7 C 119/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o žalobě na přezkum nálezu finančního arbitra,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá nahrazení nálezu finančního arbitra č. j. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno ze dne datum ve výroku I ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č. j. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno ze dne datum tak, že se zamítá návrh žalované jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil nález finančního arbitra č. j. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno ze dne datum (dále jen „nález“) a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno ze dne datum (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) a návrh účastnice jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi zamítl. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši částka a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tyto finanční prostředky společně se sjednanými poplatky a úrokem v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši částka. Žalovaná celkem uhradila částku částka. Nálezem byla žalobkyně mimo jiné uložena povinnost uhradit žalované částku částka a finančnímu arbitrovi částku částka, což žalobkyně splnila. Finanční arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně s tímto názorem však nesouhlasí, neboť ze zjištěného skutkového stavu takový závěr nevychází. Žalovaná byla při uzavírání smlouvy zejména prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru přehledně a srozumitelně upozorněna na veškeré podmínky spotřebitelského úvěru, včetně výše a četnosti jednotlivých splátek a celkové sumy sjednaných splátek. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když ověřila její majetkové poměry z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy a výpisů z účtu. Rovněž provedla lustraci žalované v programu právnická osoba a v insolvenčním rejstříku. Po důkladném posouzení dospěla žalobkyně k závěru, že žalované vždy zbývaly dostatečné prostředky k úhradě jejích závazků. Žalobkyně uvedla, že z její strany byly dodrženy veškeré zákonné povinnosti, které jsou kladeny na věřitele při sjednávání spotřebitelské smlouvy, stejně jako jsou v souladu s právními předpisy veškerá ustanovení příslušné smlouvy a další smluvní dokumentace. Není tak pravdou, že by se žalobkyně posouzením úvěruschopnosti žalované zabývala nedostatečně. Důkazem o splnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost jsou evidenční karta a protokol z informační a posuzovací návštěvy. Dle žalobkyně není možné objektivně zjistit, zda veškeré skutečnosti, tvrzené žalovanou v rámci posuzování úvěruschopnosti, jsou pravdivé. Pokud by žalovaná uvedla nepravdivé údaje, způsobila tím sama neplatnost smlouvy o úvěru a nemůže se dovolávat její neplatnosti. Žalobkyně je de facto sankcionována za to, že si nepořídila kopie listin a dokladů poskytnutých žalovanou, což jí ani zákon neukládá. Finanční arbitr sám nijak úvěruschopnost žalované neprověřoval a svůj závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru opřel o hypotetickou simulaci finanční situace žalované. Rozhodnutí finančního arbitra tak není podpořeno řádně zjištěným skutkovým stavem.

2. Žalovaná žalobu neuznala a plně se ztotožnila se závěry Finančního arbitra. Dle žalované žalobkyně neprověřila před uzavřením smlouvy řádně její úvěruschopnost.

3. Současně jelikož žalovaná dne datum obdržela od žalobkyně přeplatek ve výši částka přiznaný nálezem finančního arbitra, čímž byla hmotněprávní povinnost žalobkyně splněna, vzala žalovaná svůj návrh na řízení před finančním arbitrem v této části bere zpět.

4. Jelikož žalovaná s tímto zpětvzetím nesouhlasila, rozhodl soud usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, že zpětvzetí návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem, které žalovaná učinila podáním doručeným zdejšímu soudu dne datum je neúčinné.

5. Finanční arbitr k věci uvedl, že přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. V nálezu i v rozhodnutí o námitkách popsal rozhodná a skutková zjištění, rozhodnou právní a smluvní úpravu, své rozhodnutí náležitě odůvodnil a vypořádal se s námitkami žalobkyně i žalované. Finanční arbitr zdůraznil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření výdajů žalované, když vyšla pouze z prohlášení žalované.

6. Soud věc dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně nebyla samostatně předvolávána, a žalovaná i její právní zástupce se z jednání omluvili a požádali o projednání věci v jejich nepřítomnosti.

7. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

8. Dne datum podala žalovaná v pozici navrhovatelky návrh k finančnímu arbitrovi, jímž se domáhala určení, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum uzavřená mezi žalobkyní v tomto řízení a žalovanou v tomto řízení je neplatná. Dále se domáhala, aby žalobkyně žalované vydala své bezdůvodné obohacení ve výši částka a žalobkyni byla uložena sankce ve výši částka (prokázáno návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne datum).

9. Finanční arbitr dne datum vydal nález č. j. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno-21, jehož výrokem I. určil, že žalobkyně je povinna žalované zaplatit částku ve výši částka. Výrokem II. pak návrh navrhovatelky ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítl. Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost uhradit do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra sankci ve výši částka. Finanční arbitr ze shromážděných podkladů nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením smluv o úvěru ověřila s odbornou péčí úvěruschopnost účastnice v souladu s § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, a měl tak smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou. Žalobkyně předložila pouze dvě výplatní pásky za dva měsíce bezprostředně předcházejícím uzavření smlouvy o úvěru, měla si však opatřit výplatní pásky alespoň za tři měsíce. Dále žalobkyně neprokázala, že by jakkoliv zkoumala měsíční výdaje žalované. Žalobkyně operovala s částkou životního minima, která však nijak nereflektuje skutečnou situaci žalované. Žalovaná dále nepředložila žádné podklady k prokázání, že lustrovala žalovanou v aplikaci RUIAN, v insolvenčním rejstříku a neprověřovala, zda nemá žalovaná úvěr u banky. Vzhledem k neplatnosti smlouvy si žalobkyně a žalovaná byly povinny vrátit bezdůvodné obohacení, které nabyly. Žalovaná převzala na základě neplatné smlouvy částku částka a žalobkyně částka, tudíž vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši částka na straně žalobkyně. Vzhledem k tomu, že finanční arbitr částečně vyhověl účastnici, uložil žalobkyni uhradit sankci částka (prokázáno nálezem finančního arbitra tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. j. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno).

10. Finanční arbitr dne datum vydal rozhodnutí o námitkách č. j. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, jehož výrokem zamítl námitky žalobkyně a nález potvrdil. Rozhodnutí o námitkách bylo odůvodněno zejména tím, že finanční arbitr po posouzení námitek žalobkyně setrval na svých právních závěrech, tedy že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ze smlouvy o úvěru, když převážně vycházela z nepodložených tvrzení žalované, které prokazatelně neověřila. Úvěrovou smlouvu finanční arbitr nadále shledával neplatnou, takže strany si byly povinny vydat bezdůvodné obohacení získané na základě této neplatné smlouvy (prokázáno rozhodnutím o námitkách finančního arbitra tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. j. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno).

11. Dne datum žalovaná a žalobkyně podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka a žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky zavázala žalobkyni vrátit s úrokem ve výši částka, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši částka a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka v 60 týdenních splátkách po částka. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum včetně smluvních podmínek). Před uzavřením smlouvy žalobkyně seznámila účastnici s právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který účastnice téhož dne podepsala (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

12. Žalovaná dne datum vyplnila evidenční kartu klienta, v níž uvedla své osobní údaje, že bydlí jako spolubydlící, nemá jiný úvěr u žalobkyně, nemá hypoteční úvěr ani úvěr s balónovou splátkou. Jako svůj zdroj příjmu žalovaná uvedla mzdu ve výši částka (práce na plný úvazek u společnosti Kaufland ČR), počet zdrojů příjmů uvedla jeden. Mezi výdaji uvedla životní výdaje na bydlení ve výši částka, životní minimum ve výši částka a nebankovní závazky ve výši částka. Tím byl zjištěn disponibilní zůstatek částka (prokázáno evidenční kartou klienta ze dne datum).

13. Zástupce žalobkyně navštívil žalovanou v místě bydliště, kde ji informoval o podmínkách poskytnutí půjčky, byla vyplňována evidenční karta klienta, posuzovány příjmy a výdaje žalované a popisován proces posuzování úvěruschopnost (prokázáno protokolem informační a posuzovací návštěvy ze dne datum).

14. Žalovaná měla v měsíci únoru 2023 mzdu od společnosti právnická osoba ve výši částka a v měsíc březnu 2023 ve výši částka (prokázáno výplatními páskami za měsíc únor 2023 a březen 2023). Z výplatní pásky za měsíc květen 2023 a červen 2023 soud nezjistil ničeho relevantního pro toto řízení, neboť výplatní pásky jsou z období po uzavření smlouvy o úvěru.

15. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registru platebních informací. Žalovaná měla ke dni datum sjednané dva spotřebitelské úvěry, na které jí celkem zbývalo uhradit částku ve výši částka (prokázáno sjetinou z Registru platebních informací ze dne datum).

16. Žalovaná v souvislosti s úvěrem uhradila celkem částku částka (prokázáno přehledovou tabulkou splátek).

17. Žalobkyně dne datum zaplatila finančnímu arbitrovi částku částka a žalované částku částka (prokázáno výpisy z účtu žalobkyně – transakční historie).

18. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalované pro nadbytečnost, neboť měl veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněné. Současně žalovaná se svým účastnickým výslechem nesouhlasila.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C-679/18, právnická osoba. vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

26. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalované. Rovněž dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Nejde přitom o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

27. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru. Žalobkyně při zkoumání příjmů žalované vycházela ze dvou výplatních pásek. Žalobkyně však neprokázala, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalované na bydlení a ostatní běžné výdaje, např. za jídlo, oblečení, dopravu, drogerii, zda žalovaná nemá zvýšené výdaje spojené se zdravotním stavem atd. Žalobkyně si od žalované nevyžádala například výpis z běžného účtu, ze kterého by ověřila, zda měsíční hospodaření žalované s penězi končí v kladném zůstatku. Žalobkyně sice tvrdila, že majetkovou situaci žalované ověřila z nájemní smlouvy a výpisů z účtu, toto však v řízení neprokázala. Neověření výdajů uváděných ze strany žalované žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace žalované za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalované tak, aby na požadovaný úvěr dosáhla. Žalobkyně zároveň neprokázala, že by prováděla lustraci v insolvenčním rejstříku, ve výpisu z centrální evidence exekucí či dalších registrů. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť žalobkyně nedostála svým povinnostem, které jí ukládá § 86 ZoSÚ, když neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Zároveň bylo soudem zjištěno, že žalovaná žalobkyni zaplatila ke smlouvě částku přesahující výši poskytnutého úvěru (celkem částka), přičemž žalobkyně se tak na úkor žalované bezdůvodně obohatila o celkovou částku částka. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť shledal rozhodnutí finančního arbitra správným v celém rozsahu.

28. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobkyně ověřovala údaje sdělené žalovanou z předložené dokumentace, pak soud poukazuje na ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který po poskytovateli úvěru vyžaduje uchování dokumentů při ověřování úvěruschopnosti. Nepostačuje tedy, pokud v době uzavření smlouvy měla zástupkyně žalobkyně tyto dokumenty k dispozici, ale v době rozhodování sporu soudem není schopna je doložit.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni v plné výši částka. Náklady žalované se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená za jednotlivé úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”). Odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty částka podle § 9 odst. 5 a. t. činí v daném případě částka, přičemž byly vykonány dva úkony, a to převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (jeden úkon), vyjádření podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), tj. 2 x částka, celkem částka. K tomuto náleží náhrada hotových výdajů ve výši částka podle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze dvou shora uvedených úkonů právní služby (tj. celkem částka). Dále žalované náleží náhrada za daň z přidané hodnoty výši 21 % z částky částka ve výši částka.

30. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalobkyně povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované.

31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalobkyni dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.