5 C 107/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 730 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 25. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 21 000 Kč od 2. 10. 2024 do 24. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení a částky 5 730 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 21 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 5. 2024 uzavřené prostřednictvím webové stránky žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného z majetkových poměrů žalovaného a jeho lustrací v dostupných registrech. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 5. 2024 peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy nejpozději k 28. dni v měsíci. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 1. 10. 2024 a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou zaslanou dne 19. 10. 2025. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč, a zákonného úroku z prodlení z částky 21 000 Kč od 2. 10. 2024 do zaplacení. Dále požadovala žalobkyně zaplacení smluvní pokuty, ve výši 5 730 Kč (0,1 % denně z částky ohledně níž byl žalovaný v prodlení za období od 2. 10. 2024 do 19. 10. 2025).

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 29. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného, který byl žalovaný oprávněn při splnění smluvních podmínek opakovaně čerpat. Výše úrokové sazby činila 40 % měsíčně, což odpovídá RPSN ve výši 5 529,84 % ročně. Žalovaný měl splácet úvěr pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy nejpozději k 28. dni v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níže je žalovaný v prodlení (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ).

4. Z všeobecných obchodních podmínek soud naznal bližší úpravu poskytování úvěrů.

5. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, má pronajatý dům, základní vzdělání, je zaměstnaný s příjmem ve výši 22 472 Kč, a měsíčními výdaji ve výši 8 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr).

6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 29. 5. 2024 částku 15 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to z účtu společnosti , Jméno žalobkyně, ., prostřednictvím platební brány ThePay (potvrzení o provedené platbě vystavené dne 29. 5. 2024, vyjádření AirBank a.s.).

7. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, výzvy soud zjistil, že žalobkyně úvěr dne 28. 9. 2024 zesplatnila pro porušování podmínek žalovaným. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 44 106 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě této částky do tří dnů od doručení výzvy (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 9. 2024).

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2025, kdy byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil do tří dnů, výzva byla žalovanému odeslána dne 19. 10. 2025 (předžalobní výzva, podací arch ze dne 21. 10. 2025).

9. Ze předložených výpisů z účtu soud zjistil, že v měsíci březnu 2024 činily příjmy částku 33 669 Kč a výdaje částku 33 753,31 Kč, v měsíci dubnu 2024 činily příjmy částku 46 162,00 Kč a výdaje částku 51 001,02 Kč a v měsíci květnu 2024 činily příjmy částku 40 324,00 Kč a výdaje částku 19 141,54 Kč. Nadto soud uvádí, že mzdy žalovaného činily dne 17. 5. 2024 částku 25 024,00 Kč, dne 18. 4. 2024 částku 21 322,00 Kč a dne 19. 3. 2024 částku 21 069,00 Kč, přičemž soud neopomenul, že žalovaný dne 23. 5. 2024 přijal částku 12 000 Kč z titulu úvěru od společnosti , právnická osoba, . Dále soud zjistil, že výdaje žalovaného na sázky činily v měsíci březnu 2024 částku 6 500 Kč, v měsíci dubnu 2024 částku 500 Kč a v měsíci květnu 2024 částku 200 Kč. Příjmy žalovaného ze sázek pak činily v měsíci březnu 2024 částku 12 600 Kč, v měsíci dubnu 2024 částku 23 840 Kč a v měsíci květnu 2024 částku 3 000 Kč (výpis z účtu).

10. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného fotokopií občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění (fotokopie občanského průkazu a karty zdravotního pojištění).

11. Žalovanému byla dne 21. 10. 2025 odeslána předžalobní výzva (podací arch ze dne 21. 10. 2025).

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 5. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr měsíčními splátkami. Žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného (viz níže). Žalovaný žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem neuhradil ničeho.

14. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z. s. ú., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., z.s.ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

29. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

31. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

32. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

33. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně sice předložila soudu výpisy z účtu žalovaného, ze kterých ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, ovšem tyto vykazují jeho nepříliš dobrou finanční situaci, kdy výše příjmů žalovaného ze zaměstnání neodpovídala jeho výdajům a již v době sjednávání byl zatížen úvěrem od společnosti , právnická osoba, ve výši 12 000 Kč, dále je z účtů patrný sklon žalovaného k hazardu, kdy například příjmy žalovaného ze sázek činily v měsíci březnu 2024 částku 12 600 Kč, v měsíci dubnu 2024 částku 23 840 Kč, zatímco příjmy ze zaměstnání částky 21 069 Kč a 21 322 Kč. Příjem ze sázek však nelze považovat za spolehlivý a pravidelný příjem. Žalobkyně se vůbec nezabývala tím, že z výpisu z účtu žalovaného nevyplývá ani příjmová ani výdajová stránka, že žalovaný by nebyl schopen řádně splácet poskytnutý úvěr. Při řádném zkoumání úvěruschopnosti by se žalobkyně měla zaměřit na předložené výpisu z účtu a zkoumat tyto podrobněji. Žalobkyně neprokázala, že by náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že nahlédla do dostupných databází insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, NRKI, BRKI, avšak k prokázání těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy, ač byla žalobkyně vyzvána na doložení těchto důkazů. Z výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

34. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, absolutně neplatná, k této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný nevrátil žalobkyni ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 15 000 Kč, v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.).

35. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne 21. 10. 2025, která mu byla odeslána dne 21. 10. 2025. V souladu s § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena dne 24. 10. 2025, dlužnou částku měl uhradit, jakmile byl vyzván k plnění, tedy téhož dne, žalovaný se tak ode dne 25. 10. 2025 se ocitl v prodlení. Soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (15 000 Kč) od 25. 10. 2025 (výrok I).

36. S ohledem na to, že smlouva o úvěru je neplatná, včetně sjednaní v žalobě uplatněných smluvních úroků, a také smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky 6 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 21 000 Kč od 2. 10. 2024 do 24. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení a částky 5 730 Kč zamítnout (výrok II.).

37. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 8. 6. 2026 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Nad to je třeba uvést, že žalobkyně byla vyzvána výzvou ze dne 10. 4. 2026, doručenou jí dne 13. 4. 2026.

38. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla úspěšná ve sporu z 51,5 % a žalovaný z 48,5 %, tj. rozdíl v úspěchu je zcela nepatrný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

40. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.