21 C 5/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 250 Kč od 9. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 495,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 250 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 1. 8. 2020 v době kolem 14:15 hodin v [obec], v prodejně [anonymizováno] na adrese [adresa], [jméno] [příjmení] vzala zboží z prodejního regálu a bez zaplacení prošla kolem pokladny k východu z prodejny. Když jí bylo obsluhou prodejny [jméno] [příjmení] (dále jen jako„ poškozená“), která je zaměstnankyní [jméno] [příjmení], [IČO], bráněno v odchodu, kladla fyzický odpor, poté vstoupil žalovaný do prodejny, poškozenou několikrát udeřil rukou do obličeje a s odcizeným zbožím s [jméno] [příjmení] utekli. Svým jednáním žalovaný poškozené způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Za toto jednání byl žalovaný shledán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. [spisová značka], z přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele dle vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rámci pojistné události [číslo] vyplatila žalobkyně dne 24. 2. 2021 poškozené částku ve výši 17 250 Kč za náhradu újmy z pracovního úrazu zahrnující bolestné za 69 bodů (250 Kč za 1 bod). V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnila, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši 17 250 Kč. K úhradě této částky byl žalovaný vyzván písemně dopisem ze dne 13. 6. 2021, 14. 6. 2021, 3. 8. 2021 a 23. 9. 2021. Žalobkyně požaduje po žalovaném rovněž úhradu příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonné výši. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím zástupce žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2021.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Krajské ředitelství Policie Středočeského kraje soudu sdělilo, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Žalovaný má v současné době bydliště na ubytovně v ul. [ulice a číslo], [obec], jak vyplývá ze sdělení soudního doručovatele. Soud se proto nejprve zabýval pravomocí českého soudu ve věci rozhodnout, neboť se jedná o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost.

5. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“), u něhož je dána teritoriální působnost (věc se týká [obec] a Slovenské republiky, členů Evropské unie), časová působnost (řízení bylo zahájeno po 10. 1. 2015) i věcná působnost (jde o spor o náhradu škody). Příslušnost zdejšího soudu nelze založit na základě článku 26 Nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil, ale bylo zjištěno bydliště na území ČR (příslušnost podle článku 4, resp. článku 14 a násl. nařízení Brusel I bis), jakož i vznik škody na území ČR (příslušnost podle článku 7 nařízení Brusel I bis), je tedy dána příslušnost zdejšího soudu.

6. Na základě listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění.

7. Poškozená byla zaměstnaná u [jméno] [příjmení], [IČO], na dohodu o provedení práce od 2. 1. 2020 do 31. 12. 2020 na pozici prodavačky s místem výkonu práce na adrese [adresa] (zjištěno z dohody o provedení práce uzavřené mezi poškozenou jako zaměstnancem a [jméno] [příjmení] jako zaměstnavatelem dne 30. 12. 2019). Žalovaný dne 1. 8. 2020 v době od 14:10 hodin do 14:15 hodin v [obec], v prodejně [anonymizováno] na adrese [adresa], přičemž [jméno] [příjmení] vzala zboží z prodejního regálu a bez zaplacení prošla kolem pokladny k východu z prodejny. Když jí bylo obsluhou prodejny – poškozenou, která je zaměstnána u [jméno] [příjmení], bráněno v odchodu, kladla fyzický odpor, načež žalovaný vstoupil do prodejny a poškozenou několikrát udeřil rukou do obličeje, čímž jí způsobil tržnou ránu na obličeji a zlomenou lícní kost. Poté žalovaný s [jméno] [příjmení] s odcizeným zbožím utekli. Svým jednáním žalovaný poškozené způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření, bez vystavení pracovní neschopnosti. Žalovaný byl za výše uvedené jednání uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Současně mu byla uložena povinnost podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu nahradit [jméno] [příjmení] společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení] škodu ve výši 380 Kč (zjištěno z trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. [spisová značka]). Poškozená byla dne 1. 8. 2020 převezena k vyšetření do oblastní nemocnice v [obec] (zjištěno ambulantní zprávou Oblastní nemocnice [právnická osoba], nemocnice Středočeského kraje z 1. 8. 2020), další ošetření proběhlo dne 10. 8. 2020 (zjištěno ambulantními zprávami Oblastní nemocnice [právnická osoba], nemocnice Středočeského kraje z 10. 8. 2020). O úrazu byl zaměstnavatelkou poškozené sepsán záznam (zjištěno ze záznamu o úrazu ze dne 5. 8. 2020). Po napadení se poškozená od 1. 8. 2020 do 20. 9. 2020 léčila, přičemž způsobené poranění bylo ohodnoceno 69 body (zjištěno lékařským posudkem o ohodnocení bolesti [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 17. 2. 2021). Pojistná událost byla žalobkyni zaměstnavatelkou poškozené nahlášena dne 24. 8. 2020 (zjištěno z hlášení pojistné události [jméno] [příjmení] jako pojištěnou ze dne 24. 8. 2020) a k 26. 8. 2020 došlo k registraci této pojistné události, což bylo oznámeno poškozené i její zaměstnavatelce (zjištěno z oznámení žalobkyně o registraci pojistné události [číslo] ze dne 26. 8. 2020 zaslanému poškozené a z oznámení žalobkyně o registraci pojistné události [číslo] z 26. 8. 2020 zaslanému [jméno] [příjmení]). Žalobkyně poškozené uhradila dne 24. 2. 2021 částku ve výši 17 250 Kč (zjištěno dokladem o výplatě pojistného plnění). Vyplacenou částku požadovala po žalovaném, jehož opakovaně vyzývala k její úhradě (zjištěno z výzev žalobkyně ze dne 13. 6. 2021, 14. 6. 2021, 3. 8. 2021 a 23. 9. 2021). K úhradě dlužné částky byl žalovaný naposledy vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně písemně předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 23. 11. 2021), odeslanou dne 25. 11. 2021 (zjištěno z podacího lístku).

8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

9. Žalovaný dne 1. 8. 2020 v době od 14:10 hodin do 14:15 hodin v [obec], v prodejně [anonymizováno] po té, co [jméno] [příjmení] vzala zboží z prodejního regálu a bez zaplacení prošla kolem poklady k východu prodejny a poškozenou jí bylo bráněno v odchodu, vstoupil do prodejny a několikrát udeřil poškozenou rukou do obličeje. Tímto napadením poškozené způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Za uvedené jednání byl žalovaný trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 2 T 138/2020 ze dne 31. 8. 2020 uznán vinným z přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Žalovaná byla zaměstnankyní [jméno] [příjmení], která jako pojištěná uvedené jednání u žalobkyně nahlásila jako pojistnou událost. Žalobkyně proto poškozené vyplatila dne 24. 2. 2021 částku 17 250 Kč jako náhradu újmy z pracovního úrazu zahrnující bolestné za 69 bodů. Následně čtyřmi dopisy vyzývala žalovaného, aby jí vynaložené náklady nahradil. Žalovaný neuhradil ničeho, a to rovněž přes písemnou výzvu zástupce žalobkyně odeslanou 25. 11. 2021.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následně.

11. Mezi Českou republikou a Slovenskem je třeba mimosmluvní vztahy založené po 11. 1. 2009 posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen Nařízení Řím II). Podle čl. 4 nařízení Řím II platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem. Nebyla-li provedena volba práva podle čl. 14 nařízení Řím II, je zřejmé, že se věc řídí českým právem, neboť škodní událost se stala v ČR a obě strany měly v té době bydliště/sídlo v ČR. Užší vazba na jinou zemi je tedy vyloučena.

12. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Dle § 2917 o. z. kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.

14. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 265 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

16. Dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., o pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu, pokud pojišťovna nahradila za zaměstnavatele škodu, přechází na ni právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá.

17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně za zaměstnavatelku poškozené [jméno] [příjmení], která byla pojištěncem žalobkyně, uhradila poškozené z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle vyhlášky č. 125/1993 Sb. dne 24. 2. 2021 bolestné ve výši 17 250 Kč (tj. za 69 bodů po 250 Kč dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání z 12. 10. 2015), přičemž pracovní úraz se stal v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči poškozené (§ 2910 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, ocitl se ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení dlužné částky spolu s úroky z prodlení, a to podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Na základě uvedeného soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 495,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 17 250 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 360 Kč ve výši 1 335,60 Kč O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

20. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro její prodloužení.