5 C 92/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 61 988,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, , úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ve znění jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Byla sjednána i roční úroková sazba 13,99 %. Žalovaný svůj závazek splácel do , datum, , po marných výzvách byl závazek zesplatněn. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne , datum, . Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila z informací poskytnutých žalovaným, výpisem z účtu žalovaného, byly ověřeny údaje z insolvenčního rejstříku, CBCB databáze, žalobkyně prověřila jeho historii v evidenci klientů. Žalovaný nadále žalobkyni dluží částku , částka, , která je tvořena jistinou ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, , dále si žalobkyně nárokuje úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal žalobkyni splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši , částka, , sazba úroků byla sjednána ve výši 13,99 % ročně, RPSN 15,16 %. Datum první splátky bylo stanoveno na , datum, . Součástí smlouvy byly i další podmínky, byly zde uvedeny práva spotřebitele, následky neplacení úvěru a podobně. V ceníku byly uvedeny poplatky za služby, upomínky atd. (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne , datum, , ceník).

6. Z vyjádření žalobkyně soud seznal, jak žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, kdy žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou s příjmem , částka, , dále prověřila, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku, z databáze CCB zjistila, že žalovaný má 3 existují kontrakty, dva u žalobkyně z roku 2022 ve výši , částka, , z roku 2024 ve výši , částka, se splátkami ve výši , částka, a , částka, , a třetí z roku 2019 ve výši , částka, . Žalovaný neměl záznamy o exekučním řízení. Výdaje žalovaného žalobkyně stanovila na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interní metodikou žalobkyně, žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že nemá žádné další výdaje na splátky (dopis ze dne , datum, ).

7. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc leden 2024 soud zjistil, že obratní kredit byl , částka, , obratní debet , částka, , příjem žalovaného činil , částka, , další neidentifikovatelné příjmy na účtu činily částku , částka, , výdaje z účtu žalovaného činily , částka, (výpis z účtu za měsíc leden 2024).

8. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc únor 2024 soud zjistil, že obratní kredit byl , částka, , obratní debet , částka, , příjem žalovaného činil , částka, , další neidentifikovatelné příjmy na účtu činily částku , částka, , výdaje z účtu žalovaného činily , částka, (výpis z účtu za měsíc únor 2024).

9. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc prosinec 2023 soud zjistil, že obratní kredit byl , částka, , obratní debet , částka, , příjem žalovaného činil , částka, (výpis z účtu za měsíc prosinec 2023).

10. Ze sestavy z úvěrového účtu soud zjistil, jak byl daný úvěr splácen a kolik činila nesplacená část jistiny a kolik činily dlužné poplatky, žalovaný řádně splácel až do , datum, , poté došlo k dalším platbám ze strany žalovaného. Ze sestavy soud zjistil, že na daný úvěr žalovaný uhradil částku , částka, , žalovaný uhradil pouze dvě řádné splátky v termínu splatnosti (sestava, zoznam splátok úveru).

11. Dopisem ze dne , datum, vyzývala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky (dopis ze dne , datum, ).

12. Dopisem ze dne , datum, oznámila žalobkyně žalovanému, že prohlásila daný úvěr za splatný ke dni 2. 11 2024, v důsledku porušování podmínek žalovaným, vyzvala k úhradě dlužné částky , částka, (dopis ze dne , datum, ).

13. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne , datum, zaslaným na dvě známé adresy žalovaného (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne , datum, včetně dvou vrácených obálek).

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, a žalovaný se je zavázal vrátit společně s úrokem ve sjednaných splátkách ve výši , částka, měsíčně. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když peněžní prostředky včas a řádně nevrátil, poslední splátku uhradil dne , datum, . Žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho závazků úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného splácet. Žalovaný na daný úvěr uhradil celkem na splátkách , částka, .

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

17. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

27. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

28. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

29. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 22/2013-19 ze dne 29. 1. 2015]

30. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

31. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu žalovaného, ze kterých ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by blíže zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, když z výpisu z účtu v měsících prosinec 2023, leden a únor 2024 vyplývá, že příjem žalovaného je pouze mzda z jeho pracovního poměru, avšak na účtu jsou i další neidentifikovatelné příjmy v poměrně vysoké výši (za měsíc leden , částka, ). A na druhé straně jsou i poměrně vysoké měsíční výdaje, které neodpovídají výpočtu dle modelu, dle kterých žalobkyně určila výdaje žalovaného. V měsíci únoru 2024 vycházel poměr příjmů a výdajů žalovaného tak, že výdaje byly o zhruba , částka, vyšší než příjmy, tudíž by mu na splátky úvěru nezbývala žádná částka. V měsíci únoru 2024 byla celková výše výdajů , částka, . V době uzavírání daného úvěru již měl žalovaný tři závazky, z toho dva u žalobkyně, na které splácel měsíčně částku , částka, . Žalobkyně se nezabývala tím, že žalovaný uvedl, že nemá žádné splátky na jiné úvěry a neřešila rozpory mezi zjištěnými údaji a sdělením, které uvedl žalovaný. Žalobkyně se vůbec nezabývala tím, že z výpisu z účtu žalovaného nevyplývá ani příjmová ani výdajová stránka, se kterou žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela pouze ze sdělení žalovaného o jeho příjmu ze zaměstnání, výdaje vypočetla dle interního modelu. Při řádném zkoumání úvěruschopnosti by se žalobkyně měla zaměřit na předložené výpisu z účtu a zkoumat tyto podrobněji. Žalovaný na daný úvěr zaplatil pouze dvě řádné splátky, a to za únor a květen, v měsíci červnu již byl v prodlení s úhradou splatné pohledávky. Žalobkyně neprokázala, že by náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

32. Při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného úvěrujícím přihlíží soud k neplatnosti takové smlouvy i bez návrhu, neboť porušením povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyššího soudu České republiky).

33. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou , částka, , která představuje částku, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (, částka, ), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni uhradil (, částka, ).

34. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne , datum, , která mu byla dne , datum, uložena a připravena k vyzvednutí, doručena desátým dnem po uložení, tedy , datum, ), uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši , částka, i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (, částka, ) od , datum, , tedy po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce.

35. Jelikož, jak výše uvedeno, dána smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně, včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky , částka, , úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 61 146,70 od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částečně zamítnout.

36. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne , datum, sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.

37. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla úspěšná ve sporu z 71 % a žalovaný z 29 %, náleží žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , což je částka, která odpovídá 42 % z celkových nákladů žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a částky ve výši , částka, spočívají v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 2 úkony (předžalobní výzva, žaloba) po , částka, , a to v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., tedy částka , částka, .

39. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.