5 C 132/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 2 848 599,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 848 599,08 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 187 074,91 Kč za období od 17. 9. 2021 do 31. 10. 2025, kapitalizovaným smluvním úrok z prodlení ve výši 27 299,07 Kč za období od 1. 10. 2025 do 31. 10. 2025, úrokem ve výši 5,29 % ročně z částky 2 848 599,08 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení, smluvním úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 848 599,08 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení a částku 2 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 3. 11. 2025 a doplněním ze dne 2. 12. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 848 599,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, ), kterou s žalovaným uzavřela dne 28. 3. 2019. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému v měsíci květnu 2019 částku 3 100 000 Kč za účelem uvedeným ve smlouvě. Nejpozději k 25. dni v měsíci následujícím po datu výplaty mělo být započato se splácením jednotlivých výše uvedených splátek ze shora uvedeného úvěru ze stavebního spoření. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, žalobkyně upomínala žalovaného, poslední řádně uhrazená splátka byla splatná dne 12. 9. 2024. Žalobkyně následně od smlouvy od úvěru odstoupila, a to na základě čl. 9 odst. 3 písm. a) popř. b). Všeobecných úvěrových podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje uhrazení jistiny ve výši 2 848 599,08 Kč, úroků z úvěru ve výši 187 074,91 Kč, úroků z prodlení ve výši 27 299,07 Kč, poplatky ve výši 2 300 Kč. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, kdy hodnotila jeho příjmy a výdaje, kontrolovala bankovní a nebankovní registry, demografické a statistické údaje a ostatní registry a databáze.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a dodatku ke smlouvě o stavebním spoření č. , hodnota, , a všeobecných úvěrových podmínek vyplývá, že účastníci uzavřeli smlouvu dne 6. 3. 2019, žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3 100 000 Kč, s úrokovou sazbou 2,89 % p.a., RPSN 2,96 %, celková částka k zaplacení činila 4 653 547,27 Kč, počet měsíčních splátek 361. Úvěr byl účelový, na koupi bytového / rodinného domu / bytu / stavby. Měsíční splátka činila 12 903,83 Kč, úvěr byl zajištěn Úvěr ve Fázi PKÚ je zajištěn zřízením zástavního práva k pohledávce na výplatu vkladu ze stavebního spoření Klienta vyplývající ze smlouvy o stavebním spoření a následným zřízení zástavního práva k nemovitostem žalovaného. Z dodatku ze dne 2. 5. 2019 soud zjistil, že byla změněn úroková sazba na 3,89 % ročně, s fixací na 5 let, dále bylo ujednáno, že úvěr bude použit za účelem převodu členských práv a povinností k užívání družstevního bytu s následným bezúplatným převodem družstevního bytu a příslušného podílu na společných částech do vlastnictví žalovaného. (, adresa, . Nově byla stanovena měsíční splátka ve výši 13 671,17 Kč, úvěr měl být zajištěn zástavním právem k výše uvedeným nemovitostem (smlouva o úvěru č. , hodnota, , dodatek ke smlouvě o stavebním spoření č. , hodnota, ), dodatek ke smlouvě ze dne 2. 5. 2019, Všeobecné úvěrové podmínky).

6. Dne 7. 5. 2019 žalovaný požádal o vyplacení úvěru, dopisem ze dne 19. 5. 2019 žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k výplatě daného úvěru 3 090 000 Kč ke dni 17. 5. 2019 (žádost o výplatu, oznámení o čerpání úvěru na bydlení ze dne 17. 5. 2019).

7. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný zde uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, pracuje jako obsluha strojů a zařízení, nemá exekuci, není společníkem v právnické osobě, ani není podnikatel, jeho příjem činí 24 185 Kč, výdaje 500 Kč. (žádost o úvěr ze dne 13. 2. 2019).

8. Soud zjistil z výpisu z účtu stavebního spoření za rok 2021, 2022, 2023 a 2024 platební morálku žalovaného, pohyby na účtu, účtované poplatky za upomínky, účtované smluvní pokuty, státní podpora na spoření a další podrobnosti ohledně poskytnutého úvěru (výpisy z účtu stavebního spoření).

9. Z dokladu o úročení a ze stavu účtu soud zjistil finanční historii vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, zejména výši sjednaných úrokových sazeb, období jejich účinnosti a způsob kapitalizace úroků z úvěru (doklad o úročení, stav účtu).

10. Z Aplikační SCORING – Vyhodnocení domácnosti účastníka, soud zjistil, že žalobkyně podrobně zkoumala, jaký měl měsíční příjem, pravidelné výdaje zahrnující nájemné a poplatky za služby, splátky v bankovních institucích a ostatní výdaje, což bylo podkladem pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalovaný byl před poskytnutím úvěru hodnocen jako samostatný dlužník s čistým příjmem ze závislé činnosti ve výši 28 966 Kč, který byl v dubnu 2019 navýšen na částku 53 500 Kč (Aplikační SCORING – Vyhodnocení domácnosti účastníka ze dne 4. 3. 2019 a 26. 4. 2019).

11. Z dokumentu Hodnocení – registry soud zjistil, že dne 26. 4. 2019 proběhlo hodnocení registrů pro úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , přičemž výsledek hodnocení byl „OK“ a stav označen jako „kompletní“. Vstupy hodnocení zahrnovaly kontroly v registrech MPSS, BINF, Black list, RRS, SOLUS, BRKI a NRKI a všechny byly vyhodnoceny jako „OK“(dokument Hodnocení – registry).

12. Z hodnocení bonity ke dni 5. 3. 2019 soud zjistil, jak žalobkyně hodnotila bonitu žalovaného a jakých údajů vycházela (hodnocení bonity).

13. Dne 1. 9. 2025 byla žalovanému zaslána výzva k úhradě dlužných částek před odstoupením ve věci úvěrové smlouvy č. , hodnota, ), v níž byl vyzván, aby nejpozději do 30. 9. 2025 uhradil nedoplatek na úvěrovém účtu v celkové výši 88 970 Kč, žalovaný byl upozorněn na to, že pokud nebude zaplaceno, žalobkyně od smlouvy bude odstoupeno (dopis ze dne 1. 9. 2025).

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 6. 3. 2019 smlouvu o úvěru, na základě, níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 3 094 346,70 Kč, kdy tyto prostředky byly dne 17. 5. 2019 vyplaceny žalovanému. Žalovaný se je zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 3,89 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 13 671,17 Kč. Úvěr byl zajištěn zástavní právem k nemovitostem. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného splácet. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když peněžní prostředky včas a řádně nesplácel. Žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho závazků úvěr odstoupila od smlouvy o úvěru. Žalovaný nadále dluží žalobkyni na jistině částku 2 848 599,08 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 187 074,91 Kč za období od 17. 9. 2021 do 31. 10. 2025, kapitalizovaným smluvním úrok z prodlení ve výši 27 299,07 Kč za období od 1. 10. 2025 do 31. 10. 2025, úrokem ve výši 5,29 % ročně z částky 2 848 599,08 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení, smluvním úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 848 599,08 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení a částku 2 300 Kč jako náhradu nákladů na vymáhání pohledávky dle všeobecných obchodních podmínek. Žalobkyně nevyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

17. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 2001 občanského zákoníku, od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. V projednávané věci šlo o úvěr na bydlení poskytnutý fyzické osobě mimo rámec podnikání, účelově určený k financování bydlení. Jedná se proto o spotřebitelský úvěr na bydlení ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. (spotřebitelský úvěr na bydlení může být mj. úvěr poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření). Soud z provedených důkazů zjistil, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě relevantních údajů o finanční situaci žalovaného a současně provedla ověření v registrech a databázích používaných k posuzování úvěrového rizika (včetně bankovních a nebankovních registrů). Poskytovaný úvěr za účelem koupě členských práv k družstevnímu bytu byl zajištěn nemovitostmi s hodnotou převyšující výši úvěru; po zohlednění všech kritérií byl žalovaný metodicky vyhodnocen jako bonitní. Soud proto uzavírá, že žalobkyně povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného splnila a nejsou dány důsledky neplatnosti smlouvy pro porušení této povinnosti.

27. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně žalovanému úvěr poskytla a žalovaný se zavázal jej splácet v dohodnutých splátkách. Jelikož žalovaný přestal splácet řádně a včas, dostal se do prodlení, žalobkyně jej vyzývala k úhradě dlužné částky a následně od smlouvy odstoupila postupem dle smluvních ujednání ve všeobecných úvěrových podmínkách. Soud má za to, že byly splněny podmínky pro uplatnění tohoto práva, neboť prodlení žalovaného bylo prokázáno a žalobkyně žalovaného před odstoupením vyzvala k úhradě dlužných splátek a poskytla mu dodatečnou lhůtu.

28. Soud tedy uznal nárok za oprávněný a přiznal žalobkyni její nárok uvedený ve výroku I. rozsudku, jenž vyplývá z výše zmíněného smluvního vztahu, smlouvy o úvěru. Žalovaný je povinen vrátit žalobkyni dosud nesplacené peněžní prostředky. Z provedených listin soud zjistil, že ke dni uplatnění žaloby činí nesplacená jistina 2 848 599,08 Kč. Žalobkyně výši jistiny doložila stavem účtu a rekapitulací úvěru; žalovaný nic nenamítal. Soud proto shledal nárok na jistinu důvodným. Současně je žalovaný povinen hradit úroky sjednané ve smlouvě o úvěru. Žalobkyně uplatnila kapitalizované úroky z úvěru ve výši 187 074,91 Kč, které doložila doklady o úročení a stavem účtu; soud má tyto nároky za prokázané. Pro případ prodlení s peněžitým plněním je věřitel oprávněn požadovat úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku); žalobkyně uplatnila kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 27 299,07 Kč a dále uplatnila smluvní úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 848 599,08 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení. Soud posoudil uplatněné příslušenství jako nároky opřené o smluvní ujednání a právní úpravu prodlení a shledal je důvodnými. Žalobkyně dále uplatnila úrok ve výši 5,29 % ročně z jistiny od 1. 11. 2025 do zaplacení; s ohledem na sjednaný úrokový režim úvěru a doloženou rekapitulaci úvěru soud shledal i tento nárok důvodným. Žalobkyně uplatnila částku 2 300 Kč jako náhradu nákladů na vymáhání pohledávky dle smluvních podmínek. Žalobkyně existenci tohoto smluvního ujednání a uplatnění nároku doložila smluvní dokumentací a vyúčtováním; žalovaný nic nenamítal. Soud proto shledal tento nárok důvodným.

29. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala existenci smluvního vztahu, poskytnutí úvěru, prodlení žalovaného, oprávněnost odstoupení od smlouvy a výši uplatněné pohledávky včetně příslušenství, a žalovaný neuplatnil žádné skutečnosti ani důkazy, které by nárok žalobkyně zpochybňovaly, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

30. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, avšak o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142a o. s. ř. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. má žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému jen tehdy, jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu, výzvu k plnění.

31. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že by žalovanému takovou výzvu za podmínek § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslal; ze spisu nevyplývá její odeslání ani doručení (případně alespoň pokus o doručení) na relevantní adresu. Soud má za to, že dopis ze dne 1. 9. 2025 Poslední výzva k úhradě dlužných částek před odstoupením není předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř., jedná se dopis v rámci smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, nikoliv možné upozornění na řešení sporu soudní cestou. V tomto dopise, aby mohl být považován za předžalobní výzvu chybí popis nároku, povinnosti a právní důvod, konkrétní požadované plnění a lhůta k plnění, upozornění na soudní vymáhání a náklady. Podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. proto splněny nejsou. Soud současně neshledal důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 142a odst. 2 o. s. ř., pro které by bylo namístě žalobkyni výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat i bez předchozí výzvy. Z těchto důvodů soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal.

32. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delšílhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.