5 C 159/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , 293 01 Řepov o zaplacení 16 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 31. 10. 2024 do 18. 8. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 4 000 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení a částky 2 800 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 259 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 16 800 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , dále jen „smlouva“, ze dne 27. 6. 2024 uzavřené prostřednictvím webové stránky žalobkyně , Anonymizováno, . Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného z majetkových poměrů žalovaného a jeho lustrací v dostupných registrech. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 27. 6. 2024 peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy nejpozději k 27. dni v měsíci. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 30. 10. 2023 a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč, a zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 31. 10. 2024 do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, celkem ve výši 2 800 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 27. 6. 2024 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného, který byl žalovaný oprávněn při splnění smluvních podmínek opakovaně čerpat. Výše úrokové sazby činila 40 % měsíčně, což odpovídá RPSN 5 513,36 %. Žalovaný měl splácet úvěr pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy nejpozději k 27. dni v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níže je žalovaný v prodlení.

5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný zde uvedl, že svobodný, počet členů domácnosti 2, bydlí s rodiči, má středoškolské vzdělání, pracuje jako OSVČ s měsíčním příjmem ve výši 36 727 Kč, jeho měsíční výdaje činí 26 000 Kč, nemá exekuce, ani není v insolvenčním řízení.

6. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného.

7. Soud zjistil z předloženého potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 27. 6. 2024, že z účtu společnosti , právnická osoba, , vedeného u platební brány ThePay, byla odeslána platba ve výši 10 000 Kč. Tato platba byla poukázána na účet číslo , č. účtu, , a to s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, .

8. Ze sdělení , právnická osoba, ., soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, ke dni 27. 6. 2024 byl žalovaný a dne 27. 6. 2024 byla na účet připásána platba ve výši 10 000 Kč.

9. Soud zjistil, že dne 27. 10. 2024 došlo k zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , současně byl takto žalovaný vyzván k úhradě nejpozději do 3 dnů.

10. Soud zjistil, že žalovanému byla doručena výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 7. 8. 2025, kterou byl vyzván k úhradě dluhu do tří dnů, výzva byla odeslána 12. 8. 2025.

11. Z výpisu z účtu, jež žalobkyně doložila ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyplývá, že jeho hlavním zdrojem příjmů byly odměny od společnosti , Anonymizováno, , kdy celkové příjmy v jednotlivých měsících byly: za únor 2024 příjem ve výši 60 180,32 Kč, za březen 2024 příjem ve výši 27 527,73 Kč, za duben 2024 příjem ve výši 38 502,24 Kč, za květen 2024 příjem ve výši 37 437,38 Kč a za červen 2024 příjem ve výši 34 245,47 Kč. V nepravidelných intervalech byly na účet připisovány též platby v řádech nižších tisíců, zejména od osob blízkých žalovaného. Co se výdajů týče, ve výpisu z účtu figuruje velké množství online plateb, nejčastěji s identifikátorem platby , Anonymizováno, , , Anonymizováno, či , Anonymizováno, , dále pak časté výběry v hotovosti v řádech tisíců Kč, platby na neznámé účty, opět v řádu tisíců Kč, za měsíc duben 2024 představovaly částku 52 202,94 Kč, za měsíc květen 2024 představovaly částku 66 056,83 Kč a za měsíc červen 2024 představovaly částku 61 215,60 Kč. Mezi příjmy též figuruje připsaná částka 10 000 Kč dne 6. 5. 2024 s identifikátorem platby Zapujcka , Anonymizováno, , právnická osoba, .

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27. 6. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr měsíčními splátkami. Žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného (viz níže). Žalovaný žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem neuhradil ničeho.

14. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 zákona o spotřebitelském úvěru, § 420 o. z. a § 1810 a násl. o. z.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z. s. ú., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., z.s.ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 122 odst. 1 z. s. ú., může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

23. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

30. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

31. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

32. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 29. 1. 2015]

33. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

34. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech a výdajích, soud má za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalovaného za měsíce únor až červen roku 2024, kdy příjem žalovaného v těchto měsících byl ověřen a doložen výpisy z běžného účtu žalovaného, jež však vykazovaly klesající tendenci příjmů, a naopak rostoucí tendenci výdajů, a to zejména za on-line platby (Apple, Patreon či Fortuna), výběry hotovosti a odchozí platby na náhodné účty v takřka v denní frekvenci, přičemž se mnohdy jednalo o platby v řádu tisíců Kč, jež v souhrnu za měsíc duben 2024 představovaly částku 52 202,94 Kč, za měsíc květen 2024 představovaly částku 66 056,83 Kč a za měsíc červen 2024 představovaly částku 61 215,60 Kč. Naopak příjmy za duben 2024 ve výši 38 502,24 Kč, za květen 2024 ve výši 37 437,38 Kč a za červen 2024 ve výši 34 245,47 Kč dokládají tendenci k zadlužování a roztáčení dluhové spirály. Dále žalobkyně netvrdila ničeho o zkoumání výdajů žalovaného, když nebyly k žádosti o spotřebitelský úvěr předloženy při žádosti o spotřebitelský úvěr žádné doklady k výdajům žalovaného, které by řešily jeho bytové poměry a s tím související výdaje. Žalobkyně pečlivě nezkoumala finanční situaci žalovaného (např. nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že nahlédla do dostupných databází insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, NRKI, BRKI, avšak k prokázání těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně byla vyzvána na doložení těchto důkazů, avšak na výzvu soudu nedoložila nic. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný. Z výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

35. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a přesto mu úvěr poskytla, smlouva je tak absolutně neplatná, k této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 10 000 Kč, v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.).

36. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne 7. 8. 2025, která mu byla odeslána dne 12. 8. 2025. V souladu s § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena dne 15. 8. 2025, žalovanému byla stanovena lhůta tří dnů na úhradu dlužní částky, tedy do 18. 8. 2025 a ode dne 19. 8. 2025 se žalovaný ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne 19. 8. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

37. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně smlouvy o úvěru je neplatná, včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, a také smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky 4 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 31. 10. 2024 do 18. 8. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 4 000 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení a částky 2 800 Kč, částečně zamítnout (výrok II.).

38. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 13. 2. 2026 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Nad to je třeba uvést, že žalobkyně byla vyzvána výzvou ze dne 30. 12. 2025, doručenou jí dne 2. 1. 2026.

39. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 259 Kč, přičemž tato částka představuje 11,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,48 %). Náklady žalobkyně, která se svého nároku domáhala formulářovou žalobou, se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 400 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 1 200 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 300 Kč. Poměrná část 20 % z částky 2 300 Kč je 259 Kč.

41. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.

42. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem.

43. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.