21 C 319/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 204 954 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 115 730 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 115 730 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 89 224 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 143,07 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 193 884 Kč od 13. 4. 2025 do 4. 7. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 78 154 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 115 730 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu včetně doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky 204 954 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru , hodnota, , kterou uzavřela s žalovaným dne 28. 2. 2022 a na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši 288 400 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 12,67 % ročně uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. V případě prodlení s hrazením úvěru byl žalovaný dle smluvního ujednání, části 4 odst. 9 smlouvy, části D sazebníku, povinen uhradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, tj. poplatku v částce 500 Kč za první písemnou upomínku, poplatku v částce 600 Kč za druhou písemnou upomínku a poplatku 1 500 Kč za ukončení smlouvy ze strany věřitele. Žalobkyně po žalovaném proto požaduje částku 2 600 Kč představující náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti s prodlením. Dále pak po žalovaném požaduje částku 8 470 Kč tvořenou náklady na odebrání a zabavení vozidla vzniklou v souladu s částí 2 písm. H) a I) smlouvy, části D sazebníku. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě jím sdělených informací, které byly posléze ověřeny lustrací žalovaného v registrech a databázích. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, na úvěr uhradil pouze 27 splátek, tj. 172 670 Kč, z toho částku ve výši 94 516 Kč žalobkyně započetla na jistinu a částku 77 154 Kč na smluvní úrok. Z důvodu porušení smluvních povinností vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky, žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval, žalobkyně proto odstoupila od smlouvy a pohledávku ke dni 12. 4. 2025 zesplatnila. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení celkové částky 204 954 Kč (přestavující součet dlužné jistiny ve výši 193 884 Kč a smluvních poplatků ve výši 11 070 Kč) kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 13 143,07 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny 193 884 Kč od 13. 4. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 27. 6. 2025.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Jednání nařízeného na den 15. 12. 2025 se bez omluvy nezúčastnil, ačkoliv byl řádně předvolán, odročení jednání nežádal. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice (dle informačního sytému základních registrů bydliště na adrese uvedené v záhlaví rozsudku), ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis).

4. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 28. 2. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které měla žalovanému poskytnout 288 400 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 12,67 % ročně. Celkovou částku se žalovaný zavázal žalobkyni splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 5 739 Kč, splatných nejpozději do stejného dne jako je den uzavření smlouvy každého následujícího měsíce. Žalovaný měl žalobkyni též uhradit poplatek za poskytnutí ve výši 3 % z financované částky úvěru. Úvěr byl poskytnut k financování zboží – automobilu , jméno FO, . V části 2 písm. I) smlouvy je stanoveno, že žalovaný je povinen hradit veškeré poplatky a účelně vynaložené náklady zejména podle části D) sazebníku, který je nedílnou součástí smlouvy. (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník, občanský průkaz a potvrzení o přechodném pobytu, technický průkaz, italský průkaz k zakoupenému vozidlu) Při poskytování úvěru žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný byl zaměstnán s celkovým příjmem ve výši 14 200 Kč měsíčně a s měsíčními výdaji za nájemné výši 3 500 Kč. Žalovaný neměl mít jiné závazky. Údaje měly být ověřovány z výpisu bankovního účtu a lustrací v příslušných registrech a databázích (SOLUS, CEE, IS). (zpráva o posouzení úvěruschopnosti, pracovní smlouva) Dle výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 11. 2021 do 31. 1. 2022 měl žalovaný vysoké výdaje, výdaje za měsíce listopad 2021 a prosinec 2021 dokonce převyšovaly příjmy žalovaného, žalovaný ani jeden měsíc neměl ke konci měsíce na účtu sumu ve výši sjednané měsíční splátky (konečný zůstatek v listopadu 194,04 Kč, v prosinci 101,93 Kč a v lednu 2 113,63 Kč). V lednu 2022 navíc žalovaný čerpal větší množství úvěrů, které následně splatil. Příjmy obdržel ve výši 14 500 Kč v listopadu, 13 600 Kč v prosinci a 14 500 Kč v lednu. (výpisy z účtu žalovaného za měsíc listopad a prosinec 2021, leden 2022) Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně proto odstoupila dle smluvních podmínek od smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 28. 3. 2025. (odstoupení od smlouvy) Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 172 670 Kč. (přehled splátek, vyčíslení příslušenství) Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 27. 6. 2025, odeslanou dne 30. 6. 2025, k uhrazení dlužné částky ve lhůtě sedmi dní od datace výzvy. (předžalobní výzva včetně potvrzení podání)

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

7. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, poskytla žalobkyně žalovanému částku 288 400 Kč, přičemž žalovaný na ni žalobkyni vrátil pouze 172 670 Kč. Před poskytnutím úvěru byl žalobkyní ověřován příjem žalovaného a žalovaná zkoumala výdaje z výpisu z účtu žalovaného za tři předcházející měsíce.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 a čl. 12 bodu 1. písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

10. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

18. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému skutečně poskytla částku 288 400 Kč. Soud však dospěl k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti nebylo řádné. Z výsledků zkoumání úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaný má sice stálé příjmy ze zaměstnání, ale současně nemá ke konci měsíce na účtu sumu ve výši sjednané měsíční splátky, dokonce po dva měsíce ze tří byly jeho výdaje vyšší než příjmy. Údajné nájemné ve výši 3 500 Kč měsíčně pak ověřováno vůbec nebylo, ačkoli se jedná o velmi nízkou částku za bydlení. Sama žalobkyně při počítání příjmů a výdajů vycházela z toho, že by žalovanému na veškeré jeho aktivity měla zbýt pouze částka 4 961 Kč, tj. na měsíční příjem potravin a další věci, a to nevycházela ani ze skutečného průměrného příjmu žalovaného patrného z výpisu z účtu. Za takové situace tak nebylo na místě dospět k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splatit. Žalobkyně tak nemohla znát finanční situaci žalovaného, jak jí to ukládá § 86 ZoSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).

20. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finančních částek, které mu prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě na základě úvěrové smlouvy představuje částka 115 730 Kč, tj. rozdíl mezi částkou (288 900 Kč), kterou žalobkyně žalovanému poskytla a částkou (172 670 Kč), kterou žalovaný žalobkyni uhradil.

21. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byla povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelkou požádán a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek výzvou z 27. 6. 2025, která mu byla téhož odeslána 30. 6. 2025, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 5. 7. 2025, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty sedmi dnů od datace předžalobní výzvy.

22. Ve zbylé části nároku pak soudu nezbylo než žalobu zamítnout, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by procesně úspěšnější žalovaný (s přihlédnutím k zamítnuté částce včetně příslušenství vyčísleného ke dni rozhodování) měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, jelikož mu však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, tak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.