23 C 98/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Krumlovou ve věci žalobkyně: ESSOX s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 37 349,17 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši částka spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. Na návrh žalovaného uzavřela dne datum žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru na spotřebitelské zboží, kde byla přesně stanovena výše a počet splátek. Na základě této smlouvy byl žalovaný zařazen do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty. Žalobkyně vyhodnotila kladně žádost žalovaného a zaslala žalovanému dne datum prostřednictvím pošty tzv. Welcome Pack s kreditní kartou, informacemi o smlouvě, sazebník, pojistné podmínky, podmínky ke kartě apod. Tímto procesem byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce tel. číslo a úvěrové karty, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši částka. Následně dne datum žalovaný požádal o aktivaci karty, kdy prvním čerpáním z poskytnutého úvěru žalovaný potvrdil, že smlouvu uzavřel, že mu byla karta a PIN dle jeho žádosti vydány a že na kartu může čerpat. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty a sazebník poplatků. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných rejstříků a registrů (SOLUS, RRS atd.). Žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl žalobkyni, že jeho příjem ze zaměstnání činí částka měsíčně. Žalovaný měl povinnost splácet částku vyčerpanou z úvěru od okamžiku alespoň částečného čerpání peněžních prostředků z úvěru, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši dle sazebníku. Žalovaný poprvé čerpal úvěr prostřednictvím úvěrové karty dne datum. Žalovaný mohl opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěrového rámce s tím, že splácením zůstatku ze strany žalovaného se tento úvěrový rámec v odpovídající výši obnovuje. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky celkem ve výši částka, naposledy čerpal z úvěru dne datum. Žalovaný uhradil žalobkyni na splátkách úvěru celkem částku ve výši částka. Vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně nehradil dlužné měsíční splátky, zesplatnila žalobkyně celý dluh žalovaného ke dni datum a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, na svém dluhu však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl dokazování následujícími důkazy, z nichž učinil níže uvedená skutková zjištění. Na základě žádosti žalovaného byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne datum smlouva o úvěru č. SU4000274548, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka za účelem nákupu spotřebního zboží. Žalovaný se úvěr zavázal splatit v 8 měsíčních splátkách ve výši částka s roční úrokovou sazbou ve výši 23,20 % a RPSN 25,88%. Součástí smlouvy byla žádost žalovaného o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně částka a vydání úvěrové/kreditní karty. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky o poskytnutí úvěrového rámce (revolvingovém úvěru). V případě porušení obou smluv ze strany žalovaného byly sjednány sankce, uvedené v sazebníku, který žalovaný převzal. Žádost/smlouva o úvěru byla podepsána žalovaným. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnaný od datum jako kvalifikovaný dělník s celkovým čistým měsíčním příjmem částka. Měsíční příjem domácnosti uvedl v částce částka. Ke svým výdajům žalovaný uvedl, že jsou tvořeny částkou částka coby nákladů na bydlení a částkou částka coby splátek ostatních úvěrů. Jiné výdaje nesdělil, resp. pod položku ostatní měsíční výdaje uvedl částku částka. Ke svým osobním poměrům uvedl, že je svobodný, bez vyživovaných osob, ke způsobu bydlení uvedl, že bydlí ve vlastním bytě (domě). Žalovaný v žádosti sdělil mobilní telefon. Žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím pošty kreditní kartu a informace o smlouvě o revolvingovém úvěru. Následně žalovaný požádal telefonicky o aktivaci kreditní karty, kterou předtím obdržel poštou. Ke dni aktivačního hovoru nebyla úvěruschopnost žalovaného nijak ověřována. Žalovanému byl na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru poskytnut revolvingový úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách spolu s roční úrokovou sazbou ve výši 27,48 % a RPSN ve výši 34,56 % (prokázáno žádostí/smlouvou o úvěru č. SU4000274548, obchodními podmínkami smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, záznamem aktivačního telefonického hovoru, podmínkami bezúročného úvěru a právnická osoba karty na č.l. 14g).

4. Žalovaný celkem na úvěru čerpal finanční prostředky ve výši částka. Žalovaný na splátkách úvěru uhradil celkem částku částka (prokázáno přehledem plateb ve formátu xlxs, kde součet položek ve sloupci „platba“ činí částku částka, výpisy k č. smlouvy tel. číslo za období od datum do datum).

5. Žalovaný pravidelně a včas nehradil měsíční splátky vyčerpané výše úvěru, žalobkyně jej o úhradu dlužné částky opakovaně upomínala (prokázáno upomínkou před zesplatněním pohledávky ze dne datum, upomínkou ze dne datum a upomínkou ze dne datum). Žalovaný však ani přes upomínky dlužnou částku neuhradil, proto mu žalobkyně zaslala dopis ze dne datum označený jako zesplatnění pohledávky, kterým prohlásila dluh za splatný a vyzvala ho k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem ze dne datum, dodejkou ze dne datum, dodejkou ze dne datum).

6. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě jeho dluhu dopisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán téhož dne (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne datum, potvrzením právnická osoba ze dne datum). Žalovaný přesto na svém dluhu ničeho neuhradil.

7. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni datum, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění do datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění od datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách. Součástí smlouvy byla žádost žalovaného o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně částka a vydání úvěrové/kreditní karty. Žalobkyně žádost schválila a následně zaslala prostřednictvím pošty kreditní kartu a informace o smlouvě o revolvingovém úvěru. Soud došel k závěru, že k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru došlo v důsledku aktivačního hovoru, přičemž má za to, že ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím údajů ke kreditní kartě, kterou žalovaný obdržel poštou na jím uvedenou adresu ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne datum, bylo dostatečné. Dle vlastního tvrzení žalobkyně došlo k aktivačnímu hovoru ke dni datum. adresa s kartou žalovaný obdržel rovněž informace o smlouvě o revolvingovém úvěru. Soud má za to, že k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru nedošlo ke dni odeslání kreditní karty žalovanému (dle tvrzení žalobkyně ke dni datum), neboť žalobkyně teprve spolu s kreditní kartou zaslala žalovanému i smluvní podmínky a informace k úvěru. Soud proto došel k závěru, že k uzavření smlouvy došlo až akceptací smluvních podmínek žalovaným, tedy za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem až do výše částka. Žalovaný se čerpaný úvěr zavázal splácet v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 27,48 % ročně a RPSN ve výši 34,56 %. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky celkem ve výši částka, naposledy čerpal z úvěru dne datum. Žalovaný uhradil žalobkyni na splátkách úvěru celkem částku ve výši částka.

9. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

10. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

11. V dané věci v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v žalobě nijak netvrdila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumala. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které jí poskytl žalovaný při žádosti o úvěr, resp. o kreditní kartu a lustrací úvěrových registrů a dalších veřejně dostupných databází. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný v rámci žádosti o úvěr žalobkyni sdělil, že dosahuje výdělku ve výši částka měsíčně. Žalobkyně nicméně nepředložila žádný důkaz, z nějž by bylo možné učinit závěr, že ověřila, že žalovaný skutečně dosahoval měsíčního příjmu v takové výši (např. výplatní páska, výpisy z účtu). Stran výdajů žalovaný uvedl, že jeho výdaje na bydlení činí částku částka, žádné další výdaje mimo výdajů ve výši částka coby splátek svých finančních závazků neuvedl. Žalobkyně tedy stran měsíčních výdajů žalovaného na domácnost vycházela z částky částka, které žalovaný vynakládá za bydlení ve vlastním bytě. K ostatním měsíčním výdajům žalovaný sdělil, že činí částka. Soud má za to, že uvedená částka nulové hodnoty na ostatní výdaje žalovaného je nesmyslná, tedy pakliže by žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, musela by mu být tato skutečnost zjevná. Pakliže tedy žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti toliko z částky částka, muselo jí být zjevné, že tato částka neodpovídá standardním nákladům na živobytí dospělé osoby (bydlení, strava, ošacení). Věřitel by v dané situaci neměl vycházet z minimální částky nezbytné pro přežití, ale z reálných nákladů spotřebitele, které běžně má, k tomu by měl vzít v úvahu jeho sociální i rodinnou situaci, jistotu zaměstnání, způsob bydlení apod. Z důkazů ani tvrzení žalobkyně se tedy nepodává, že by tyto skutečnosti jakkoli zkoumala. Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by skutečné výdaje žalovaného jakkoliv zjišťovala (např. nájemní smlouvou, výpisy z účtu s výdaji, smlouvu s poskytovatelem energií nebo smlouvu s operátorem za situace, kdy žalovaný uvedl v žádosti mobilní telefon), a že by je následně porovnala s příjmy, jak jí ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených listin stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tedy dle soudu nebylo možno jakkoliv dovodit, zda je žalovaný schopen splácet spotřebitelský úvěr, když žalobkyně nezjistila a neověřila skutečné příjmy a výdaje žalovaného, resp. toto v řízení nedoložila. K tomu soud dále uvádí, že žalovaný údaje poskytl ke dni podání žádosti, resp. uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum. K uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru však došlo až s několikaměsíčním odstupem, přičemž z provedeného dokazování (ze záznamu aktivačního hovoru) plyne, že k aktuální schopnosti žalovaného splácet revolvingový úvěr již nebylo ze strany žalobkyně zjišťováno ničeho.

12. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o revolvingovém úvěru neplatnou. Přestože žalovaný nevznesl námitku neplatnosti smlouvy, přihlédl soud k neplatnosti smlouvy, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Ve znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platného a účinného od datum je výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle původního znění platného a účinného do datum (tedy v době uzavření smlouvy) mohl spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, i toto znění zákona však bylo nutno interpretovat tak, že soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou vyšších soudů, dle které důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, tj. soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C-449/13 a C-679/18, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

13. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě, poplatků a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Plnění žalovaného v celkové výši částka proto pokrylo celou jistinu požadovanou žalobou. Žalovaný žalobkyni zaplatil více, než kolik činila vyčerpaná částka úvěru, poskytnutý úvěr tedy zcela uhradil a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku I.

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal, tak jak je uvedeno ve výroku II. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.