22 C 286/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí titul . jméno příjmení příjmení advokátkou se sídlem adresa pro zaplacení 2 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 150 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 150 Kč od 28. 3. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení částku 1 600 Kč.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 22. 9. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 150 Kč s odůvodněním, že žalobkyně uhradila náklady léčení za svého pojištěnce [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], kterého žalovaný dne 9. 4. 2018 kolem 20:15 hodin v obci [obec], [ulice a číslo], před hospodou [anonymizována dvě slova] fyzicky napadl a způsobil mu zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Žalovaný byl za své jednání, kterého se dopustil dne [datum], uznán trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. 4. 2018 sp. zn. 17 T 32/2018 vinným spácháním přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. K náhradě nákladů léčení, které žalobkyně vynaložila za léčbu svého pojištěnce, vyzvala žalobkyně žalovaného dne 21. 2. 2019. Žalovaný si výzvu nepřevzal.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Bosny a Hercegoviny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána dle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dle kterého pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Místní příslušnost Okresního soudu v Mladé Boleslavi je odůvodněna místem, kde nastala skutečnosti, která zakládá uplatněné právo dle § 87 písm. b) o. s. ř.

3. Žalovaný, resp. opatrovnice žalovaného se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byl zcela pasivní.

4. Žalovaný, resp. jeho opatrovnice se k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění a z nich dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

6. Z trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. 4. 2018 sp. zn. 17 T 32/2018 soud zjistil, že žalovaný dne [datum] kolem [údaj o čase] v obci [obec], okres [okres], [ulice a číslo], před hospodou„ [anonymizována dvě slova]“ fyzicky napadl [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum] (dále jen„ poškozený“), a způsobil mu zranění s lékařským ošetřením. Žalovaný byl uznán vinným spácháním přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku Trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 5. 2018.

7. Z rozpisu plateb k náhradě a léčení a vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení ze dne 20. 9. 2018 soud zjistil, že žalobkyně uhradila náklady léčení poškozeného ve výši 2 150 Kč.

8. Z výzvy k zaplacení náhrady nákladů ze dne 21. 2. 2019 včetně doručenky od žalovaného soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovaného na jeho posledně známou adresu v České republice dopis ze dne 21. 2. 2019 s výzvou k zaplacení. Žalovaný si výzvu nepřevzal a neuhradil do podání žaloby ničeho.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Rozhodné právo pro daný mimosmluvní vztah s ohledem na státní příslušnost žalovaného soud určil podle přímo použitelého nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), které se použije přednostně, pokud je splněna věcná a časová působnost a dána příslušnost českých soudů. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Škoda vznikla na území České republiky, tudíž soud věc posuzoval dle českého práva.

11. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Podle odstavce 2 téhož ustanovení jsou pro účely náhrady nákladů na hrazené služby podle odstavce 1 poskytovatelé povinni oznámit příslušné zdravotní pojišťovně úrazy a jiná poškození zdraví osob, kterým poskytli hrazené služby, pokud mají důvodné podezření, že úraz nebo jiné poškození zdraví byly způsobeny jednáním právnické nebo fyzické osoby.

12. Žalobkyně vynaložila v důsledku protiprávního jednání zaviněného žalovaným náklady na léčení poškozeného [jméno] [příjmení] ve výši 2 150 Kč a vzniklo jí tak dle citovaného ustanovení právo na náhradu těchto vynaložených nákladů vůči žalovanému. Soud proto žalobě výrokem I. zcela vyhověl co do žalované částky a vzhledem k prodlení žalovaného s jejím zaplacením i co do zákonného úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela procesně úspěšné žalobkyni přiznal soud plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a v paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 4 úkony (převzetí a příprava, výzva k plnění, sepsání žaloby, podání ze dne 27. 1. 2021) po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

15. České republice nevznikly za řízení náklady, které by byl povinen hradit procesně neúspěšný účastník, výrokem III. proto soud rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.