21 C 94/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro vyklizení nemovitostí

I. Žalovaný je povinen vyklidit do 15. 10. 2025 pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a pozemek parc. č. 851/, Anonymizováno, , druh pozemku zahrada, které jsou zapsány v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi domáhala, aby soud žalovanému stanovil povinnost vyklidit nemovitou věc, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a současně žádala přiznat náhradu nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že vlastní pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, , adresa, [, Anonymizováno, ]; č. p. , Anonymizováno, ; rodinný dům, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 27, druh pozemku zahrada, vše zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav (dále jen jako „nemovitost“ nebo „nemovitosti“), přičemž nemovitosti získala darovací smlouvou z 25. 3. 2015 od své matky. Žalobkyně byla s žalovaným více než 20 let v partnerském vztahu, žili se dvěma společnými dětmi v nemovitostech, které žalovaný užíval na základě partnerského vztahu s žalobkyní a s jejím souhlasem. Po celou dobu trvání vztahu se žalovaným byla žalobkyně ekonomicky aktivní, a to i v době péče o jejich společné děti a není tak pravdou, že by žalovaný hradil 80 % všech nákladů na rodinu po celou dobu jejich společného soužití. Účastníci však již několik let ve vztahu nejsou a žalobkyně se od října 2022 snaží s žalovaným vypořádat jejich společné soužití, přičemž v dopise z 10. 11. 2022 odvolala svůj souhlas s tím, aby žalovaný nemovitosti nadále užíval. Žalovaný nemovitosti užívá bez jakéhokoli právního důvodu, i když byl žalobkyní opakovaně vyzýván k jejich vyklizení (např. výzvou z 13. 4. 2023 nebo z 15. 11. 2023, dále pak ústně či v textové a e-mailové komunikaci). Žalovaný však trvá na tom, aby mu žalobkyně vyplatila částku 9 000 000 Kč na ruku hned, jinak se neodstěhuje. Žalobkyně žalovanému vyplatila částku 7 200 000 Kč, neboť žalovaný se za dobu trvání partnerského svazku podílel svými finanční prostředky na nákladech na nemovitosti, a žalovaný si za tuto částku pořídil vlastní byt. Žalovaný však i poté požadoval po žalobkyni „zbývající“ částku 2 000 000 Kč navíc, aby se odstěhoval. Minimálně od dubna roku 2024 pak žalovaný nehradí žalobkyni ani žádné plnění spojené s užíváním nemovitostí a žalobkyně nese všechny náklady spojené s provozem a údržbou sama. Nad to jí žalovaný zasílá vyúčtování společného bydlení, na základě kterého by žalobkyně měla být povinna hradit něco jemu, přestěhoval se do ložnice, kde spala žalobkyně, která se proto musela odstěhovat do pokoje syna. Žalobkyně tak žila a žije po dlouhou dobu pod psychickým tlakem žalovaného, který chce docílit vyplacení částky na vypořádání jejich vztahu v jím chtěné výši. Žalovaný jí sdělil, že se z nemovitostí neodstěhuje a chce v nich žít i nadále a že bude kupovat další byt, do nějž se v budoucnu odstěhuje. Že se odstěhuje do října 2025 žalovaný žalobkyni sdělil až poté, co mu byla doručena žaloba. Není pravdou, že by žalobkyně podávala žalobu schválně v době, kdy je žalovaný spokojen se svou novou partnerkou. Žalovaný má partnerku minimálně již od léta roku 2024, a i přesto se setrvával v domě žalobkyně. Žalobkyně však nakonec s ohledem na vyjádření žalovaného souhlasila s tím, aby žalovanému byla uložena povinnost vystěhovat se do 15. 10. 2025.

2. Žalovaný žádal, aby soud rozhodl o tom, že žalovaný nemovitosti vyklidí do 15. 10. 2025 a nikomu nepřiznal žádnou náhradu nákladů řízení. K věci uvedl, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitostí pouze formálně, protože darování mezi příbuznými je osvobozeno od placení daně, nicméně matka žalobkyně jí byt darovala, protože žalovaný matce žalobkyně financoval nákup a rekonstrukci nového bytu, na což použil finance od svého otce. Žalovaný rovněž z prodeje svého bytu financoval rekonstrukci domu, který má vyklidit. Účastníci spolu uzavřeli dne 13. 10. 2017 smlouvu o budoucím majetkovém vypořádání partnerů pro případ rozpadu jejich vztahu, kterou však žalobkyně následně sporovala a žalovanému nechtěla vyplatit podíl. Žalovaný neměl finance k zajištění vlastního bydlení, když ze svých peněz hradil zhruba 80 % nákladů rodiny, v roce 2019 uhradil větší část mimořádné splátky společné hypotéky a veškeré své úspory užil ve prospěch žalobkyně. Když jej teda žalobkyně v roce 2022 vyzvala k vyklizení, neměl ani jak prostředky získat. Jakmile po mnoho jednáních žalobkyně žalovanému poskytla vyrovnání, začal žalovaný činit kroky k získání vlastního bydlení a nabyl do svého vlastnictví nemovitost, která je ovšem zatížena nájemní smlouvou do 30. 9. 2025, a proto je žalovaný schopen vyklidit nemovitosti do 15. 10. 2025. Žalovanému nebyla zaslána předžalobní výzva, když výzvy z let 2022 a 2023 s ohledem na dlouhý časový odstup a mimosoudní jednání účastníků nelze považovat za relevantní. Po podání žaloby se s žalobkyní pokoušel jednat o smíru. Podání žaloby žalovaný považuje za šikanózní, má za to, že impulzem k podání žaloby bylo to, že si našel novou partnerku a je nyní spokojený, navíc se blíží termín jeho odstěhování. Sporu se dalo předejít tím, že by mu žalobkyně sdělila, že na vyklizení nadále trvá. Z těchto důvodu by žalobkyni neměly být přiznány náklady řízení a soud by měl rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

5. Žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba, , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , vše zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, , pro katastrální území Mladá Boleslav, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav, a to na základě darovací smlouvy z 13. 3. 2015 (právní účinky zápisu z 25. 3. 2015). (výpis z katastru nemovitostí z 19. 3. 2025, list vlastnictví , Anonymizováno, ) Dopisem z 9. 11. 2022, podaným k poštovní přepravě následujícího dne, žalobkyně odvolala svůj souhlas s tím, aby žalovaný žil v nemovitostech a vyzvala ho k jejich vyklizení do 15 dní. (dopis z 9. 11. 2022, poštovní podací arch z 10. 11. 2022, vrácená zásilka odeslaná 10. 11. 2022) Poté účastníci řešili majetkové vyrovnání, nicméně žalobkyně i přesto dopisem z 13. 4. 2023 žalovaného vyzvala k vystěhování se ze společné domácnosti do dvou měsíců od doručení výzvy, neboť nemovitosti jsou výlučně její a ona v nich chtěla setrvat. (dopis z 13. 4. 2023, poštovní podací arch z 13. 4. 2023) Následně žalobkyně žalovanému v dopise z 15. 11. 2023 navrhla vyplacení částky 6 250 000 Kč s tím, že část peněz vyplatí do jednoho měsíce od uzavření případné dohody s podmínkou, že se žalovaný v dohledné době po vyplacení této částky odstěhuje z nemovitostí. Pokud by se žalovaný z domu nechtěl do 1. 1. 2024 odstěhovat, pak ho žalobkyně upozornila na to, že bude hradit nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně. Současně žalovaného vyzvala, aby se vyjádřil k tomu, zda plánuje v nemovitostech zůstat i po 1. 1. 2024 a zda má tedy připravit nájemní smlouvu. (dopis z 15. 11. 2023, poštovní podací arch z 15. 11. 2023) Žalovaný žalobkyni posílal v e-mailech vyúčtování (TV, rozhlas, internet, plyn, voda atd.) za červenec 2024, srpen 2024, leden 2025 a únor 2025. (e-maily z 6. 8. 2024, 12. 9. 2024 a 11. 3. 2025) Žalobkyně žalovanému vyplatila v sedmi splátkách ve dnech 6. 12. 2024, 9. 12. 2024, 16. 12. 2024 a 20. 1. 2025 celkem částku 7 200 000 Kč. (potvrzení o provedených platbách z , právnická osoba, . z 21. 3. 2025) Žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , vše zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, , pro katastrální území Mladá Boleslav, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav. (informace o jednotce z 21. 3. 2025)

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

7. Podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

8. Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí a současně dochází ze strany žalovaného k zásahu do jejího práva, když žalovaný uvedené nemovité věci užívají bez souhlasu žalobkyně a k užívání mu nesvědčí ani jiný právní důvod, soud návrhu žalobkyně vyhověl (§ 1040 odst. 1 o. z.) tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S ohledem na souhlas žalobkyně a žádost žalovaného rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o vyklizení nemovitostí ve lhůtě do 15. 10. 2025, když žalovaný se bude moct odstěhovat do svého bytu, v němž jsou do konce září 2025 nájemníci.

10. K nákladům řízení11. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Podle odst. 2 tohoto ustanovení jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.

12. Žalobkyně sice žalovaného vyzvala k vyklizení nemovitostí výzvami z 9. 11. 2022 a 13. 4. 2023, nicméně v poslední výzvě z 15. 11. 2023 uvedla, že pokud by se žalovaný z domu neodstěhuje do 1. 1. 2024, bude po něm požadovat nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně a vyzvala ho k vyjádření, zda v nemovitostech po tomto datu setrvá. Vzhledem k tomu, že z poslední založené výzvy neplyne, že by žalobkyně nadále setrvala na tom, aby se žalovaný z nemovitostí odstěhoval, když naopak po něm chtěla za setrvání hradit nájemné, a žalovaný se ve svém vyjádření bránil hrazení nákladů s ohledem na dlouhý časový odstup a mimosoudní jednání účastníků s tím, že pokud by mu žalobkyně sdělila, že na vyklizení nadále trvá, pak by jí oznámil, že se odstěhuje do 15. 10. 2025, soud usnesením č. j. 21 C 94/2025-38 z 30. 6. 2025 žalobkyni vyzval k doplnění rozhodujících tvrzení ohledně vyzvání žalovaného k vystěhování se v době posledního roku před podáním žaloby. Soud tak žalobkyni dal možnost, aby se ještě vyjádřila a doložila výzvy k odstěhování, které údajně měla i nadále činit, nicméně do dnešního dne žalobkyně na výzvu soudu nereagovala, ačkoli v ní byla upozorněna na možnost rozhodnutí o nákladech řízení dle návrhu žalovaného. Sama žalobkyně nad to připustila, že po doručení žaloby jí žalovaný sdělil, že se odstěhuje v říjnu 2025. Soud se proto ztotožnil s návrhem žalovaného, který nemohl vědět, že žalobkyně na svém návrhu na vystěhování setrvá, když mu dle založených důkazů naposledy výslovně sdělila, že po něm bude chtít hradit nájemné za užívání nemovitostí a nikoli, že trvá na vystěhování, a žalobkyni náhradu nákladů řízení s ohledem na znění § 142a odst. 1 o. s. ř. nepřiznal. Důvody hodné zvláštního zřetele soudem shledány nebyly.