7 C 120/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Lucií Jelínkovou ve věci manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa o rozvod manželství

I. Manželství účastníků [celé jméno manželky], rozené [příjmení] a [anonymizováno] [celé jméno manželky] uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], [země] se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství, když manželství účastníků dlouhodobě nefunguje, je hluboce a trvale rozvráceno a neplní svoji společenskou funkci. Manželství účastníků bylo uzavřeno [datum] před [stát. instituce]. Při jednání se manžel k podanému návrhu připojil s tím, že nesouhlasil s důvody rozpadu manželství. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci soudu České republiky a své místní příslušnosti, neboť manželé jsou státními příslušníky Rumunska (členského státu Evropské unie), kteří mají obvyklé bydliště v České republice v obvodu Okresního soudu v Mladé Boleslavi, když poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manželky a manžela]. <i>Dle ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt.</i> <i>Dle čl. 3 bod 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště.</i> <i>Dle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.</i> Jelikož oba manželé, státní občané státu Evropské unie (Rumunska), mají svůj obvyklý pobyt v České republice, je dána pravomoc soudu ve věci rozvodu manželství, přičemž věcná příslušnost okresního soudu je dána § 3 zákona č. 292/2012 Sb. (dále jen z. ř. s.) a podle § 373 z. ř. s. je dána i jeho místní příslušnost. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc s mezinárodním prvkem, zabýval se dále soud otázkou, kterým právem příslušného státu se projednávání návrhu na rozvod manželství účastníků řídí. V souladu s ust. § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, pak na věc aplikoval české právo, když manželé mají obvyklý pobyt na území České republiky. Z oddacího listu plyne, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Rozsudkem nadepsaného soudu č. j. 26 Nc 82/2021-62 ze dne 24. 5. 2021, jenž nabyl právní moci dne [datum], byla nezletilá [jméno] - [jméno] [celé jméno manželky] pro dobu po rozvodu manželství svěřena do péče matky. Z vyjádření Magistrátu města Mladé Boleslavi (orgánu sociálně-právní ochrany dítěte) jako opatrovníka nezletilého dítěte účastníků plyne, že mu nejsou známy zvláštní důvody, pro které by byl rozvod účastníků v rozporu se zájmem nezletilé. [celé jméno manželky] jako účastnice řízení uvedla, že se na rozvratu manželství, k němuž došlo v důsledku vzájemného citového odcizení účastníků, podle ní podíleli oba manželé. Od dopravní nehody se manželé hádají, mají neshody a manžel zvyšuje hlas na ni i její rodiče. Společnou domácnost účastníci nevedou od podzimu 2020. Obnovení manželského soužití zcela vyloučila. V účastnickém výslechu [anonymizováno] [celé jméno manželky] uvedl, že dle jeho názoru došlo k rozpadu manželství z důvodu přílišné péče manželčiných rodičů, kteří mj. zasahovali do péče o nezletilou dceru. Manžel nesouhlasil s výchovou nezletilé ze strany dědečka z matčiny strany. Důvod rozpadu dále spatřoval v manželčině nevěře, která trvá t.č. čtyři až pět měsíců. S manželkou nežije již čtyři měsíce. Taktéž zcela vyloučil obnovení manželského soužití. Při právním hodnocení věci vycházel soud z následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: <i>Dle ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Dle odst. 3 citovaného ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.</i> <i>Dle ustanovení § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.</i> <i>Dle ustanovení § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.</i> S ohledem na provedené dokazování a shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno z důvodu jejich dlouhodobého vzájemného citového odcizení, a že nelze očekávat obnovení manželského soužití, když oba manželé tuto možnost zcela vyloučili. Příčinu rozvratu manželství pak soud shledal na straně obou manželů, kteří spolu nebyli schopni komunikovat, mj. o zasahování manželčiných rodičů do jejich života a způsobu výchovy jejich dcery. S ohledem na časovou souslednost má soud za to, že manželčina nevěra byla vyvrcholením problémů obou manželů, nikoli jejich příčinou. Za této situace je manželství účastníků pouze formálním svazkem. Soud neshledal zájem nezletilého dítěte ani zájem některého účastníků na zachování manželství, který by bránil jeho rozvodu, přičemž rozsudkem o úpravě péče a výživy nezletilé dcery manželů pro dobu po rozvodu bylo o těchto poměrech již pravomocně rozhodnuto. Jelikož jsou splněny podmínky stanovené shora citovanými ustanoveními občanského zákoníku, soud manželství rozvedl. Soud neshledal důležité okolnosti, pro něž by nárok na náhradu nákladů řízení měl být přiznán některému z účastníků, a z tohoto důvodu ve výroku II tohoto rozsudku rozhodl v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.