7 C 109/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 39 488,64 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 39 488,64 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 39 488,64 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 20. 1. 2020 prostřednictvím komunikace na dálku zadáním unikátního SMS kódu nahrazujícího vlastnoruční podpis. Žalobkyně dne 20. 1. 2020 vyplatila zápůjčku ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit celkem 84 191 Kč včetně obchodního úroku ve výši 38 191 Kč a administrativního poplatku ve výši 21 000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 1 404 Kč a 60. splátce ve výši 1 355 Kč, přičemž splatnost první splátky byla sjednána na 3. 3. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný hradil splátky pouze částečně a ocitl se v prodlení, žalobkyně neuhrazenou jistinu zesplatnila ke dni 7. 12. 2024 a eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 39 488,64 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 8 539 Kč, obchodních úroků ve výši 1 770 Kč, administrativních poplatků ve výši 2 800 Kč, smluvních pokut do zesplatnění v částce 12 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 954,89 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 11 650 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 13 109 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný celkem na jistinu zaplatil částku 16 369 Kč, za obchodní úrok částku 36 331 Kč a na poplatky částku 17 500 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z tvrzení žalobkyně, provedených důkazů a obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 20. 1. 2020 včetně elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line a obchodních podmínek pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 25 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal jí uhradit celkový dluh ve výši 84 191 Kč, kdy úrok ve výši 45 % ročně a administrativní poplatek činily 59 191 Kč, a to v 59 splátkách ve výši 1 404 Kč a 60. splátce ve výši 1 355 Kč. Ze splátkového kalendáře Smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, jaká část splátky se započítává na jistinu, na úroky a na administrativní poplatek.

6. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně č. , hodnota, ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že dne 20. 1. 2020 žalobkyně na účet č. , č. účtu, vyplatila částku ve výši 25 000 Kč. Číslo bankovního účtu bylo shodné jako číslo účtu, které žalovaný uvedl ve smlouvě o zápůjčce.

7. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, u UniCredit Bank a. s. za období od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání od společnosti , právnická osoba, . v měsíci říjnu 2019 ve výši 18 121 Kč a v měsíci listopadu 2019 ve výši 23 014 Kč. V prosinci 2019 získal žalovaný celkem částku 28 936 Kč od , jméno FO, , kdy však není zřejmé, zda se nejednalo například o zápůjčku. Dále byly na účet žalovaného připisovány opakovaně připisovány příjmy z úvěrů od společností , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a. s., , právnická osoba, , , Anonymizováno, , právnická osoba, . a z platební brány ThePay, kterou rovněž využívají poskytovatelé úvěrů. Žalovaný vynakládal měsíčně částky v řádu vyšších tisíců v online kasinu společnosti , právnická osoba, . a u společnosti iFortuna.cz, provozující sázky. Dále měl žalovaný sjednán úvěr u UniCredit Bank a. s. ve formě kontokorentu až do výše 5 000 Kč měsíčně.

8. Z formuláře příjmů a výdajů ze dne 17. 1. 2020 soud zjistil, že v rámci žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán od října 2016, na splátky půjček hradí 6 000 Kč měsíčně, má měsíční výdaje 4 000 Kč, bydlí u rodičů 6 let a více, náklady na bydlení ani svůj měsíční příjem neuvedl, je svobodný a bezdětný.

9. Dle Sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut činila výše administrativního poplatku částku 350 Kč měsíčně, výše úroku 45 % ročně a výše smluvních pokut byla stanovena 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky v případě prodlení se splacením splátky nebo její části a ve výši 0,1 % denně z výše celkové částky, ohledně níž je klient v prodlení po zesplatnění dluhu. Náhrada účelně vynaložených nákladů činila 350 Kč za komunikaci s klientem v rámci hledání vhodného řešení za účelem minimalizace negativních dopadů prodlení klienta.

10. Dle výzvy k úhradě dluhu ze dne 22. 10. 2024 a informací o zesplatnění dosud neuhrazené jistiny byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky splátek ve výši 22 988,89 Kč do 6. 12. 2024, jinak mělo dojít ke zneplatnění celé nesplacené zápůjčky.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 1. 2025, soud zjistil, že byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky ve výši 38 855,83 Kč do 23. 1. 2025. Žalobkyně však nepředložila doklad o odeslání této upomínky.

12. Z tvrzení žalobkyně, která žalovaný nerozporoval a vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, ke dni 6. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný na jistinu, obchodní úroky a administrativní poplatky uhradil celkem částku ve výši 70 292 Kč.

13. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

14. Dle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli16. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

27. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

28. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

29. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2390 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Ze žaloby nevyplývá, že by žalobkyně jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu, ale žalovaným předložené výpisy z účtu za 3 měsíce předcházející poskytnutí zápůjčky nemohly vést ke kladnému zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Z výpisů z účtu soud zjistil, že žalovaný měl řadu úvěrů od společností , právnická osoba, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s., , Anonymizováno, , právnická osoba, . a dalších neznámých společnosti v řádech desítek tisíc. Žalovaný v rámci žádosti o úvěr neuvedl výši svého příjmu, z výpisů z účtu však vyplynulo, že v říjnu 2019 a listopadu 2019 měl příjem od společnosti , právnická osoba, . v průměrné výši 20 568 Kč. Žalovaným uváděné běžné výdaje ve výši 4 000 Kč soud považuje za nepřiměřeně nízké a zcela v rozporu s předloženými výpisy z bankovního účtu. Výdaje žalovaného až pětkrát převyšovaly jeho příjmy ze zaměstnání. Z výpisů je rovněž zřejmé, že byl žalovaný závislý na sázení a hazardních hrách. Z výše uvedeného je zřejmé a soud má za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila schopnost žalovaného sjednaný úvěr splácet. Z tohoto důvodu je smlouva o zápůjčce neplatná.

30. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).

31. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný však již v souvislosti s úvěrem uhradil částku 70 292 Kč, tedy žalobkyni zaplatil několikanásobek toho, co mu žalobkyně poskytla.

32. S ohledem na vše výše uvedené soud výrokem I. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci měl úspěch žalovaný, vzhledem k jeho pasivitě mu však žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.