5 C 84/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 118 401,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 93 162 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 93 162 Kč od 13. 4. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 25 239,07 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 118 401,07 Kč od 21. 10. 2024 do 12. 4. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 25 239,07 Kč od 13. 4. 2025 do zaplacení, částečně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 834 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 118 401,07 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka za žalovaným na žalobkyni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit řádně splátky, přičemž celkem uhradil částku 6 838 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, byl vyzván k úhradě dluhu. Úvěr byl žalovanému poskytnut prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, posoudila příjmy a výdaje žalovaného, provedla lustraci v příslušných databázích. Žalovaný byl upomínána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou, kterou odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému dne 5. 4. 2025. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z uzavřené smlouvy o úvěru, požaduje, aby soud posoudil nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení dlužné částky 118 401,07 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 118 401,07 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud provedl následující důkazy a zjistil z nich tento skutkový stav:

5. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 6. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, jež měl být žalovaným splácen ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 838 Kč, se splatností splátek vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, byla sjednána úroková sazba ve výši 78,07 % p. a., RPSN ve výši 113,05 %, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 328 224 Kč, úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, a před uzavřením smlouvy byl žalovanému poskytnut předsmluvní formulář a provedeno posouzení jeho úvěruschopnosti (návrh na uzavření smlouvy o úvěru, smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2024).

6. Ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřen dodatek č. , hodnota, , kterým se smluvní strany dohodly na uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy požadovala k posouzení úvěruschopnosti po žalovaném předložení dokladů a informací v dostatečném předstihu (dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2024).

7. Před uzavřením smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut předsmluvní formulář vztahující se ke smlouvě o úvěru ve znění dodatku č. , hodnota, , z něhož vyplývá, že poskytovatelem úvěru byla společnost , právnická osoba, ., že celková výše spotřebitelského úvěru činila 100 000 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru byla stanovena na 48 měsíců, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 328 224 Kč, výpůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 78,7 % a RPSN ve výši 113,0 %, přičemž pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného věřitel využíval databáze sdružení SOLUS a CNCB – Czech NonBanking Credit Bureau, z.s.p.o. (předsmluvní formulář vztahující se ke smlouvě o úvěru ze dne 24. 6. 2024).

8. Z dokumentu hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný uvedl, že měl v době uzavírání smlouvy pravidelný zaměstnanecký čistý měsíční příjem ve výši 36 000 Kč, neuvedl žádné vyživované osoby, měsíční výdaje uvedl ve výši 25 360 Kč a volné finanční prostředky uvedl ve výši 9 640 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a jako nejvyšší dosažené vzdělání uvedl maturitu (hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ).

9. Žalovaný byl v rámci sjednávání úvěrového vztahu ztotožněn a jeho totožnost byla právní předchůdkyní žalobkyně ověřena na základě předložení občanského průkazu (fotokopie občasného průkazu).

10. Dne 24. 6. 2024 došlo z účtu právní předchůdkyně žalobkyně k vyplacení částky 100 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , přičemž transakce byla identifikována variabilním symbolem , var. symbol, a představovala vyplacení úvěru podle předmětné smlouvy o úvěru (doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, odpověď od , právnická osoba, ze dne 25. 3. 2026 na přípis soudu).

11. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámením o schválení úvěru informovala žalovaného o akceptaci jeho návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2024, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve znění dodatku č. , hodnota, , přičemž v oznámení byly žalovanému sděleny základní parametry poskytnutého úvěru včetně údajů o RPSN a byly mu zaslány smluvní dokumenty vztahující se k uzavřené smlouvě, žalovanému byl k smlouvě o úvěru č. , hodnota, vystaven splátkový kalendář (oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 6. 2024, splátkový kalendář).

12. Z výpisu záznamů z registru SOLUS vyplývá, že ke dni 24. 6. 2024 nebyl v registru evidován záznam vztahující se k osobě žalovaného (výpis záznamů z registru SOLUS ze dne 24. 6. 2024).

13. Z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) vyplývá, že žalovaný měl v době zpracování žádosti evidováno celkem 7 záznamů, přičemž celková výše jeho expozic činila částku 1 287 870,00 Kč, kdy žádný z těchto závazků nebyl po splatnosti (výpis z Nebankovního registru klientských informací – NRKI).

14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., jako postupitelkou a žalobkyní, společností , Jméno žalobkyně, ., jako postupníkem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě měla žalobkyně nabýt pohledávky vzniklé z úvěrových smluv uzavřených právní předchůdkyní žalobkyně s jejími klienty (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 12. 2025).

15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., jako postupitelkou a žalobkyní, společností , Jméno žalobkyně, ., jako postupníkem bylo učiněno společné prohlášení smluvních stran, v němž bylo potvrzeno, že dne 12. 2. 2025 byla mezi nimi uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě byly pohledávky uvedené v příloze č. 1 k tomuto prohlášení s účinností ke dni 11. 3. 2025 postoupeny na žalobkyni, která se tak stala jejich věřitelkou, a že postoupení těchto pohledávek je smluvními stranami považováno za nesporné a tento dokument má sloužit jako důkazní prostředek k prokázání postoupení pohledávek v soudním řízení, kdy v příloze č. 1 ke společnému prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek je jako postoupená pohledávka uvedena pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , přičemž je zde identifikován žalovaný jménem , Jméno žalovaného, , rodným číslem , RČ, (společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 – Seznam postoupených pohledávek).

16. Žalovanému bylo oznámeno, že pohledávka vzniklá z neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. , hodnota, byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 4. 2025).

17. Soud zjistil, že žalovaný byl dne 20. 10. 2024 právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn o tom, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru ze smlouvy č. , hodnota, a došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků z této smlouvy a byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 120 449,00 Kč (oznámení ze dne 20. 10. 2024).

18. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

19. Žalovaný označen jménem a příjmením, rodným číslem, číslem OP, adresou, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru na základě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho bankovní účet úvěr ve výši 100 000 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na jistinu uhradil částku 6 838 Kč. Naposledy byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou odeslanou mu dne 5. 4. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalovaného.

20. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

21. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Dle § 87 odst. 1 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

31. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v32. článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

33. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

34. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne 29. 1. 2015]

35. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

36. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

37. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nepředložila listiny prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (přehled příjmů a výdajů, výpisy z databází a registrů). Předložení dokumentu označeného jako Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , který obsahoval toliko žalovaným tvrzené údaje, které právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala ani kriticky nezkoumala, nemůže ve světle účinné právní úpravy a judikatury v žádném případě obstát jakožto řádné zkoumání úvěruschopnosti.

38. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná, k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzalli žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 93 162 Kč, která představuje nesplacenou jistinu, kterou žalovaný nijak nerozporoval. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 100 000 Kč a žalovaný na danou pohledávku uhradil částku 6 838 Kč.

39. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 5. 4. 2025, která mu byla odeslána dne 5. 4. 2025 (doručen třetí pracovní den po jeho odeslání – tedy 10. 4. 2025), uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 93 162 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (93 162 Kč) od 13. 4. 2025, tedy po uplynutí tří denní lhůty stanovené v předžalobní upomínce.

40. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků, soudu nezbylo než žalobu co do částky 25 239,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 118 401,07 Kč od 21. 10. 2024 do 12. 4. 2025 a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 239,07 Kč od 13. 4. 2025 do zaplacení, částečně zamítnout.

41. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání dne 24. 4. 2026 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Jen pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla vyzvána k doplnění tvrzení a předložení důkazů usnesením ze dne 23. 3. 2026 č. j. , spisová značka, , která jí byla doručena dne 24. 3. 2026.

42. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III ÚS 2848/201).

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 834 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 737 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 118 401,07 Kč sestávající z částky 5 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

44. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

45. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.