7 C 130/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 12 471,12 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 471,12 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 200 Kč, a to na účet č. , č. účtu, vedený u České národní banky, variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění ze dne 13. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 12 471,12 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených úvěrů, které žalovanému poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 13. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s pevným úrokem ve výši 406 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 920 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 102 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 440 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč, se splatností poslední splátky dne 13. 2. 2024. Dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 1. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s pevným úrokem ve výši 456 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 410 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 244 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 620 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 195 Kč, se splatností poslední splátky dne 1. 1. 2024. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, přičemž na obě pohledávky naposledy uhradil dne 27. 2. 2025 částku 3 000 Kč. Pohledávky z obou smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 s účinností ke dni 10. 12. 2025, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno. Z titulu smlouvy č. , hodnota, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 671 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 2 246,73 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 39,50 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 840 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 236,20 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 308,57 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 722,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 400,33 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 2 246,73 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 286,23 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Z titulu smlouvy č. , hodnota, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 800,12 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 1 999,67 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 26,72 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 630 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 177,65 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 237,97 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 728,11 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 734,98 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 423,55 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 1 999,67 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 026,39 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Před uzavřením obou smluv o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z informací poskytnutých žalovaným o jeho příjmech a výdajích a dále lustrací ve veřejných registrech (NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenční rejstřík). Údaje sdělené žalovaným pak ověřila z pracovní smlouvy, výplatních pásek a z výpisů z účtu žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, avšak dlužná částka uhrazena nebyla.

1. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

2. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

3. Právní předchůdkyně žalobkyně (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s.) se smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 11. 2022 zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit celkem částku 16 730 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 9 000 Kč, úroku v pevné výši 456 Kč, částky za poskytnutí úvěru ve výši 4 410 Kč, částky 1 244 Kč za vyhodnocení úvěrového případu a částky 1 620 Kč za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 195 Kč. Zápůjční úroková sazba byla u úvěru stanovena ve výši 8 %, výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr byla sjednána ve výši 272,44 %. Součástí smlouvy o úvěry byl i předpis splátek (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 11. 2022, přílohou č. , hodnota, smlouvy o úvěru).

4. Žalovaný dne 1. 11. 2022 požádal o úvěr ve výši 15 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že žije ve vlastní nemovitosti, je ženatý, nemá žádné vyživovací povinnosti, je zaměstnán od 1. 11. 2021 čistým měsíčním příjmem ve výši 33 657 Kč a měsíční výdaje odhadl na částku 23 240 Kč, z toho částka 2 000 Kč připadala na výdaje spojené s bydlením, částka 7 440 Kč na ostatní náklady a částka 13 800 Kč připadala na splátky stávajících půjček. Právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného ověřila výplatní pásky a pracovní smlouvu (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 1. 11. 2022).

5. Žalovaný byl ode dne 1. 11. 2021 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou na pozici key account manager (prokázán pracovní smlouvou ze dne 1. 11. 2022). Čistý měsíční příjem žalovaného v měsíci červenci 2022 činil 33 956 Kč, v srpnu 2022 činil 32 630 Kč, v září 2022 činil 34 385 Kč, v říjnu 2022 činil 34 410 Kč a v listopadu 2022 činil 63 836 Kč (prokázáno výplatními páskami za červenec, srpen, září, říjen a listopad 2022).

6. Žalovaný zaplatil na splátky úvěru č. , hodnota, právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 13 658 Kč v sedmi splátkách v různé výši (prokázáno přehledovou tabulkou transakční historie).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně se dále smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 12. 2022 zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit celkem částku 14 868 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 8 000 Kč, úroku v pevné výši 406 Kč, částky za poskytnutí úvěru ve výši 3 920 Kč, částky 1 102 Kč za vyhodnocení úvěrového případu a částky 1 440 Kč za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč. Zápůjční úroková sazba byla u úvěru stanovena ve výši 8 %, výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr byla sjednána ve výši 272,44 %. Součástí smlouvy o úvěry byl i předpis splátek (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 12. 2022, přílohou č. , hodnota, smlouvy o úvěru).

8. Žalovaný dne 13. 12. 2022 požádal o úvěr ve výši 20 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že žije ve vlastní nemovitosti, je ženatý, nemá žádné vyživovací povinnosti, je zaměstnán od 1. 11. 2021 čistým měsíčním příjmem ve výši 56 894 Kč a měsíční výdaje odhadl na částku 29 211 Kč, z toho částka 2 000 Kč připadala na výdaje spojené s bydlením, částka 7 440 Kč na ostatní náklady, částka 12 000 Kč připadala na splátky stávajících půjček, částka 7 051 připadala na spoření a pojištění a částka 720 Kč na stravné. Právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného ověřila výplatní pásky a pracovní smlouvu (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 13. 12. 2022).

9. Žalovaný zaplatil na splátky úvěru č. , hodnota, právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 11 197 Kč v šesti splátkách v různé výši (prokázáno přehledovou tabulkou transakční historie).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným z obou smluv o úvěru na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dvěma dopisy ze dne 6. 1. 2026 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, seznamem postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 10. 12. 2025 a dvěma dopisy ze dne 6. 1. 2026).

11. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 9. 3. 2026, která mu byla odeslána dne 9. 3. 2026, žalovaný měl dlužnou částku uhradit nejpozději do 24. 3. 2026 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 9. 3. 2026 včetně podacího lístku ze dne 9. 3. 2026).

12. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („z. s. ú.“).

13. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

27. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

28. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 z. s. ú. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřila měsíční příjem žalovaného, ale nezkoumala jeho skutečné měsíční výdaje, když se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí 23 240 Kč resp. 29 211 Kč v případě druhé smlouvy o úvěru. Žalovaný dále při sjednání druhé smlouvy o úvěru tvrdil, že jeho měsíční příjem ze mzdy činí 56 894 Kč. Z výplatních pásek ale vyplývá, že v období od září 2022 do listopadu 2022 činila průměrná měsíční mzda žalovaného částku 44 210 Kč. Částka uvedená v žádosti o úvěr tedy neodpovídala výplatním páskám, přesto z této částky právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při výpočtu použitelného příjmu žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nezkoumala celkovou dluhovou zátěž žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci ve veřejných registrech, jak tvrdila. Soudu je z úřední činnosti známo, že v době uzavírání smluv bylo proti žalovanému vedeno několik exekučních řízení. Kdyby právní předchůdkyně žalobkyně skutečně provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, BRKI a SOLUS, musela by si být vědoma, že žalovaný není schopen své stávající závazky splácet. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně zkoumala výdaje žalovaného z bankovních účtů, z žádosti o úvěr je zřejmé, že tyto k dispozici neměla a ani je v řízení nepředložila k důkazu.

29. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen obdrženou částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Na základě smlouvy č. , hodnota, žalobkyně žalovanému poskytla částku 8 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 11 197 Kč. Dále na základě smlouvy č. , hodnota, žalobkyně žalovanému poskytla částku 9 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 13 658 Kč. Plnění žalovaného tedy již zcela pokrylo to, co mu poskytla žalobkyně.

30. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků, smluvních pokut a náhrady nákladů na upomínání a žalovaný již zcela uhradil (resp. přeplatil) to, co by žalobkyni jinak náleželo z titulu bezdůvodného obohacení, soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému však vzhledem k jeho pasivitě žádné účelně vynaložená náklady řízení nevznikly.

32. V souladu s položkou 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud žalobkyni doměřil soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 200 Kč, když ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz z důvodů ležících na straně žalobkyně (uplatnění nepřiměřeně vysokých poplatků z úvěru).