5 C 55/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno o zaplacení 124 705 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 000 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 74 705 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 3 656,25 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 816,67 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 9. 6. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od 29. 4. 2025 do 13. 8. 2025, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 27. 8. 2025, která byla na výzvu soudu doplněna podáním doručeným soudu dne 4. 10. 2025, domáhala po žalovaném zaplacení částky 124 705 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) uzavřela s žalovaným dne 5. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, byla ověřena pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splácet daný úvěr 21měsíčními splátkami ve výši 4 748 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou ve výši 50 000 Kč, vrátit předchůdkyni částku 49 705 Kč, kdy částka 48 205 Kč představuje kapitalizované úroky a částka 1 500 kč je poplatek za zpracování úvěru. Žalovaný nesplácel daný úvěr řádně a včas, žalovaný na daný úvěr neuhradil žádnou splátku. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, s účinností ke dni 28. 4. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné částky 124 705 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 49 705 Kč a smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč, dále žalobkyně požaduje kapitalizované úroky ve výši 3 656,25 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 816,67 Kč, úroků ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč od 9. 6. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z dlužné částky 50 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala upomínkou k úhradě dlužné částky, žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním občanem Polské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se z jednání také omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit celkem částku 99 705 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně, RPSN 134,42 %. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 21měsíčních splátkách ve výši 4 748 Kč, částka 99 705 Kč se skládala z jistiny ve výši 50 000 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a částky 48 205 Kč, která představovala úrok. Součástí smlouvy bylo i ujednání, že o smluvní pokutě v případě prodlení žalovaného, kdy tato činila 0,1 % z dlužné částky. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, z nichž soud naznal bližší informace o poskytnutém úvěru a podmínkách poskytnutí (smlouva o úvěru ze dne 5. 6. 2023 č. , hodnota, , smluvní podmínky).

7. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný v této kartě uvedl, že žádá o úvěr ve výši 90 000 Kč, že žije na ubytovně, má středoškolské vzdělání, je rozvedený, nemá žádnou vyživovanou osobu, je zaměstnán na plný úvazek jako koordinátor u společnosti , právnická osoba, ., s čistým měsíčním příjmem ve výši 29 991 Kč, jeho měsíční výdaje byly 8 000 Kč na splátky jiných spotřebitelských úvěrů a ostatní výdaje ve výši 7 000 Kč (zákaznická karta ze dne 5. 6. 2023).

8. Z tabulky umoření ke smlouvě soud zjistil, že žalovaný na danou pohledávku nic nezaplatil (tabulka umoření).

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, seznam postoupených pohledávek).

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 se podává, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, podáním zaslaným žalované dne 22. 5. 2025 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025, podací lístek ze dne 22. 5. 2025).

11. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 29. 7. 2025, která jí byla odeslána dne 30. 7. 2025, žalovaná měla dlužnou částku uhradit nejpozději do 13. 8. 2025 (předžalobní upomínka ze dne 29. 7. 2025 včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2025).

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku 99 705 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně, RPSN 134,42 %. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem neuhradil žádnou částku.

14. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru, které byla uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně.

15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

16. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

19. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

20. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

29. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

31. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 29. 1. 2015]

32. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

33. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jeho měsíční příjmy a výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že tyto údaje zkoumány byly, ale nepředložila k tomuto žádné důkazy. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného, nebylo předloženo žádné potvrzení o výši příjmu žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného, nezkoumala výdaje žalovaného na bydlení například doložením nájemní smlouvy, ani jeho další výdaje na živobytí, například výpisem z účtu žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v základních databázích SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobkyně ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v centrální evidenci exekucí. Neprokázala, že by provedla lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně byla vyzvána výzvou ze dne 25. 9. 2025 k doložení potřebných důkazů k prokázání svých tvrzení, která jí byla doručena dne 1. 10. 2025, avšak žalobkyně žádné důkazy nepředložila. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

34. Soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. , spisová značka, , neboť tento řeší situaci za účinnost zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016. Soud tedy nemohl opomenout ustanovení § 86 a zejména § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, ve kterém je zakotvena povinnost evidovat doklady k prokázání úvěruschopnosti.

35. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 50 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla v souvislosti s úvěrem (50 000 Kč), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni vrátil na jistině úvěru (0 Kč). Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku a uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 000 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 29. 7. 2025, která mu byla odeslána dne 30. 7. 2025. Touto výzvou byl žalovaný vyzván, aby uhradil dlužnou částku nejpozději do 13. 8. 2025, to žalovaný nesplnil a od následujícího dne se tak ocitl v prodlení (14. 8. 2025). Z tohoto důvodu uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 50 000 Kč od 14. 8. 2025.

36. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky 74 705 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 3 656,25 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 816,67 Kč, úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 9. 6. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od 29. 4. 2025 do 13. 8. 2025, částečně zamítnout.

37. K výše uvedenému by soud uvedl, že zkoumal i sjednané úroky ve výši 48 205 Kč, jejichž výše byla stanovena úrokovou sazbou ve výši 86 % ročně. Smluvní ujednání ohledně stanoveného úroku ve výši 86 % ročně, vyjádřeného částkou 48 205 Kč, je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně. Takové smluvní ujednání nemůže požívat právní ochrany a soud by takovému ujednání nemohl přiznat ochranu, neboť toto ujednání je v rozporu s dobrými mravy. V daném případě úrok 86 % ročně přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak devětkrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé (z databáze časových řad ARAD vedené Českou národní bankou soud zjistil, že v červnu 2023 se úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila 9,46 %). Z toho lze tedy učinit závěr, že sjednaný úrok je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy.

38. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 31. 10. 2025 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Nad to je třeba uvést, že žalobkyně byla vyzvána výzvou ze dne 25. 9. 2025, doručenou jí dne 1. 10. 2025. Žalobkyně požádala i odročení jednání z důvodu kolize spolupracujících advokátů, nicméně tuto kolizi neprokázala, a o odročení požádala podáním doručeným soudu dne 27. 10. 2025, kdy soud shledal, že tato žádost není včasná.

39. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

40. O náhradě nákladů by soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl větší úspěch ve věci a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

41. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebopro rozložení plnění do splátek soud neshledal.