23 C 41/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Krumlovou ve věci žalobkyně: DCO investment a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 22 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě téhož dne žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, . Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila na základě informací od žalovaného o jeho měsíčních příjmech a závazcích při zohlednění jeho životního minima a lustrací žalovaného v dostupných evidencích. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr řádně nesplácel, na svém dluhu neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému v obou případech oznámeno. Žalovaný na svůj dluh ani přes předžalobní upomínku zaslanou mu dne , datum, nic neuhradil.

2. Žalobkyně podáním ze dne , datum, vzala žalobu částečně zpět, a to co do úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, . Soud proto v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení částečně zastavil.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v žalobě a souhlas žalované soud předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, listinu označenou jako smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit jí náklady spotřebitelského úvěru ve výši , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy seznámila žalovaného s jeho právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy (celkový výše spotřebitelského úvěru, doba trvání spotřebitelského úvěru, celková částka, kterou je třeba zaplatit). Z žádosti o úvěr ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., o úvěr ve výši , částka, splatný v 10 splátkách po , částka, . Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně v žádosti uvedl, že je zaměstnán od , datum, na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, ., jeho měsíční příjem činí , částka, , měsíční výdaje jsou celkem ve výši , částka, , z toho , částka, na bydlení a energie, , částka, na jídlo, dopravu a osobní náklady, , částka, coby srážky ze mzdy a výživné a , částka, coby měsíční splátky stávajících půjček. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený, má středoškolské vzdělání a jednu vyživovací povinnost. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 9. , adresa, a z vyúčtování mzdy za července 2017 až září 2017 soud zjistil, že žalovaný byl od , datum, zaměstnaný ve společnosti , právnická osoba, . jako operátor výroby s průměrným čistým měsíčním příjmem za období červen 2017 až září 2017 ve výši , částka, . Ze smlouvy o nájmu bytu bylo zjištěno, že žalovaný žije od , datum, v pronajatém bytě, za který hradí nájem , částka, měsíčně, za energie hradí , částka, měsíčně. V záhlaví nájemní smlouvy není uvedeno jméno žalovaného, v zápatí je podepsána žalovaným. Z občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalovaný při uzavření úvěrové smlouvy doložil svůj doklad totožnosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností , právnická osoba, včetně seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, na společnost , právnická osoba, Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní včetně seznamu postupovaných pohledávek (žalovaný na str. 16) má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že právní zástupce společnosti , právnická osoba, oznámil žalovanému změnu v osobě věřitele (, právnická osoba, ) a vyzval jej k úhradě dlužné částky. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky a zároveň mu oznamovala změnu v osobě věřitele (žalobkyně , právnická osoba, .).

6. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, , posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

8. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

9. V dané věci v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pouze neurčitě v žalobě tvrdila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumala (z jeho vlastních tvrzení a z lustrací v databázích). Z doložených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný v rámci žádosti o úvěr právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že dosahuje výdělku ve výši , částka, měsíčně. Stran výdajů uvedl, že jeho výdaje činí , částka, na bydlení a energie, , částka, na dopravu, jídlo a osobní náklady, , částka, coby srážky ze mzdy, výživné a , částka, coby měsíční splátky stávajících půjček, celkem měsíční náklady dle vlastního tvrzení žalovaného činily , částka, . K žádosti žalovaný doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce červenec 2017 až září 2017, ze kterých plyne, že příjmy žalovaného odpovídaly jeho tvrzením uvedeným v žádosti o úvěr. Dále žalovaný doložil právní předchůdkyni žalobkyně nájemní smlouvu, ze které plyne, že jeho měsíční výdaje na bydlení a energie činily , částka, , tedy o , právnická osoba, Kč převyšovaly výdaje tvrzené žalovaným v žádosti o úvěr. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného na dopravu, jídlo a ostatní náklady pak právní předchůdkyně žalobkyně žalované vycházela z částky , částka, , tedy evidentně z minimální částky nezbytné pro přežití, namísto z reálných nákladů spotřebitele, které běžně má, přičemž nebyla zohledněna jeho sociální a rodinná situaci apod. Z důkazů ani tvrzení žalobkyně se tedy nepodává, že by tyto skutečnosti jakkoli blíže zkoumala (např. výpisy z účtu s výdaji, smlouvu s operátorem, smlouvu s poskytovatelem energií, výdaje na výživu dítěte), a že by je následně porovnala s příjmy, jak jí ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených listin stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tedy dle soudu nebylo možno jakkoliv dovodit, zda je žalovaný schopen splácet spotřebitelský úvěr, když žalobkyně nezjistila a neověřila skutečné příjmy a výdaje žalované za situace kdy výdaje žalovaného na bydlení nekorespondovaly s jeho tvrzením uvedeným v žádosti o úvěr.

10. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Přestože žalovaná nevznesla námitku neplatnosti smlouvy, přihlédl soud k neplatnosti smlouvy, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Ve znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platného a účinného od , datum, je výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle původního znění platného a účinného do , datum, (tedy v době uzavření smlouvy) mohl spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, i toto znění zákona však bylo nutno interpretovat tak, že soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou vyšších soudů, dle které důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, tj. soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C-449/13 a C-679/18, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

11. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má tak žalobkyně dle citovaného ustanovení nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny v požadované výši , částka, , což ostatně koresponduje s žalobním návrhem žalobkyně. Žalovaný před podáním žaloby žalobkyni ničeho neuhradil, proto mu na jistině zbývá zaplatit částku , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v průběhu celého řízení zcela pasivní, nemohl soud blíže zkoumat jeho majetkové poměry pro určení splatnosti jistiny. Soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou z , datum, , zaslanou téhož dne žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy. Žalovanému byla výzva doručena dne , datum, v souladu s § 573 občanského zákoníku. Splatnost jistiny tedy nastala 5. dnem po doručení výzvy a dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením nesplacené části jistiny, tj. dne , datum, v souladu § 1959 písm. e) občanského zákoníku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od pozdějšího data, přičemž je věcí uvážení žalobkyně za jaké období požaduje úrok z prodlení, pakliže si jej nenárokuje i za dobu před vznikem prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení od , datum, z částky , částka, a v tomto rozsahu jí ho proto soud dle § 1968 a § 1970 o.z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně byla úspěšná co do částky , částka, (, částka, jistina + , částka, zákonný úrok z prodlení ode dne , datum, do dne vydání rozhodnutí tj. do dne , datum, ). Žalovaný co do částky , částka, (, částka, coby úrok ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, + , částka, úrok z prodlení od , datum, do , datum, ). Vzhledem k tomu, že rozdíl v poměru úspěchu a neúspěchu je víceméně nepatrný, rozhodl soud o nákladech tak, tak že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.