5 C 63/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 14 496 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % z částky 10 000 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 496 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 200,11 Kč od 2. 10. 2024 do 13. 12. 2025 a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 200,11 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 506 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka za žalovaným na žalobkyni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně (, Anonymizováno, .) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru na základě, které poskytla žalovanému celkem částku 10 000 Kč, byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 200,11 Kč a žalovaný se zavázal hradit úrok. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, byl vyzván k úhradě dluhu. Úvěr byl žalovanému poskytnut prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, žalovaný vyplnil registrační formulář, byl obeznámen s podmínkami poskytnutí úvěru. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, posoudila příjmy a výdaje žalovaného, provedla lustraci v příslušných databázích. Žalovaný byl upomínána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou, kterou odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému dne 3. 12. 2025. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z uzavřené smlouvy o úvěru, požaduje, aby soud posoudil nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení dlužné částky, a to 14 496 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku ve výši 4 200,11 kč, úroku ve výši 295,89 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od 2. 10. 2024.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud provedl následující důkazy a zjistil z nich tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru č. 325B6 / 829707 a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný byl označen jménem, příjmením, rodným číslem, číslem OP, bydlištěm, e-mailem a telefonním číslem a čísle bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až ve výše 10 000 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně, RPSN 2393 %, žalovaný se zavával úvěr splatit do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, celkem měl žalobkyni uhradit částku 13 025,96 Kč.

6. Z dokumentu úvěruschopnost klienta soud zjistil, že žalovaný vyplnil následující údaje, že je zaměstnaný s příjem ve výši 33 000 Kč, jeho měsíční výdaje činí 5 500 Kč, z toho 3 000 Kč splátka jiných úvěrů, 5 000 Kč náklady na bydlení, částka 1 500 Kč ostatní výdaje.

7. Z potvrzení o provedení platby bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 9. 2024 zaslala částku 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, .

8. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému a dne 1. 9. 2024 na něj byla připsána částka 10 000 Kč od žalobkyně.

9. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024 a přiložených seznamů byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni.

10. Ze oznámení ze dne 3. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky z právní předchůdkyně na žalobkyni, a zároveň zaslána předžalobní výzva k uhrazení dlužné částky, a to tří dnů. Z podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení a předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne 5. 12. 2025.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný označen jménem a příjmením, rodným číslem, číslem OP, adresou, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru na základě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho bankovní účet úvěr ve výši 10 000 Kč.Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na jistinu neuhradil žádnou částku. Naposledy byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou odeslanou mu dne 5. 12. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalovaného.

12. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

13. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou včlánku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

24. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

25. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 29. 1. 2015]

26. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

27. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

28. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nepředložila listiny prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (přehled příjmů a výdajů, výpisy z databází a registrů).

29. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 10 000 Kč, která představuje nesplacenou jistinu, kterou žalovaný nijak nerozporoval. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 10 000 Kč a žalovaný na danou pohledávku nic neuhradil.

30. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 3. 12. 2025, která mu byla odeslána dne 5. 12. 2025 (doručen třetí pracovní den po jeho odeslání – tedy 10. 12. 2025), uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (10 000 Kč) od 14. 12. 2025, tedy po uplynutí tří denní lhůty stanovené v předžalobní upomínce.

31. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků, soudu nezbylo než žalobu co do částky 4 496 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 200,11 Kč od 2. 10. 2024 do 13. 12. 2025 a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 200,11 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení, částečně zamítnout.

32. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání dne 17. 4. 2026 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Jen pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla vyzvána k doplnění tvrzení a předložení důkazů usnesením ze dne 3. 3. 2026 č. j. , spisová značka, , která jí byla doručena dne 6. 3. 2026.

33. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III ÚS 2848/201).

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla úspěšná ve sporu z 61 % a žalovaný z 39 %, a proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 506 Kč, které představují 22 % nákladů spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 400 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 1 200 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

35. Z částky 2 300 Kč činí 22 % ( 61 % - 39 %) částku 506 Kč a tuto je žalovaný povinen zaplatit, jak je uvedeno ve výroku III.

36. Nadto soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání doručeným soudu dne 14. 4. 2026, jímž – k výzvě soudu – doplnila (základní) žalobní tvrzení, resp. uplatnila nová;doplňovaná tvrzení totiž měla, resp. mohla být součástí samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Doplňujícího podání si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace a další samostatné podání nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě spravedlivě uložit.

37. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.

38. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

39. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.