5 C 16/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 656 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 2 800 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 800 Kč od 8. 6. 2024 do 31. 7. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 2 800 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení a částky 2 856 Kč částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavisoudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 656 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka za žalovaným na žalobkyni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2025 a 10. 6. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru na základě, které poskytla žalovanému celkem částku 7 000 Kč, byl sjednán smluvní úrok ve výši 40 % p.m. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, byl vyzván k úhradě dluhu. Úvěr byl žalovanému poskytnut prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www.ofin.cz, žalovaný vyplnil registrační formulář, byl obeznámen s podmínkami poskytnutí úvěru. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, posoudila příjmy a výdaje žalovaného, provedla lustraci v příslušných databázích. Žalovaný byl upomínána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou, kterou odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému dne 23. 7. 2025. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z uzavřené smlouvy o úvěru, požaduje, aby soud posoudil nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení dlužné částky, a to na jistině 7 000 Kč, kapitalizovaném smluvním úroku částku 2 800 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od 8. 6. 2024. Dále žalobkyně požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 2 856 Kč, která byla sjednána na základě článku 4.2 písm. c) smlouvy o úvěru.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud provedl následující důkazy a zjistil z nich tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný byl označen jménem, příjmením, rodným číslem, bydlištěm, e-mailem a telefonním číslem a čísle bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p.m., RPSN 5518,06 %.

6. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný vyplnil následující údaje, že je ženatý, počet členů domácnosti jsou 3, má jednu vyživovací povinnost, bydlí s rodiči, příbuznými, má středoškolské vzdělání s výučním listem, je zaměstnaný s příjem ve výši 49 332 Kč u společnosti Škoda auto a.s., jeho měsíční výdaje činí 13 000 Kč, není proti němu vedeno insolvenční ani exekuční řízení.

7. Z potvrzení o provedení platby bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 6. 2. 2024 zaslala částku 7 000 Kč na účet č. , č. účtu, .

8. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného z fotokopie občanského průkazu.

9. Z upomínky ze dne 7. 6. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 22 092,40 Kč, s tím, že úvěr byl ke dni 7. 6. 2024 zesplatněn, z důvodu prodlení žalovaného se splácením.

10. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2025 a dne 10. 6. 2025 a přiložených seznamů byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na , právnická osoba, ., a poté na žalobkyni.

11. Ze oznámení ze dne 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky z právní předchůdkyně na žalobkyni, a zároveň zaslána předžalobní výzva k uhrazení dlužné částky, a to tří dnů. Z podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení a předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne 23. 7. 2025.

12. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že příjem žalovaného ze zaměstnání byla v lednu 2024 částka 48 604,19 Kč, v prosinci 2023 částka 61 400,52 Kč a v listopadu 2023 částka 37 990,90 Kč, vše od zaměstnavatele , právnická osoba13. Z výpisu z účtu za měsíc listopad 2023 soud zjistil, že suma příjmů činila 225 306,52 Kč, suma výdajů činila 229 796,49 Kč, z výpisu je dále patrno, že žalovaný velkou část příjmů používal na sazení (TIPSPORT CZ, , právnická osoba, ), mimo příjmů ze zaměstnání přichází na účet další neidentifikovatelné příjmy.

14. Z výpisu z účtu za měsíc prosinec 2023 soud zjistil, že suma příjmů činila 151 899,12 Kč, suma výdajů činila 146 909,02 Kč, z výpisu je dále patrno, že žalovaný velkou část příjmů používal na sazení (, právnická osoba, ), mimo příjmů ze zaměstnání přichází na účet další neidentifikovatelné příjmy. Dále na účet byla připsána částka 27 500 Kč od společnosti , právnická osoba, .

15. Z výpisu z účtu za měsíc leden 2024 soud zjistil, že suma příjmů činila 87 090,19 Kč, suma výdajů činila 88 090,39 Kč, z výpisu je dále patrno, že žalovaný velkou část příjmů používal na sazení (, právnická osoba, ), mimo příjmů ze zaměstnání přichází na účet další neidentifikovatelné příjmy. Dále na účet byla připsána částka 27 500 Kč od společnosti , právnická osoba, .

16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru na základě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho bankovní účet úvěr až do výši 30 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 7 000 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na jistinu neuhradil žádnou částku. Naposledy byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou odeslanou mu dne 23. 7. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalovaného.

17. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

18. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

29. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

30. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 29. 1. 2015]

31. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

32. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

33. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu žalovaného, ze kterých ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Příjmy ze zaměstnání právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z potvrzení o platbě, nicméně žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně blíže zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, když z výpisu z účtu v měsících listopadu, prosinec 2023, leden 2024 vyplývá, že příjem žalovaného je pouze mzda z jeho pracovního poměru, avšak na účtu jsou i další neidentifikovatelné příjmy v poměrně vysoké výši. A na druhé straně jsou i poměrně vysoké měsíční výdaje, které v měsíci prosinci a lednu převyšují výdaje žalovaného. Z výpisu je také patrné, že značná část výdajů žalovaného jde na sázení. V měsíci prosinci 2023 a lednu 2024 vycházel poměr příjmů a výdajů žalovaného tak, že výdaje byly vyšší než příjmy, tudíž by mu na splátky úvěru nezbývala žádná částka. Právní předchůdkyně žalobkyně se vůbec nezabývala tím, že z výpisu z účtu žalovaného nevyplývá ani příjmová ani výdajová stránka, se kterou právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze ze sdělení žalovaného o jeho příjmu ze zaměstnání. Výdaje žalovaného nebyly zkoumány vůbec, právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalované na bydlení, například předložení nájemní smlouvy, ani na služby spojené s bydlením, výdaje na splátky jiných úvěrů, výdaje na živobytí a podobně. Při řádném zkoumání úvěruschopnosti by se žalobkyně měla zaměřit na předložené výpisu z účtu a zkoumat tyto podrobněji. Žalobkyně nepředložila důkazy o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech, ověřovala, zda proti žalovanému není vedeno exekuční nebo insolvenční řízení. Žalobkyně neprokázala, že by náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

34. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 7 000 Kč, která představuje nesplacenou jistinu, kterou žalovaný nijak nerozporoval. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 7 000 Kč a žalovaný na danou pohledávku nic neuhradil.

35. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 20. 7. 2025, která mu byla odeslána dne 23. 7. 2025 (doručen třetí pracovní den po jeho odeslání – tedy 28. 7. 2025), uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (7 000 Kč) od 1. 8. 2025, tedy po uplynutí tří denní lhůty stanovené v předžalobní upomínce.

36. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků, soudu nezbylo než žalobu co do částky 2 800 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 800 Kč od 8. 6. 2024 do 31. 7. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 2 800 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení a částky 2 856 Kč, částečně zamítnout.

37. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání dne 27. 2. 2026 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Jen pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla vyzvána k doplnění tvrzení a předložení důkazů usnesením ze dne 19. 1. 2026 č. j. , spisová značka, .

38. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III ÚS 2848/201).

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla úspěšná ve sporu z 49,87 % a žalovaný z 50,13 %, tj. rozdíl v úspěchu je zcela nepatrný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

40. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

41. Soudní poplatek za žalobu činí podle položky č. 2 bodu 2 ve spojení s položkou č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Poplatník na tomto poplatku dosud zaplatil pouze 800 Kč a zbývá tedy doplatit 200 Kč.