23 C 87/2026
č. j. 23 C 87/2026-60
V PLATNOSTICitované zákony (11)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 142 § 149 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 6 § 7 § 13
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2395
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 86
- Vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026, 573/2025 Sb. — § 4
Plný text
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Krumlovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným: 1/) Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované 2/) Anonymizováno , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalované pro 783 973,70 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 783 973,7 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 47 268,6 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 62 573,83 Kč, s úrokem 8,99 % ročně z částky 782 173,7 Kč od 1. 1. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 782 173,7 Kč od 1. 1. 2026 do zaplacení ve výši 12 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 90 084,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaných zaplacení částky ve výši 783 978,7 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. Žalobkyně uzavřela se žalovanými dne 30. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovaným úvěr ve výši 816 422 Kč. Úvěr byl v částce 266 422 Kč žalovaným poskytnut na refinancování peněžitých závazků a zbylá část ve výši 550 000 Kč jim byla poskytnuta bezúčelově. Žalovaní měli poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách po 10 449 Kč vždy k 20. dni v měsíci společně s úrokem ve výši 8,99 % ročně. Žalovaní však nespláceli úvěr řádně a včas a od ledna 2025 se ocitli v prodlení se splátkami úvěru. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnila, o čemž byli žalovaní informováni dopisem ze dne 2. 4. 2025. Celkem žalovaní na splátkách úvěru uhradili částku 140 837 Kč. Úvěruschopnost žalovaných žalobkyně posoudila tak, že vycházela z informací získaných od žalovaných ohledně jejich příjmů a výdajů, z transakčních pohybů na osobních účtech žalovaných, které pro žalované vedla a současně provedla lustraci žalovaných v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a v systému CBCB. Jelikož žalovaní neuhradili svůj dluh řádně a včas, žalobkyně pohledávku za žalovanými zesplatnila ke dni 2. 3. 2024, což žalovaným oznámila dopisem ze dne 3. 3. 2024. Žalobou uplatněná pohledávka se sestává z dlužné jistiny ve výši 783 973,70 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 62 573,83 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 47 268,60 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 800 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 8,99 % ročně z této jistiny od 1. 6. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 1. 6. 2026 do zaplacení. Žalobkyně žalované vyzývala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 12. 2025, žalovaní však na svém dluhu ničeho neuhradili.
2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.
3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaní se k jednání bez omluvy nedostavili, přestože jim bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaných.
4. Provedeným dokazováním dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 11. 2023 včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a ceníku žalobkyně pro bankovní obchody má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaní uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovaným poskytnout úvěr ve výši 816 422 Kč, z toho částku ve výši 266 422 Kč žalovaným poskytla za účelem konsolidace jejich předchozích závazků u žalobkyně a u společnosti , právnická osoba, . a částku ve výši 550 000 Kč žalovaným poskytla bez účelového určení na úvěrový účet č. , č. účtu, . Žalovaní se zavázali úvěr splácet ve 119 měsíčních splátkách po 10 449 Kč vždy k 20. dni v měsíci společně s úrokem ve výši 8,99 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně měla dle čl. 8.2 smlouvy o úvěru právo prohlásit celý úvěr splatným v případě, že se žalovaní ocitnou v prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se dostanou do prodlení se splácením dvou a více splátek. Dle čl. 8.3 smlouvy o úvěru se žalovaní v případě prodlení zavázali zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením. Dle čl. 5.3 ceníku činily účelně vynaložené náklady spojené s prodlením 300 Kč za každých 10 dnů prodlení. Tyto náklady byly účtovány vždy k 10., 40. a 70. dni prodlení v částce 300, 900 a 900 Kč.
6. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 29. 11. 2023, kterou podala žalovaná č. 1, soud zjistil, že žalovaná č. 1 dne 29. 11. 2023 požádala o úvěr ve výši 658 206 Kč. V žádosti uvedla, že je vdaná, bydlí v nájemním bydlení, její domácnost má tři členy, z toho jeden člen domácnosti nemá svůj příjem, dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 20 945,77 Kč ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, Dále uvedla, že na nájem vynaloží částku 12 000 Kč.
7. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 29. 11. 2023, kterou podal žalovaný č. 2, soud zjistil, že žalovaný č. 2 dne 29. 11. 2023 požádal o úvěr ve výši 658 206 Kč. V žádosti uvedl, že je ženatý, bydlí v nájemním bydlení, jeho domácnost má tři členy, z toho jeden člen domácnosti nemá svůj příjem, dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 18 146,17 Kč ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba8. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 6. 2023 do 30. 11. 2023, z výpisů z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 6. 2023 do 30. 11. 2023 a listiny nazvané jako posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 29. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně měla komplexní přehled o příjmech a výdajích žalovaných za dobu minimálně šesti měsíců, neboť pro žalované vedla jejich běžné účty, a tyto vyhodnotila tak, že jsou žalovaní schopni úvěr splácet. Žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalovaných ve výši 39 092 Kč a dále z výdajů na bydlení ve výši 12 000 kč měsíčně. Životní výdaje žalovaných žalobkyně stanovila pomocí statistických údajů a ekonomického modelu na částku 25 228 Kč. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalované č. 1 v registru CCB, kterou vyšlo najevo, že žalovaná č. 1 má sjednané dva spotřební úvěry, z toho jeden u žalobkyně a jeden u třetí osoby. Žalovaná č. 1 splácela své závazky částkou 3 181 Kč měsíčně. Žalovaná č. , hodnota, měla sjednány ještě dva úvěry, které však byly smlouvou o úvěru zkonsolidovány.
9. Z části výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 16. 6. 2023 do 20. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná č. 1 měla v tomto období průměrný měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ve výši 19 844 Kč.
10. Z části výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 16. 6. 2023 do 20. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný č. 2 měl v tomto období průměrný měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ve výši 19 074,5 Kč.
11. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 30. 11. 2023 do 31. 12. 2024 včetně části výpisu z tohoto účtu za období od 13. 11. 2023 do 5. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovaným úvěr v celkové výši 816 422 Kč, z toho částka ve výši 265 408,88 Kč byla použita na refinancování předchozích úvěrů žalovaných. Žalovaní celkem na splátkách úvěru uhradili částku 140 794,14 Kč.
12. Z listiny nazvané jako podklady pre súdne konanie soud zjistil, že žalobkyně žalovaným naúčtovala náklady spojené s prodlením v celkové výši 1 800 Kč (2x 900 Kč).
13. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 2. 4. 2025 adresované žalované č. 1 a z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 2. 4. 2025 adresované žalovanému č. 2 soud zjistil, že žalobkyně oba žalované vyzývala k úhradě dlužné částky a upozornila je na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jejího neuhrazení.
14. Z dopisu ze dne 4. 5. 2025 adresovaného žalované č. 1 a z dopisu ze dne 4. 5. 2025 adresovaného žalovanému č. 2 má soud za prokázané, že žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 4. 5. 2025 a vyzvala žalované k úhradě dlužné částky ve výši 783 974 Kč.
15. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 12. 2025 adresované žalované č. 1 a z výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 12. 2025 adresované žalovanému č. 2 včetně dvou potvrzení o podání archu z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaní byli právním zástupcem žalobkyně vyzváni k úhradě dluhu ve výši 887 887,42 Kč předžalobní výzvou.
16. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:
17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
21. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
22. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
24. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala svá žalobní tvrzení. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanými byl založen smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 ZoSÚ. Žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaných, neboť zkoumala jejich příjmy a výdaje z výpisů z jejich bankovních účtů za období šesti měsíců a nadto provedla jejich lustraci v systému CCB za účelem zjištění jejich dalších závazků. Žalovaní se ocitli v prodlením se splácením měsíčních splátek, proto žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a celý úvěr zesplatnila ke dni 4. 5. 2025. Žalobkyně svým smluvním povinnostem dostála, žalovaní nikoliv, když zůstali žalobkyni dlužni na jistině částku 783 973,70 Kč, kapitalizovaném smluvním úroku 47 268,60 Kč, kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení 62 573,83 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 782 173,70 Kč od 1. 1. 2026 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 8,99 % ročně z částky 782 173,70 Kč od 1. 1. 2026 do zaplacení. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 90 085 Kč. Tyto náklady sestávají ze:- zaplaceného soudního poplatku v částce 31 360 Kč;- nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 783 973,70 Kč sestávající z částky 11 460 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t.;- čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47 640 Kč ve výši 10 004,40 Kč;- náhrady cestovních výdajů podle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 893 Kč. Náhrada jízdních výdajů byla vypočtena za použití osobního automobilu Volvo XC90 (hybridní vozidlo) při celkovém ujetí 110 km (zjištěno prostřednictvím webových stránek www.google.com/maps) na trase Praha – Mladá Boleslav a zpět, průměrné spotřebě paliva 3,7 l/100 km, vyhláškové ceně paliva 34,10 Kč za jeden litr motorové nafty a 7,20 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny (§ 4 písm. c vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a sazbě základní náhrady 5, 90 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhlášky);- daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 533 Kč ve výši 10 192 Kč.
26. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření ve věci samé, neboť šlo pouze o doplnění žalobních tvrzení učiněné na výzvu soudu, která mohla a měla být uplatněna již v samotné žalobě, a nejde tak o účelně vynaložený náklad. Stejně tak soud nepřiznal náhradu nákladů za ½ úkon právní služby představovaný jednoduchou výzvou k plnění, jelikož již přiznal náhradu za úkon právní služby spočívající v předžalobní výzvě k úhradě, a náklady na další výzvu proto nepovažoval za účelně vynaložené.
27. Náhradu přiznaných nákladů řízení jsou žalovaní povinni dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně společně a nerozdílně.
28. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovaným dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.