5 C 74/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o zaplacení částky 51 570 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 42 000 Kč od 4. 12. 2024 do 27. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení a částky 9 570 Kč částečně zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 1 616 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek na soudním poplatku ve výši 516 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 42 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 9 570 Kč z titulu nezaplaceného úvěru, který žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 31. 7. 2024. Žalobkyně poskytla žalované úvěr prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na níž si žalovaná zvolila požadované parametry úvěru. Žalovaná vyplnila registrační formulář, ve kterém uvedla heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu a následně odsouhlasila smluvní dokumentaci. Registrace byla dokončena zadáním pětimístného verifikačního kódu (kód , Anonymizováno, ), který obdržela prostřednictvím SMS zprávy. Žalovaná následně odeslala žalobkyni ověřovací platbu ve výši 1 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, provedla lustraci v databázích ISIR, CEE, SOLUS, CRKI a BRKI. Žalovaná žalobkyni poskytla informace o svých příjmech a výdajích, které uvedla do žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 30 000 Kč postupnými převody na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, . Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaná měla splácet úrok vždy nejpozději k 30. dni v měsíci, přičemž jistinu mohla splatit kdykoli. Žalovaná však své povinnosti řádně a včas neplnila. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 3. 12. 2024, o čemž žalovanou informovala upomínkou ze dne 30. 11. 2024, a vyzvala ji k úhradě dluhu. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce výzvou ze dne 19. 10. 2025, žalovaná však na tuto výzvu nereagovala a ničeho neuhradila. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku kapitalizovanému ve výši 12 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutou ve výši 9 570 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr do výše 10 000 Kč, který měl být poskytnut dne 31. 7. 2024, s možností opakovaného čerpání. Úvěr byl sjednán jako nezajištěný, bezhotovostní a neúčelový. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období vždy nejpozději k 30. dni v měsíci, přičemž jistinu mohla splatit kdykoli. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně a roční procentní sazba nákladů činila 5516,74 %. V případě prodlení žalované se splácením byl sjednán zákonný úrok z prodlení, povinnost hradit účelně vynaložené náklady a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ).

6. Soud zjistil, že žalobkyně provedla ve prospěch žalované tři samostatné platby, a to dne 31. 7. 2024 částku 10 000 Kč (ID transakce 4478763), dne 1. 8. 2024 částku 6 000 Kč (ID transakce 4480363) a téhož dne částku 14 000 Kč (ID transakce 4481765), vždy na účet žalované č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (potvrzení o provedené platbě).

7. Totožnost žalované žalobkyně ověřila občanským a řidičským průkazem žalované (foto občanského průkazu, foto řidičského průkazu).

8. Z předloženého bankovního výpisu žalované za období od března 2024 do července 2024 soud zjistil, že žalovaná po celé hodnocené období disponovala pravidelným měsíčním příjmem z invalidního a sirotčího důchodu ve výši 34 052 Kč. Její dalšími příjmy pocházely zejména z půjček poskytovaných nebankovními společnostmi. Žalovaná současně čerpala více úvěrů, které často bezprostředně po jejich připsání na účet převáděla třetím osobám nebo vybírala v hotovosti. V měsíci červenci 2024 dosáhly příjmy žalované částky 108 250 Kč, přičemž jejich podstatná část pocházela z přijatých půjček a úvěrových plateb od více poskytovatelů; pravidelný příjem z invalidního důchodu činil pouze 34 052 Kč. Výdaje žalované za totéž období představovaly celkem částku 175 489, 38 Kč. Měsíc červenec tak skončil výrazným finančním schodkem ve výši 67 239,38 Kč. Za měsíc červen činily příjmy částku 38 534,00 Kč, výdaje částku 184 319,84 Kč, přičemž konečný zůstatek byl záporný schodek ve výši 145 785,84 Kč. Za měsíc květen činily příjmy částku 38 713,00 Kč, výdaje částku 151 750,44 Kč, přičemž konečný zůstatek byl záporný schodek ve výši 113 037,44 Kč (výpisy z účtů za období od března 2024 do července 2024).

9. Soud zjistil z oznámení o zesplatnění úvěru, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, z důvodu opakovaného porušování smluvních povinností a vyčíslila celkovou dlužnou částku ke dni 30. 11. 2024 na 85 074 Kč (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 30. 11. 2024).

10. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 19. 10. 2025, kterou odeslala dne 21. 10. 2025, kdy žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do 3 dnů (potvrzení o podání doporučené zásilky, výzva k úhradě před podáním žaloby).

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 31. 7. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr měsíčními splátkami. Žalobkyně však před poskytnutím úvěru neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované (viz níže). Žalovaná žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem neuhradila žádnou částku.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

25. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 29. 1. 2015]

27. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

28. Dle názoru soudu žalobkyně v daném případě nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu žalované za období od března 2024 do července 2024. Z nich je však na první pohled patrné, že žalovaná po celé hodnocené období disponovala pravidelným měsíčním příjmem z invalidního a sirotčího důchodu ve výši 34 052 Kč. Její další příjmy pocházely zejména z půjček poskytovaných nebankovními společnostmi. Žalovaná současně čerpala více úvěrů, které často bezprostředně po jejich připsání na účet převáděla třetím osobám nebo vybírala v hotovosti. Při řádném zkoumání úvěruschopnosti muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaná nebude mít žádné finanční prostředky na splátky úvěru, neboť její výdaje značně přesahovali její příjmy. Příjmy žalované za měsíc červenec činily 108 250 Kč, přičemž jejich podstatná část pocházela z přijatých půjček a úvěrových plateb od více poskytovatelů, pravidelný příjem z invalidního důchodu činil pouze 34 052 Kč. Výdaje žalované za totéž období představovaly celkem částku 175 489 Kč. Měsíc červenec tak skončil výrazným finančním schodkem ve výši 67 239 Kč. I předchozí měsíce potvrzovaly trend žalované, že její výdaje dalece převyšovaly příjmy. Za měsíc červen činily její příjmy částku 38 534,00 Kč, výdaje částku 184 319,84 Kč, přičemž konečný zůstatek byl záporný schodek ve výši 145 785,84 Kč. Za měsíc květen činily příjmy žalované částku 38 713,00 Kč, výdaje částku 151 750,44 Kč, přičemž konečný zůstatek byl záporný schodek ve výši 113 037,44 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by blíže zkoumala příjmy a výdaje žalované, když z předložených výpisů vyplývá, že žalovaná byla v době sjednávání úvěru s žalobkyní silně zatížena předcházejícími úvěry, její výdaje značně přesahovala její příjmy a žalovaná nebyla úvěruschopná. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že nahlédla do dostupných databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, NRKI, BRKI), avšak k prokázání těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované, a tedy ani ohledně platného sjednání smlouvy o úvěru.

29. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče při zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované soud vyčíslil částkou 30 000 Kč, tj. částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla (30 000 Kč), a částkou, kterou žalovaná žalobkyni uhradila (0 Kč).

30. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků; žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelkou požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 o. s. ř., která jí byla právní zástupkyní žalobkyně odeslána dne 21. 10. 2025 (doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 24. 10. 2025), žalovaná měla dlužnou částku uhradit do tří dnů, tedy do 27. 10. 2025, žalovaná ničeho neuhradila. Soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč i zákonný úrok z prodlení z této dlužné částky (30 000 Kč) od 28. 10. 2025, tedy po uplynutí lhůty v předžalobní výzvě (výrok I).

31. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, a také smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 42 000 Kč od 4. 12. 2024 do 27. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení a částky 9 570 Kč částečně zamítnout (výrok II.).

32. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 20. 4. 2026 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Nad to je třeba uvést, že žalobkyně byla vyzvána výzvou ze dne 13. 3. 2026, doručenou jí dne 17. 3. 2026.

33. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla úspěšná ve sporu z 56 % a žalovaná z 44 %, žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 12 % nákladů řízení žalobkyně ve výši 13 469 Kč, tj. 1 616 Kč. Náklady žalobkyně ve výši 13 469 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 579 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 570 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem 10 890 Kč.

35. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou.

36. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

37. Soudní poplatek za žalobu činí podle položky č. 2 bodu 2 ve spojení s položkou č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků 2 579 Kč. Poplatník na tomto poplatku dosud zaplatil pouze 2 063 Kč dne 6. 3. 2026 a zbývá tedy doplatit 516 Kč.