5 C 127/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 30 744 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 875 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 875 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 869 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 29 597 Kč od 29. 10. 2023 do 27. 7. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 4 722 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 038 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 30 744 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka za žalovanou na žalobkyni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota na základě které poskytla žalované částku 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit řádně splátky. Žalovaná se dostala do prodlení s hrazením splátek, byla vyzvána k úhradě dluhu. Úvěr byl žalované poskytnut prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně Anonymizováno. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalované č. č. účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, posoudila příjmy a výdaje žalované, provedla lustraci v příslušných databázích. Žalovaná byla upomínána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou, kterou odeslal právní zástupce žalobkyně žalované dne 21. 7. 2025. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z uzavřené smlouvy o úvěru, požaduje, aby soud posoudil nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení dlužné částky 30 744 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 29 597 Kč od 29. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 %. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud provedl následující důkazy a zjistil z nich tento skutkový stav:

5. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 24. 5. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč, jež měla být žalovanou splacena v 1 měsíční splátce ve výši 7 380 Kč, se splatností splátky k 23. 6. 2023, byla sjednána úroková sazba ve výši 279,83 % p. a., RPSN ve výši 1 141,2 % p. a., celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 7 380 Kč, úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalované č. č. účtu a před uzavřením smlouvy byl žalované poskytnut předsmluvní formulář a provedeno posouzení její úvěruschopnosti. Smlouva byla měněna dodatky (návrh na uzavření smlouvy o úvěru, smlouva o úvěru č. hodnota ze dne 24. 5. 2023).

6. Soud zjistil, že smlouva byla změněna dodatkem č. 1 ze dne 28. 5. 2023, a to tak, že došlo k navýšení částky úvěru na 13 000 Kč, přičemž celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 15 878 Kč, byla sjednána úroková sazba ve výši 269,35 % p. a. a RPSN ve výši 1 273,6 % p. a. (dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 28. 5. 2023).

7. Soud zjistil, že smlouva byla změněna dodatkem č. 2 ze dne 28. 5. 2023, a to tak, že došlo k navýšení částky úvěru na 15 000 Kč, přičemž celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 18 334 Kč, byla sjednána úroková sazba ve výši 270,42 % p. a. a RPSN ve výši 1 319,6 % p. a. (dodatek č. 2 ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 28. 5. 2023).

8. Soud zjistil, že smlouva byla změněna dodatkem č. 3 ze dne 30. 5. 2023, a to tak, že došlo k navýšení částky úvěru na 23 500 Kč, přičemž celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 28 585 Kč, byla sjednána úroková sazba ve výši 263,27 % p. a. a RPSN ve výši 1 412,9 % p. a. (dodatek č. 3 ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 30. 5. 2023).

9. Soud zjistil, že smlouva byla změněna dodatkem č. 4 ze dne 1. 6. 2023, a to tak, že došlo k navýšení částky úvěru na 25 000 Kč, přičemž celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 30 422 Kč, byla sjednána úroková sazba ve výši 263,87 % p. a. a RPSN ve výši 1 462,6 % p. a. (dodatek č. 4 ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 1. 6. 2023).

10. Soud zjistil, že smlouva byla změněna dodatkem č. 5 ze dne 22. 6. 2023, a to Anonymizováno, že došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 30. 6. 2023, přičemž byla sjednána úroková sazba ve výši 213,95 % p. a. a RPSN ve výši 3 018,4 % p. a., délka splatnosti činila 37 dnů (dodatek č. hodnota ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 22. 6. 2023).

11. Soud zjistil, že smlouva byla změněna dodatkem č. 6 ze dne 30. 6. 2023, a to tak, že došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 7. 7. 2023, přičemž byla sjednána úroková sazba ve výši 179,91 % p. a. a RPSN ve výši 4 630,9 % p. a., délka splatnosti činila 44 dnů (dodatek č. 6 ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 30. 6. 2023).

12. Soud zjistil, že smlouva byla změněna dodatkem č. 7 ze dne 7. 7. 2023, a to tak, že došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 14. 7. 2023, přičemž byla sjednána úroková sazba ve výši 155,22 % p. a. a RPSN ve výši 6 164,4 % p. a., délka splatnosti činila 51 dnů (dodatek č. 7 ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 7. 7. 2023).

13. Soud zjistil, že smlouva byla změněna dodatkem č. 8 ze dne 14. 7. 2023, a to tak, že došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 21. 7. 2023, přičemž byla sjednána úroková sazba ve výši 136,48 % p. a. a RPSN ve výši 7 559,7 % p. a., délka splatnosti činila 58 dnů (dodatek č. 8 ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 14. 7. 2023).

14. Soud zjistil, že smlouva byla změněna dodatkem č. 9 ze dne 21. 7. 2023, a to tak, že došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 28. 7. 2023, přičemž byla sjednána úroková sazba ve výši 121,79 % p. a. a RPSN ve výši 8 802,8 % p. a., délka splatnosti činila 65 dnů (dodatek č. 9 ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 21. 7. 2023).

15. Soud zjistil, že smlouva byla změněna dodatkem č. 13 ze dne 15. 9. 2023, a to tak, že došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 22. 9. 2023, přičemž byla sjednána úroková sazba ve výši 65,42 % p. a. a RPSN ve výši 6 020,1 % p. a., délka splatnosti činila 121 dnů (dodatek č. 13 ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 15. 9. 2023).

16. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky postupně několika platbami, a to částku 6 000 Kč, částku 7 000 Kč a 2 000 Kč, částku 1 500 Kč a částku 8 500 Kč, přičemž dále byla provedena verifikační platba ve výši 0,1 Kč z účtu žalované, čímž byla ověřena její totožnost a bankovní účet (doklady o provedených platbách).

17. Soud zjistil, že bankovní účet č. č. účtu, na který byly právní předchůdkyní žalobkyně zaslány peněžní prostředky, byl veden na jméno žalované, přičemž tento účet byl otevřen dne 13. 9. 2018 a uzavřen dne 1. 10. 2024 (sdělení právnická osoba.).

18. Soud zjistil, že žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 26. 8. 2023, v níž byla vyzvána k úhradě částky 29 819 Kč, přičemž dlužná částka sestávala z jistiny po splatnosti ve výši 24 875 Kč, smluvního úroku ve výši 4 722 Kč, smluvní pokuty ve výši 172 Kč a poplatků za upomínku ve výši 50 Kč, k této výzvě však absentuje doklad o odeslání (upomínka ze dne 26. 8. 2023).

19. Žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 28. 10. 2023, v níž byla vyzvána k okamžité úhradě dluhu ve výši 30 844 Kč, přičemž dlužná částka sestávala z jistiny po splatnosti ve výši 24 875 Kč, smluvního úroku ve výši 4 722 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 147 Kč a poplatků za upomínku ve výši 100 Kč, k této výzvě však absentuje doklad o odeslání (předžalobní výzva ze dne 28. 10. 2023).

20. Soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, jako postupitelkou a žalobkyní, společností Jméno žalobkyně., jako postupníkem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou vzniklou z úvěrové smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2025, seznam postoupených pohledávek).

21. Soud zjistil, že žalované bylo oznámeno, že pohledávka vzniklá z neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. hodnota byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2025 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž výše pohledávky ke dni postoupení činila 48 493,68 Kč (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2025).

22. Soud dále zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne 16. 7. 2025, v níž byla vyzvána k úhradě celkové částky 56 623,68 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 48 493,68 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 8 130 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od doručení. Předžalobní výzva právní zástupkyně žalobkyně byla žalované odeslána dne 21. 7. 2025 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb jako doporučená zásilka pod podacím číslem RR1921698918E na adresu žalované (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 7. 2025, potvrzení o odeslání poštovní zásilky ze dne 21. 7. 2025).

23. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

24. Žalovaná uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru na základě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout na její bankovní účet finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná na jistinu uhradila částku 125 Kč, kdy nesplacená část jistiny je dle tvrzení žalobkyně 24 875 Kč. Naposledy byla žalovaná upomínána předžalobní výzvou odeslanou jí dne 21. 7. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalované.

25. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

26. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Dle § 87 odst. 1 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

34. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

35. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

36. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v 37. článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

38. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

39. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. spisová značka ze dne 29. 1. 2015]

40. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

41. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku na žalobkyni.

42. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86, § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že řádně ověřovala příjmy a výdaje žalované, například výplatní pásky, pracovní smlouva, výpis z účtu žalované, nájemní smlouva a podobně. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v základních databázích SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobkyně ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v centrální evidenci exekucí. Neprokázala, že by provedla lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

43. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná, k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzalali žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 24 875 Kč, která představuje nesplacenou jistinu, kterou žalovaná nijak nerozporovala. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 25 000 Kč a žalovaná na danou pohledávku uhradila částku 125 Kč.

44. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 7. 2025, která jí byla dne 21. 7. 2025 odeslána (doručen třetí pracovní den po jejím odeslání – tedy 24. 7. 2025), uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 24 875 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (24 875 Kč) od 28. 7. 2025, tedy po uplynutí tří denní lhůty stanovené v předžalobní výzvě.

45. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků, soudu nezbylo než žalobu co do částky 5 869 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 29 597 Kč od 29. 10. 2023 do 27. 7. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 4 722 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, částečně zamítnout.

46. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání dne 1. 6. 2026 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Jen pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla vyzvána k doplnění tvrzení a předložení důkazů usnesením ze dne 29. 4. 2026 č. j. spisová značka, která jí byla doručena dne 30. 4. 2026.

47. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavila k jednání, není oprávněn a povinen jí sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III ÚS 2848/201).

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 038 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalované v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 230 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč (počítáno bez příslušenství) sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.

49. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou.

50. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po právní moci rozsudku svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.