5 C 131/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o zaplacení částky 42 897,99 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi soudní poplatek za žalobu ve výši 446 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 42 897,99 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru ze dne 1. 9. 2023 č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací poskytnutých od žalované ohledně jejích majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrů, tyto skutečnosti jsou zachyceny v zákaznické kartě. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, jež si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úrok ve výši 1 832 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 20 100 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 798 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku 62 730 Kč v 17týdenních splátkách po 3 690 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku ve výši 19 642 Kč žalovaná uhradila dne 15. 5. 2024. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 14 540,13 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 439,58 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 8 276,47 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 975,69 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 666,12 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000,00 Kč, úroku vyčísleného od 2. 2. 2025 do 24. 11. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 420,99 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 24. 11. 2025 ve výši 2 368,00 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, když žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 9. 2023 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni vrátit celkem částku 62 730 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 30 000 Kč, úroku v pevné výši 1 832 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 20 100 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 798 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 6 000 Kč, a to v pravidelných 17měsíčních splátkách po 3 690 Kč. Zápůjční úroková sazba byla u úvěru stanovena ve výši 8 % ročně, výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr činila 270,48 % (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 9. 2023).

6. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne 1. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 30 000 Kč se splatností 17 měsíců a měsíční splátkou ve výši 3 690 Kč, přičemž uvedla, že je zaměstnána u společnosti AROYAL Service. Žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši 15 328 Kč. Dále uvedla měsíční výdaje na bydlení a energie ve výši 4 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4 560 Kč, srážky ze mzdy a výživné ve výši 1992 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 3984 Kč, kdy tato částka byla přeškrtnuta. Seznam dluhů žalované uvádí dva závazky, kdy u jednoho zbývá doplatit 4 038 Kč a u druhého 6 038Kč. Žalovaná bydlela u rodičů, měla střední vzdělání a neměla vyživovací povinnost (zákaznická karta – žádost o úvěr ze dne 1. 9. 2023).

7. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná vykonávala práci vrátné na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 10. 2017, přičemž byla zaměstnána na dobu neurčitou s týdenní pracovní dobou 40 hodin (pracovní smlouva).

8. Z výplatního lístku č. , hodnota, za období 5/2023 soud zjistil, že žalovaná dosáhla čistého příjmu ve výši 15 930 Kč (výplatní lístek č. , hodnota, za období 5/2023).

9. Z výplatního lístku č. , hodnota, za období 6/2023 soud zjistil, že žalovaná dosáhla čistého příjmu ve výši 10 799 Kč (výplatní lístek č. , hodnota, za období 6/2023).

10. Z výplatního lístku č. , hodnota, za období 6/2023 soud zjistil, že žalovaná dosáhla čistého příjmu ve výši 857 Kč (výplatní lístek č. , hodnota, za období 6/2023).

11. Z výplatního lístku č. , hodnota, za období 7/2023 soud zjistil, že žalovaná dosáhla čistého příjmu ve výši 1 048 Kč (výplatní lístek č. , hodnota, za období 7/2023).

12. Z výplatního lístku č. , hodnota, za období 7/2023 soud zjistil, že žalovaná dosáhla čistého příjmu ve výši 17 351 Kč, přičemž vyplaceno bylo 16 351 Kč (výplatní lístek č. , hodnota, za období 7/2023).

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., jako postupitelem a žalobkyní, společností , Jméno žalobkyně, ., jako postupníkem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení pohledávek vzniklých z úvěrových smluv, včetně příslušenství a práv s nimi spojených (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025).

14. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 10. 12. 2025 soud zjistil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 byla dne 10. 12. 2025 převedena celková částka kupní ceny na účet postupitele a tím byla splněna podmínka zaplacení kupní ceny (potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 10. 12. 2025).

15. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026 soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 1. 9. 2023 byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 postoupena na společnost , Jméno žalobkyně, ., přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026).

16. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradila částku v celkové výši 34 832 Kč (transakční historie).

17. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, výzva jí byla odeslána dne 9. 3. 2026 (výzva k plnění ze dne 9. 3. 2026, podací lístek ze dne 9. 3. 2026).

18. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

19. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 9. 2023, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku 62 730 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalované. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradila částku v celkové výši 34 832 Kč.

20. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

21. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Dle ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Dle ust. § 1968 občanského zákoníku., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Dle ust. § 1970 občanského zákoníku., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

31. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

32. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

33. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

34. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 29. 1. 2015]

35. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

36. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě nedostála povinnosti stanovené jí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně v ust. § 86 a § 78, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 9. 2023. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala pravidelné výdaje žalované, případně další údaje o její finanční a ekonomické situaci, zejména její závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně pouze zkoumala příjmy žalované. Výdaje žalované nezkoumala vůbec. Žalovaná tvrdila, že bydlela u rodičů, právní předchůdce žalobkyně toto tvrzení nijak nezkoumal, zda žalovaná bydlí zadarmo, případně kolik přispívá na bydlení u rodičů, kdy ve výdajích žalovaná uvádí částku 4 000 Kč, avšak zda tato částka odpovídá realitě nebylo právní předchůdkyní žalobkyně zkoumáno, například doložením výpisem z účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala ani další pravidelné měsíční výdaje žalované, pouze se spolehla na její tvrzení. Stejně tak soud považuje za nejasný údaj v zákaznické kartě týkající se měsíčních splátek stávajících půjček ve výši 3 984 Kč, neboť tato částka byla v listině přeškrtnuta, aniž by bylo vysvětleno, zda tento údaj neplatí, byl opraven, či měl být z hodnocení úvěruschopnosti vyloučen. Ani seznam dluhů žalované neumožňuje bez dalšího spolehlivě posoudit její skutečné zadlužení a měsíční zatížení, neboť uvádí pouze zbývající dlužné částky u dvou závazků, nikoli však výši pravidelných splátek, jejich splatnost nebo aktuální stav plnění. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v základních databázích BRKI či NRKI, ani neprokázala, že by provedla lustraci v centrální evidenci exekucí či insolvenčním rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně se pouze spolehla na tvrzení žalované, poskytnuté údaje nijak neověřovala. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované, a tedy i co do platného sjednání smluv o úvěru. Nutno podotknout, že žalovaná na daný úvěr uhradila pouze dvě řádné splátky, od měsíce listopadu 2023 nehradila splátky řádně.

37. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by její úvěruschopnost předem důkladně posoudila na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Současně žalobkyně neprokázala ani splnění povinnosti uchovávat dokumenty a záznamy o tomto posouzení ve smyslu § 78 citovaného zákona.

38. Soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. , spisová značka, ani odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č.j. , spisová značka, , neboť tento řeší situaci za účinnost zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016. Soud tedy nemohl opomenout ustanovení § 86 a zejména § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, ve kterém je zakotvena povinnost evidovat doklady k prokázání úvěruschopnosti.

39. Za tohoto stavu je smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 9. 2023 podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uvedené smlouvy částku 30 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Dále bylo zjištěno, že žalovaná v souvislosti s tímto úvěrem uhradila celkem 34 832 Kč. Žalovaná tak uhradila více, než kolik jí bylo na jistině skutečně poskytnuto, a povinnost vrátit poskytnutou jistinu je tedy již zcela splněna.

40. Za situace, kdy žalovaná již uhradila částku převyšující poskytnutou jistinu úvěru, nemůže být žalobkyně, na niž byla pohledávka platně postoupena, úspěšná s nárokem na zaplacení jakékoli další částky z uvedené smlouvy. Z neplatné smlouvy nelze žalobkyni přiznat nárok na sjednané úroky, úplatu ani jiné smluvní plnění přesahující skutečně poskytnutou jistinu. Jelikož tato jistina byla žalovanou již plně uhrazena, není dán ani základ pro přiznání úroku z prodlení.

41. Jelikož žalovaná uhradila v souvislosti se smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 9. 2023 celkem 34 832 Kč, tedy více než poskytnutou jistinu 30 000 Kč, nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout, a to jak co do žalované jistiny, tak i co do veškerého uplatněného příslušenství.

42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle o § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, která byla v řízení plně neúspěšná, nemá na náhradu nákladů řízení právo. Ačkoli žalovaná měla ve věci plný úspěch, v řízení byla zcela nečinná, nebyla zastoupena a podle obsahu spisu jí žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

43. Soudní poplatek za žalobu činí podle položky č. 2 bodu 2 ve spojení s položkou č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků 2 145 Kč. Poplatník na tomto poplatku dosud zaplatilpouze 1 699 Kč a zbývá tedy doplatit 446 Kč.