21 C 92/2025
č. j. 21 C 92/2025-63
V PLATNOSTIOkresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl o rozvodu manželství mezi českou státní příslušnicí a bulharským státním příslušníkem, jehož pobyt nebyl zjištěn. Soud se opřel o čl. 3 písm. a) Nařízení Brusel II ter, které upravuje příslušnost soudů v manželských věcech. Podle § 755 odst. 1 o. z. bylo manželství rozvedeno, protože bylo hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a obnovení soužití nelze očekávat. Soud zjistil, že manžel se dopouštěl domácího násilí, manželka má strach a zcela vylučuje obnovu manželství. Soud rozhodl o rozvodu i přes nezjištěný pobyt manžela, protože manželka nemá zájem o soužití a manželství již neplní své funkce.
Plný text
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M., ve věci manželky: Jméno manželky, narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky a manžela: Jméno manžela, narozený Datum narození manžela toho času neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro rozvod manželství
I. Manželství Jméno manželky, rozené rodné přijmení, a Jméno manžela, uzavřené dne datum před Městským úřadem adresa, se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem podaným k podepsanému soudu se manželka domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud rozvedl manželství účastníků, neboť mezi manžely se projevily rozdíly a rozpory, které vedly k rozpadu jejich vztahu. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci (mezinárodní příslušnosti), neboť se jedná o věc s cizím prvkem – manželka je státním příslušníkem České republiky a manžel Bulharské republiky. Otázku pravomoci soudu v tomto případě upravuje Nařízení rady (EU) č. 2019/1111, o soudní příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen Nařízení Brusel II ter). Pravomoc zdejšího soudu pak vyplývá z ustanovení čl. 3 písm. a) Nařízení Brusel II ter, podle kterého jsou mimo jiné příslušné soudy toho členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklý pobyt, pokud zde pobýval nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu, a zároveň je státním příslušníkem tohoto členského státu. Jelikož se soudu nepodařilo vypátrat pobyt manžela, a to ani v zahraničí, ustanovil mu opatrovníkem Jméno advokáta. Ze stejného důvodu bylo od výslechu manžela soudem upuštěno. Opatrovník manžela se z jednání nařízeného na den 25. 9. 2025 omluvil, odročení jednání nežádal. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti manžela i opatrovníka manžela. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum před Městským úřadem adresa. (oddací list) Účastníkům se ze vztahu žádné děti nenarodily. Manželé se poprvé vzali v roce 1999, nicméně manželovi se rok po svatbě narodila dcera v Bulharsku, o čemž se manželka dozvěděla před asi čtyřmi roky. Manželé spolu nevedou společnou domácnost dva roky. Před rozchodem žili devět let v Německu. Manžel měl z Německa odejít do Bulharska za nemocnou dcerou. Manželka o manželovi od rozchodu nemá žádné zprávy. Manželka zcela vylučuje možnost obnovení manželského soužití. Z manžela má strach a bála se přijít i k soudu, aby ho zde nepotkala. Manžel je násilník a psychopat, manželku mlátil, poškodil jí oko, zlámal nohu, zlomil zuby, rozbil jí hlavu, škrtíval ji, také jí zakazoval styk s rodinou, kterou 15 let neviděla, a okrádal ji o peníze, které měl posílat dceři do Bulharska. Manželovo násilí manželka hlásila v Německu. (výpověď manželky) Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Ve smyslu § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Dle § 49 odst. 1 téhož zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. V daném případě je proto třeba postupovat podle českého právního řádu. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 tohoto ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odst. 3 tohoto ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Po zhodnocení provedených důkazů a zvážení všech okolností posuzovaného případu dospěl soud k závěru, že návrh manželky je důvodný. Manželství toho času neplní svou funkci, když manželé nejsou dva roky v žádném kontaktu a jako manželé nežijí. Manželka v manželství odmítá setrvat a má z manžela strach, neboť manžel se na ni dopouštěl domácího násilí. Obnovu manželství manželka zcela vylučuje. V současné době se u manželů jedná pouze o ryze formální svazek, který již neplní žádnou ze svých zákonem předpokládaných funkcí. Z těchto důvodů proto soud považuje manželství účastníků za natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, že nelze očekávat obnovení jejich společného soužití. Soudem nebyly zjištěny žádné okolnosti, svědčící pro zachování manželství. Příčinou rozvratu manželství soud spatřuje v domácím násilím páchaném manželem na manželce. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dle něhož v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, ledaže by to odůvodňovaly okolnosti případu. Manželka náhradu nákladů nežádala. Soud proto rozhodl tak, jak je stanoveno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání však nemůže podat manželka, neboť se tohoto práva výslovně po vyhlášení rozhodnutí vzdala. Platnost občanského průkazu, v němž je uveden rodinný stav, skončí uplynutím 45 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. O vydání nového občanského průkazu jsou manželé povinni požádat do 15 dnů ode dne, ve kterém došlo ke skončení platnosti jejich dosavadního průkazu (§ 11 písm. b) zákona č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech ve spojení s § 34 odst. 3 písm. c) bod 1. tohoto zákona). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (§ 759 odst. 1 o. z.). Cizinec je mimo povinností stanovených v jiných ustanoveních tohoto zákona dále povinen hlásit změnu příjmení, osobního stavu, změnu údajů v cestovním dokladu, změnu údajů v dokladu vydaném podle tohoto zákona; změnu je cizinec povinen ohlásit orgánu, který mu vydal doklad opravňující k pobytu na území, a to do 3 pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala, a jde-li o občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka, ve lhůtě do 15 pracovních dnů (§ 103 písm. e) zákona o pobytu cizinců na území České republiky č. 326/1999 Sb.).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.