7 C 131/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 6 678 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 6 678 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 31. 1. 2022 a doplněnou podáním ze dne 26. 4. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 6 678 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalované společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 17. 5. 2018 (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku 10 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 7 178 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 789 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 204 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 287 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 11. 7. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 23. 1. 2019 Celkem žalovaná uhradila částku ve výši 10 500 Kč.

3. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná částka ve výši 6 678 Kč se skládá z dlužné jistiny ve výši 4 320,69 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 2 357,31 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 2 219,61 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 009,9 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení.

4. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala na základě informací získaných od žalované. Tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované. Následně informace zaznamenala do zákaznické karty. Ve smlouvách žalovaná svým podpisem stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila její schopnost splácet poskytnutý úvěr, a současně, že jí poskytla pravdivé a úplné údaje. Žalobkyně dále tvrdila, že z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

7. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 5. 2018 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne zápůjčku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala k zápůjčce uhradit i poplatek ve výši 7 178 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 1 789 Kč, odměny za doručení, zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 209 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 287 Kč a poslední splátce ve výši 245 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Výše smluvního úroku byla sjednána jako fixní ve výši 29 % za celou dobu trvání smlouvy.

8. Zákaznická karta žalované ze dne 17. 5. 2018 dokládá, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, je vdaná, pobírá sociální podporu a její měsíční příjem činí 3 674 Kč a další příjem domácnosti 26 5401 Kč a její odhadované měsíční výdaje částku 7 400 Kč. Dále žalovaná uvedla, že nesplácí žádnou další zápůjčku. Příjem měl být ověřován na základě výměry sociální podpory a tří výpisů z účtu.

9. Tabulka umoření ze dne 12. 1. 2021 a žalobní tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, dokládají, že žalovaná na závazek z předmětné smlouvy uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 10 500 Kč.

10. Ze smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy, a které nejsou účastníky podepsány, soud naznal bližší úpravu práv a povinností mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 a podacího lístku se podává, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

13. Z předžalobní výzvy a podacího lístku má soud za prokázané, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 13. 1. 2022.

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 5. 2018, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaná si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 17 178 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč a souhrnným poplatkem 7 178 Kč v 60 týdenních splátkách po 287 Kč, resp. 245 Kč v případě poslední splátky. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutím zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalované tak, že u žalované nijak neověřila její příjmy (starobní důchod, další příjmy domácnosti), ani její výdaje. Žalobkyně sice soudu sdělila, že ověřovala příjem z výměry sociální podpory a tří výpisů z účtu, ale nepředložila k těmto tvrzením žádné důkazy. Výdaje žalované byly pouze odhadnuty v nepřiměřeně nízké výši (při započtení životního minima jednotlivce a zohlednění nájemného a vyživovací povinnosti by výdaje žalované nemohly dosahovat pouze částky ve výši 7 400 Kč), nikoli ověřovány.

17. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, kdy soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

18. Dle ust. § [číslo] o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

21. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

22. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

26. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

29. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 30. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

31. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

32. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, když sice zkoumala schopnost žalované zápůjčku splácet, ale vyšla z neověřených údajů (příjmy žalované, nepřiměřeně nízké a nijak neověřené výdaje).

33. K argumentaci rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97, ze dne 31. 7. 2020, kterou žalobkyně uvedla v podání ze dne 26. 4. 2022, soud zdůrazňuje, že uvedené závěry se vztahují k § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. V tomto případě však soud nemůže ignorovat ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který již, na rozdíl od zákona č. 145/2010 Sb., po poskytovateli úvěru vyžaduje uchování dokumentů při ověřování úvěruschopnosti. Nepostačuje tedy, pokud žalobkyně uvádí, že v době uzavření smluv měla tyto dokumenty právní předchůdkyně k dispozici, ale v době rozhodování sporu soudem není schopna je doložit.

34. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná by tak byla povinna zaplatit žalobkyni přijatou částku, tj. 10 000 Kč, přičemž ale od této částky je třeba odečíst částečné platby žalované ve výši 10 500 Kč; z toho je zřejmé, že žalovaná již na zápůjčku žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni přeplatila částku 500 Kč.

35. Z výše uvedeného plyne, že žaloba není důvodná, když smlouva o zápůjčce nebyla platně sjednána, a žalovaná žalobkyni (její právní předchůdkyni) již uhradila částku 10 500 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobu i s příslušenstvím zamítl.

36. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.