5 C 35/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudcem Mgr. Štěpánem Hlavičkou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 11 284 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení.

II. V části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil1. částku 2 800 Kč2. zákonný úrok z prodlení z částky 9 800 Kč od 17. 3. 2023 do 20. 10. 20233. zákonný úrok z prodlení z částky 2 800 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně,4. částku 1 484 Kč,se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 382,84 Kč.

1. Návrhem podaným soudu se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil částku 11 284 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy z titulu nezaplaceného úvěru, který žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 8. 2022. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný zvolil požadované parametry úvěru. Žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, telefonní číslo, emailovou adresu, heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu a následně odsouhlasil smluvní dokumentaci. Registrace byla dokončena zadáním pětimístného verifikačního kódu, který obdržel prostřednictvím SMS zprávy. Žalovaný následně odeslal žalobkyni ověřovací platbu ve výši 1 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pročež provedla lustraci v databázích ISIR, CEE, SOLUS, CRKI a BRKI. Žalovaný žalobkyni poskytl informace o jeho příjmech prostřednictvím výplatních pásek či výpisu z bankovního účtu. Žalobkyně poskytla úvěr žalovanému dne 5. 8. 2022 převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , pod VS, tel. číslo, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, se sjednanými splátkami vždy k 4. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, byl žalobkyní několikrát upomínán. Žalobkyně proto úvěr ke dni 16. 3. 2023 zesplatnila a žalovaného o tom informovala v upomínce ze dne 13. 3. 2023, ve které jej vyzvala k uhrazení dluhu. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 800 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z částky 7 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru, tj. v kapitalizované výši částka 2 800 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 484 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby upomínkou odeslanou mu dne 15. 10. 2023, žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval a ničeho neuhradil.

1. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.

2. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 8. 2022, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami vždy k 4. dni v měsíci. Minimální splátka činila částku odpovídající úroku přirostlému za předchozí období. Úroková sazba byla stanovena ve výši 40 % měsíčně. Z čl. VI. bodu 6.3. písm. a) smlouvy vyplývá právo žalobkyně k zesplatnění úvěru v případě že úvěrovaný poruší povinnosti vyplývající ze smlouvy. Dle čl. IV. bodu 4.2. písm. c) smlouvy byla mezi žalobkyní a žalovaným v případě prodlení žalovaného se splácením sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení.

4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, žalovaný uvedl, že svobodný, počet členů domácnosti jsou dva, bydlí s rodiči, příbuznými, má středoškolské vzdělání s výučním listem, je zaměstnaný u , jméno FO, , s měsíčním příjmem 14 500 Kč, jeho měsíční výdaje jsou 3 000 Kč, není v insolvenci, nemá exekuční řízení.

5. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 5. 8. 2022 vyplývá, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla připsána částka ve výši 7 000 Kč pod VS , tel. číslo, , odpovídající rodnému číslu žalovaného6. Z výpisu z běžného účtu za měsíce 4/2022, 5/2022 a 6/2022 se podává, že za měsíc duben 2022 činil debetní obrat 38 460,36 Kč, kreditní obrat 37 253 Kč, za měsíc květen 2022 debetní obrat 217 645,82 Kč, kreditní obrat 217 252 Kč, a za měsíc červen 2022 debetní obrat 22 156,18 Kč, kreditní obrat 22 746 Kč.

7. Z předžalobní upomínky včetně podacího lístku ze dne 15. 10. 2023 se podává, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 25 793,58 Kč, a to nejpozději do 3 dnů. Z podacího archu bylo zjištěno odeslání výzvy dne 15. 10. 2023.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Dle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

16. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 z. s. ú..

17. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 22/2013-19 ze dne 29. 1. 2015).

18. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

19. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

20. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou ze dne 5. 8. 2022. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, avšak žalovaný se dostal do prodlení s placením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, přičemž vycházela pouze z tvrzení, které uvedl žalovaný. Žalobkyně nepředložila žádné dokumenty, ze kterých by vyplývalo, že si ověřovala tvrzení žalovaného (nebyla předložena pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva). Žalobkyně uvedla, že prováděla lustrace v registrech, avšak o těchto lustracích soudu nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně pouze předložila výpisy z běžného účtu žalovaného, ze kterých je dle součtu příjmů a výdajů patrné, že žalovaný má měsíční příjmy a výdaje zhruba ve stejné výši. Těmito výpisu tedy nemohlo být prokázáno, že by žalovaný byl schopen řádně splácet daný úvěr. Současně žalovaný uvedl, že má výdaje pouze ve výši 3 000 Kč, což ovšem nekoresponduje s předloženými výpisy.

21. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

22. Smlouva o úvěru č. , hodnota, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne 5. 8. 2022 je z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet absolutně neplatná. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nedostatečně zkoumala příjmy i výdaje žalovaného, neprokázala, že by provedla lustrace v insolvenčním rejstříku, v centrálním registru exekucí, ani v dalších registrech, tedy v daném případě žalobkyně nesplnila řádně svou povinnost (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se pouze spolehla na tvrzení žalovaného, žádným způsobem neověřovala, zda jsou tato tvrzení pravdivá a nezkoumala jejich správnost. Tímto svým postupem žalobkyně porušila svoji povinnost stanovenou jí v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora uvedenou stabilní rozhodovací praxí vyšších soudů je nutné uzavřít, že úvěrová smlouva je od počátku neplatná. Žalovaný z titulu předmětné smlouvy žalobkyni nezaplatil žádnou částku. Jelikož finanční prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému činily 7 000 Kč, byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 7 000 Kč na bezdůvodné obohacení, a to spolu se zákonným, úrokem z prodlení od 21. 10. 2023, tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k zaplacení stanovenou předžalobní upomínkou (zástupce žalobkyně zaslal předžalobní výzvu žalovanému, s tím, že tuto odeslal poštovní zásilkou dne 15. 10. 2023, kdy se má za to, že zásilka byla doručena do tří dnů (tedy bylo doručeno dne 17. 10. 2023), lhůta k plnění stanovená ve výzvě byla určena do tří dnů, tedy do 20.10.2023).

23. Ve zbytku, tj. ohledně částky 2 800 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 800 Kč od 17. 3. 2023 do 20. 10. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 2 800 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, částky 1 484 Kč, byla žaloba zamítnuta s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy pro nedostatečné a nikoliv řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 382,84 Kč, přičemž tato částka představuje 17 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč; nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 284 Kč sestávající z částky 900 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a zastoupení, výzva k plnění a podání ve věci samé); z paušálních náhrad výdajů 300 za tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (převzetí a zastoupení, výzva k plnění a podání ve věci samé) a DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč (součet odměny advokáta, paušální úhrady hotových výdajů, náhrady za ztrátu času a náhrady cestovních výdajů), tj. 252 Kč.

25. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.