7 C 138/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 35 826,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 16 991,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 991,27 Kč od 6. 2. 2026 do zaplacení.

II. Žaloba se částečně zamítá co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 18 834,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 488,13 Kč od 14. 6. 2025 do 5. 2. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 496,86 Kč od 6. 2. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 35 826,23 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného revolvingového spotřebitelského úvěru, který poskytla žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 10. 2. 2025. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku spolu s úrokem ve výši 0,93 % denně, s poplatkem za každé vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a s poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 12. 3. 2025 a konec kreditového rámce byl ujednán dnem 4. 8. 2026. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, formulář SECCI, informace pro spotřebitele a další dokumenty uvedené ve smlouvě. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz. Žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost tak, že zjišťovala počet členů domácnosti, příjmy domácnosti a měsíční výdaje žalovaného a ověřila výši jeho čistého měsíčního příjmu ve výši 25 000 Kč výpisem z účtu a výplatními páskami a dále provedla kontrolu registrů, zejména centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob, sankčních seznamů a registrů bankovních a nebankovních klientských informací. Žalovaný se identifikoval jménem, příjmením, pobytem, e-mailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu a jeho identita byla ověřena prostřednictvím dvoufaktorového ověření v klientském profilu. Úvěr byl dne 10. 2. 2025 vyplacen na účet žalovaného č. , č. účtu, jednorázovou platbou ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto smlouva byla vypovězena dne 13. 6. 2025 a žalovaný se dostal do prodlení dne 14. 6. 2025. Celkem žalovaný na splátkách úvěru uhradil částku 8,73 Kč. Nesplacená pohledávka činí 35 438,16 Kč, skládající se z jistiny 16 991,27 Kč, poplatku za vyplacení jednotlivých částek úvěru 333,96 Kč, smluvního úroku 17 950,03 Kč a poplatku za službu „Presto“ 162,90 Kč. Žalobkyně dále nárokuje částku 388,07 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru za prvních 90 dní prodlení od 20. 3. 2025 do 18. 6. 2025 v souladu se smlouvou. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil odpovídajícím způsobem své závazky ani přes předžalobní výzvu ze dne 1. 2. 2026.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 2. 2025 vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 58 900 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat i opakovaně. Žalovaný se zavázal k úvěru zaplatit úrok ve výši 0,933 % denně, poplatek za vyplacení jednotlivé části úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za službu Presto (expresní vyplacení úvěru) ve výši 165 Kč za každé vyplacení, a to v pravidelných denních splátkách ve výši určené předpisem splátek. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila náhledem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 10. 2. 2025, předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizace ověření totožnosti, obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně).

4. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud naznal bližší úpravu práv a povinností účastníků, v čl. 8.4 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení (všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 27. 5. 2024).

5. Majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, byl žalovaný, kterému žalobkyně dne 10. 2. 2025 zaslala částku ve výši 17 000 Kč (sdělení , právnická osoba, . ze dne 18. 5. 2026, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého příjmu žalovaného činí 33 700 Kč, výše příjmu uvedeného spotřebitelem činí 40 000 Kč, výše měsíčních výdajů na splácení půjček 9 000 Kč a na bydlení 3 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje ve výši 1 000 Kč a zbytné výdaje ve výši 3 000 Kč, výše minimálních vypočítaných výdajů činí 17 090,5 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti ze dne 10. 2. 2025, identifikované příjmy).

7. Žalobkyně žalovanému dne 13. 6. 2025 zaslala e-mail na e-mailovou adresu , e-mail, , kterou žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru, kterým vypověděla smlouvu o úvěru z důvodu dlouhodobého prodlení se splácením úvěru a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celého úvěru (e-mail ze dne 13. 6. 2025).

8. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni na předmětný závazek uhradil částku 8,73 Kč.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 28. 1. 2026 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 30. 1. 2026 vyplývá, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 37 500,37 Kč spolu s náklady za právní zastoupení před podáním žaloby do tří dnů (předžalobní výzva ze dne 28. 1. 2026 a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 30. 1. 2026).

10. Soud konstatuje, že nezjistil žádné skutečnosti z výpisů z účtu žalovaného (č. , č. účtu, ) ze dne 11. 2. 2025, 30. 6. 2025, 8. 7. 2025, 4. 8. 2025, 18. 8. 2025, 15. 9. 2025 a ze dne 29. 9. 2025, když tyto neprokazují žádné platby žalovaného na předmětný úvěr.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 2. 2025 uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč, a to zasláním na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku úvěru společně s úrokem ve výši 1,016 % denně, s poplatkem za každé jednotlivé vyplacení částky úvěru ve výši 0,933 % z vyplacené částky a poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč za každé vyplacení úvěru. V případě prodlení se splácením se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do úplného splacení dluhu. Žalovaný na dlužnou částku uhradil částku 8,73 Kč. Žalobkyně neprovedla před poskytnutí úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného.

13. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

27. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

28. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nikterak neověřila příjmy žalovaného, resp. ověřila pouze příchozí platby na bankovní účet žalovaného, avšak již nezkoumala, zda se jedná o skutečný příjem žalovaného (např. ze zaměstnání) nebo zda se jedná o jiné úvěry či zápůjčky. Žalobkyně dále nezkoumala měsíční výdaje žalovaného, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného, pouze se spolehla na tvrzení žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že nahlédla do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registrů NRKI a BRKI, avšak k prokázání těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

29. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 16 991,27 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému zaslala (17 000 Kč) a částkou, kterou žalovaný již uhradil (8,73 Kč).

30. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne 28. 1. 2026, která mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 30. 1. 2026 (doručena třetí pracovní den po jeho odeslání – tedy 2. 2. 2026), uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 16 991,27 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 6. 2. 2026, tedy po uplynutí tří denní lhůty stanovené v předžalobní upomínce.

31. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, a také smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 18 834,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 488,13 Kč od 14. 6. 2025 do 5. 2. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 496,86 Kč od 6. 2. 2026 do zaplacení částečně zamítnout (výrok II.).

32. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 23. 6. 2026 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.

33. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když oba účastníci měli částečný úspěch ve věci.

35. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.