5 C 124/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení částky 53 353 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 642 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 642 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 47 711 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 3 286,87 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 265,60 Kč, úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 23 276,75 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 23 276,75 Kč od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 634,75 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 353 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , na základě smlouvy o úvěru ze dne 28. 3. 2023 č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých od žalovaného ohledně jeho majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrů, tyto skutečnosti jsou zachyceny v zákaznické kartě. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit peněžní prostředky spolu s částkou 33 762 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 28 923 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně a částkou 1 500 Kč za zpracování půjčky. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku v 21měsíčních splátkách po 3 037 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 9. 1. 2024. Žalovaný byl v prodlení se splácením, ke dni 13. 5. 2024 činila dlužná jistina 23 276,75 Kč a poplatek 15 076,25 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku 24 358 Kč. Po tomto datu již neuhradil ničeho. Žalovaný se zavázal hradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 53 353 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 23 276,75 Kč, dlužného poplatku ve výši 15 076,25 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 3 286,87 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 265,60 Kč, úroků ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23 276,75 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23 276,75 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala upomínkou k úhradě dlužné částky, žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním občanem Polské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání této věci je dána podle čl. 17 až 19 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 18 odst. 2 může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Má-li žalovaný spotřebitel bydliště v České republice, je dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Mezinárodní příslušnost českých soudů je proto dána.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 3. 2023 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit celkem částku 63 762 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 30 000 Kč, úroku v pevné výši 28 923 Kč, částka za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a to v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 3 037 Kč. Zápůjční úroková sazba byla u úvěru stanovena ve výši 86 %, výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr byla sjednána ve výši 137,8 %. Součástí smlouvy o úvěry byly i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl zařazen do pojistného programu (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 3. 2023, zařazení do pojistného programu).

6. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne 28. 3. 2023 vyplývá, že žalovaný zažádal o úvěr ve výši 30 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že má učňovské vzdělání, je svobodný, je zaměstnán jako operátor výroby, s čistým měsíčním příjmem ve výši 35 167 Kč, zatížení externími splátkami činí 8 000 Kč a ostatní měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaný má bankovní účet, nemá kreditní kartu a má sjednán jiný spotřebitelský úvěr (zákaznická karta – žádost o úvěr ze dne 28. 3. 2023).

7. Z pracovní smlouvy a následné dohody o změně pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a jeho zaměstnavatelem , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na pracovní pozici operátor výroby (pracovní smlouva, dohoda o změně pracovní smlouvy).

8. Ze mzdových listů zaměstnavatele žalovaného, společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na pozici operátora výroby a jeho čistý měsíční příjem činil za měsíc leden 2023 částku 37 566 Kč a za měsíc únor 2023 částku 34 425,16 Kč (vyúčtování mzdy za měsíce leden a únor 2023).

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o úplatě).

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným žalovanému dne 21. 10. 2025 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025, podací lístek).

11. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 30 000 Kč bezhotovostním převodem z účtu dne 29. 3. 2023 na účet žalovaného (potvrzení o provedení transakce ze dne 4. 5. 2026).

12. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k plnění předcházejícím žalobě ze dne 16. 1. 2026, která mu byla odeslána dne 16. 1. 2026, žalovaný měl dlužnou částku uhradit nejpozději do 31. 1. 2026 (předžalobní výzva k plnění ze dne 16. 1. 2026 včetně podacího lístku ze dne 16. 1. 2026).

13. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na splátkách úvěru celkem částku 24 358 Kč, přičemž poslední úhrada byla provedena dne 9. 1. 2024 a k tomuto datu činil zůstatek nesplacené jistiny částku 23 276,75 Kč (tabulka umoření).

14. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 3. 2023, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč bezhotovostně dne 29. 3. 2023 a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku 63 762 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 30 000 Kč, úroku v pevné výši 28 923 Kč a částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a to v pravidelných 21měsíčních splátkách po 3 037 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil částku v celkové výši 24 358 Kč.

15. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

16. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

27. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

28. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 29. 1. 2015]

29. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

30. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě nedostála povinnosti stanovené jí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně v ust. § 86 a § 78, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 3. 2023. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru důkladně a na základě dostatečných, spolehlivých a přiměřených podkladů zkoumala celkovou finanční situaci žalovaného. Ze zákaznické karty plyne pouze to, že žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši 35 167 Kč, externí splátky ve výši 8 000 Kč a ostatní měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč, avšak žalobkyně neprokázala, že by tyto údaje byly řádně ověřeny z relevantních vnitřních či vnějších zdrojů. Doložené listiny o zaměstnání a výši mzdy žalovaného samy o sobě nepostačují k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila jeho skutečnou schopnost úvěr splácet, zejména s ohledem na jeho další závazky a celkové měsíční finanční zatížení. Nikterak nebylo zkoumáno bydlení žalovaného a výše nájemného, ani jeho další výdaje, například výpisem z účtu žalovaného. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v základních databázích BRKI či NRKI, ani neprokázala, že by provedla lustraci v centrální evidenci exekucí či insolvenčním rejstříku. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného.

31. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by jeho úvěruschopnost předem důkladně posoudila na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Současně žalobkyně neprokázala ani splnění povinnosti uchovávat dokumenty a záznamy o tomto posouzení ve smyslu § 78 citovaného zákona.

32. Soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. , spisová značka, ani odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č.j. , spisová značka, , neboť tento řeší situaci za účinnost zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016. Soud tedy nemohl opomenout ustanovení § 86 a zejména § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, ve kterém je zakotvena povinnost evidovat doklady k prokázání úvěruschopnosti.

33. Za tohoto stavu je smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 3. 2023 podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uvedené smlouvy částku 30 000 Kč bezhotovostním převodem dne 29. 3. 2023. Dále bylo zjištěno, že žalovaný v souvislosti s tímto úvěrem uhradil celkem 24 358 Kč. Povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu tak trvá již jen v rozsahu dosud neuhrazené části, tedy částky 5 642 Kč.

34. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, nemůže žalobkyně uspět s nárokem na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokutu ani jiné smluvní plnění přesahující skutečně poskytnutou a dosud nevrácenou jistinu. Žalobkyni proto lze přiznat pouze nárok na zaplacení dosud neuhrazené části jistiny ve výši 5 642 Kč. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 31. 1. 2026 a ode dne 1. 2. 2026 je tak v prodlení. Žalobkyni proto náleží i zákonný úrok z prodlení z částky 5 642 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 5 642 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 642 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení (výrok I).

35. Ve zbývající části, co do částky 47 711 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 3 286,87 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 265,60 Kč, úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 23 276,75 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 23 276,75 Kč od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 634,75 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení soud žalobu zamítl (výrok II).

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, která byla v řízení plně neúspěšná, nemá na náhradu nákladů řízení právo. Ačkoli žalovaný měl ve věci plný úspěch, v řízení byl zcela nečinný, nebyl zastoupen a podle obsahu spisu mu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.