5 C 81/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 63 975,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 16 450 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 16 450 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 076 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 076 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení.

III. Žaloba se co do částky 34 048,20 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 102,97 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 296,53 Kč, úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 18 700 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 18 700 Kč od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026 a zákonným úrokem z prodlení z částky 2 250 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, částečně zamítá.

IV. Žaloba se co do částky 11 401 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 473,04 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 148,10 Kč, úrokem z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 7 627,54 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 7 627,54 Kč od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026 a zákonným úrokem z prodlení z částky 5 551,54 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, částečně zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi soudní poplatek za žalobu ve výši 639 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 63 975,20 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , na základě smlouvy o úvěru ze dne. 27. 6. 2023 č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých od žalovaného ohledně jeho majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrů, tyto skutečnosti jsou zachyceny v zákaznické kartě. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, jež si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit peněžní prostředky spolu s částkou 24 946 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 19 282 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně a částkou 1 500 Kč za zpracování půjčky a částkou 4 164 Kč za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku v 21měsíčních splátkách po 2 141 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 11. 12. 2023. Žalovaný byl v prodlení se splácením, ke dni 6. 5. 2024 činila dlužná jistina 18 700 Kč a poplatek 21 798,20 Kč. Žalovaný se zavázal hradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 18 700 Kč, dlužného poplatku ve výši 21 798,20 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 102,97 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 296,53 Kč, úroků ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 700 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 700 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala upomínkou k úhradě dlužné částky, žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval.

2. Žalobkyně se dále žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , na základě smlouvy o úvěru ze dne. 23. 2. 2023 č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých od žalovaného ohledně jeho majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrů, tyto skutečnosti jsou zachyceny v zákaznické kartě. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jež si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit peněžní prostředky spolu s částkou 11 639 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 7 847 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně a částkou 1 500 Kč za zpracování půjčky a částkou 2 292 Kč za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku v 78týdenních splátkách po 278 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 11. 12. 2023. Žalovaný byl v prodlení se splácením, ke dni 6. 5. 2024 činila dlužná jistina 7 627,54 Kč a poplatek 5 849,46 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 627,54 Kč, dlužného poplatku ve výši 5 849,46 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 473,04 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 148,10 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 627,54 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 627,54 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala upomínkou k úhradě dlužné částky, žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, když žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2023 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit celkem částku 44 946 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku v pevné výši 19 282 Kč, částka za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částku 4 164 Kč za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, a to v pravidelných 21měsíčních splátkách po 2 141 Kč. Zápůjční úroková sazba byla u úvěru stanovena ve výši 86 %, výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr byla sjednána ve výši 141,97 %. Součástí smlouvy o úvěry byly i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2023).

7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 2. 2023 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit celkem částku 21 639 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, úroku v pevné výši 7 847 Kč, částka za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částku 2 292 Kč za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, a to v pravidelných 78týdenních splátkách po 378 Kč. Zápůjční úroková sazba byla u úvěru stanovena ve výši 86 %, výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr byla sjednána ve výši 169,28 %. Součástí smlouvy o úvěry byly i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 2. 2023).

8. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne 23. 2. 2023 vyplývá, že žalovaný zažádal o úvěr ve výši 5 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, je invalidní důchodce s příjmem ve výši 10 329 Kč, externí splátky 1 900 Kč, interní splátky 1 109 Kč, ostatní výdaje ve výši 1 500 Kč. Dále zde bylo uvedeno, že má další spotřebitelské úvěry u jiné společnosti (zákaznická karta – žádost o úvěr ze dne 23. 2. 2023).

9. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne 26. 7. 2023 vyplývá, že žalovaný zažádal o úvěr ve výši 15 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že žije v nájmu, má základní vzdělání, je svobodný, počet vyživovaných osob 0, je invalidní důchodce s příjmem ve výši 10 602 Kč, další příjmy domácnosti jsou 20 000 Kč, externí splátky 0 Kč, interní splátky 2 500 Kč, ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč. Dále zde bylo uvedeno, že nemá další spotřebitelské úvěry u jiné společnosti (zákaznická karta – žádost o úvěr ze dne 26. 7. 2023).

10. Z tabulky platební historie k úvěru se podává, že žalovaný zaplatil na splátky úvěru právní předchůdkyni žalobkyně částku 3 550 Kč na úvěr ze dne 27. 6. 2023 a částku 7 924 Kč na úvěr ze dne 23. 2 2023 (tabulky umoření).

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o úplatě).

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, podáním zaslaným žalovanému dne 21. 11. 2024 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024, podací lístek ze dne 21. 11. 2024).

13. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 16. 1. 2026, která mu byla odeslána dne 16. 1. 2026, žalovaný měl dlužnou částku uhradit nejpozději do 31. 1. 2026 (předžalobní upomínka ze dne 16. 1. 2026 včetně podacího lístku ze dne 16. 1. 2026).

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 2. 2023, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku 21 639 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, úroku v pevné výši 7 847 Kč, částka za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částku 2 292 Kč za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, a to v pravidelných 78týdenních splátkách po 378 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil částku v celkové výši 7 924 Kč.

16. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2023, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku 44 946 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku v pevné výši 19 282 Kč, částka za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částku 4 164 Kč za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, a to v pravidelných 21měsíčních splátkách po 2 141 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil částku v celkové výši 3 550 Kč.

17. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

18. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

29. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

30. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 29. 1. 2015]

31. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

32. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného, nezkoumala jeho měsíční výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného, nedoložila výměr důchodu, nájemní smlouvu nebo například výpisy z účtu žalovaného, ze kterého by byly patrné jeho příjmy a výdaje. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v základních databázích BRKI, NRKI, ani neprokázala, že by provedla lustraci v centrální evidenci exekucí. Neprokázala, že by provedla lustraci v insolvenčním rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně se pouze spolehla na tvrzení žalovaného, poskytnuté údaje nijak neověřovala. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

33. Soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. , spisová značka, , neboť tento řeší situaci za účinnost zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016. Soud tedy nemohl opomenout ustanovení § 86 a zejména § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, ve kterém je zakotvena povinnost evidovat doklady k prokázání úvěruschopnosti.

34. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto jsou smlouvy o úvěru neplatné; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 23. 2. 2023 vyčíslil soud částkou 2 076 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla v souvislosti s úvěrem (10 000 Kč), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni vrátil (7 924 Kč).

35. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto jsou smlouvy o úvěru neplatné; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2023 vyčíslil soud částkou 16 450 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla v souvislosti s úvěrem (20 000 Kč), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni vrátil (3 550 Kč).

36. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou k plnění ze dne 16. 1. 2026, která mu byla odeslána téhož dne. Touto výzvou byl žalovaný vyzván, aby uhradil dlužnou částku nejpozději do 31. 1. 2026, to žalovaný nesplnil a od následujícího dne se tak ocitl v prodlení (1. 2. 2026). Z tohoto důvodu uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužných částek od 1. 2. 2026.

37. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyly platně uzavřeny smlouvy o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky 34 048,20 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 102,97 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 296,53 Kč, úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 18 700 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 18 700 Kč od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026 a zákonným úrokem z prodlení z částky 2 250 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení a co do částky 11 401 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 473,04 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 148,10 Kč, úrokem z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 7 627,54 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 7 627,54 Kč od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026 a zákonným úrokem z prodlení z částky 5 551,54 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, částečně zamítnout.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož ve věci měl větší úspěch žalovaný, kterému však v tomto řízení – podle obsahu spisu – žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

39. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

40. Soudní poplatek za žalobu činí podle položky č. , hodnota, bodu 2 ve spojení s položkou č. , hodnota, bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků 3 199 Kč. Poplatník na tomto poplatku dosud zaplatil pouze 2 560 Kč a zbývá tedy doplatit 639 Kč.