5 C 10/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 85 409,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku:a) ve výši 22 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 800 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení ab) ve výši 7 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 700 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co doa) částky 33 840,45 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 1 434,08 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 945,09 Kč, úrokem z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 27 510,09 Kč od 28. 1 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 27 510,09 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 710,09 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení ab) částky 21 068,90 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 476,96 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 904,87 Kč, úrokem z úvěru ve výši 14,75 % ročně z částky 15 094,73 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 094,73 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 394,73 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 21. 5. 2025, která byla na výzvu soudu doplněna podáním doručeným soudu dne 7. 8. 2025, domáhala po žalovaném zaplacení částky 85 409,35 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených smluv o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých od žalovaného ohledně jeho majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrů, tyto skutečnosti jsou zachyceny v zákaznické kartě. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, jež si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit peněžní prostředky spolu s částkou 35 497 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 27 959 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilní splácení ve výši 6 038 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku v 21měsíčních splátkách po 3 072 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni 22. 10. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Ke dni 10. 9. 2023 činila dlužná jistina částku 27 510,09 Kč a dlužný poplatek 29 130,36 Kč. Žalovaný na danou pohledávku uhradil celkem 6 200 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, s účinností ke dni 27. 1. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 27 510,09 Kč, dlužného poplatku ve výši 29 130,36 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 434,08 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 945,09 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27 510,09 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27 510,09 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala upomínkou k úhradě dlužné částky, žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval.

2. Žalobkyně má dále za žalovaným pohledávku ze smlouvy o úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ), na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 9. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých od žalovaného ohledně jeho majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrů, tyto skutečnosti jsou zachyceny v zákaznické kartě. Právní předchůdce žalobkyně ověřil majetkovou situaci z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit peněžní prostředky spolu s částkou 21 828 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok ve výši 16 220 Kč, s úroku sazbou ve výši 14,75 % ročně, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilní splácení ve výši 4 108 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku v 18měsíčních splátkách po 2 324 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni 25. 3. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Ke dni 10. 9. 2023 činila dlužná jistina 15 094,73 Kč a dlužný poplatek 13 674,17 Kč. Žalovaný uhradil na danou pohledávku na splátkách částku 12 300 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, s účinností ke dni 27. 1. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 094,73 Kč, dlužného poplatku ve výši 13 674,17 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 2 476,96 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 904,87 Kč, úrokem z úvěru ve výši 14,75 % ročně z částky 15 094,73 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 094,73 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala upomínkou k úhradě dlužné částky, žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, když se žalovaný k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 1. 2023 č. , hodnota, vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit celkem částku 64 497 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 29 000 Kč, úroku ve výši 27 959 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování, částky 6 038 Kč za komfortní a flexibilní splácení, a to v pravidelných 21měsíčních splátkách po 3 072 Kč, poslední splátka 3 057 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně, RPSN 138,06 %. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, z nichž soud naznal bližší informace o poskytnutém úvěru a podmínkách poskytnutí (smlouva o úvěru ze dne 22. 1. 2023 č. , hodnota, , smluvní podmínky).

7. Ze zákaznické karty ze dne 22. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 30 000 Kč, uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, žije ve spolubydlení, jeho příjem byl z invalidního důchodu ve výši 9 180 Kč měsíčně, ostatní neurčené příjmy má 20 000 Kč měsíčně, výdaje žalovaného byly ve výši 6 100 Kč, výdaje na interní splátky 2 940 Kč (zákaznická karta ze dne 22. 1. 2023).

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 9. 2022 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit celkem částku 41 828 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku ve výši 16 220 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování, částky 4 108 Kč za komfortní a flexibilní splácení, a to v pravidelných 18měsíčních splátkách po 2 324 Kč, poslední splátka 2 320 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně, RPSN 166,65 %. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, z nichž soud naznal bližší informace o poskytnuté zápůjčce a podmínkách poskytnutí (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 9. 2022, smluvní podmínky).

9. Ze zákaznické karty ze dne 25. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr na refinancování, uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, žije ve spolubydlení, jeho příjem byl z invalidního důchodu ve výši 8 808 Kč měsíčně, ostatní neurčené příjmy má 12 000 Kč měsíčně, výdaje žalovaného byly ve výši 5 700 Kč, výdaje na interní splátky 1 500 Kč (zákaznická karta ze dne 25. 9. 2022).

10. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný zaplatil na splátkách jistiny částku 6 200 Kč a ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný zaplatil na splátkách jistiny částku 12 300 Kč (tabulka umoření).

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, seznam postoupených pohledávek).

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, podáním zaslaným žalovanému dne 27. 2. 2025 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025, podací lístek ze dne 27. 2. 2025).

13. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 16. 4. 2025, která mu byla odeslána dne 16. 4. 2025, žalovaný měl dlužnou částku uhradit nejpozději do 1. 5. 2025 (předžalobní upomínka ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku ze dne 16. 4. 2025).

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku 64 497 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 29 000 Kč, úroku ve výši 27 959 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování, částky 6 038 Kč za komfortní a flexibilní splácení, a to v pravidelných 21měsíčních splátkách po 3 072 Kč, poslední splátka 3 057 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně, RPSN 138,06 %. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil na jistinu částku v celkové výši 6 200 Kč.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku 41 828 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku ve výši 16 220 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování, částky 4 108 Kč za komfortní a flexibilní splácení, a to v pravidelných 18měsíčních splátkách po 2 324 Kč, poslední splátka 2 320 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně, RPSN 166,65 %. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil na jistinu částku v celkové výši 12 300 Kč.

17. Na žalobkyni byly platně postoupeny pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 9. 2022, ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 1. 2023 č. , hodnota, , které byly uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně.

18. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

19. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Dle ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Dle ust. § 1968 občanského zákoníku., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Dle ust. § 1970 občanského zákoníku., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

30. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

31. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

32. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 29. 1. 2015]

33. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

34. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jeho měsíční příjmy a výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala, že by ověřovala příjmy žalovaného, nebyl předložen výměr invalidního důchodu, ani jiné potvrzení o výši příjmu žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného, nezkoumala výdaje žalovaného na bydlení například doložením nájemní smlouvy, ani jeho další výdaje na živobytí, zda jsou s ohledem na jeho zdravotní stav vyšší, například výpisem z účtu žalované. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v základních databázích SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobkyně ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v centrální evidenci exekucí. Neprokázala, že by provedla lustraci v insolvenčním rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně se pouze spolehla na tvrzení žalovaného, poskytnuté údaje nijak neověřovala. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

35. Soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně s odkazem na rozsudek Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, , neboť tento řeší situaci za účinnost zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016. Soud tedy nemohl opomenout ustanovení § 86 a zejména § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, ve kterém je zakotvena povinnost evidovat doklady k prokázání úvěruschopnosti.

36. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto jsou smlouvy o úvěru neplatné; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 22 800 Kč u smlouvy č. , hodnota, , která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla v souvislosti s úvěrem (29 000 Kč), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni vrátil na jistině úvěru (6 200 Kč). Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 7 700 Kč u smlouvy č. , hodnota, , která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla v souvislosti s úvěrem (20 000 Kč), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni vrátil na jistině úvěr (12 300 Kč). Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku a uložil žalovanému povinnost k úhradě částky ve výši 22 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 800 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení a částky 7 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 700 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 16. 4. 2025, která mu byla odeslána dne 16. 4. 2025. Touto výzvou byl žalovaný vyzván, aby uhradil dlužnou částku nejpozději do 1. 5. 2025, to žalovaný nesplnil a od následujícího dne se tak ocitl v prodlení (2. 5. 2025). Z tohoto důvodu uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužných částek 22 800 Kč a 7 700 Kč od 2. 5. 2025.

37. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyly platně uzavřeny smlouvy o zápůjčce včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky 33 840,45 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 1 434,08 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 945,09 Kč, úrokem z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 27 510,09 Kč od 28. 1 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 27 510,09 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 710,09 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení a co do částky 21 068,90 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 476,96 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 904,87 Kč, úrokem z úvěru ve výši 14,75 % ročně z částky 15 094,73 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 094,73 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 394,73 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, částečně zamítnout.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož ve věci měl větší úspěch žalovaný, kterému však v tomto řízení – podle obsahu spisu – žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

39. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.