5 C 109/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 132 806 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 58 126 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 58 126 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku zamítá, tj. co do částky 59 585 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 117 711 Kč od 21. 10. 2025 do 24. 2. 2026, zákonným úrokem z prodlení z částky 59 585 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení, částky 15 095,50 Kč, úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 97 030,77 Kč od 21. 10. 2025 do 12. 11. 2025 ve výši 4 067,55 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 97 030,77 Kč od 13. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 10. 2025 dosáhne částky 352 742,40 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 132 806 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené smlouvy o úvěru. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 30. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala daný úvěr splácet ve 48měsíčních splátkách po 6 979 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 68,34 % ročně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, žalovaná byla dostatečně identifikována, smlouva byla podepsána prostřednictvím identifikačního kódu. Součástí splátek byla i měsíční úhrada pojištění ve výši 855 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě předložených dokladů a informací získaných od žalované, jakožto lustrací v databázích umožňující posoudit úvěruschopnost žalované. Žalovaná na daný úvěr uhradila částku 41 874 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, dostala se do prodlení a došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 1 497 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 000 Kč. Ke dni 19. 10. 2025 došlo ke zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 113 504,50 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalovaná novou jistinu úvěru v den zesplatnění neuhradila, a byla proto povinna dle bodu 6.5. smlouvy zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 21. 10. 2025, až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 113 504,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 117 711 Kč ve výši 11,5 % ročně od 21. 10. 2025 do zaplacení, dále pak částku 15 095,50 Kč, úrok ve výši 68,34 % ročně z částky 97 030,77 Kč od 21. 10. 2025 do 12. 11. 2025 ve výši 4 067,55 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 97 030,77 Kč od 13. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 10. 2025 dosáhne částky 352 742,40 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, když žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 30. 12. 2024 smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit žalobkyni částku 334 992 Kč ve 48měsíčních splátkách po 6 979 Kč (částka 6 124 Kč bez měsíční úhrady pojištění) splatných každého 14. dne v měsíci. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku při zápůjční úrokové sazbě ve výši 68,34 % ročně, RPSN 94,38 % ročně (v oznámení o schválení úvěru ze dne 30. 12. 2024 uvedeno 90,53 % ročně) bez pojištění. Smlouva byla uzavřena i s pojištěním schopnosti splácet úvěr. Žalobkyně žalované potvrdila uzavření smlouvy o úvěru dne 30. 12. 2024, připojila splátkový kalendář, termín první splátky byl stanoven na 14. 2. 2025 (návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , předsmluvní formulář, smlouva o úvěru č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru ze dne 30. 12. 2024, přihláška do pojištění, příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy a dodatek č. 1, splátkový kalendář).

6. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že totožnost žalované byla při uzavírání smlouvy ověřena podle předloženého dokladu totožnosti (kopie občanského průkazu žalované).

7. Z formuláře „Hodnocení klienta“ soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě údajů, které žalovaná poskytla, a to čistý měsíční příjem ve výši 24 500 Kč pocházející ze zaměstnání, celkové měsíční výdaje činily 9 481 Kč (z toho zejména částka 4 860 Kč odpovídající životnímu minimu a 4 621 Kč náklady na bydlení), žalovaná byla v době uzavření smlouvy zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., od 20. 8. 2024 v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou, nebyla ve výpovědní době, žila ve vlastní nemovitosti (hodnocení klienta).

8. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že k osobě žalované byl v registru evidován záznam vyhledání ze dne 22. 12. 2024 a nebyly uvedeny údaje o existenci dluhu či prodlení (výpis z registru SOLUS).

9. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že žalovaná, byla ke dni dotazu 22. 12. 2024 evidována v registru, přičemž bylo zjištěno, že počet finančních institucí se žádostí o úvěr činil 1, celková výše expozice dosahovala částky 544 588 Kč a celkový úvěrový limit činil 20 000 Kč, přičemž nebyl evidován žádný dluh po splatnosti, neboť tento byl uveden ve výši 0 Kč (výpis z NRKI).

10. Z přehledu transakcí na bankovním účtu žalované č. , č. účtu, soud zjistil, že žalované byly v období od 12. 9. 2024 do 11. 12. 2024 pravidelně připisovány příjmy ze zaměstnání od společnosti , právnická osoba, ., a to ve výši 6 489 Kč, 25 448 Kč, 26 066 Kč a 22 069 Kč, přičemž zůstatek na účtu ke dni 30. 12. 2024 činil 15 248,47 Kč (přehled transakcí).

11. Z prohlášení o politické exponovanosti soud zjistil, že žalovaná není politicky exponovanou osobou (prohlášení o politické exponovanosti).

12. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, byla dne 23. 12. 2024 provedena platba ve výši 50 Kč (potvrzení o provedené platbě Moneta).

13. Soud zjistil, že smlouva o úvěru č. , hodnota, byla sjednána na základě žádosti žalované ze dne 22. 12. 2024, přičemž k podpisu smlouvy došlo dne 30. 12. 2024 a k vyplacení úvěru dne 30. 12. 2024, kdy žalovaná uvedla telefonní číslo , tel. číslo, , e-mailovou adresu , e-mail, a bankovní účet č. , č. účtu, (základní informace o klientovi).

14. Z prohlášení klienta a informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru soud zjistil, že žalovaná před uzavřením smlouvy potvrdila seznámení se svými právy a povinnostmi dle zákona č. 257/2016 Sb., že poskytnuté údaje jsou pravdivé a úplné, že byla řádně identifikována dle zákona č. 253/2008 Sb., byla poučena o podmínkách úvěru, jeho splácení, výši úroků, jakož i o zpracování osobních údajů a uzavření smlouvy stvrdila dobrovolně a bez nátlaku (prohlášení klienta a informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru).

15. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a ode dne 11. 5. 2018 disponuje povolením České národní banky k poskytování spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).

16. Z dokumentu Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A) (technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu. podání) soud zjistil, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná podepsala smluvní dokumenty prostřednictvím jedinečného podpisového kódu, který jí byl zaslán jako variabilní symbol platby ve výši 1 Kč na její bankovní účet, přičemž tento kód žalovaná použila v odpovědní SMS zprávě obsahující její jméno a příjmení. Tímto způsobem došlo k podpisu návrhu smlouvy a dalších dokumentů, přičemž systém žalobkyně eviduje datum a čas této komunikace a zajišťuje identifikaci žalované jako osoby, která smlouvu uzavřela (podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru, technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu. podání).

17. Z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru soud zjistil, že smluvní strany se dohodly na uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná podepisovala smluvní dokumenty prostřednictvím SMS zprávy obsahující její jméno, příjmení a jedinečný podpisový kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč zaslané na její bankovní účet, přičemž podpisem těchto dokumentů žalovaná stvrdila správnost a úplnost uvedených údajů a souhlas s obsahem smlouvy (dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru).

18. Z přihlášky do pojištění soud zjistil, že žalovaná požádala o zařazení do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr sjednaného mezi žalobkyní a pojišťovnou , právnická osoba, . (přihláška do pojištění).

19. Z přílohy č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaná při uzavření smlouvy současně přihlásila pojištění schopnosti splácet úvěr sjednané na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a pojišťovnou, přičemž sjednání tohoto pojištění bylo dobrovolné a úhrada za pojištění tvořila součást jednotlivých splátek úvěru (příloha č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru).

20. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 30. 12. 2024 odeslala ze svého účtu č. , č. účtu, na účet žalované č. , č. účtu, částku 100 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, (doklad o vyplacení úvěru komerční banka).

21. Z výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 15. 9. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek č. 7 a č. 8, a to včetně vzniklých nákladů a smluvních pokut, a současně ji upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení delšího než 65 dnů, jakož i na další právní důsledky prodlení (výzva k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dne 15. 9. 2025).

22. Z karty klienta soud zjistil, že žalované byl na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč dne 30. 12. 2024, přičemž žalovaná uhradila na splátkách celkem 41 874 Kč, zůstala v prodlení se splácením zejména u splátek č. 7 a 8, v důsledku čehož došlo dne 19. 10. 2025 k zesplatnění úvěru, a ke dni 2. 3. 2026 evidovala žalobkyně vůči žalované dluh ve výši 117 711 Kč (karta klienta).

23. Z výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 15. 5. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek č. 3 a č. 4, a to včetně náhrady nákladů a smluvní pokuty, a současně ji upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení delšího než 65 dnů (výzva k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dne 15. 5. 2025).

24. Z výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 15. 10. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek č. 7, 8 a 9, a to včetně náhrady nákladů a smluvních pokut, a současně ji upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení delšího než 65 dnů (výzva k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dne 15. 9. 2025 a 15. 10. 2025).

25. Z oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 19. 10. 2025 oznámila žalované, že z důvodu prodlení s úhradou splátek delšího než 65 dnů došlo k zesplatnění celého úvěru ze smlouvy č. , hodnota, , a současně ji vyzvala k úhradě celkové dlužné částky ve výši 117 711 Kč sestávající ze zbývající jistiny, úroků, smluvních pokut, nákladů a úhrad za pojištění (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19. 10. 2025).

26. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dne 9. 2. 2026 vyzvala žalovanou k úhradě zesplatněného dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , který vznikl v důsledku prodlení delšího než 65 dnů, přičemž ke dni 19. 10. 2025 došlo k zesplatnění celého úvěru, a současně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné jistiny, smluvních pokut, nákladů a úhrad za pojištění a upozornila ji na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou (předžalobní výzva ze dne 9. 2. 2026).

27. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy částku 100 000 Kč. Žalovaná žalobkyni na splátkách uhradila částku 41 874 Kč. Žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.

28. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

29. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

34. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru.

35. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

36. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

38. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

39. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

41. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

42. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

43. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 29. 1. 2015]

44. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

45. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet. Žalované jako spotřebitelce byl poskytnut spotřebitelský úvěr, aniž by byly její příjmy, výdaje, závazky a celková finanční situace posouzeny v rozsahu vyžadovaném zákonem. Dle názoru soudu žalobkyně v daném případě nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, konkrétně ust. § 86 a § 78 zákona č. 257/2016 Sb., tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr.

46. Žalobkyně sice předložila formulář hodnocení klienta, výpis z registru SOLUS, výpis z Nebankovního registru klientských informací a přehled transakcí na bankovním účtu žalované, avšak z těchto podkladů nevyplývá řádné a důkladné posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně vycházela především z údajů sdělených samotnou žalovanou, podle nichž činil její čistý měsíční příjem 24 500 Kč a celkové měsíční výdaje 9 481 Kč, aniž by bylo dostatečně prokázáno, že tyto údaje byly ověřeny dalšími spolehlivými podklady (např. kompletními výpisy z účtu žalované a nikoli jen zaměřenými na příjmy ze zaměstnání, nikterak nevypovídajícími o skutečné situaci příjmů a výdajů a jejich struktuře). Z předložených listin nevyplývá, že by žalobkyně řádně zjistila a vyhodnotila skutečnou výši pravidelných měsíčních závazků žalované, a to přesto, že z výpisu z NRKI vyplývala celková výše expozice žalované ve výši 544 588 Kč. Žalobkyně tak neprokázala, že by náležitě zjistila, jaké další úvěrové zatížení žalovaná měla, jaké splátky z těchto závazků pravidelně hradila a zda při sjednané výši splátky 6 979 Kč měsíčně bude objektivně schopna úvěr po dobu 48 měsíců řádně splácet.

47. Žalobkyně dále neprokázala, že by dostatečně ověřila výdaje žalované na bydlení a další pravidelné životní náklady, když se spokojila pouze s údaji uvedenými ve formuláři hodnocení klienta. Přehled transakcí na účtu žalované za omezené období sám o sobě nepostačuje k závěru, že žalobkyně provedla důkladné posouzení její finanční situace. U úvěru ve výši 100 000 Kč, se smluvenou zápůjční úrokovou sazbou 68,34 % ročně a RPSN 90,53 % ročně, šlo přitom o úvěr vysoce nákladný a rizikový, u něhož bylo třeba posuzovat úvěruschopnost žalované se zvýšenou pečlivostí.

48. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované, kdy měla povinnost postupovat s odbornou péčí, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení přenášet na soud; je pouze na účastníkovi samotném, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

49. Soud se neztotožnil s případným argumentem žalobkyně, že žalovaná úvěr po delší dobu řádně splácela. Žalovaná na daný úvěr uhradila pouze částku 41 874 Kč. Soud má za to, že v poměru k celkové době splácení se nejedná o dlouhou dobu řádného splácení, nýbrž o dobu poměrně krátkou (5 splátek ze 48), přičemž žalovaná byla v prodlení s úhradou hned druhé splátky, kdy v březnu 2025 na danou pohledávku neuhradila žádnou splátku, v květnu zaslala dvě splátky, ale po době splatnosti dané splátky, v měsíci červnu rovněž uhradila splátku po době splatnosti a v měsíci červenci neuhradila žádnou splátku, poslední splátku žalovaná uhradila žalobkyni v srpnu 2025.

50. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v rozsahu, v němž ji dosud nevrátila. Žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila částku 41 874 Kč. Soud proto dovodil, že žalovaná je povinna žalobkyni uhradit částku 58 126 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 126 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 25. 2. 2026 do zaplacení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalované. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou ze dne 9. 2. 2026, přičemž jí byla poskytnuta lhůta k plnění 15 dnů. Jelikož žalovaná dlužnou částku v této lhůtě neuhradila, dostala se od 25. 2. 2026 do prodlení.

51. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastnicemi nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, včetně ujednání o žalobou uplatněných úrocích, smluvních pokutách, nákladech a pojištění, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku zamítnout, tj. co do částky 59 585 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 117 711 Kč od 21. 10. 2025 do 24. 2. 2026, zákonným úrokem z prodlení z částky 59 585 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení, částky 15 095,50 Kč, úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 97 030,77 Kč od 21. 10. 2025 do 12. 11. 2025 ve výši 4 067,55 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 97 030,77 Kč od 13. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 10. 2025 dosáhne částky 352 742,40 Kč.

52. O náhradě nákladů by soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná měla větší úspěch ve věci a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však v tomto řízení – podle obsahu řízení – podle náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

53. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.