5 C 93/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 56 233,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky , částka, spolu se zákonným úrokem z částky , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresasoudní poplatek za žalobu ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, a jejím doplněním ze dne , datum, domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky flexifin.cz. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku až , částka, možností postupného čerpání, kdy žalovaný tento úvěr mohl čerpat opakovaně. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku spolu s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, zjišťovala počet členů domácnosti, příjmy domácnosti, měsíční výdaje žalovaného, dále žalobkyně provedla kontrolu, zda se žalovaný nenachází v insolvenci, prověřila centrální evidenci exekucí, výpis registru neplatných dokladů, výpis z katastru nemovitostí. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost dle interní metodiky, nahlédla do databází NRKI a BRKI, provedla kontrolu insolvenčního rejstříku a výpisu z CEE, ověřila výši čistého příjmu žalovaného výpisem z účtu. Žalovaný se identifikoval jménem, příjmením, pobytem, e-mailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Žalovaný čerpal úvěr postupně, kdy mu na jeho účet byly postupně zaslány částky v celkové výši , částka, . Žalovaný na danou pohledávku uhradil ve splátkách částku , částka, . Následně se dostal do prodlení se splácením. Žalovaný má nesplacenou pohledávku ve výši , částka, , která se skládá z jistiny ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, , poplatky za další služby ve výši , částka, . Ani přes předžalobní výzvu na dlužnou částku neuhradil žalovaný ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše , částka, , který bylo možné čerpat postupně i opakovaně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0,933 % denně, RPSN 1 436,65 %, datum splatnosti první denní splátky bylo stanoveno na , datum, (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ).

5. Z obecných principů posuzování soud zjistil podrobnosti o tom, jak žalobkyně posuzuje úvěruschopnost (obecné principy posuzování).

6. Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli dokládá, že žalobkyně žalovanému vyplatila následující částky dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , celkem částku , částka, (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

7. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím služby BankID, účet žalovaného č. , č. účtu, (autorizace ověření totožnosti).

8. Z dokumentu Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že žalobkyně měla za to, že příjem žalovaného je , částka, . Z výpisu ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, počet členů domácnosti žalovaného 2, výše pravidelných výdajů na půjčky , částka, , na bydlení , částka, , ostatní výdaje , částka, , výše ověřeného příjmu činila , částka, , výše příjmu uvedeného žalovaným činila , částka, (dokument Identifikovatelné příjmy, výpis posouzení úvěruschopnosti).

9. Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky e-mailem ze dne , datum, (e-mail ze dne , datum, ).

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně poštovního podacího lístku z téhož dne vyplývá, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši , částka, spolu s náklady za právní zastoupení před podáním žaloby do tří dnů (předžalobní výzva ze dne , datum, a podací lístek ze dne , datum, ).

11. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku , částka, .

12. Ze sdělení , právnická osoba, . má soud za prokázané, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný, a že žalobkyně mu na daný účet zaslala celkem částku , částka, (sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, a , datum, ).

13. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil přehled příjmů a výdajů žalovaného, za měsíc leden 2024 byl příjem žalovaného ze zaměstnání , částka, , výdaje měl žalovaný ve výši , částka, , za měsíc únor 2024 měl žalovaný příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , výdaje ve výši , částka, , za měsíc březen 2024 byl příjem žalovaného ze zaměstnání , částka, , výdaje činily za měsíc březen , částka, (výpis z účtu za měsíce leden až březen 2024).

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši , částka, , a to postupným zasláním na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 0,, Anonymizováno, % denně, RPSN , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, %. Žalovaný na dlužnou částku uhradil , částka, . Žalobkyně neprovedla před poskytnutí úvěru řádnou kontrolu úvěruschopnosti žalovaného.

16. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

17. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

20. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

21. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

30. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 22/2013-19 ze dne 29. 1. 2015]

31. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

32. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech, NRKI a BRKI, avšak k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy, dále žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, k tomu tvrzení žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu žalovaného, ze kterých ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by blíže zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, když z výpisu z účtu v měsících leden, únor a březen 2024 vyplývá, že příjem žalovaného je pouze mzda z jeho pracovního poměru v částkách leden , částka, , únor , částka, , a březen , částka, , na účtu jsou i další neidentifikovatelné příjmy. Na druhé straně jsou z účtu patrné i poměrně vysoké měsíční výdaje, které neodpovídají výpočtu dle modelu, dle kterých žalobkyně určila výdaje žalovaného. V měsíci lednu , částka, , únoru , částka, a březnu , částka, . Poměr příjmů a výdajů žalovaného vychází tak, že výdaje podstatně převyšovali příjmy v měsíci únoru a březnu, tudíž by žalovanému na splátky úvěru nezbývala žádná částka. Žalobkyně se vůbec nezabývala tím, že z výpisu z účtu žalovaného nevyplývá ani příjmová ani výdajová stránka, se kterou žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela pouze ze sdělení žalovaného o jeho příjmu ze zaměstnání, výdaje vypočetla také dle sdělení žalovaného. Při řádném zkoumání úvěruschopnosti by se žalobkyně měla zaměřit na předložené výpisu z účtu a zkoumat tyto podrobněji. Žalobkyně neprokázala, že by náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

33. Při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného úvěrujícím přihlíží soud k neplatnosti takové smlouvy i bez návrhu, neboť porušením povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky).

34. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou , částka, , která představuje částku, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (, částka, ), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni uhradil (, částka, ).

35. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne , datum, , která mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, , (doručena třetí pracovní den po jejím odeslání – tedy , datum, ), uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši , částka, i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (, částka, ) od , datum, , tedy po uplynutí tří denní lhůty stanovené v předžalobní upomínce (výrok I).

36. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky , částka, spolu se zákonným úrokem z částky , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částečně zamítnout (výrok II.).

37. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne , datum, sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Nad to je třeba uvést, že žalobkyně byla vyzvána výzvou ze dne , datum, , doručenou jí dne , datum, .

38. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 831, 832).

39. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části, a to ze 61 % a žalovaný z 39 %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 22 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši , částka, spočívají v zaplaceném soudním poplatku , částka, (původně zaplacen ve výši , částka, , doplatek , částka, ) a v odměně advokáta, která je tvořena:- v odměně advokáta dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce , částka, (počítáno z tarifní hodnoty věci ve výši , částka, ) za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) , částka, ,- v paušální úhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce , částka, za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) , částkaPoměrná část nákladů ve výši 22 % z částky , částka, činí po zaokrouhlení částku , částka, .

40. Nadto soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání ze dne , datum, , jímž – k výzvě soudu – doplnila (základní) žalobní tvrzení, resp. uplatnila nová; doplňovaná tvrzení totiž měla, resp. mohla být součástí samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Doplňujícího podání si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace a další samostatné podání nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě spravedlivě uložit.

41. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.

42. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

43. Soudní poplatek za žalobu činí podle položky č. , hodnota, bodu 2 ve spojení s položkou č. , hodnota, bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků , částka, . Poplatník na tomto poplatku dosud zaplatil pouze, částka, a zbývá tedy doplatit , částka, .