7 C 11/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 225 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 425 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky ve výši 2 225 Kč ve výši 8,25 % ročně od 5. 7. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč. Předmětem řízení je zaplacení částky 2 425 Kč (se zákonným úrokem z prodlení) jako dlužného pojistného za období od 4. 4. 2020 do 26. 7. 2020 na základě pojistné smlouvy číslo která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ust. § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalovaný je občanem Bulharské republiky, soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je založena s odkazem na čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle nějž osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný pobývá na území České republiky od 10. 3. 2020 na základě Potvrzení o přechodném pobytu občana EU, a to s evidovanou adresou uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku. Okresní soud v Mladé Boleslavi je tak mezinárodně příslušný k projednání věci. Rozhodným právem pak je právní řád České republiky, neboť vozidlo bylo provozovatelem registrováno na území České republiky. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 7. 2019 pojistnou smlouvu – sdružené pojištění vozidla číslo ve vlastnictví žalovaného, tovární značky Mercedes, Třída E, registrační značka, příjmení: anonymizováno. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou s počátkem dne 4. 7. 2019. Roční pojistné bylo sjednáno ve výši 6 932 Kč se čtvrtletní splatností (1 733 Kč). Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 4. 4. 2020, a to ani přes výzvu žalobkyně (upomínka dlužného pojistného) ze dne 4. 6. 2020. Pojistná smlouva zanikla dnem 25. 7. 2020 z důvodu nezaplacení pojistného (informace o zániku pojistné smlouvy ze dne 6. 8. 2020). Žalovaný zůstal žalobkyni za dobu trvání pojištění od 4. 4. 2020 do 26. 7. 2020 dlužen pojistné ve výši 2 225 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč (viz sazebník poplatků). K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván upomínkou žalobkyně ze dne 19. 9. 2020 a upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této ze dne 3. 9. 2021. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Účastníci platně uzavřeli pojistnou smlouvu podle ustanovení § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění (dále jen„ zákon“). Žalovaný jako pojistník se zavázal hradit pojistné ve výši smluvené ve smlouvě, případně ve výši změněné pojistitelkou v souladu s § 2785 o. z. Za období od 4. 4. 2020 do 26. 7. 2020 žalovaný pojistné neuhradil, a to ani po výzvě; žalobkyně jako pojistitel má proto právo na sjednané pojistné za uvedené období (2 225 Kč) a poplatek za odeslání upomínky (200 Kč) v celkové výši 2 425 Kč. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti sjednaném ve smlouvě (srov. § 2783 o. z.), dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Z tohoto důvodu soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (srov. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne požadovaného žalobkyní (5. 7. 2020), když žalobkyně jej požadovala až ode dne, kdy již byl žalovaný v prodlení s úhradou pojistného. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobkyni zcela vyhověl, když žalovaný zůstal zcela nečinný a neuvedl nic, co by nárok žalobkyně zpochybnilo. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, která se svého nároku domáhala formulářovou žalobou, byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 1 489 Kč, které představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 200 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 600 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně po právní moci rozhodnutí domáhat splnění povinností exekučním návrhem.