7 C 131/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 25 190 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 23. 5. 2026 do zaplacení.

II. Žaloba se částečně zamítá co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 11 190 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč od 6. 12. 2024 do 22. 5. 2026 a zákonným úrokem z prodlení z částky 7 000 Kč od 23. 5. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 315 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 252 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 25 190 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 5. 8. 2024 prostřednictvím webového portálu žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, na kterém si žalovaná nastavila požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnila registrační formulář, souhlasila s podmínkami úvěru a smluvní dokumentací. Žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím ověřovací platby ve výši 1 Kč. Žalobkyně poté prověřila úvěruschopnost žalované lustrací v dostupných registrech (ISIR, CEE, CRKI a BRKI). K ověření příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy z bankovního účtu. Jelikož nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované, byla žalované žalobkyní schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru a následně byla dne 5. 8. 2024 mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované téhož dne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala splácet smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý k jistině vždy k 4. dni v měsíci. Jistinu mohla žalovaná splatit kdykoliv během trvání smlouvy o úvěru. Pro případ prodlení žalovanou se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se následně dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 5. 12. 2024 a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, ač byla o úhradu jejího dluhu upomínána i předžalobní výzvou ze dne 16. 11. 2025. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvního úroku ve výši 6 000 Kč, na úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení a na smluvní pokutu v kapitalizované výši 5 190 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. v případě žalovaného soud jeho souhlas předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datovaná dne 5. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná prostřednictvím elektronické komunikace na dálku podepsaly smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše úvěrového limitu 15 000 Kč. Finanční prostředky měly být dle smlouvy připsány na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splatit nejpozději vždy do 4. dne v měsíci přirostlý úrok, jistinu úvěru pak mohla splatit kdykoliv v průběhu trvání smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 40 % měsíčně, RPSN 5539,39 %.

6. Z fotografie občanského průkazu č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované.

7. Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 13. 5. 2026 a z potvrzení o provedené platě ze dne 5. 8. 2024 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, patří žalované, a že dne 5. 8. 2024 žalobkyně na tento účet žalované zaslala částku ve výši 15 000 Kč.

8. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyni sdělila, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, . od listopadu 2023 na pozici operátorky, přičemž v současnosti je na nemocenské. Její měsíční příjem činil 13 800 Kč a měsíční výdaje 5 000 Kč.

9. Z výpisů z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 5. 2024 do 31. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaná v květnu 2024 obdržela nemocenské ve výši 11 700 Kč, v červnu 2024 obdržela nemocenské ve výši 17 100 Kč a v červenci 2024 obdržela nemocenské ve výši 12 600 Kč. Žalovaná v tomto období obdržela peněžní prostředky od vícero fyzických osob v řádech tisíců Kč, přičemž z výpisů není zřejmé, zda se jednalo o dary, zápůjčky či odměnu za práci. Žalovaná dále dne 9. 5. 2024 vybrala v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a dne 18. 5. 2024 částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná si dále na tento účet přeposílala peněžní prostředky ze svého jiného účtu. Z výpisů z účtu dále soud zjistil, že žalované ke konci měsíce na účtu nezbývalo téměř nic.

10. Z listiny označené jako zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila spotřebitelský úvěr ke dni 5. 12. 2024 a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy.

11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 11. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně řádně vyzvána k úhradě jejího dluhu do tří dnů s tím, že na svůj dluh žalovaná neuhradila ničeho.

12. Z potvrzení o podání obyčejné zásilky ze dne 13. 8. 2025 soud neučinil žádné skutkové zjištění, neboť není zřejmé, jaká zásilka byla žalované zasílána.

13. Žalovaná na splátkách úvěru uhradila celkem 1 000 Kč (tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala).

14. Přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne 11. 6. 2025, z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne 8. 7. 2025 a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023 soud neučinil žádné skutkové zjištění, neboť tyto listiny se nevztahují k projednávanému případu.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

23. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

24. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

27. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

28. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

29. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně sice prokázala, že zkoumala měsíční příjmy žalované (v průměrné výši 13 800 Kč měsíčně), avšak neprokázala, že by zkoumala skutečné výdaje žalované a toto ani v žalobě netvrdila. Žalobkyně rovněž neprokázala své tvrzení, že by žalovanou lustrovala ve veřejných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně sice měla k dispozici výpisy z účtu žalované za tři měsíce, ale pouze na základě těchto výpisů nelze dojít k závěru, že by žalovaná byla úvěruschopná. Žalované každý měsíc nezůstávaly na účtu téměř žádné prostředky. Výdaje žalované pak byly několikanásobně vyšší, než byly její pravidelné příjmy (dávky nemocenského pojištění). Žalobkyně neprokázala, že by se žalované dotazovala, zda příchozí platby fyzických osob nejsou například zápůjčky. Dále se neprokázala, že by se žalované dotazovala na její výdaje na bydlení a další pravidelné výdaje. Z předložených výpisů navíc vyplývá, že žalovaná opakovaně vybírala vyšší hotovostní částky, aniž by bylo zjištěno, k jakému účelu tyto prostředky sloužily (např. splácení jiných závazků či úhrada nájemného). Žalobkyně rovněž neprověřila zdroje finančních prostředků, které si žalovaná převáděla z jiného svého účtu. Za této situace, kdy příjmy žalované byly objektivně nízké a pocházely pouze z dávek nemocenského pojištění, měl být postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti obzvláště obezřetný. Soud proto uzavírá, že žalobkyně k prokázání splnění své zákonné povinnosti předložila pouze tři výpisy z účtu, což je zjevně nedostatečné. Neprokázala tedy, že by žalovanou posoudila z hlediska její úvěruschopnosti s požadovanou odbornou péčí.

30. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 87 ZoSÚ). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 14 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované prokazatelně poskytla v souvislosti s úvěrem (15 000 Kč) a částkou kterou žalovaná již uhradila (1 000 Kč). Žalovaná v tvrzení netvrdila a neprokázala, že by uhradila více, než tvrdí žalobkyně.

31. Žalobkyně pro případ, že soud neuzná nárok žalobkyně na zaplacení celé dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby soud přiznal žalobkyni toliko jistinu z titulu bezdůvodného obohacení.

32. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Jelikož žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky žalobou, která jí byla doručena spolu s výzvou k vyjádření k žalobě ze dne 29. 4. 2026, která byla žalované doručena dne 15. 5. 2026, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (14 000 Kč) od 23. 5. 2026, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty pěti pracovních dní od doručení žaloby žalované (ust. § 1958 odst. 2 o. z.). V této souvislosti soud uvádí, že nemohl vycházet výzvy k úhradě ze dne 16. 11. 2025, když žalobkyně nedoložila její odeslání žalované.

33. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněného smluvního úroku a smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky 11 190 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč od 6. 12. 2024 do 22. 5. 2026 a zákonným úrokem z prodlení z částky 7 000 Kč od 23. 5. 2026 do zaplacení částečně zamítnout.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 315 Kč, přičemž tato částka představuje 11,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,58 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 008 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 190 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.

35. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem.

36. V souladu s položkou 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud žalobkyni doměřil soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 252 Kč, když ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz z důvodů ležících na straně žalobkyně (uplatněn vysoký úrok z úvěru).

37. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaná v řízení netvrdila nic ohledně toho, jaké jsou její možnosti, soudu proto nezbylo než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.