádala s účinností od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 o prodloužení platnosti kratší pracovní doby na 17,5 hodin týdně z důvodu péče o dítě mladší 15 let, přičemž nadřízený žalobkyně svým podpisem dne 19. 12. 2023 stvrdil flexibilní pracovní dobu s týdenní pracovní dobou 17,5 hodin, přičemž dopsal, že žalobkyně nebyla s podmínkami kratší pracovní doby seznámena, bude to upřesněno zaměstnavatelem. (žádost žalobkyně o kratší pracovní dobu ze dne 19. 12. 2023 čl. 27 – 28)

27. E-maily z 18. 12. 2023, 19. 12. 2023 a 20. 12. 2023 byl domlouván termín podpisu dodatku smlouvy pro první pololetí roku 2024 s tím že žalobkyni bylo sděleno, že překážky na straně žalované v tomto momentě trvají a zaměstnankyně žalované nedokáže říct, jak bude práce žalobkyni v budoucnu přidělována. Žalobkyně proto žalované oznámila, že dohodu nepodepíše, jelikož se nemůže zavázat k výkonu něčeho, co není možné vykonávat a dodatek podepíše až tehdy, kdy jí práce bude skutečně přidělována a ona tak bude moci dostát svému závazku z podepsané smlouvy. Žalobkyně rovněž uvedla, že si je vědoma, že do té doby platí její původní pracovní smlouva, a požadovala objasnění dříve položených dotazů. (e-mailová komunikací žalobkyně s žalovanou z prosince 2023 čl. 29 – 30)

28. Dopisem z 14. 2. 2024 žalovaná žalobkyni zaslala k podpisu dohodu o změně pracovní smlouvy, která reflektuje žalobkyní požadované změny pracovní doby, a současně žádala, aby jí žalobkyně přinesla podepsaný originál žádosti o úpravu pracovní doby a podepsanou dohodu s tím, že pokud nedojde k doručení dohody žalované do 29. 2. 2024, bude žalovaná považovat žádost o úpravu pracovní doby za vzatou zpět a v takovém případě bude žalobkyni přidělována práce v rozsahu dle platné pracovní smlouvy. Součástí dopisu byla dohoda o změně pracovní smlouvy č. 6, která měla být účinná od 1. 3. 2024, druh práce byl sjednán jen jako specialista, kratší pracovní doba 17,5 hodin týdne měla být sjednána od 1. 3. 2024 do 30. 6. 2024. (dopis žalované pro žalobkyni ze dne 14. 2. 2024 včetně návrhu dohody o změně pracovní smlouvy čl. 31 – 33)

29. Žalobkyně v dopise z 22. 2. 2024 žalované sdělila, že zaslanou dohodu o změně pracovní smlouvy nemůže podepsat, neboť tomu brání objektivní příčiny, o jejichž odstranění v minulosti opakovaně žádala. Proto po žalované chtěla, aby byly vady odstraněny, žalobkyně mohla dodatek podepsat a současně se i opětovně zapojit do pracovního procesu. Žalobkyně upozorňovala, že k druhu práce specialista není přiřazena konkrétní profese ke konkrétnímu funkčnímu místu, takže se nemůže dopředu zavázat k něčemu, co jí není známo, a proto požadovala do dohody doplnit konkrétní profesi označenou číslem přiřazeného funkčního místa včetně dodání popisu práce k tomu. Dále poukazovala na to, že nebyla seznámena s náplní činnosti práce a s právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ač o to opakovaně žádala (např. dodržování rozpisu pracovní doby, kdy poskytnutou odpověď žalované žalobkyně nepovažuje za dostatečnou, či otázku odměňování), a proto požadovala písemné a jednoznačné odpovědi na všechny její dotazy, i ty v minulosti položené. Žalobkyně svou žádost o úpravu pracovní doby zpět nevzala a nadále na ni trvala. (dopis žalobkyně pro žalovanou ze dne 22. 2. 2024 čl. 34 – 35)

30. Dne 20. 3. 2024 byla zveřejněna nabídka pozice nákupčí osvětlení a mechatroniky s možností polovičního úvazku a s požadovaným bakalářským vzděláním a dne 7. 5. 2024 nabídka na místo specialista servisních procesů pro Space BEV s požadovaným bakalářským vzděláním. (nabídky volných pracovních pozic u žalované čl. 105 – 106)

31. Dopisem z 10. 4. 2024 žalovaná vyzvala žalobkyni k návratu do práce, když žalobkyně neposkytla žalované součinnost k uzavření dohody o změně pracovní smlouvy, a to od 2. 5. 2024 na pracovní pozici v útvaru , Anonymizováno, , profese 001 Specialista administrativy a služeb s bližším vymezením druhu vykonávané práce v přiložené příloze. Žalobkyně se měla dostavit mezi 6:00 a 9:00 hodin na pracoviště v , adresa, v budově V12, místnosti 124, kde jí její nadřízený měl předat další pokyny. Sjednaná pracovní doba činila 37,5 hodin týdně. Současně žalovaná sdělila, že je i nadále připravena vyhovět žádosti žalobkyně o kratší pracovní dobu, a i proto jí vybrala uvedenou profesi, kde žalobkyně může pracovat i v rozsahu kratší pracovní doby, kterou žádala. Bez změny pracovní smlouvy nemůže žalovaná požadavku žalobkyně v souladu se zákoníkem práce vyhovět. Dotazy žalobkyně, které žalovaná v minulosti několikrát zodpověděla, žalobkyni nebrání v nástupu a výkonu práce. (dopis žalované pro žalobkyni ze dne 10. 4. 2024 č. 36 – 37 a příloha přípisu žalované ze dne 10. 4. 2024 – popis funkčního místa čl. 81a – 82 a 103 – 104)

32. Žalobkyně v dopise z 18. 4. 2024 (mimo poštu doručeným žalované i e-mailem z 22. 4. 2024) opět žádala žalovanou o vyhovění své žádosti o kratší pracovní dobu. Výzvu k nástupu do práce na plný pracovní úvazek považovala za rozpornou s její žádostí o kratší pracovní dobu a v rozporu s právními předpisy, a proto žalované sdělila, že dne 2. 5. 2024 do práce nenastoupí. Podpisu dohody dle žalobkyně brání překážka na straně žalované spočívající v tom, že žalobkyně nebyla seznámena před uzavřením pracovní smlouvy s právy a povinnostmi, které jí z toho plynou, a proto stále trvá překážka výkonu práce na straně žalované, do jejíž odstranění nemůže žalobkyně dodatek podepsat a k výkonu práce nastoupit. V dopise dále žalované zopakovala své dotazy ohledně úpravy kratší flexibilní doby, oceňování, kariérního růstu, pracovních podmínek a bossingu v případě kratší flexibilní pracovní doby Dále žádala o kratší pracovní dobu až do 31. 12. 2024 a sdělení aktuálních možných pracovních pozic, které by mohla vykonávat. (dopis žalobkyně pro žalovanou ze dne 18. 4. 2024 vč. dokladu o jeho doručení žalované a e-mailem ze dne 22. 4. 2024 čl. 38 – 42)

33. E-mailem z 29. 4. 2024 žalovaná reagovala na dopis žalobkyně z 22. 4. 2024 a žalobkyni informovala, že je připravena vyhovět její žádosti o kratší pracovní dobu, a i proto jí byla vybrána současná profese, která umožňuje výkon v rozsahu pracovní doby žádané žalobkyní. Žalovaná uvedla, že eviduje pouze žádost z 19. 12. 2023, doručenou 26. 2. 2023, je ale připravena vyhovět oběma žádostem žalobkyně, které je však nutné zapracovat do pracovní smlouvy a dokud se tak nestane (nebude uzavřen dodatek o kratší pracovní době), bude žalované přidělována práce dle platné pracovní smlouvy. Ze strany žalované nic nebrání podpisu dodatku k pracovní smlouvě žalobkyně. Dotazy žalobkyně byly v minulosti několikrát zodpovězeny. Žalobkyni bylo znovu zopakováno kam a na jakou pozici se má od 2. 5. 2024 hlásit na pracovní dobu 37,5 hodiny. (e-mail z 29. 4. 2024 čl. 116)

34. E-mailem z 2. 5. 2024 žalobkyně sdělila svému nadřízenému, že z rodinných důvodů nemůže nastoupit do práce. Personalistka pro žalovanou nepřipravila dohodu o změně pracovní smlouvy s ohledem na kratší pracovní dobu ani žalobkyni neseznámila s povinnostmi a podmínkami tak, aby dohodu mohla podepsat. Příchodem na oddělení by tak žalobkyně nedobrovolně vyjádřila souhlas s úvazkem plným a zavázala by se k něčemu, čemu nemůže dostat, což je jediný důvod, proč se do práce nedostaví. (e-mail žalobkyně ze dne 2. 5. 2024 čl. 45)

35. Žalovaná ve shodě s odbory rozhodla, že absence žalobkyně ve dnech 2. 5. 2024 až 24. 5. 2024, 27. 5. 2024 až 21. 6. 2024, 24. 6. 2024 až 28. 6. 2024 a 1. 7. 2024 až 31. 7. 2024 byla posouzena jako neomluvená. (zápisy z jednání o neomluveném zameškání práce z 16. 5. 2024, 24. 5. 2024, 31. 5. 2024, 21. 6. 2024, 28. 6. 2024, 17. 7. 2024 a 31. 7. 2024 čl. 76 – 81 a čl. 91)

36. Žalovaná dne 24. 5. 2024 sepsala pro žalobkyni výpověď z pracovního poměru pro závažné porušení povinností vyplívajících z právních předpisů dle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce spočívající v tom, že se žalobkyně od 2. 5. 2024 do 24. 5. 2024 nedostavila k výkonu práce na své pracoviště, žalovanou předem o své absenci neinformovala a nesdělila a nedoložila jí žádnou zákonnou překážkou v práci. Žalobkyně žalované pouze 2. 5. 2024 zaslala e-mail, v němž obecně uvedla, že nenastoupí z rodinných důvodů a kvůli tomu, že by svým příchodem nedobrovolně vyjádřila souhlas s plným úvazkem a zavázala by se k něčemu, co nemůže splnit. Žalovaná žalobkyni v e-mailové komunikaci z 3. 5. 2024, 6. 5. 2024 a 7. 5. 2024 opakovaně k návratu do práce vyzývala. Žalobkyni tak celkově vzniklo 120 hodin (tj. 6 pracovních směn po 15 hodinách a 10 pracovní směn po 37,5 hodinách) a neomluvené absence (16 pracovních směn). Výpověď byla žalobkyni doručena na adrese jejího bydliště dne 12. 6. 2024. (výpověď ze dne 24. 5. 2024 vč. dokladu o jejím doručení žalobkyni čl. 43 – 44)

37. Žalobkyně v dopise z 16. 6. 2024 (mimo poštu doručeným žalované i e-mailem ze 17. 6. 2024) žalované sdělila, že nesouhlasí s použitým důvodem pro ukončení pracovního poměru a nadále trvá na svém dalším zaměstnání, a to s přihlédnutím k žádostem o kratší pracovní dobu. (dopis žalobkyně pro žalovanou ze dne 17. 6. 2024 vč. dokladu o jeho doručení žalované čl. 46 – 49)

38. Dopisem z 19. 7. 2024, doručeným žalované dne 22. 7. 2024, žalobkyně žalované sdělila, že v dohodě o změně pracovní smlouvy není uvedena konkrétní pracovní pozice a žalobkyně nebyla seznámena s rozvržením kratší pracovní doby, přičemž žalobkyně nadále žádá, aby v dohodě byly tyto překážky jejího podpisu odstraněny. Žádala rovněž o kratší pracovní dobu až do 31. 12. 2024 a sdělení informací o jejích právech a povinnostech před uzavřením dohody. (dopis pro žalovanou ze dne 19. 7. 2024 vč. dokladu o doručení čl. 50 – 52)

39. Žalovaná v přípisu z 1. 8. 2024 žalobkyni sdělila, že je i nadále připravena přidělovat žalobkyni práci dle její pracovní smlouvy, stejně jako vyhovět její žádosti o kratší pracovní dobu, tedy neprodleně uzavřít dodatek k pracovní smlouvě (pouze) se snížením pracovního úvazku na 17,5 hodiny za týden (k čemuž byla připravena celou dobu) s tím, že do doby, než k podpisu dojde, je žalovaná povinna žalobkyni přidělovat práci podle stanovené týdenní pracovní doby. (zpráva z 1. 8. 2024 čl. 123)

40. Žalovaná dne 13. 8. 2024 sepsala pro žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce spočívající v tom, že se žalobkyně od 27. 5. 2024 do 2. 8. 2024 nedostavila k výkonu práce, takže má neomluvené absence v rozsahu 367,5 hodin (49 pracovních směn). Žalobkyně reagovala na výpověď podanou žalovanou tak, že s jejími důvody nesouhlasí, do zaměstnání se však i nadále nedostavovala a svou přítomnost neomluvila. V důsledku neomluvené absence byla žalobkyně e-mailem z 4. 7. 2024 informována o zkrácení nároku na dovolenou a upozorněna na důsledky spojené s nepřítomností na pracovišti. (okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 13. 8. 2024 vč. dokladu o jeho doručení žalobkyni čl. 53 – 56)

41. Žalobkyně v dopise z 11. 9. 2024, doručeným žalované dne 13. 9. 2024, žalované sdělila, že nesouhlasí s použitým důvodem pro ukončení pracovního poměru a nadále trvá na svém dalším zaměstnání, a to s přihlédnutím k žádostem o kratší pracovní dobu. (dopis žalobkyně pro žalovanou ze dne 11. 9. 2024 vč. dokladu o jeho odeslání a doručení čl. 57 – 59)

42. Ve výplatních páskách za měsíce říjen 2004 a duben 2024 má žalobkyně v kolonce profese uvedeno 0004 005 Specialista, tarif třída C. (výplatní pásky žalované čl. 11 – 12)

43. Profese Specialista, kód 005, je zařazena do tarifní skupiny B, vykonávají se v ní vysoce kvalifikované úkoly a je na ni požadováno vysokoškolské vzdělání. (příslušná část vnitřního předpisu o odměňování zaměstnanců žalované čl. 13)

44. V katalogu profesí žalované z 24. 4. 2024 je 20 profesí, v jejichž názvu je specialista (administrativy a služeb, GRC, komunikace, financí, nákupu, organizace a strategie, logistiky, data management, IT, prodeje, marketingu, servisních služeb, bezpečnosti práce / ekologie, výroby, kvality, vývoje, údržby, HR, ochrany/ostrahy závodu, zdraví/ergonomie). (katalog profesí žalované čl. 110)

45. V profilu žalobkyně v systému žalované měla žalobkyně uvedenu pozici 001 specialistka administrativy a služeb. (profil žalobkyně u žalované čl. 118 – 122)

46. Soud zamítl návrhy žalobkyně na provedení důkazu zvukovým záznamem z odvolání žalobkyně z výkonu práce (k dokreslení skutečností, za nichž bylo žalobkyni sděleno, že musí ukončit výkon své práce) a výslechem žalobkyně (k prokázání, že pracovní poměr s žalobkyní byl rozvázán z důvodu, že žalobkyně v rámci své pracovní činnosti v interním auditu zjistila nesrovnalosti a poukázala na ně, následně pak zaměstnavatel žalobkyni sdělil překážky v práci), neboť skutkový stav měl dostatečně zjištěn provedenými důkazy. Kromě toho předmětem řízení není zjišťování okolností, za nichž byly žalobkyni dne 30. 11. 2022 oznámeny překážky v práci na straně žalované, když výpověď a okamžité zrušení pracovního poměru byly dány žalobkyni z důvodu, že se v uvedených datech nedostavila k výkonu činnosti. Výslech účastníka řízení je navíc jen jedním z důkazních prostředků sloužících k prokázání tvrzení účastníka a nelze jej zaměňovat s vylíčením rozhodných skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), přičemž soud jej může nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.), například proto, že jde o okolnosti, jimž nikdo jiný, než účastníci, nebyl přítomen, neexistuje o tom žádný písemný dokument apod.

47. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav.

48. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána od 6. 10. 1999. Aktuálně má sjednanou pracovní pozici specialista a tarifní mzdu danou tarifní skupinou C. V listopadu 2022 se žalobkyně obrátila na podnikového ombudsmana se stížností a upozorněním na svou diskriminaci na základě pohlaví (mateřství) s tím, že od svého nadřízeného nemá stejné podmínky přístupu ke školením, je jí odpíráno využití flexibilní pracovní doby a další věci. Žalovaná od 30. 11. 2022 přestala žalobkyni přidělovat práci a žalobkyně od tohoto dne práci pro žalovanou nevykonávala. Žalobkyně má dvě děti mladší 15 let, a proto žalovanou opakovaně žádala z důvodu péče o tyto děti o kratší pracovní dobu, čemuž bylo žalovanou opakovaně vyhověno. Kratší pracovní doba byla účastnicemi sjednána do 31. 12. 2023, přičemž kratší pracovní doba od 1. 11. 2022 do 31. 10. 2023 byla sjednána pouze formou podepsané žádosti o úpravu pracovní doby a od 1. 11. 2023 do 31. 12. 2023 byla sjednána v dohodě o změně pracovní smlouvy. Žalobkyně žalovanou žádala o kratší pracovní dobu i na rok 2024. Její žádosti na období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 její nadřízený dne 19. 12. 2023 vyhověl. Žalovaná po žalobkyni žádala podepsat dodatek pracovní smlouvy, v němž by byla zohledněna kratší pracovní doba, což žalobkyně odmítla z důvodu, že se nemůže zavázat k něčemu, co není možné vykonávat, a dodatek podepíše až ve chvíli, kdy jí práce bude skutečně přidělována. Žalovaná následně žalobkyni vyzvala dopisem z 14. 2. 2024 k podepsání přiložené dohody o změně pracovní doby na 17,5 hodin týdně od 1. 3. 2024 do 30. 6. 2024 a žalobkyni upozornila, že pokud k podpisu do konce února nedojde, bude brát její žádost o kratší pracovní dobu za vzatou zpět a začne ji přidělovat práci v rozsahu pracovní smlouvy. Žalobkyně dopisem z 22. 2. 2024 žalované oznámila, že dohodu o změně pracovní smlouvy nemůže podepsat, neboť tomu brání objektivní příčiny, o jejichž odstranění v minulosti opakovaně žádala (k druhu práce specialista není přiřazena konkrétní profese ke konkrétnímu funkčnímu místu, žalobkyně nebyla seznámena s náplní činnosti práce a s právy a povinnostmi z toho vyplývajícími a nebyly jednoznačně zodpovězeny její dotazy). Dopisem z 10. 4. 2024 žalovaná vyzvala žalobkyni k návratu do práce na 37,5 hodin týdně od 2. 5. 2024 na pracovní pozici v útvaru FIA, profese 001 Specialista administrativy a služeb, s místem a časem, kam se má žalobkyně dostavit. Současně žalovaná sdělila, že je i nadále připravena vyhovět žádosti žalobkyně o kratší pracovní dobu, čemuž přizpůsobila i volbu profese, kterou žalobkyně může vykonávat i v rozsahu jí žádané kratší pracovní doby, a žalobkyni upozornila, že bez změny pracovní smlouvy nemůže žalovaná požadavku žalobkyně v souladu se zákoníkem práce vyhovět. Žalobkyně v dopise z 18. 4. 2024 označila výzvu žalované k návratu do práce v rozporu s právními předpisy a žalované sdělila, že dne 2. 5. 2024 do práce nenastoupí, dále uvedla, že podpisu dohody brání překážka na straně žalované spočívající v tom, že žalobkyně nebyla seznámena s právy a povinnostmi, které jí z pracovního poměru plynou, a proto stále trvá překážka výkonu práce na straně žalované, do jejíž odstranění nemůže žalobkyně dodatek podepsat a k výkonu práce nastoupit. E-mailem z 29. 4. 2024 žalovaná žalobkyni zopakovala, že je připravena vyhovět její žádosti o kratší pracovní dobu, čemuž přizpůsobila výběr profese, přičemž žádost musí být zapracována do pracovní smlouvy, jinak bude žalobkyni přidělována práce dle platné pracovní smlouvy. E-mailem z 2. 5. 2024 žalobkyně sdělila, že z rodinných důvodů nemůže nastoupit do práce, přičemž jediným důvodem, proč se do práce nedostaví je, že by příchodem na oddělení nedobrovolně vyjádřila souhlas s plným úvazkem a zavázala by se k něčemu, čemu nemůže dostat. Žalobkyně dne 12. 6. 2024 převzala výpověď pro nedostavení se na pracoviště od 2. 5. 2024 do 24. 5. 2024. Žalobkyně v dopise doručeném žalované dne 18. 6. 2024 trvala na svém dalším zaměstnávání a v dopise doručeném žalované dne 22. 7. 2024 žalovanou žádala mj. o uvedení konkrétní pracovní pozice do dohody o změně pracovní smlouvy a o seznámení s rozvržením kratší pracovní doby a informacemi o právech a povinnostech, aby mohla dohodu podepsat. Žalovaná dopisem z 1. 8. 2024 žalobkyni informovala že je i nadále připravena vyhovět její žádosti o kratší pracovní dobu a neprodleně uzavřít dodatek k pracovní smlouvě (pouze) se snížením pracovního úvazku na 17,5 hodiny za týden. Následně žalovaná doručila žalobkyni dne 2. 9. 2024 okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu neomluvené absence žalobkyně v rozsahu 49 pracovních směn od 27. 5. 2024 do 2. 8. 2024. Žalobkyně v dopise doručeném žalované dne 13. 9. 2024 trvala na svém dalším zaměstnávání. Žalobkyně se žalované opakovaně dotazovala ohledně kratšího pracovního úvazku zejména na úpravu náhradního volna, možnosti práce z domova, možnost flexibilní pracovní doby a dodržování rozvrhu pracovní doby s tím, že bez jejich zodpovězení nemůže zaškrtnout prohlášení o vědomosti všech podmínek spojených s pracovní dobou v žádosti o kratší pracovní úvazek. Žalovaná jí na otázky odpovídala, nicméně žalobkyně tyto odpovědi nepovažovala za dostačující a úplné. Žalovaná nakonec žalobkyni již jen sdělovala, že její dotazy v minulosti několikrát zodpověděla.

49. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

50. Podle § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zák. práce“), zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

51. Podle § 55 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců, b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

52. Podle § 60 věta třetí zák. práce okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

53. Podle § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

54. Podle § 80 věta první zák. práce kratší pracovní doba pod rozsah stanovený v § 79 může být sjednána pouze mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, a to písemně.

55. Podle § 241 odst. 2 písm. b) zák. práce požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, zaměstnavatele písemně o kratší pracovní dobu podle § 80 nebo o jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší pracovní doby, je zaměstnavatel povinen žádosti vyhovět, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. Nevyhoví-li zaměstnavatel žádosti, je povinen to písemně odůvodnit.

56. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

57. K základním povinnostem zaměstnance patří dodržovat povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, tedy i konat osobně práci podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době dle § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce, nicméně pokud by u zaměstnance nastaly osobní překážky v práci bránící mu plnit pracovní povinnosti, o porušení povinnosti zaměstnance konat osobně práci by se nejednalo. Překážky v práci mohou být na straně zaměstnavatele (§ 207 a násl. zák. práce) nebo na straně zaměstnance (§ 191 an. zák. práce ve spojení s nařízením vlády č. 590/2006 Sb.), přičemž zaměstnanec je dle § 206 zák. práce povinen včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna či ho uvědomit o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu a takovou překážku v práci je povinen zaměstnavateli prokázat. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitého stupně intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem, přičemž porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru (§ 52 písm. g) a § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce). Zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud při určování intenzity vycházet, to závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, který při svém rozhodování může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, z 28. 6. 1995, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, z 19. 1. 2000 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, z 14. 2. 2001). O neomluvené zameškání práce zaměstnancem se jedná tehdy, jestliže zaměstnanec ve sjednané pracovní době neplní svoje pracovní povinnosti z pracovního poměru z důvodu nepřítomnosti na určeném pracovišti a jestliže nepřítomnost není způsobena jeho prokázanou pracovní neschopností, čerpáním dovolené v souladu se zák. práce nebo zákonnou překážkou v práci. O tom, zda jde o omluvené nebo neomluvené zameškání práce, rozhoduje zaměstnavatel v dohodě s příslušným odborovým orgánem, popřípadě sám, jestliže u něj nepůsobí žádná odborová organizace (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, z 27. 3. 2002). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu neomluvené zameškání práce v trvání pěti a více dnů zpravidla představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. Ani takové jednání zaměstnance však nelze posuzovat bez přihlédnutí k dalším okolnostem, které mohou mít vliv na celkové zhodnocení případu (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, z 9. 6. 2020).

58. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem existoval pracovněprávní vztah založený pracovní smlouvou ze dne 6. 10. 1999 ve znění jejích dodatků. Výpověď z pracovního poměru doručená žalobkyni dne 12. 6. 2024 splňuje formální náležitosti stanovené v § 50 zák. práce, právní jednání bylo učiněno písemně a důvod výpovědi byl určen tak, že se žalobkyně od 2. 5. 2024 do 24. 5. 2024 nedostavila k výkonu práce na své pracoviště, žalovanou předem o své absenci neinformovala a nesdělila a nedoložila jí žádnou zákonnou překážkou v práci. Výpovědní důvod je tak dle soudu dostatečně skutkově vymezen a není zaměnitelný s jiným důvodem. Naléhavý právní zájem u žaloby na určení neplatnosti výpovědi je dán ze zákona, a proto ho není třeba tvrdit ani prokazovat. Žalobkyně žalobu podala včas v souladu s § 72 zák. práce.

59. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně se ve dnech od 2. 5. 2024 do 24. 5. 2024 na pracoviště nedostavila. Žalobkyně své důvody pro nedostavení se do zaměstnání žalované sdělila nejprve v dopise z 18. 4. 2024, v němž uvedla, že výzva k nástupu do práce na plný pracovní úvazek je v rozporu s její žádostí o kratší pracovní dobu a že je v rozporu s právními předpisy, a následně e-mailem z 2. 5. 2024, v němž oznámila, že z rodinných důvodů nemůže nastoupit do práce a že by příchodem na oddělení nedobrovolně vyjádřila souhlas s úvazkem plným a zavázala by se k něčemu, čemu nemůže dostat. V žalobě pak následně sdělila, že absence v práci je omluvitelná z důvodů péče o děti mladší 15 let, že ze strany žalované nebyla před započetím výkonu práce ani na opakované výzvy informována o svých právech a povinnostech a pracovních podmínkách (přičemž žalovaná po žalobkyni požadovala, aby podepsala dohodu o změně pracovní smlouvy včetně prohlášení, že s těmito byla seznámena) a že byla vyzvána k výkonu práce na pracovní pozici 001 Specialista admina, ačkoli byla u žalované zařazena na kvalifikovanější pracovní pozici Specialista 005.

60. Žalobkyně jakožto osoba pečující o děti mladší 15 let má nárok dle § 241 odst. 2 písm. b) zák. práce pracovat na kratší pracovní dobu. Žalobkyně žalovanou z uvedeného důvodu opakovaně o sjednaní kratší pracovní doby žádala, přičemž do 31. 10. 2023 jí žalobkyně vyhověla podepsáním žádosti o úpravu pracovní doby. Dne 1. 10. 2023 vstoupila v účinnosti novela zák. práce č. 281/2023 Sb., která do § 80 zák. práce vložila povinnost sjednat kratší pracovní dobu písemně, přičemž z důvodové zprávy k této novele plyne, že zaměstnavatel má ve smyslu § 80 zák. práce se zaměstnancem uzavřít písemný dodatek k pracovní smlouvě o kratší pracovní době, v němž se dohodnou na všech podstatných otázkách (např. o konkrétní délce týdenní pracovní doby, od kdy dochází k této změně, případně zda je tento dodatek uzavřen na dobu určitou atd.). Cílem novely bylo sjednotit existující rozdílné přístupy zaměstnavatelů v této otázce. Z toho důvodu účastnice uzavřely 31. 10. 2023 dohodu o změně pracovní smlouvy s kratší pracovní dobou sjednanou od 1. 11. 2023 do 31. 12. 2023. Soud se podrobněji nezabýval tvrzením žalobkyně o údajném sjednání pod nátlakem, když se nejedná o rozhodné období, pro které byla podána výpověď, a žalobkyně navíc tvrdila, že dohodu podepsala kvůli své známé. Žalobkyně následně žádala o kratší pracovní dobu i na rok 2024. Její žádosti na období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 bylo dne 19. 12. 2023 vyhověno, nicméně dodatek k pracovní smlouvě uzavřen nebyl, neboť žalobkyně jej odmítla podepsat z důvodu, že se nemůže zavázat k něčemu, co není možné vykonávat a dodatek podepíše až ve chvíli, kdy jí práce bude skutečně přidělována, neboť žalobkyně práci z důvodu překážek na straně žalované od 30. 11. 2022 nevykonávala. Podpis dohody následně žalobkyně podmiňovala přiřazením konkrétní profese ke konkrétnímu funkčnímu místu, seznámením s náplní činnosti práce a s právy a povinnostmi z toho vyplývajícími a zodpovězením dotazů, na něž se ptala. Dotazy žalobkyně žalované podávala opakovaně, přičemž žalovaná na ně odpovídala (viz e-maily z října 2023), nicméně z pohledu žalobkyně nedostatečně, následně se již žalovaná pouze na své opakované odpovědi odkazovala s tím, že to žalobkyni nebrání v nástupu a výkonu práce (viz dopis z 10. 4. 2024). Jelikož žalovaná odmítala dodatek podepsat, zaslala jí žalovaná dopis z 14. 2. 2024 a oznámila jí, že pokud nedojde k podpisu dohody o změně pracovní smlouvy žalobkyní do 29. 2. 2024, bude brát její žádost za vzatou zpět a bude jí přidělovat práci v rozsahu pracovní smlouvy. Žalobkyně tento dopis pojala jako bezprávní výhružku, dle soudu však v dopise žádná výhružka nezazněla, když žalovaná pouze konstatovala stav, který nastane, pokud nedojde k uzavření dodatku. Žalovaná se ovšem s žádostí žalobkyně měla vypořádat v souladu s § 241 odst. 2 písm. b) zák. práce, tedy písemně odůvodnit, proč žádosti žalobkyně nebylo vyhověno, a nikoli prohlásit, že žádost bude považovat za zpětvzatou, a to i s ohledem na následné vyjádření žalobkyně, která výslovně uvedla, že žádost zpět nebere a trvá na ni (dopis žalobkyně z 22. 2. 2024). Vyjádření žalované o „zpětvzetí žádosti“ tedy soud nepovažuje za vhodné řešení situace, nicméně i přes uvedené se žalovaná stále opakovaně snažila s žalobkyní dodatek k pracovní smlouvě uzavřít. Jelikož poslední dodatek o kratší pracovní době platil do 31. 12. 2023 a nový uzavřen nebyl, vyzvala žalovaná žalobkyni dopisem z 10. 4. 2024 k návratu do práce ve stanovené týdenní době 37,5 hodin od 2. 5. 2024 na pracovní pozici v útvaru FIA, profese 001 Specialista administrativy a služeb, s místem a časem, kam se má žalobkyně dostavit. V dopise žalovaná vyjádřila vůli dodatek k pracovní smlouvě uzavřít, čemuž i přizpůsobila výběr konkrétní profese, která mohla být vykonávána v rozsahu žalobkyní požadované kratší pracovní doby. V tomto okamžiku byla žalobkyně seznámena s pracovními podmínkami, tak jak jí bylo žádáno, nicméně odmítla do práce nastoupit s tím, že plný úvazek je v rozporu s její žádostí o kratší pracovní dobu a že nadále nebyla seznámena se svými právy a povinnostmi. Soud má ovšem za to, že v tomto okamžiku žalobkyni nic nebránilo tomu, aby dodatek o kratší pracovní době s žalovanou uzavřela. Pokud žalobkyně nadále podmiňovala podpis dohody o změně pracovní doby seznámením s právy a povinnostmi, které jí již byly zodpovězeny, nelze chování žalobkyně přičítat k tíži žalované. Ad absurdum by to totiž vedlo k tomu, že žalobkyně by si před každým podpisem dodatku vymyslela otázku, na níž jí ještě odpovězeno dle jejích představ nebylo, a k podepsání dodatku by nikdy nemohlo dojít. Byla to tedy žalobkyně, kdo si vybral, že do práce nenastoupí ani na kratší pracovní úvazek. Žalovaná i později opakovaně projevovala vůli k uzavření dodatku o kratší pracovní době (e-mail z 29. 4. 2024 či zpráva z 1. 8. 2024). Soud tak dospěl k závěru, že to byla právě žalobkyně, kdo zmařil uzavření dodatku o kratší pracovní době, ačkoli byla žalovanou informována o svých právech a povinnostech a pracovních podmínkách. Z provedeného dokazování tak vyplynulo, že žalobkyně byla před započetím výkonu práce informována o svých právech a povinnostech a pracovních podmínkách.

61. Co se týká dalšího tvrzení žalobkyně, tak péče o děti mladší 15 let nespadá mezi zákonné překážky v práci na straně zaměstnance (§ 191 an. zák. práce ve spojení s nařízením vlády č. 590/2006 Sb.) a není to tedy omluvitelný důvod pro to, aby se žalobkyně nedostavila do práce.

62. Žalobkyně měla v pracovní smlouvě sjednanou pozici specialista, která byla dohodami o změně pracovní smlouvy specifikována vždy na dobu určitou na konkrétní funkční místa, resp. i pokud došlo k zařazení žalobkyně na profesi auditor, vždy tomu bylo na předem danou určitou dobu, takže žalobkyně nemohla čekat, že tím došlo ke změně pracovní smlouvy v druhu práce. Z pracovní smlouvy či jejích dodatků ani nevyplývá, že by žalobkyně měla pracovat výlučně na pozici Specialista 005. Z výplatních pásek lze učinit závěr, že byla zařazena v říjnu 2004 a dubnu 2024 na funkčním místě Specialista 005, kdy tarifní mzda C odpovídá tarifní mzdě sjednané ve smlouvě i jejích dodatcích. Pracovní smlouva by byla neplatná pouze tehdy, kdyby byl druh práce vymezen v pracovní smlouvě tak široce, že by umožňoval zaměstnavateli přidělovat zaměstnanci jakoukoli práci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, z 18. 12. 2012). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Z katalogu profesí plyne, že pozice specialista je vymezena šířeji, nicméně žalované neumožňuje přidělovat žalobkyni jakoukoli práci. Konkrétní obsah druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě včetně pracovních úkolů a z toho vyplývajících práv a povinností byl upraven v pracovní náplni (informativní dokument, který je jednostranným příkazem zaměstnavatele), kterou žalovaná žalobkyni minimálně v dopise z 10. 4. 2024 poskytla. Žalovaná pak opakovaně žalobkyni vysvětlovala, že na pracovní pozici 001 Specialista admina ji zařadila z důvodu, že ji žalobkyně může konat v rozsahu kratší pracovní doby, o níž žádala. Žalovaná dále uváděla, že na původní místo žalobkyně, na kterém byla zařazena do listopadu 2022, potřebovala osobu na plný pracovní úvazek, a tomuto tvrzení odpovídá zveřejněná nabídka, v které není uvedena možnost práce na kratší pracovní úvazek. Žalovaná nemá povinnost uzavřít s žalobkyní dohodu o kratší pracovní době s druhem práce, který si vybrala žalobkyně a který by zúžil druh práce vymezený v pracovní smlouvě. Jelikož žalobkyně byla v dopise z 10. 4. 2024 seznámena s konkrétní náplní práce, která byla v souladu se sjednaným druhem práce v pracovní smlouvě, nic jí nebránilo v tom, aby dohodu o kratší pracovní době podepsala a do práce se dostavila. Ani tento namítaný důvod tak soud neshledal jako omluvu pro to, aby se žalobkyně nedostavila do práce (a to i jen na kratší pracovní dobu).

63. Výpověď byla žalobkyni dána za nedostavení se na pracoviště v období od 2. 5. 2024 do 24. 5. 2024, kdy žalobkyně měla 16 neomluvených pracovních směn (6 pracovních směn po 15 hodinách a 10 pracovní směn po 37,5 hodinách) O tom, že se jedná o neomluvenou absenci, žalovaná rozhodla rovněž ve shodě s odbory. Žalobkyně si musela být vědoma své povinnosti nastoupit do práce a konat podle pokynů žalované nejpozději po doručení výzvy k nástupu do práce z 10. 4. 2024, kterou žalovaná dala najevo svou připravenost přidělovat žalobkyni práci (poté, co žalobkyně byla od 30. 11. 2022 na překážkách práce na straně žalované), ale rovněž i připravenost uzavřít s ní dodatek o kratší pracovní době, jak bylo žalobkyní žádáno. Jelikož žalobkyně neměla žádný omluvitelný důvod, pro který se do zaměstnání nedostavila, a to ani na zkrácenou pracovní dobu, posoudil soud její absenci jako neomluvenou. Žalobkyně neomluveně zameškala práci v rozsahu více jak pěti dní, což dle ustálené rozhodovací praxe (viz bod 57 odůvodnění) představuje porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje to rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. Při posuzování intenzity porušení povinnosti soud nevycházel pouze z rozsahu neomluveně zameškané doby, ale vzal v potaz i to, že žalobkyně se k výkonu práce nedostavila ve lhůtě poskytnuté dopisem z 10. 4. 2024 a svůj nástup do zaměstnání neoprávněně podmiňovala užším vymezením druhu práce a opakovanými odpověďmi na své otázky, čímž úmyslně porušila svou povinnost zaměstnance konat práci podle pracovní smlouvy a podle pokynů zaměstnavatele, která pro ni vyplývá z pracovního poměru. V době doručení výpovědi z pracovního poměru tak byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zák. práce a žalovaná mohla žalobkyni dát platnou výpověď.

64. Soud proto zamítl výrokem I. tohoto rozsudku žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru na základě výpovědi žalované ze dne 24. 5. 2024, doručené žalobkyni dne 12. 6. 2024.

65. K zdánlivosti a neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru66. Okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou a doručené žalobkyni dne 2. 9. 2024 bylo podáno ve chvíli, kdy již žalobkyně nebyla zaměstnancem žalované. Určení zdánlivosti a neplatnosti se žalobkyně proto nemohla domáhat podle § 72 zák. práce, nýbrž jen, pokud by na takovém určení měla naléhavý právní zájem, podle § 80 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 14. 7. 2010, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 14. 11. 2013 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 19. 7. 2023 a DRÁPAL, Ljubomír. § 69. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 459, marg. č. 7). Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je podle ustálené judikatury soudů dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. , spisová značka, ze dne 24. 2. 1971). Pokud žalobce prokáže, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou, při možnosti žaloby na plnění, lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 6. 9. 2011). Dle žalobkyně naléhavý právní zájem na podání žaloby spočíval v odstranění nejistoty v právních vztazích mezi účastníky, do budoucna by se vytvořil pevný právní základ pro právní vztahy mezi nimi a předešlo by se možným dalším žalobám o splnění povinnosti vycházejícím z trvání pracovního poměru mezi účastníky. Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). V daném případě tak ke dni rozhodování soudu žalobkyně naléhavý právní zájem na určení zdánlivosti a neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru učiněném žalovanou nemá a ani mít nemůže, protože případné určení zdánlivosti či neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru by na jejím právním postavení již nic nezměnilo, když její pracovní poměr skončil na základě jiného právního jednání – uplynutím výpovědní doby k 31. 8. 2024.

67. Soud proto zamítl výrokem II. tohoto rozsudku žalobu na určení zdánlivosti rozvázání pracovního poměru na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 13. 8. 2024 a výrokem III. tohoto rozsudku žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 13. 8. 2024.

68. K výši náhrady nákladů řízení a lhůtě k plnění.

69. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 28 363,47 Kč, které v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají z/ze:- nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve znění do 31. 12. 2024 za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření se k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t.) ze součtu tarifních hodnot 70 000 Kč (tj. 2 x 35 000 Kč, dle § 12 odst. 3 a. t.; viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze 17. 6. 2008, sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu z 13. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, , dle nichž je v případě eventuálního petitu pro výpočet odměny za právní zastoupení nutno vycházet pouze z nároku, který je v řízení uplatněn jako základní, a nikoliv z nároku, který je požadován jen eventuálně) po 3 900 Kč, tj. celkem 7 800 Kč,- nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bod 5. a. t. ve znění od 1. 1. 2025 za dva úkony právní služby (účast na jednání dne 3. 3. 2025, za každé dvě započaté hodiny, jednání konáno od 8:47 hodin do 12:39 hodin, dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.) ze součtu tarifních hodnot 130 000 Kč (tj. 2 x 65 000 Kč, dle § 12 odst. 3 a. t.; viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze 17. 6. 2008, sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu z 13. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, , dle nichž je v případě eventuálního petitu pro výpočet odměny za právní zastoupení nutno vycházet pouze z nároku, který je v řízení uplatněn jako základní, a nikoliv z nároku, který je požadován jen eventuálně) po 6 300 Kč, tj. celkem 12 600 Kč,- paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření se k žalobě) po 300 Kč, tj. celkem 600 Kč,- paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 za dva úkony právní služby (účast na jednání dne 3. 3. 2025, za každé dvě započaté hodiny, jednání konáno od 8:47 hodin do 12:39 hodin) po 450 Kč, tj. celkem 900 Kč,- náhrady promeškaného času podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu za cestu na jednání a zpět dne 3. 3. 2025, tj. celkem 600 Kč (4 půlhodiny * 150 Kč),- náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a. t. na trase , adresa, a zpět na jednání dne 3. 3. 2025 (120 km) při kombinované spotřebě paliva 5,7 litrů/100 km a ceně paliva 35,8 Kč/ l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb., v platném znění a amortizaci 5,8 Kč dle § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb., v platném znění, tj. ve výši 940,87 Kč,- náhrady 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 4 922,6 Kč.

70. Žalobkyně je povinna v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalované, který je advokátem.

71. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když soud neshledal důvody pro její prodloužení.