24 C 127/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Danielou Hlaváčkovou, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 953,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 4 953 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 953 Kč od 23. 9. 2025 do 27. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28. 2. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 782 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 17. 4. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 983 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „předchůdce žalobkyně“). Předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 15. 6. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 10 000 Kč, a to na její bankovní účet č. , č. účtu, a splatnost úvěru byla sjednána na nejpozději dne 22. 9. 2025. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, když neuhradila ničeho. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 24. 2. 2026. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění plateb ze strany žalované činí částku 14 953 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně tento nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tvrzení žalobkyně tak nerozporovala.

3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: Smlouvou o spotřebitelském úvěru 505000001 ze dne 15. 6. 2025 bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru na částku 10 000 Kč, RPSN 660% s tím, že výše minimální měsíční splátky činila 5% výše jistiny + úrok přirostlý za předchozích 30 dnů, kdy nejpozději měl být úvěr splacen ke dni 22. 9. 2025. Z potvrzení o výplatě úvěru a potvrzení ČSOB soud zjistil, že v 15. 6. 2025 bylo úvěrovou společností na účet žalované zasláno 10 000 Kč. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávky a seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího archu ze dne 24. 2. 2026 soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky.

5. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně ničeho nedoložila.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále je nutno užít ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

13. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná žalobci ničeho nevrátila. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neodložila, že by právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, jak mu ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, zároveň žalobkyně uvedla, nechť je nárok žalobkyně posouzen z titulu bezdůvodného obohacení. Smlouva o úvěru je tedy dle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatným právním jednáním s ohledem na nedostatečné prověření úvěruschopnosti. Žalovaný nárok soud tedy posuzoval jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Soud tedy žalobkyni výrokem I přiznal žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50% ročně z této částky od 28. 2. 2025 (3 den od doručení výzvy dle domněnky doby dojití) do zaplacení a výrokem II žalobu zamítl co do zbývajícího požadovaného zákonného úroku z prodlení.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že zčásti (v rozsahu 34%) úspěšné žalobkyni soud přiznal odpovídající náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představují náklady zastoupení advokátem, kterému za jeden úkon právní služby náleží 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky 258/2024 Sb. (platné pro úkony právní služby, které byly učiněny po 1.1.2025), neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmět řízení nepřevyšuje částku 30 000 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 782 Kč za 3 úkony právní služby 400 Kč, režijní paušál ve výši 100 Kč (celkem tedy 300 Kč) a soudní poplatek 800 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst.1 o.s.ř.).

15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.