21 C 62/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 12 529,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 7 529,52 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 888,86 Kč od 23. 7. 2024 do 5. 12. 2024 a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 888,86 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 18. 12. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 529,52 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 22. 3. 2024 uzavřela se žalovaným distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 15 900 Kč s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a předpis denních splátek. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit peněžní prostředky spolu se sjednaným příslušenstvím dle čl. VI. a čl. VII smlouvy, a to poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvním úrokem ve výši 1,07 % denně z neplacené části jistiny, poplatkem ve výši 102,48 Kč za sjednanou volitelnou službu „Klidné spaní“, poplatkem ve výši 660 Kč za sjednanou službu „Presto“ a poplatkem ve výši 26,88 Kč za informační SMS servis, vše v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka poskytnutého úvěru byla stanovena ke dni 21. 4. 2024 a konec kreditního rámce byl stanoven ke dni 11. 9. 2025. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zejména prostřednictvím informací získaných od žalovaného ohledně počtu členů žijící v jedné domácnosti společně hospodařících, měsíčních příjmů a výdajů žalovaného, a dále lustrací žalovaného v CNCB, NRKI a BRKI, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, a kontrolou předloženého dokladu v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, , v registru Policie České republiky ohledně hledaných osob, v registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku ohledně platnosti adresy, z registru „sankční seznamy“ a registrů historie klienta. Žalobkyně zjistila výši čistého příjmu žalovaného 11 078 Kč a v dalším vycházela z informací o platebním účtu žalovaného a o transakcích na něm. Celkem žalovaný načerpal bezhotovostním způsobem na účet č. , č. účtu, částku ve výši 5 000 Kč, a to dne 22. 3. 2024 v částce 2 000 Kč a dne 24. 3. 2024 v částce 3 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením denních splátek, a proto žalobkyně v souladu s čl. 7 odst. 1 smlouvy vypověděla smlouvu, o čemž byl žalovaný bezprostředně informován prostřednictvím zaslaného e-mailu. Dle čl. VIII odst. 1 smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení od 22. 4. 2024 do 21. 7. 2024 ve výši 330,83 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný upomínán o zaplacení předžalobní výzvou odeslanou dne 27. 11. 2024. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 99,50 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 660 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 26,88 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 102,48 Kč, smluvní pokuty ve výši 330,83 Kč, smluvního úroku ve výši 6 309,83 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 888,86 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009).

4. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

5. Účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 22. 3. 2024 smlouvu, na základě které se žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr jiný než na bydlení až do výše 15 900 Kč s možností postupného a opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím dle čl. VII smlouvy, zahrnujícím poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok 1,066 % denně, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 0,96 Kč denně a poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně, nejpozději k datu splatnosti dle čl. VI. smlouvy, tj. do 12. 9. 2025, v pravidelných denních splátkách, jejichž výše byla určena dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Pro případ prodlení bylo sjednáno v čl. VIII. smlouvy oprávnění žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení a povinnost žalovaného hradit v případě prodlení i účelně vynaložené náklady. (prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s postupným čerpáním ze dne 22. 3. 2024, autorizací ověření totožnosti, Bank ID výpisem) Žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne 22. 3. 2024 2 x částku 1 000 Kč a dne 24. 3. 2024 částku 2 000 Kč a částku 1 000 Kč. (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělením banky ze dne 3. 3. 2025). Žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. V době poskytování úvěru vycházela z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 11 078 Kč (příjmové transakce měly být ověřovány z bankovního účtu žalovaného) s tím, že žalovaný uvedl výši měsíčního příjmu 15 000 Kč a celkovou výši měsíčních výdajů 2 000 Kč (500 Kč splátky půjček, 500 Kč výdaje na bydlení, 500 Kč další nezbytné výdaje, 500 Kč ostatní zbytné výdaje). Žalovaný žalobkyni uvedl, že ve společné domácnosti hospodaří jeden člen. Žalobkyně počítala s vypočítanými minimálními výdaji žalovaného ve výši 5 860 Kč. (prokázáno obecnými principy posuzování a filozofie Společnosti, identifikovatelnými příjmy a výpisem o posouzení úvěruschopnosti). Prostřednictvím e-mailu odeslaného dne 22. 7. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na dosud neuhrazené závazky po splatnosti a zároveň ho vyzvala k zaplacení dlužné částky 12 879,52 Kč. (výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 22. 7. 2024) K zaplacení dluhu do tří dnů byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 27. 11. 2024, zaslanou žalovanému téhož dne. (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 11. 2024 a podacím lístkem z 27. 11. 2024)

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 3. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s možností opakovaného čerpání do částky 15 900 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně a zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z vyplacené tranše, poplatek za volitelnou službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně, poplatek za volitelnou službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 0,96 Kč denně, a to nejpozději do 12. 9. 2025. Žalovaný načerpal celkem částku 5 000 Kč. Žalobkyně nezkoumala před poskytnutím úvěru příjmy ani výdaje žalovaného. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

19. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému částku 5 000 Kč skutečně poskytla, při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, když vůbec neověřovala jeho výdaje. Úvěruschopnost žalobkyně měla zkoumat lustrací žalovaného v příslušných registrech a výpisem z bankovního účtu, z nějž měla ověřovat pouze příjmy žalovaného. Výdaje žalovaného zkoumány nebyly – nebyla tudíž nijak ověřena tvrzení žalovaného o jeho měsíčních výdajích a finančních závazcích. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného a neověřila, jak žalovaný se svými příjmy vychází, například výpisy z účtu žalovaného, nemohla znát finanční situaci žalovaného.

20. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

21. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-Finance s.r.o. proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

22. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 5 000 Kč, když žalovaný na částku poskytnout žalobkyní ničeho neuhradil.

23. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelkou požádána, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 27. 11. 2024, odeslanou mu dne 27. 11. 2024, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 6. 12. 2024, tj. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě, která mu byla doručena třetí pracovní den po odeslání (2. 12. 2024).

24. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.