7 C 101/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 122 887,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 109 434,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 109 434,21 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení, částku ve výši 5 208,24 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 208,24 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení, částku ve výši 4 814,03 Kč, částku ve výši 275,41 Kč, částku ve výši 1 056 Kč a částku ve výši 2 100 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 27 857,60 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 20. 12. 2021 a doplněnou podáním ze dne 11. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 122 887,89 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému coby fyzické podnikající osobě na základě smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 28. 7. 2014. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 350 000 Kč, přičemž tento úvěr žalovaný čerpal tak, že část úvěru byla použita na úhradu stávajících závazků a zbývající část byla načerpána převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný měl poskytnutý úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 5 997,64 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně pohledávku za žalovaným zesplatnila ke dni 24. 3. 2021. Žalobou uplatněná pohledávka se sestává z dlužné jistiny ve výši 109 434,21 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ke dni zesplatnění ve výši 5 208,24 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 814,03 Kč a 275,41 Kč, a poplatků ve výši 1 056 Kč a 2 100 Kč.

2. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila tak, že vycházela z informací získaných od žalovaného, současně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících a databázích (NRKI, BRKI, ISIR, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR). Žalobkyně zároveň přihlédla k částce životního a existenčního minima a informace o příjmové a výdajové stránce porovnala s historickými daty Českého statistického úřadu. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmu 21 000 Kč, který byl ověřen z několika bankovních výpisů žalovaného, jako pomocný údaj použila další měsíční příjem domácnosti ve výši 55 000 Kč, a přihlédla i k částce dalšího závazku ve výši 620,37 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

5. Z žádosti o úvěr [anonymizována dvě slova] ze dne 28. 7. 2014, sazebníku poplatků, všeobecných produktových podmínek, vysvětlení některých pojmů, smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet a výpisu z běžného účtu ze dne 18. 8. 2014 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 350 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal žalobkyni splatit čerpané peněžní prostředky a zaplatit žalobkyni poplatek za pojištění ve výši 274 Kč v 96 měsíčních splátkách ve výši 6 220,28 Kč. Splatnost splátek byla ujednána vždy k 20. dni v měsíci. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 14,70 %. [příjmení] 98 277,65 Kč byla z celkové výše úvěru použita na úhradu závazku žalovaného vůči společnosti [právnická osoba], další část byla použita na úhradu závazku žalovaného vůči žalobkyni, a zbylá část úvěru ve výši 166 459,07 Kč byla zaslána na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet].

6. Z platební historie žalovaného, amortizace, výpisu z úvěrového účtu ze dne 18. 10. 2021 a oznámení o prohlášení dluhu za splatný ze dne 26. 3. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 29. 3. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný na svůj dluh hradil pouze částečně, proto žalobkyně úvěr ke dni 24. 3. 2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 118 066,77 Kč do 9. 4. 2021, přičemž výše neuhrazené jistiny činí 109 434,21 Kč.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 12. 2021 včetně podacího lístku ze dne 1. 12. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou.

8. Uznání dluhu žalovaným nemá soud za prokázané, neboť předložený dokument žalobkyní s názvem„ Uznání dluhu“ není vyplněn, datován ani podepsán.

9. Z výpisu z běžného účtu ze dne 18. 7. 2014, výpisu z běžného účtu ze dne 18. 6. 2014, změny smluvní dokumentace, výpisu z běžného účtu ze dne 16. 5. 2014, výpisu z běžného účtu ze dne 18. 4. 2014, výpisu z běžného účtu ze dne 18. 3. 2014, výpisu z běžného účtu ze dne 18. 2. 2014, nabídky žalobkyně a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného.

10. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit společně s poplatky za pojištění ve sjednaných splátkách. Žalovaný svým smluvním povinnostem včas a řádně nedostál, když se opakovaně dostával do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Splatnost celého úvěru nastala dne 24. 3. 2021, přesto žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni nevyrovnal a zůstal jí dlužen žalovanou částku.

11. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>12. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>13. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>14. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 16. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala svá žalobní tvrzení. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně svým smluvním povinnostem dostála, žalovaný nikoliv, když zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 109 434,21 Kč a na poplatcích 3 156 Kč, na kapitalizovaném obchodním úroku 5 208,24 Kč a na kapitalizovaných úrocích z prodlení 5 089,44 Kč. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 857,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 916 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 122 887,89 Kč sestávající z částky 6 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 960 Kč ve výši 3 981,60 Kč.

18. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

19. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.