5 C 47/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudcem Mgr. Štěpánem Hlavičkou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 61 233,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 708 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 708 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po 2 500 Kč měsíčně splatných vždy 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude právní moci tento rozsudek, a to pod sankcí ztráty výhody splátek, nebude-li některá ze splátek zaplacena řádně nebo včas.

II. V části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil1. částku 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 858 Kč od 1. 7. 2023 do 10. 11. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 150 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení,2. kapitalizovaný úrok ve výši 9 532,92 Kč,3. náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč,4. částku 11 375,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 375,54 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 7 340,55 Kč.

1. Návrhem podaným soudu se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil částku 61 233,54 Kč s příslušenstvím, s tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne 3. 10. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla žalovaným podepsána elektronickými prostředky. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému platební kartu s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Doporučená měsíční splátka byla stanovena na částku 3 000 Kč, datum první splátky bylo stanoveno na 17. 11. 2022, minimální stanovaná měsíční splátka měla představovat 5 % čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč, měsíční platba na pojištění byla sjednána ve výši 7,99 % z výše měsíční splátky úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně pak žalovanému poskytla celkovou částku 49 858 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, prověřovala jeho příjmy a výdaje, dále pak v interních a externích databázích, v registru SOLUS. Žalovaný porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil žádnou částku. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a odstoupila od smlouvy, a prohlásila ke dni 30. 6. 2023 celý úvěr za splatný. Dne 11. 7. 2023 došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky činila 60 545,57 Kč, a skládala se z jistiny ve výši 49 858 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 7 384,92 Kč, měsíčních poplatků za sjednané pojištění ve výši 1 448 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 154,65 Kč, poplatků za odeslání výzev ve výši 700 Kč. A dále částky 482 Kč jako náklady na vymáhání pohledávky žalobkyní. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka dne 2. 11. 2023.

1. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, na jednání se dostavil, s tím, že potvrdil, že si daný úvěr vzal a řádně ho nesplácel, požádal o možnost daný dluh splácet ve splátkách ve výši 2 500 Kč.

2. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

3. Z Žádosti o revolvingový úvěr ze dne 3. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru, v žádosti uvedl informace o svých příjmech a výdajích, kdy uvedl, že jeho příjem je ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ., a činí 40 156 Kč, celkový příjem domácnosti je pak 50 146 Kč, výdaje domácnosti ve výši 15 000 Kč, a uvedl, že nemá žádné finanční závazky. Žalovaný uvedl, že je ženatý, má jednu vyživovací povinnost a žije v nájemním bydlení. Dále zde byly stanoveny podmínky poskytnutí úvěru, úvěr ve výši 50 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 26,28 %, RPSN 29,69 %, pojištěním 7,99 % ze splátky úvěru, datum splátek bylo stanoveno na 17. den v měsíci. Součástí žádosti byla o přihláška k pojištění úvěru, a přehled finančních následků nesplacení úvěru.

4. Z Rámcové smlouvy ze dne 3. 10. 2022 byly zjištěny podmínky sjednávání smluv, nabídka bankovních služeb.

5. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byly zjištěny podmínky a informace o poskytovaném revolvingovém úvěru, popis vlastností, informace pro spotřebitele, atd.

6. Z Akceptace žádosti o úvěr ze dne 4. 10. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že jeho žádost ze dne 23. 9. 2022 schválili, s tím, že na schválený revolvingový úvěr může čerpat částku až 50 000 Kč, číslo úvěrového účtu 42420855141100, s roční úrokovou sazbou 26,28 %, RPSN 29,69 %, pojištěním 7,99 % ze splátky úvěru, datum splátek bylo stanoveno na 17. den v měsíci.

7. Z platební historie úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkovou částku 49 858 Kč, a že na splátkách úvěru uhradil částku 150 Kč.

8. Oznámením o odstoupení od smlouvy ze dne 25. 5. 2023 žalobkyně informovala žalovaného o odstoupení od úvěrové smlouvy, s tím, že se úvěr stal splatným ke dni 30. 6. 2023. Vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 60 546 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z příloh k této smlouvě ze dne 10. 7. 2023 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně BNP PARIBAS PERSONAL FINANACE postoupila pohledávku žalovaného na žalobkyni. Z potvrzení o provedení úplaty za postoupení bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo za úplatu, platba byla provedena dne 11. 7. 2023. Dopisem ze dne 14. 7. 2023 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek ze společnosti BNP PARIBAS PERSONAL FINANACE na žalobkyni, oznámení zjištěno z přiloženého podacího archu.

10. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že žalovanému byl zaslán dopis a dvakrát byl kontaktován pracovníkem v terénu.

11. Dopisem ze dne 14. 7. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 60 585,55 Kč a mimosoudnímu řešení sporu, s tím, že dluh bylo možné uhradit do 31. 7. 2023.

12. Dopisem ze dne 18. 8. 2023 byl opakovaně žalovaný vyzván k uhrazení částky 61 303,68 Kč do 7. 9. 2023.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 11. 2023 se podává, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění, k úhradě částky 60 545,57 Kč s příslušenstvím do 10. 11. 2023. Z podacího archu se podává, že upomínka byla žalovanému zaslána dne 3. 11. 2023.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Dle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

22. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 z. s. ú..

23. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 22/2013-19 ze dne 29. 1. 2015).

24. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

25. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

26. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 3. 10. 2022. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky, avšak žalovaný se dostal do prodlení s placením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu ukončila. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, avšak vycházela pouze z tvrzení, které uvedl žalovaný. Žalobkyně nepředložila žádné dokumenty, ze kterých by vyplývalo, že si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného (nebyla předložena pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva, ani výpis z účtu žalovaného). Současně pokud se týče výdajů žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzených informací žalovaného (15 000 Kč), žádné další výdaje žalovaný neuvedl, právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného nijak neověřovala. Právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala, že by provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, neprovedla lustraci v bankovním registru klientských informací ani v nebankovním registru klientských informací. Pohledávka Banky (tj. právní předchůdkyně žalobkyně) za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

27. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

28. Smlouva o úvěru č. , hodnota, uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 3. 10. 2022 je z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet absolutně neplatná. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala příjem i výdaje žalovaného, neprovedla lustraci v žádných registrech, tedy v daném případě žalobkyně nesplnila řádně svou povinnost (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně se pouze spolehla na tvrzení žalovaného, žádným způsobem neověřovala, zda jsou tato tvrzení pravdivá a nezkoumala jejich správnost. Tímto svým postupem právní předchůdkyně žalobkyně porušila svoji povinnost stanovenou jí v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora uvedenou stabilní rozhodovací praxí vyšších soudů je nutné uzavřít, že úvěrová smlouva je od počátku neplatná. Žalovaný z titulu předmětné smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem 150 Kč. Jelikož finanční prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému činily 49 858 Kč, byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 49 708 Kč na bezdůvodné obohacení, a to spolu se zákonným, úrokem z prodlení od 11. 11. 2023, tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k zaplacení stanovenou předžalobní upomínkou.

29. S ohledem na žádost žalovaného o možnosti uhradit předmětný dluh ve splátkách ve výši 2 500 Kč a také s ohledem na výši předmětného dluhu, soud žalovanému uložil předmětnou částku uhradit ve splátkách dle § 160 o.s.ř. Žalovaný uvedl, že po zaplacení nájemného a úhrady potřeb dvou nezletilých dětí, k nimž má vyživovací povinnost, mu zůstává pouze životní minimum. Při stanovení výše splátek 2 500 Kč měsíčně bude závazek žalovaného uhrazen za 19 měsíců, soud má za to, že tato doba je přiměřená, dluh bude splněn v dohledné době.

30. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů žalobkyni stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

31. Ve zbytku, tj. ohledně částky částku 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 858 Kč od 1. 7. 2023 do 10. 11. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 150 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 9 532,92 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, částku 11 375,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 375,54 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy pro nedostatečné a nikoliv řádné posouzení úvěruschopnosti žalované poskytnutý úvěr řádně a včas splácet.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 340,55 Kč, přičemž tato částka představuje 62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 450 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 233,54 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a zastoupení, podání ve věci samé, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t.. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 760 Kč ve výši 1 629,60 Kč.

33. Soud nepřiznal odměnu za právní úkon předžalobní výzvy k plnění, neboť tato neobsahuje základní skutkový a právní rozbor.