7 C 113/2026
č. j. 7 C 113/2026-19
V PLATNOSTICitované zákony (7)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 142
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 78 § 87
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2395
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 86
Plný text
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 31 397 Kč s příslušenstvím
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 31 397 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 31 397 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 314 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 31 397 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným dne 18. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla úvěr v celkové výši 1 000 Kč. Následně žalovaný využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 21 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila úvěr dne 18. 5. 2025 převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný měl úvěr splatit nejpozději do 25. 8. 2025 spolu s úrokem ve výši 10 397 Kč, avšak dostal se do prodlení, a proto byl opakovaně vyzýván k úhradě. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 21 000 Kč a smluvního úroku ve výši 10 397 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2026, žalovaný však na svém dluhu ničeho neuhradil. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru neuznal, domáhá se žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).
4. Společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným dne 18. 5. 2025 prostředky komunikace na dálku podepsala smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 1 000 Kč, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z jistiny spolu s úrokem přirostlým za předchozích 30 dnů. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně, RPSN bylo sjednáno ve výši 1 139 %. Žalovaný se zavázal žalobkyni do 30 dnů uhradit celkem částku ve výši 1 230 Kč. Splatnost každé měsíční splátky nastala vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, počínaje dnem, kdy došlo k prvnímu čerpání úvěru. Účastníci ke smlouvě o úvěru uzavřeli celkem jedenáct dodatků, jimiž docházelo k postupnému navyšování úvěru a sjednaného úroku, jakož i k prodlužování doby splatnosti. Poslední (jedenáctý) dodatek ke smlouvě o úvěru byl uzavřen dne 22. 6. 2025 a tímto dodatek byl úvěr navýšen na částku 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 4 570 Kč splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % čerpané částky a s přirostlým úrokem za předchozí období, a to vždy ke každému 30. dni od načerpání úvěru až do úplného splacení (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 5. 2025).
5. Z výpisu z běžného účtu ze dne 19. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaný zaslal ze svého účtu č. , č. účtu, na účet právní předchůdkyně žalobkyně identifikační platbu ve výši 0,01 Kč.
6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 17. 4. 2026 soud zjistil, že ke dni 18. 5. 2025 byl majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, žalovaný a dne 18. 5. 2025 nebyla na tento účet připsána částka ve výši 21 000 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně.
7. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že dne 18. 5. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 1 000 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 31 397 Kč byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.
9. Z výzvy k úhradě ze dne 23. 7. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky ve výši 5 625 Kč a upozornila ho na možnost zesplatnění úvěru v případě jejího neuhrazení.
10. Z dopisu ze dne 25. 8. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 8. 2025 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 30 557 Kč.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 1. 2026 a z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 20. 1. 2026 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného před podáním žaloby informovala o postoupení pohledávky na žalobkyni a žalobkyně jej vyzvala k úhradě dlužné jistiny ve výši 39 661,37 Kč do tří dnů.
12. Žalovaný na splátkách úvěru uhradil celkem částku 4 400 Kč v jedné platbě dne 18. 6. 2025, z toho částka 1 000 Kč byla započtena na jistinu a částka 3 400 Kč byla započtena na úrok (prokázáno potvrzením o finančních transakcích k uvěrové smlouvě č. , hodnota, ).
13. Soud k důkazu neprovedl dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne 19. 5. 2025, dodatek č. , hodnota, ze dne 21. 5. 2025 ke smlouvě o úvěru, dodatek č. , hodnota, ze dne 23. 5. 2025 ke smlouvě o úvěru, dodatek č. , hodnota, ze dne 25. 5. 2025 ke smlouvě o úvěru, dodatek č. , hodnota, ze dne 26. 5. 2025 ke smlouvě o úvěru, dodatek č. , hodnota, ze dne 28. 5. 2025 ke smlouvě o úvěru, dodatek č. , hodnota, ze dne 28. 5. 2025 ke smlouvě o úvěru, dodatek č. , hodnota, ze dne 30.5. 2025 ke smlouvě o úvěru, dodatek č. , hodnota, ze dne 31. 5. 2025 ke smlouvě o úvěru, dodatek č. , hodnota, ze dne 1. 6. 2025 ke smlouvě o úvěru a dodatek č. , hodnota, ze dne 22. 6. 2025 ke smlouvě o úvěru a dále neprovedl k důkazu výpisy z běžného účtu , právnická osoba, . za období od 19. 5. 2025 do 22. 6. 2025, neboť žalobkyně netvrdila, co má být těmito listinami prokázáno.
14. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
21. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
22. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
26. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
27. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
28. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
29. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jeho skutečné měsíční příjmy a výdaje a toto ani v žalobě netvrdila.
30. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a § 1880 o. z. právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována.
31. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Žalobkyně by tak měla právo pouze na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla dne 18. 5. 2025 peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč. Z provedených důkazů však vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 18. 5. 2025 na účet žalovaného pouze částku ve výši 1 000 Kč. Dále z důkazů vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s úvěrem uhradil právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 4 400 Kč. Je tedy evidentní, že plnění žalovaného již v plné výši pokrylo plnění poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně uplatněné žalobními tvrzeními a tedy se na její úrok nijak neobohatil.
32. Pokud by se žalobkyně dostavila na jednání, poučil by ji soud dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. stran povinnosti tvrdit, kdy, v jakých platbách a na jakém smluvním základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč a dále stran povinnosti prokázat, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Jelikož se však žalobkyně k prvnímu nařízenému jednání konanému dne 9. 6. 2026 nedostavila, vzdala se tak dobrodiní poučení. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvláště ne tehdy, je-li strana zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, : „ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“).
33. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků, dále žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ohledně zaslaných peněžních prostředků a žalovaný již zcela uhradil (resp. přeplatil) to, co by žalobkyni jinak náleželo z titulu bezdůvodného obohacení dle žalobních tvrzení, soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.
34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení byl sice úspěšný žalovaný, vzhledem k jeho pasivitě mu však žádné náklady řízení nevznikly.
35. V souladu s položkou 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud žalobkyni doměřil soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 314 Kč.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.