7 C 119/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o žalobě na přezkum nálezu finančního arbitra,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá nahrazení nálezu finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, ve výroku I ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, tak, že se zamítá návrh žalované jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, .

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil nález finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, (dále jen „nález“) a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) a návrh účastnice jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi zamítl. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tyto finanční prostředky společně se sjednanými poplatky a úrokem v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši , částka, . Žalovaná celkem uhradila částku , částka, . Nálezem byla žalobkyně mimo jiné uložena povinnost uhradit žalované částku , částka, a finančnímu arbitrovi částku , částka, , což žalobkyně splnila. Finanční arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně s tímto názorem však nesouhlasí, neboť ze zjištěného skutkového stavu takový závěr nevychází. Žalovaná byla při uzavírání smlouvy zejména prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru přehledně a srozumitelně upozorněna na veškeré podmínky spotřebitelského úvěru, včetně výše a četnosti jednotlivých splátek a celkové sumy sjednaných splátek. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když ověřila její majetkové poměry z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy a výpisů z účtu. Rovněž provedla lustraci žalované v programu , právnická osoba, a v insolvenčním rejstříku. Po důkladném posouzení dospěla žalobkyně k závěru, že žalované vždy zbývaly dostatečné prostředky k úhradě jejích závazků. Žalobkyně uvedla, že z její strany byly dodrženy veškeré zákonné povinnosti, které jsou kladeny na věřitele při sjednávání spotřebitelské smlouvy, stejně jako jsou v souladu s právními předpisy veškerá ustanovení příslušné smlouvy a další smluvní dokumentace. Není tak pravdou, že by se žalobkyně posouzením úvěruschopnosti žalované zabývala nedostatečně. Důkazem o splnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost jsou evidenční karta a protokol z informační a posuzovací návštěvy. Dle žalobkyně není možné objektivně zjistit, zda veškeré skutečnosti, tvrzené žalovanou v rámci posuzování úvěruschopnosti, jsou pravdivé. Pokud by žalovaná uvedla nepravdivé údaje, způsobila tím sama neplatnost smlouvy o úvěru a nemůže se dovolávat její neplatnosti. Žalobkyně je de facto sankcionována za to, že si nepořídila kopie listin a dokladů poskytnutých žalovanou, což jí ani zákon neukládá. Finanční arbitr sám nijak úvěruschopnost žalované neprověřoval a svůj závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru opřel o hypotetickou simulaci finanční situace žalované. Rozhodnutí finančního arbitra tak není podpořeno řádně zjištěným skutkovým stavem.

2. Žalovaná žalobu neuznala a plně se ztotožnila se závěry Finančního arbitra. Dle žalované žalobkyně neprověřila před uzavřením smlouvy řádně její úvěruschopnost.

3. Současně jelikož žalovaná dne , datum, obdržela od žalobkyně přeplatek ve výši , částka, přiznaný nálezem finančního arbitra, čímž byla hmotněprávní povinnost žalobkyně splněna, vzala žalovaná svůj návrh na řízení před finančním arbitrem v této části bere zpět.

4. Jelikož žalovaná s tímto zpětvzetím nesouhlasila, rozhodl soud usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že zpětvzetí návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem, které žalovaná učinila podáním doručeným zdejšímu soudu dne , datum, je neúčinné.

5. Finanční arbitr k věci uvedl, že přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. V nálezu i v rozhodnutí o námitkách popsal rozhodná a skutková zjištění, rozhodnou právní a smluvní úpravu, své rozhodnutí náležitě odůvodnil a vypořádal se s námitkami žalobkyně i žalované. Finanční arbitr zdůraznil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření výdajů žalované, když vyšla pouze z prohlášení žalované.

6. Soud věc dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně nebyla samostatně předvolávána, a žalovaná i její právní zástupce se z jednání omluvili a požádali o projednání věci v jejich nepřítomnosti.

7. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

8. Dne , datum, podala žalovaná v pozici navrhovatelky návrh k finančnímu arbitrovi, jímž se domáhala určení, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřená mezi žalobkyní v tomto řízení a žalovanou v tomto řízení je neplatná. Dále se domáhala, aby žalobkyně žalované vydala své bezdůvodné obohacení ve výši , částka, a žalobkyni byla uložena sankce ve výši , částka, (prokázáno návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne , datum, ).

9. Finanční arbitr dne , datum, vydal nález č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -21, jehož výrokem I. určil, že žalobkyně je povinna žalované zaplatit částku ve výši , částka, . Výrokem II. pak návrh navrhovatelky ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítl. Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost uhradit do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra sankci ve výši , částka, . Finanční arbitr ze shromážděných podkladů nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením smluv o úvěru ověřila s odbornou péčí úvěruschopnost účastnice v souladu s § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, a měl tak smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou. Žalobkyně předložila pouze dvě výplatní pásky za dva měsíce bezprostředně předcházejícím uzavření smlouvy o úvěru, měla si však opatřit výplatní pásky alespoň za tři měsíce. Dále žalobkyně neprokázala, že by jakkoliv zkoumala měsíční výdaje žalované. Žalobkyně operovala s částkou životního minima, která však nijak nereflektuje skutečnou situaci žalované. Žalovaná dále nepředložila žádné podklady k prokázání, že lustrovala žalovanou v aplikaci RUIAN, v insolvenčním rejstříku a neprověřovala, zda nemá žalovaná úvěr u banky. Vzhledem k neplatnosti smlouvy si žalobkyně a žalovaná byly povinny vrátit bezdůvodné obohacení, které nabyly. Žalovaná převzala na základě neplatné smlouvy částku , částka, a žalobkyně , částka, , tudíž vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši , částka, na straně žalobkyně. Vzhledem k tomu, že finanční arbitr částečně vyhověl účastnici, uložil žalobkyni uhradit sankci , částka, (prokázáno nálezem finančního arbitra , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ).

10. Finanční arbitr dne , datum, vydal rozhodnutí o námitkách č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , jehož výrokem zamítl námitky žalobkyně a nález potvrdil. Rozhodnutí o námitkách bylo odůvodněno zejména tím, že finanční arbitr po posouzení námitek žalobkyně setrval na svých právních závěrech, tedy že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ze smlouvy o úvěru, když převážně vycházela z nepodložených tvrzení žalované, které prokazatelně neověřila. Úvěrovou smlouvu finanční arbitr nadále shledával neplatnou, takže strany si byly povinny vydat bezdůvodné obohacení získané na základě této neplatné smlouvy (prokázáno rozhodnutím o námitkách finančního arbitra , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ).

11. Dne , datum, žalovaná a žalobkyně podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky zavázala žalobkyni vrátit s úrokem ve výši , částka, , poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, v 60 týdenních splátkách po , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně smluvních podmínek). Před uzavřením smlouvy žalobkyně seznámila účastnici s právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který účastnice téhož dne podepsala (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

12. Žalovaná dne , datum, vyplnila evidenční kartu klienta, v níž uvedla své osobní údaje, že bydlí jako spolubydlící, nemá jiný úvěr u žalobkyně, nemá hypoteční úvěr ani úvěr s balónovou splátkou. Jako svůj zdroj příjmu žalovaná uvedla mzdu ve výši , částka, (práce na plný úvazek u společnosti Kaufland ČR), počet zdrojů příjmů uvedla jeden. Mezi výdaji uvedla životní výdaje na bydlení ve výši , částka, , životní minimum ve výši , částka, a nebankovní závazky ve výši , částka, . Tím byl zjištěn disponibilní zůstatek , částka, (prokázáno evidenční kartou klienta ze dne , datum, ).

13. Zástupce žalobkyně navštívil žalovanou v místě bydliště, kde ji informoval o podmínkách poskytnutí půjčky, byla vyplňována evidenční karta klienta, posuzovány příjmy a výdaje žalované a popisován proces posuzování úvěruschopnost (prokázáno protokolem informační a posuzovací návštěvy ze dne , datum, ).

14. Žalovaná měla v měsíci únoru 2023 mzdu od společnosti , právnická osoba, ve výši , částka, a v měsíc březnu 2023 ve výši , částka, (prokázáno výplatními páskami za měsíc únor 2023 a březen 2023). Z výplatní pásky za měsíc květen 2023 a červen 2023 soud nezjistil ničeho relevantního pro toto řízení, neboť výplatní pásky jsou z období po uzavření smlouvy o úvěru.

15. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registru platebních informací. Žalovaná měla ke dni , datum, sjednané dva spotřebitelské úvěry, na které jí celkem zbývalo uhradit částku ve výši , částka, (prokázáno sjetinou z Registru platebních informací ze dne , datum, ).

16. Žalovaná v souvislosti s úvěrem uhradila celkem částku , částka, (prokázáno přehledovou tabulkou splátek).

17. Žalobkyně dne , datum, zaplatila finančnímu arbitrovi částku , částka, a žalované částku , částka, (prokázáno výpisy z účtu žalobkyně – transakční historie).

18. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalované pro nadbytečnost, neboť měl veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněné. Současně žalovaná se svým účastnickým výslechem nesouhlasila.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

26. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalované. Rovněž dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Nejde přitom o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

27. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru. Žalobkyně při zkoumání příjmů žalované vycházela ze dvou výplatních pásek. Žalobkyně však neprokázala, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalované na bydlení a ostatní běžné výdaje, např. za jídlo, oblečení, dopravu, drogerii, zda žalovaná nemá zvýšené výdaje spojené se zdravotním stavem atd. Žalobkyně si od žalované nevyžádala například výpis z běžného účtu, ze kterého by ověřila, zda měsíční hospodaření žalované s penězi končí v kladném zůstatku. Žalobkyně sice tvrdila, že majetkovou situaci žalované ověřila z nájemní smlouvy a výpisů z účtu, toto však v řízení neprokázala. Neověření výdajů uváděných ze strany žalované žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace žalované za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalované tak, aby na požadovaný úvěr dosáhla. Žalobkyně zároveň neprokázala, že by prováděla lustraci v insolvenčním rejstříku, ve výpisu z centrální evidence exekucí či dalších registrů. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť žalobkyně nedostála svým povinnostem, které jí ukládá § 86 ZoSÚ, když neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Zároveň bylo soudem zjištěno, že žalovaná žalobkyni zaplatila ke smlouvě částku přesahující výši poskytnutého úvěru (celkem , částka, ), přičemž žalobkyně se tak na úkor žalované bezdůvodně obohatila o celkovou částku , částka, . Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť shledal rozhodnutí finančního arbitra správným v celém rozsahu.

28. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobkyně ověřovala údaje sdělené žalovanou z předložené dokumentace, pak soud poukazuje na ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který po poskytovateli úvěru vyžaduje uchování dokumentů při ověřování úvěruschopnosti. Nepostačuje tedy, pokud v době uzavření smlouvy měla zástupkyně žalobkyně tyto dokumenty k dispozici, ale v době rozhodování sporu soudem není schopna je doložit.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni v plné výši , částka, . Náklady žalované se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená za jednotlivé úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”). Odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty , částka, podle § 9 odst. 5 a. t. činí v daném případě , částka, , přičemž byly vykonány dva úkony, a to převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (jeden úkon), vyjádření podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), tj. 2 x , částka, , celkem , částka, . K tomuto náleží náhrada hotových výdajů ve výši , částka, podle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze dvou shora uvedených úkonů právní služby (tj. celkem , částka, ). Dále žalované náleží náhrada za daň z přidané hodnoty výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

30. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalobkyně povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované.

31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalobkyni dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.