21 C 339/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 11 329 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 026 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 026 Kč do 18. 4. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 7 803 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 938 Kč od 13. 7. 2024 do 17. 4. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 912 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 6 026 Kč do 18. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela s žalovanou dne , datum, uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně, na kterém si žalovaná nastavila splatnost a výši zápůjčky, vyplnila žádost o poskytnutí zápůjčky a následně PIN kódem zaslaným na její telefonní číslo , tel. číslo, elektronicky smlouvu o zápůjčce. Úvěruschopnost žalované žalobkyně prověřila na základě informací o osobních a majetkových poměrech získaných od žalované, které ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédla do relevantních databází. Tyto informace a dokumenty byly zaneseny do zákaznické karty žalované. Po zhodnocení uvedených informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna spotřebitelský úvěr splácet. Konkrétně příjmy žalované byly ověřeny dvěma výplatními páskami. Na základě smlouvy čerpala žalovaná na svůj účet č. , č. účtu, dne 27. 4. 2024 částku 5 000 Kč. Dne 22. 5. 2024 žalovaná požádala o navýšení zápůjčky o 2 500 Kč, které jí žalobkyně na uvedený účet ještě téhož dne zaslala. Poskytnutá částka měla být splacena spolu s poplatkem ve výši 2 438 Kč nejpozději dne 12. 7. 2024. Žalovaná žalobkyni ve lhůtě splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, když na svůj dluh uhradila pouze 1 474 Kč. V souladu se smluvním ujednáním žalobkyně žalované účtovala účelně vynaložené náklady v celkové výši 2 500 Kč za zaslání písemných výzev ze dne 19. 7. 2024, 26. 7. 2024, 2. 8. 2024, 11. 8. 2024 a 26. 8. 2024. Celkový dluh za žalovanou sestává z nesplacené jistiny a poplatku ve výši 9 938 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Kromě toho žalobkyně požaduje ještě smluvní pokutu ve výši 1 391 Kč sjednanou ve smlouvě jako 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 7 500 Kč ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky 13. 7. 2024 do dne vyhotovení návrhu 30. 7. 2025 ve výši 2 865 Kč, která byla ponížena o žalovanou uhrazenou částku. Žalobkyně požadovala přiznat rovněž příslušenství v podobě úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatku ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. K úhradě dlužné částky byla žalovaná žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav.

5. Žalovaná označená jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, telefonním číslem a e-mailovou adresou uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 25. 4. 2024 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout na její bankovní účet č. , č. účtu, částku 5 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 625 Kč do 25. 5. 2024. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Pro případ prodlení s plněním svých závazků dle smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně ve výši 500 Kč za písemnou upomínku. (smlouva o zápůjčce ze 25. 4. 2024, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně) Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila, že žalovaná neprochází insolvenčním rejstříkem a exekučním rejstříkem. (výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z exekučního rejstříku) Dále pak ověřila příjem žalované z výplatních pásek za únor 2024 a březen 2024. (výplatní pásky žalované za únor 2024 a březne 2024) Smlouva byla změněna a doplněna dodatkem z 22. 5. 2024, kterým žalobkyně navýšila úvěr žalované o 2 500 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky se zvýšil na 1 875 Kč. (dodatek ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, z , datum, ) Dne 26. 4. 2024 provedla žalobkyně ze svého bankovního účtu ve prospěch účtu žalované platbu ve výši 5 000 Kč a dne 22. 5. 2024 platbu 2 500 Kč. (výpis z účtu žalobkyně, potvrzení , právnická osoba, . z 6. 11. 2025) Žalobkyně naúčtovala žalované 500 Kč za písemné výzvy z 19. 7. 2024, 26. 7. 2024, 2. 8. 2024, 11. 8. 2024 a 26. 8. 2024. (písemné výzvy z 19. 7. 2024, 26. 7. 2024, 2. 8. 2024, 11. 8. 2024 a 26. 8. 2024) Dopisem z 9. 4. 2025, odeslaným téhož dne, vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k zaplacení dluhu do tří dnů. (předžalobní výzva z 9. 4. 2025, podací lístek z 9. 4. 2025) Žalovaná nijak nerozporovala, že na svůj dluh uhradila pouze částku 1 474 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od 1. 1. 2024 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

11. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

17. Mezi žalobkyní a žalovanou měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované částku 7 500 Kč skutečně poskytla, při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, když vůbec neověřovala její výdaje a příjmy ověřovala pouze za měsíce únor 2024 a březen 2024, jinak se spoléhala na tvrzení žalované Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala příjmy a výdaje žalované a neověřila, jak žalovaná se svými příjmy vychází, například výpisy z účtu žalované, nemohla znát finanční situaci žalované, jak jí to ukládá § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ, když součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

18. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).

19. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované v posuzovaném případě představuje částka 6 026 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla (7 500 Kč), a částkou, kterou jí žalovaná uhradila (1 474 Kč).

20. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelkou požádána, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2025, odeslanou téhož dne, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 18. 4. 2025, tj. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě, která jí byla doručena třetí pracovní den po odeslání (14. 4. 2025).

21. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu.

23. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.