5 C 94/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci žalobkyně: Emma’s credit s.r.o., IČO 03299309 sídlem Na Bojišti 1472/20, 120 00 Praha 2 proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 000 Kč od 14. 4. 2026 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce pod ztrátou výhody splátek; první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se co do úroku ve výši 480 % ročně z částky 24 000 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 000 Kč od 14. 2. 2026 do 13. 4. 2026 a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 5 500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 14. 10. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 24 000 Kč, a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v minimálních měsíčních splátkách spolu s úroky. Roční úroková sazba činila 480 %. Žalovaná na splátkách neuhradila ničeho a po marných výzvách byl závazek žalobkyní zesplatněn. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že úvěruschopnost žalované posoudila tak, že ověřila identitu žalované prostřednictvím občanského průkazu, který prověřila v databázích , právnická osoba, a dalších registrech, dále ověřila příjmy a výdaje žalované, provedla kontrolu závazků a rizik v relevantních registrech, v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi hledaných osob, sankčních seznamech, registru PEP a registru REPI, přičemž všechny výsledky byly negativní a registr REPI vykázal skóre 326. Současně žalobkyně přihlédla rovněž k předchozí úvěrové historii žalované, kdy žalovaná již byla klientkou žalobkyně a své dřívější závazky řádně plnila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila a uvedla, že nárok uplatněný žalobkyní ani zčásti neuznává. Namítala zejména absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Dále uvedla, že sjednaný smluvní úrok ve výši 480 % ročně je v rozporu s dobrými mravy, neboť několikanásobně převyšuje obvyklé úrokové sazby bankovních institucí, přičemž v této souvislosti odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Současně namítá nepřiměřenost výše RPSN přesahující 100 % ročně, namítá rozpor s dobrými mravy, a poukazuje na rozhodovací praxi Krajského soudu v , adresa, (sp. zn. , incidenční spisová značka, , , incidenční spisová značka, ). Žalovaná též namítá, že žalobkyně nesplnila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost před poskytnutím úvěru, podle názoru žalované žalobkyně neprověřila údaje nezbytné pro posouzení schopnosti úvěr splácet, žalovaná zde odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu , spisová značka, . Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhuje, zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou 36 % ročně, RPSN ve výši 6 192,41 % celkovou částkou k úhradě 42 000 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 11 112,33 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že jejím zdrojem příjmů je mateřská dovolená, její měsíční výdaje činí 4 680 Kč a nemá evidovány splátky hypoték ani jiných úvěrů (žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ).

6. Z obsahu potvrzení o úvěruschopnosti vyplývá, že žalobkyně dne 14. 10. 2025 posuzovala úvěruschopnost žalované, a to tak, že ověřila její totožnost, dále že žalovaná není vedena v seznamu blokovaných osob, není politicky exponovanou osobou ani osobou podléhající mezinárodním sankcím, není evidována na sankčních seznamech ani v evidenci hledaných osob Policie České republiky, a současně bylo ověřeno, že občanský průkaz žalované je platný, žalobkyně se dotázala na příjem žalované, který činil 13 000 Kč měsíčně z mateřské dovolené, celkové výdaje žalované zjistila na částku 1 000 Kč, bez existence splátek jiných úvěrů či exekucí, a na základě těchto údajů stanovila maximální možnou výši splátky na částku 10 800 Kč a úvěr žalované schválila (potvrzení o úvěruschopnosti klienta k půjčce č. , hodnota, ).

7. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru vyplývá, že dne 14. 10. 2025 uzavřely žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým limitem 24 000 Kč, úrokovou sazbou 480 % ročně, RPSN 5 569,4 % ročně a minimální měsíční splátkou 10 800 Kč, splatnost první splátky nastává 30. den od poskytnutí úvěru a další den splatnosti nastává 30. den, současně bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované se splácením delším než 92 dní je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit po předchozí výzvě k plnění, dle smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat úhradu účelně vynaložených nákladů, zejména nákladů na odeslání doporučené upomínky ve výši 500 Kč, administrativních nákladů na přípravu podkladů pro inkasní agenturu ve výši 1 500 Kč, nákladů na vymáhání prostřednictvím inkasní agentury ve výši 2 000 Kč, dále smlouva upravovala právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je žalovaná v prodlení (smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, ).

8. Z obsahu formuláře pro standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalobkyně poskytovala žalované bezúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 24 000 Kč, dobou trvání do splacení, celkovou částkou k úhradě 124 800 Kč, úrokovou sazbou 40 % měsíčně a RPSN ve výši 5 569,4 %, žalovaná souhlasila se zpracováním svých osobních údajů za účelem posouzení bonity, důvěryhodnosti a platební morálky prostřednictvím registru REPI (formulář pro standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru CREDIT LINE).

9. Žalobkyně dne 14. 10. 2025 zaslala ze svého účtu částku 24 000 Kč na účet žalované, přičemž platba byla identifikována variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalované (potvrzení o provedení transakce).

10. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 35 858 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , přičemž upozornila na prodlení se splacením úvěru splatného dne 13. 11. 2025, na vznik smluvních pokut a poplatků a současně nabídla možnost úhrady minimální splátky ve výši 13 058 Kč (upomínka č. 1 ze dne 18. 11. 2025).

11. Žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, která nově činila 38 116 Kč, upozornila ji na trvající prodlení se splacením úvěru splatného dne 13. 11. 2025, na další nárůst smluvních pokut a poplatků, a současně jí nabídla možnost uhradit minimální splátku ve výši 15 316 Kč (upomínka č. 2 ze dne 23. 11. 2025).

12. Žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, která ke dni odeslání upomínky činila 42 133 Kč, upozornila ji na trvající prodlení se splácením úvěru splatného dne 13. 11. 2025 a na další nárůst smluvních pokut a poplatků, a současně jí nabídla možnost uhradit minimální splátku ve výši 19 333 Kč (upomínka č. 3 ze dne 3. 12. 2025).

13. Žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, která ke dni odeslání upomínky činila 46 150 Kč, upozornila ji na trvající prodlení se splácením úvěru splatného dne 13. 11. 2025 a na další nárůst smluvních pokut a poplatků, a současně jí nabídla možnost uhradit minimální splátku ve výši 23 350 Kč (upomínka č. 4 ze dne 13. 12. 2025).

14. Žalobkyně dne 13. 2. 2026 oznámila žalované zesplatnění úvěru č. , hodnota, z důvodu opakovaného porušování smluvních povinností, přičemž ke dni zesplatnění činila celková dlužná částka 52 913,33 Kč a žalovaná byla vyzvána k její úhradě do 3 dnů od doručení výzvy (zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 13. 2. 2026).

15. Z obsahu přehledu o předání pohledávky vyplývá, že pohledávka ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, byla předána inkasní agentuře, přičemž evidenční záznam uvádí, že nebylo ničeho vymoženo (přehled o předání inkasní agentuře).

16. Z obsahu listinného důkazu označeného jako aktuální informace soud zjistil, vyplacenou částku 24 000 Kč v souvislostí se smlouvou, poplatek a úroky, celkovou splatnou částku požadovanou žalobkyní 56 413,33 Kč, poplatky za jednotlivé upomínky ve výši 500 Kč, smluvní pokuta ve výši 2 208 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 705,33 Kč, administrativní náklady na inkasní agenturu ve výši 1 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 2 000 Kč, k datu 7. 5. 2026 nebyla půjčka splacena a nebylo ničeho vymoženo (PDF kopie přílohy č. 7 z podání 19631/2026 - aktuální informace).

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

18. Žalobkyně a žalovaná dne 14. 10. 2025 uzavřely smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 24 000 Kč s úrokovou sazbou 480 % ročně, RPSN ve výši 5 569,4 % ročně. Žalobkyně dne 14. 10. 2025 odeslala částku 24 000 Kč na účet žalované. Žalovaná své splátkové povinnosti vyplývající z neplatné smlouvy neplnila, žalobkyně ji opakovaně vyzývala k úhradě a dne 13. 2. 2026 úvěr zesplatnila, doručení však nedoložila. Žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná neuhradila ničeho v souvislosti s poskytnutým úvěrem.

19. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění.

20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

22. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z. s. ú., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

24. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., z.s.ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

31. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

33. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

34. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

35. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

36. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

37. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

38. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně si nevyžádala výpisy z účtu žalované, ze kterých by ověřovala příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně neprokázala, že by blíže zkoumala příjmy a výdaje žalované, postačilo jí, že příjem žalované je pouze z mateřské dovolené ve výši 13 000 Kč měsíčně, spokojila se s tvrzením o výdajích ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně se nikterak nezajímala o náklady na východu dítěte, náklady na bydlení a energie etc. Při řádném zkoumání úvěruschopnosti by se žalobkyně měla zaměřit na výše uvedené a úvěruschopnost zkoumat náležitě. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že nahlédla do dostupných databází, avšak k prokázání těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy, ač byla soudem vyzvána k jejich doložení. Z výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitelka bude schopna zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva absolutně neplatná.

39. K námitkám žalované soud uvádí, že je shledal jako relevantní, rozhodnutí , spisová značka, potvrzuje, že příliš vysoký úrok odporuje dobrým mravům, pokud podstatně přesahuje obvyklou úrokovou míru, zejména sazby bank, což může vést k posouzení takových úroků jako neplatně sjednaných, rozhodnutí ve věci , spisová značka, je soudu taktéž známo a pokračuje v ustálené aplikační praxi, navíc se vyjadřuje též ke smluvní pokutě, konečně rozhodnutí ve věci , spisová značka, je často citované, jeho právní věta pak uvádí, že pro poskytovatele spotřebitelských úvěrů je nezbytná obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Hlavní těžiště posouzení neplatnosti předmětné smlouvy je v nedostání zákonné povinnosti prověřování úvěruschopnosti.

40. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala úvěruschopnost žalované, absolutně neplatná, k této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 24 000 Kč. Žalovaná nevrátila dosud žalobkyni ničeho. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 24 000 Kč, vydat; v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.).

41. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění žalovanou požádána. Žalobkyně však neprokázala doručení žádné z upomínek, nezaslala ani předžalobní výzvu. Soud tak považuje za datum, od kterého se žalovaná prokazatelně dověděla o existenci závazku den, kdy jí bylo doručeno usnesení, aby se vyjádřila k žalobě, spolu s žalobou. Usnesení č.j. 5 C 94 / 2026-32 bylo žalované doručeno dne 13. 4. 2026. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 24 000 Kč i zákonný úrok z prodlení z této částky od 14. 4. 2026 (výrok I).

42. Co se zbytku uplatněného nároku týče, soudu nezbylo než ho ve zbytku zamítnout, proto soud rozhodl výrokem II., že se žaloba zamítá co do úroku ve výši 480 % ročně z částky 24 000 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 000 Kč od 14. 2. 2026 do 13. 4. 2026 a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 5 500 Kč zamítá.

43. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 25. 5. 2026 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Nad to je třeba uvést, že žalobkyně byla vyzvána výzvou ze dne 17. 4. 2026, doručenou jí dne 21. 4. 2026.

44. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Ačkoli byla ve věci procesně úspěšnější žalovaná, z obsahu spisu nevyplývá, že by jí v řízení vznikly účelně vynaložené náklady, které by bylo možno přiznat. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

46. O lhůtě k plnění a o povolení splátek soud rozhodl podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Při této úvaze soud přihlédl jak k osobním a majetkovým poměrům žalované, jenž o možnost splátkového plnění žádala, tak i k oprávněnému zájmu žalobkyně, aby jí přiznaná pohledávka byla uhrazena v přiměřené době.

47. Žalovaná navrhovala, aby jí bylo umožněno hradit přisouzenou pohledávku ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Soud však takto navrženou výši splátky neshledal přiměřenou. Již samotné pevně vyčíslené plnění přiznané výrokem rozsudku činí celkem 24 000 Kč. Při splátkách po 1 000 Kč měsíčně by tak žalovaná hradila dluh nejméně 2 roky, a to i bez zohlednění dalšího příslušenství přiznaného do budoucna. Naproti tomu při splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně by tato částka byla uhrazena přibližně za 1 rok.

48. Za přiměřenou proto soud považoval měsíční splátku ve výši 2 000 Kč. Takto stanovená splátka ještě žalované umožňuje plnit uloženou povinnost postupně, současně však zajišťuje, že pohledávka žalobkyně bude uspokojena v rozumné době a že povolení splátek nebude představovat pouze neodůvodněný odklad výkonu přiznaného práva. Z tohoto důvodu soud povolil žalované plnit ve splátkách právě v této výši a pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky rozhodl o ztrátě výhody splátek.