23 C 99/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Krumlovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 16 631 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení.

II. V části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil částku ve výši 6 631 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem ve výši 0,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 364 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 631 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným dne 14. 10. 2024 společnost , právnická osoba, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), prostřednictvím webové stránky www.kimbi.cz. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, EUCB) a výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Na základě smlouvy o úvěru čerpal žalovaný na svůj účet úvěr ve výši 10 000 Kč, se splatností dne 13. 2. 2025. Mimo zapůjčenou částku se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 631 Kč. Žalovaný však ve lhůtě splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. K úhradě dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2025.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z dokumentu nazvaného Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, , hodnota, datovaného dnem 14. 10. 2024 je patrné, že má představovat smlouvu uzavřenou na dálku, když tento dokument není opatřen podpisem úvěrovaného, který je označen jako , Jméno žalovaného, . Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky.

5. Z výpisu z účtu , právnická osoba, soud zjistil, že dne 13. 10. 2024 byla z účtu žalovaného převedena na účet žalobkyně částka 0,01 Kč.

6. Z dokumentu z oznámení o postoupení pohledávky adresovaného žalovanému plyne, že pohledávka byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem zaslaným dne 15. 3. 2025. Z dodatku ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně přílohy je pak zřejmé, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

7. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 25. 10. 2025 soud zjistil, že dne 14. 10. 2024 byla z účtu předchůdkyně žalobkyně zaslána platba ve výši 10 000 Kč.

8. Z výzvy ze dne 16. 2. 2025, ze dne 13. 1. 2025, ze dne 13. 2. 2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila výzvy, které žalovanému zaslala na adresu , adresa, .

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2025, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně žalovanému zaslala téhož dne předžalobní výzvu na adresu , adresa, .

10. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ, a to prostředky komunikace na dálku, kdy totožnost byla ověřena platbou z účtu žalovaného ve výši 0,01 Kč. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, které žalovanému poskytla bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Celková splatná částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila 16 631 Kč.

25. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

26. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

27. V dané věci v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovanému nepředložila soudu žádné důkazy a pouze neurčitě v žalobě tvrdila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumala. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně ničeho neuvedla. Z důkazů ani tvrzení žalobkyně se tedy nepodává, že by tyto skutečnosti jakkoli zkoumala. Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by skutečné výdaje žalovaného, jakkoliv zjišťovala (např. nájemní smlouvou, výpisy z účtu s výdaji, smlouvu s operátorem, smlouvu s poskytovatelem energií), a že by je následně porovnala s příjmy, jak jí ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených listin stran zkoumání úvěruschopnosti žalované tedy dle soudu nebylo možno jakkoliv dovodit, zda je žalovaná schopna splácet spotřebitelský úvěr (revolvingový úvěr), když žalobkyně nezjistila a neověřila skutečné příjmy a výdaje žalované, resp. toto v řízení nedoložila.

28. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Přestože žalovaná nevznesla námitku neplatnosti smlouvy, přihlédl soud k neplatnosti smlouvy, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Ve znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platného a účinného od 29. 5. 2022 je výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu, což je rovněž v souladu s judikaturou vyšších soudů, dle které důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, tj. soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C-449/13 a C-679/18, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

29. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy by tak žalobkyně měla dle citovaného ustanovení pouze nárok na vydání poskytnuté jistiny v požadované výši 10 000 Kč v době přiměřené možnostem žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně před podáním žaloby ničeho neuhradil, proto mu na jistině zbývá zaplatit částka 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v průběhu celého řízení zcela pasivní, nemohl soud blíže zkoumat jeho majetkové poměry pro určení splatnosti jistiny. Soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z doručení žaloby, neboť výzvy k plnění nebyly zasílány na adresu žalovaného. Splatnost jistiny proto nastala dne 18. 11. 2025 a dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením nesplacené části jistiny, tj. dne 19. 11. 2025. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení od 19. 11. 2025 z částky 10 000 Kč a v tomto rozsahu jí ho proto soud dle § 1968 a § 1970 o.z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

30. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

31. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě, poplatků a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

32. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 26. 7. 2006, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 032 Kč (10 000 Kč + 32 Kč) a žalovaný co do částky 7 580 Kč (6 631 Kč + 947 Kč + 2 Kč). Žalobkyně měla ve věci poměrný úspěch, proto jí soud přiznal ve výroku III. náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tak tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, účinného ke dni podání žaloby, dále odměnou právního zástupce žalobkyně dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) za tři úkony právní služby, kdy sazba odměny za úkon z tarifní hodnoty 16 631 Kč činí dle § 14b odst. 1, bod 2 AT za úkon částku 400 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), tedy celkem 1 200 Kč (3 x 400 Kč). Náklady řízení jsou dále tvořeny paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 6, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a náhradou DPH ve výši 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve výši po zaokrouhlení 315 Kč (21% z 1 500 Kč), jelikož je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH. Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, by tak v případě plného úspěchu náležela 100 % náhrada nákladů ve výši 2 615 Kč, avšak žalobkyně měla ve sporu úspěch v částce 10 032 Kč, viz výrok I. tohoto rozhodnutí (představující 56,96 % ze sporu), co do částky ve výši 7 580 Kč (představující 43,04 % ze sporu) pak byla žalobkyně neúspěšná. Žalobkyni tak soud přiznal náhradu nákladů ve výši 13,92 %, která představuje po zaokrouhlení částku 364 Kč, kterou soud přiznal žalobkyni.

33. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.