5 C 40/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o zaplacení 64 588,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 55 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 55 000 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 9 588,51 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 5 002,94 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 147,87 Kč, úrokem z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 55 000 Kč od 28. 1 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 55 900 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 900 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukámzástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 9 055 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 21. 5. 2025, která byla na výzvu soudu doplněna podáním doručeným soudu dne 3. 9. 2025, domáhala po žalované zaplacení částky 64 588,51 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) uzavřela s žalovanou dne 18. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, jež byly převedeny na bankovní účet žalované a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splácet daný úvěr měsíčními splátkami dle rozpisu plateb dostupného na účtu www., Anonymizováno, .cz. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, úvěr byl dle smluvních podmínek ke dni 21. 8. 2024 zesplatněn. Žalovaná na danou pohledávku neuhradila žádnou splátku. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, s účinností ke dni 27. 1. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 55 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 002,94 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 147,87 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 55 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné částky 55 900 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala upomínkou k úhradě dlužné částky, žalovaná však na výzvu nikterak nereagovala.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, když se žalovaná k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 4. 2024 č. , hodnota, vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni vrátit celkem částku 70 796,56 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 48 % ročně, RPSN 61,13 %. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, z nichž soud naznal bližší informace o poskytnutém úvěru a podmínkách poskytnutí (smlouva o úvěru ze dne 18. 4. 2024 č. , hodnota, , smluvní podmínky).

6. Dopisem ze dne 17. 7. 2024 upozornila právní předchůdkyně žalobkyni žalovanou na možné zesplatnění celého úvěru z důvodu neplacení (výzva ze dne 17. 7. 2024).

7. Z tabulky umoření ke smlouvě soud zjistil, že žalovaná na danou pohledávku nic nezaplatila (tabulka umoření).

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, seznam postoupených pohledávek).

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, podáním zaslaným žalovanému dne 27. 2. 2025 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025, podací lístek ze dne 27. 2. 2025).

10. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 16. 4. 2025, která jí byla odeslána dne 16. 4. 2025, žalovaná měla dlužnou částku uhradit nejpozději do 1. 5. 2025 (předžalobní upomínka ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku ze dne 16. 4. 2025).

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku 70 796,56 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 48 % ročně, RPSN 61,13 %. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalované. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem neuhradila žádnou částku.

13. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru, které byla uzavřená mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně.

14. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

15. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

18. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

19. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

27. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

28. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

29. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

30. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 29. 1. 2015]

31. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

32. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala její měsíční příjmy a výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalované. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy žalované, nebylo předloženo žádné potvrzení o výši příjmu žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalované, nezkoumala výdaje žalované na bydlení například doložením nájemní smlouvy, ani její další výdaje na živobytí, například výpisem z účtu žalované. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v základních databázích SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobkyně ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v centrální evidenci exekucí. Neprokázala, že by provedla lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

33. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 55 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla v souvislosti s úvěrem (55 000 Kč), a částkou, kterou žalovaná žalobkyni vrátila na jistině úvěru (0 Kč). Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku a uložil žalované povinnost k úhradě částky 55 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 55 000 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalované. Žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 16. 4. 2025, která jí byla odeslána dne 16. 4. 2025. Touto výzvou byla žalovaná vyzvána, aby uhradila dlužnou částku nejpozději do 1. 5. 2025, to žalovaná nesplnila a od následujícího dne se tak ocitla v prodlení (2. 5. 2025). Z tohoto důvodu uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 55 000 Kč od 2. 5. 2025.

34. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyly platně uzavřeny smlouvy o zápůjčce včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky 9 588,51 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 5 002,94 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 147,87 Kč, úrokem z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 55 000 Kč od 28. 1 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 55 900 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 900 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, částečně zamítnout.

35. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části, a to ze 72 % a žalovaná z 28 %. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 44 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 20 580 Kč spočívají- v zaplaceném soudním poplatku 2 236 Kč- v odměně advokáta dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 3 340 Kč (počítáno z tarifní hodnoty věci ve výši 64 558,51 Kč) za jeden úkon právní služby, tj. za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání dne 10. 10. 2025) 13 360 Kč,- v paušální úhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 450 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 4 úkony právní služby ((příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání dne 10. 10. 2025) 1 800 Kč,- a DPH ve výši 21 % z částky 15 160 Kč, tj. 3 184 Kč.Poměrná část nákladů ve výši 44 % z částky 20 580 Kč činí po zaokrouhlení částku 9 055 Kč.

36. K žalobkyní dalším účtovaným úkonům právní služby soud uvádí, že tyto nebyly účtovány důvodně, tj. nejedná se účelně provedené úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., za které by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalované povinnost k takové náhradě – spravedlivě – uložit. Konkrétně se jedná o úkon – doplnění žaloby ze dne 30. 9. 2025, když se jednalo pouze o sdělení, že žalobkyně již nemá žádné další důkazy, které by navrhl. Za podání ze dne 3. 9. 2025 soud žalobkyni odměnu nepřiznal, neboť nelze klást k tíži žalované, že doložení úvěruschopnosti žalované žalobkyně učinila až na výzvu soudu, když tyto skutečnosti měla tvrdit již v žalobě. Doplňující podání si nevyžádal postup žalované ani neočekávaný vývoj procesní situace, proto další samostatné podání nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř..

37. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

38. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.