5 C 22/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení částky 14 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 580 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 580 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení z částky 14 580 Kč od 12. 4. 2023 do 19. 1. 2024 částečně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 580 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, přičemž žalobkyně nabyla danou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 a ze dne 18. 12. 2023, kdy její právní předchůdkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 6. 2022 částku ve výši 106 868 Kč; smlouva byla uzavřena na dálku prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz, žalovaný vyplnil registrační formulář, zadal údaje o své osobě, telefonní číslo , tel. číslo, email a registraci dokončil zadáním verifikačního SMS kódu, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného kontrolou jeho výpisů z účtu a provedením lustrace v příslušných databázích a následně zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 106 868 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splatit, avšak dostal se do prodlení, byl opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky a ke dni 12. 4. 2023 se dostal do prodlení se splácením celého úvěru, načež žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni 92288 Kč. Žalobkyně se v řízení se domáhá uhrazení nesplacené jistiny ve výši 14 580 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 580 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav a má za prokázané následující:

5. Listinou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, se původní úvěrující, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 16 220 Kč. Finanční prostředky měly být dle listiny připsány na účet žalovaného č. , tel. číslo, . Žalovaný se měl zavázat poskytnutý úvěr splatit v měsíčních splátkách. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 1,25 % denně, RPSN 4 672,22 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č , Anonymizováno, , všeobecné obchodní podmínky – příloha A, standartní informace o spotřebitelském úvěru – příloha B).

6. Z čestného prohlášení soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má jednu závislou osobu, jeho měsíční příjem je 32 000 Kč, měsíční výdaje na domácnost 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů 6 Kč (čestné prohlášení).

7. Z všeobecných podmínek soud naznal bližší úpravu poskytování úvěrů původní úvěrující společnosti (všeobecné obchodní podmínky).Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil, že původní úvěrující společnost ověřovala totožnost žalovaného (fotokopie občanského průkazu – důkaz).

8. Původní úvěrující, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , poskytla žalovanému finanční prostředky postupně v jednotlivých platbách, a to dne 8. 6. 2022 částku 3 000 Kč, částku 2 000 Kč a částku 11 000 Kč, dne 15. 8. 2022 částku 500 Kč, částku 588 Kč a částku 500 Kč, dne 16. 8. 2022 částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 1 500 Kč, částku 1 000 Kč, částku 1 500 Kč a částku 1 500 Kč, dne 10. 9. 2022 částku 1 000 Kč, dne 11. 9. 2022 částku 609 Kč, částku 1 009 Kč a částku 3 000 Kč, dne 13. 9. 2022 částku 2 500 Kč, dne 15. 9. 2022 částku 4 000 Kč, dne 17. 9. 2022 částku 500 Kč a částku 3 602 Kč, dne 9. 10. 2022 částku 600 Kč a částku 600 Kč, dne 10. 10. 2022 částku 15 020 Kč, dne 11. 11. 2022 částku 4 000 Kč, dne 13. 11. 2022 částku 2 000 Kč, částku 3 000 Kč a částku 500 Kč, dne 14. 11. 2022 částku 1 500 Kč, částku 2 000 Kč, částku 1 200 Kč, částku 1 000 Kč a částku 1 020 Kč, dne 8. 12. 2022 částku 2 000 Kč a částku 14 220 Kč, dne 23. 12. 2022 částku 600 Kč, dne 24. 12. 2022 částku 1 400 Kč, částku 2 000 Kč a částku 2 000 Kč, dne 25. 12. 2022 částku 2 000 Kč, částku 2 000 Kč, částku 1 200 Kč a částku 3 000 Kč a dne 26. 12. 2022 částku 2 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného (výpisy z potvrzení transakcí přes The pay).

9. Z prověření úvěruschopnosti žalovaného původní úvěrující společností, která si měla za tímto účelem opatřit výpis z bankovního účtu prostřednictvím společnosti Kontomatik, soud nezjistil ničeho ohledně skutečného posuzování úvěruschopnosti, neboť z předloženého dokumentu o rozsahu 159 stran nevyplývají žádné konkrétní údaje či závěry vztahující se k hodnocení příjmů, výdajů či celkové finanční situace žalovaného, přičemž dokument obsahuje toliko nesouvislé a náhodné znaky bez vypovídací hodnoty (prověření úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím společnosti Kontomatik).

10. Původní úvěrující, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřeli dne 18. 12. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek původního věřitele specifikovaných v příloze č. , hodnota, této smlouvy, včetně pohledávky uplatněné v tomto řízení, přičemž postupované pohledávky pocházely ze smluv uzavřených s klienty původního věřitele (smlouva o postoupení pohledávek uzavřená dne 18. 12. 2023 včetně příloh).

11. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., IČ , IČO, , uzavřely dne 19. 12. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky vzniklé ze smluv o zápůjčce uzavřených původním věřitelem se svými klienty. Předmětem této smlouvy bylo postoupení jednotlivých pohledávek specifikovaných v seznamu pohledávek, včetně pohledávky uplatněné v tomto řízení, přičemž žalobkyně se na základě uvedené smlouvy stala novým věřitelem postoupené pohledávky, v příloze č. , hodnota, smlouvy o postoupení pohledávek byla postoupená pohledávka specifikována uvedením čísla smlouvy , Anonymizováno, , rodného, jména a příjmení žalovaného , Jméno žalovaného, (smlouva o postoupení pohledávek uzavřená dne 19. 12. 2023 včetně příloh).

12. Žalovanému bylo dne 11. 1. 2024 zasláno oznámení o postoupení pohledávky, jímž byl informován o tom, že pohledávka původní úvěrující společností byla na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 a 21. 12. 2023 postoupena na žalobkyni, a současně byl vyzván k její úhradě ve lhůtě tří dnů (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024).

13. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučenou poštovní zásilkou dne 11. 01. 2024. Ve výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů ode dne jejího doručení (předžalobní výzva ze dne 11. 1. 2024, podací lístek).

14. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny ve vzájemných souvislostech, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 106 868 Kč, žalovaný z této uhradil žalobkyni částku 92 288 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postupně postoupena z původní úvěrující společnosti na právní předchůdkyni žalobkyně a následně na žalobkyni, která se stala jejím věřitelem. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky opakovaně vyzýván, naposledy předžalobní výzvou odeslanou dne 11. 1. 2024, avšak dlužná částka ve stanovené lhůtě uhrazena nebyla. Právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

16. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

19. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

20. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

29. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

31. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 29. 1. 2015]

32. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

33. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jeho měsíční příjmy a výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného, žalobkyně sice tvrdila, že tyto údaje zkoumány byly, ale nepředložila k tomuto žádné důkazy. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného, nebylo předloženo žádné potvrzení o výši příjmu žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného, nezkoumala výdaje žalovaného na bydlení, ani jeho další výdaje na živobytí, například výpisem z účtu žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v základních databázích SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobkyně ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v centrální evidenci exekucí. Neprokázala, že by provedla lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

34. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že původní úvěrující společnost jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu. Pokud jde o splnění povinnosti původní úvěrující společnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, povinnost tvrzení a povinnost důkazní tíží žalobkyni jako právní nástupkyni původní úvěrující společnosti, přičemž žalobkyně je povinna tyto povinnosti splnit a unést následně břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že zákonná povinnost původní úvěrující společnosti byla splněny v souladu se zákonem a s odbornou péčí při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. K prokázání splnění povinnosti původní úvěrující společnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila dokument označený jako prověření úvěruschopnosti prostřednictvím společnosti Kontomatik, který však nelze považovat za řádné ověření a prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť z tohoto dokumentu soud nezjistil ničeho ohledně skutečného posuzování úvěruschopnosti; z podkladu o rozsahu 159 stran nevyplývají žádné konkrétní údaje ani závěry vztahující se k hodnocení příjmů, výdajů či celkové finanční situace žalovaného a dokument obsahuje pouze nesouvislé a nahodilé znaky bez vypovídací hodnoty, a proto žalobkyně břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti původní úvěrující společnosti neunese. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nepředložila listiny prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (přehled příjmů a výdajů, výpisy z databází a registrů).

35. Převzalli žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 14 580 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla v souvislosti s úvěrem (106 868 Kč), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni uhradil (92 288 Kč). Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 14 580 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 580 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 14 580 Kč ode dne 20. 1. 2024, neboť žalovaný byl k vrácení bezdůvodného obohacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 11. 1. 2024 se stanovením lhůty k plnění, která marně uplynula dne 19. 1. 2024, a do prodlení se tak žalovaný dostal až dnem následujícím. Od tohoto dne soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

36. Jelikož, jak bylo výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání žalobou uplatněného příslušenství, nezbylo soudu než žalobu částečně zamítnout, a to co do zákonného úroku z prodlení z částky 14 580 Kč za období od 12. 4. 2023 do 19. 1. 2024, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

37. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání dne 17. 4. 2026 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.

38. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III ÚS 2848/201).

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla ve věci částečně úspěšná, neúspěch byl pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce 2 100 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a ve výši 300 Kč za úkon dle § 14b odst. 1 vyhl. č.177/1996 Sb. (u úkonů učiněných před datem 1.1.2025) respektive ve výši 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky 258/2024 Sb. (platné pro úkony právní služby, které byly učiněny po 1. 1.2025), neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně stejnou žalobkyní a ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 30 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 100 Kč, z toho 2 úkony právní služby a´ 300 Kč (za převzetí věci a zaslání předžalobní upomínky) a 1 úkon právní služby 400 Kč, když podání žaloby bylo učiněno po 1.1.2025, ke každému z úkonů pak náleží i režijní paušál ve výši 100 Kč (celkem tedy 300 Kč).

40. Nadto soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání doručeným soudu dne 11. 3. 2026, jímž – k výzvě soudu – doplnila (základní) žalobní tvrzení, resp. uplatnila nová; doplňovaná tvrzení totiž měla, resp. mohla být součástí samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Doplňujícího podání si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace a další samostatné podání nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě spravedlivě uložit.

41. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.

42. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.