7 C 147/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 893 194,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni: -) částku ve výši 91 110,93 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 91 110,93 Kč od [datum] do zaplacení, -) částku ve výši 655 181,03 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 655 181,03 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se částečně zamítá co do: -) částky 8 784,91 Kč, -) částky 1 972 Kč, -) kapitalizovaného smluvního úroku ke dni [datum] ve výši 46 006,62 Kč, -) smluvního úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 100 367,84 Kč od [datum] do zaplacení, -) kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni [datum] ve výši 13 120,10 Kč, -) zákonného úroku z prodlení z částky 100 367,84 Kč od [datum] do [datum], -) zákonného úroku z prodlení z částky 8 784,91 Kč od [datum] do zaplacení, -) částky 109 895,69 Kč, -) částky 26 250 Kč, -) kapitalizovaného smluvního úroku ke dni [datum] ve výši 125 633,24 Kč, -) smluvního úroku ve výši 7,90 % ročně z částky 765 076,72 Kč od [datum] do zaplacení, -) kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni [datum] ve výši 100 309,37 Kč, -) zákonného úroku z prodlení z částky 765 076,72 Kč od [datum] do [datum] a -) zákonného úroku z prodlení z částky 109 895,69 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 9 449,90 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne [datum] a doplněnou podáním ze dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 100 367,84 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ke dni [datum] ve výši 46 006,62 Kč, smluvním úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 100 367,84 Kč od [datum] do zaplacení, smluvním poplatkem ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni [datum] ve výši 13 120,10 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 100 367,84 Kč od [datum] do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 765 076,72 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ke dni [datum] ve výši 125 633,24 Kč, smluvním úrokem ve výši 7,90 % ročně z částky 765 076,72 Kč od [datum] do zaplacení, smluvním poplatkem ve výši 26 250 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni [datum] ve výši 100 309,37 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 765 076,72 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] (dále jen„ smlouva o kreditní kartě“), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě, který umožnil žalovanému čerpat prostředky až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Výše úvěrového limitu byla měněna dvěma dodatky ze dne [datum] a [datum], kdy konečná výše povoleného limitu činila 100 000 Kč. Současně byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 21,99 % ročně. Vyčerpanou jistinu úvěru měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [číslo] vyčerpané jistiny, a to vždy nejpozději 25. dne příslušného měsíce. Žalovaný ani přes upomínku právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] neplnil, proto došlo ke dni [datum] k odstoupení od smlouvy o kreditní kartě ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, které bylo žalovanému doručeno dne [datum]. Žalovaný celkem čerpal peněžní prostředky ve výši 99 895,84 Kč a na svůj dluh uhradil částku ve výši 8 784,91 Kč.

3. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru reg. [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 970 000 Kč s dobou trvání 72 měsíců a splatností dne [datum]. Současně byla sjednána úroková sazba ve výši 7,90 % ročně. Úvěr měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 17 147 Kč, současně se žalovaný zavázal splácet i pojištění měsíční splátkou ve výši 970 Kč Lhůta pro čerpání úvěru žalovanému skončila dne [datum], od následujícího dne byl povinen splácet vyčerpanou jistinu spolu s úrokem, a to vždy k 10. dni kalendářního měsíce. Žalovaný ani přes upomínku právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum], ve které mu byla poskytnuta lhůta pro plnění do [datum], neplnil. Žalovaný celkem čerpal peněžní prostředky ve výši 970 000 Kč a na svůj dluh uhradil částku ve výši 314 818,97 Kč.

4. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávek z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu na svůj dluh ničeho neuhradil.

5. Žalovaný je státním občanem Německa, avšak má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

7. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala o projednání a rozhodnutí věci v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud rozhodl ve věci v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

8. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav a má za prokázané následující:

9. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne [datum], z přehledu poplatků spojených s úvěrem a splátkový kalendář, z informací k doplňkovým službám k osobním kreditním kartám A karta a [jméno] karta a z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud naznal, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o kreditní kartě, v rámci které se zavázala vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnout žalovanému úvěr s výší povoleného limitu 10 000 Kč. Úroková sazba činila 21,99 % ročně. Součástí předmětné smlouvy byl i sazebník, kde byly vymezeny veškeré poplatky spojené s poskytnutím kreditní karty a úvěru včetně sankčních poplatků. Z dodatku ke smlouvě o kreditní kartě ze dne [datum] a z žádosti o zvýšení celkové výše úvěru k osobní kreditní kartě se podává, že výše úvěrového limitu byla zvýšena na 30 000 Kč. Z dodatku ke smlouvě o kreditní kartě ze dne [datum] a z žádosti o zvýšení celkové výše úvěru k osobní kreditní kartě se podává, že výše úvěrového limitu byla zvýšena na 100 000 Kč. Z čestného prohlášení o výši příjmu se podává, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako IT technik a jeho průměrná měsíční mzda činí 85 000 Kč. Z historického výpisu se podává, že úvěr byl žalovanému poskytnut a tento ho i čerpal.

10. Z dopisu nazvaného odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne [datum] a dodejky se podává, že pro porušení podmínek smlouvy ze strany žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy o kreditní kartě odstoupila.

11. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek a výpisu z úvěrového účtu soud naznal, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 970 000 Kč, přičemž doba čerpání byla sjednána do [datum]. Úvěr měl v části 745 000 Kč, z čehož 345 000 Kč připadalo na úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně, sloužit ke konsolidaci úvěrů již stávajících. Úroková sazba činila 7,90 % ročně. Peněžní prostředky spolu s poplatkem za pojištění se žalovaný zavázal uhradit nejpozději do [datum] formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 11 147 Kč. Z historického výpisu se podává, že úvěr byl žalovanému poskytnut a tento ho i čerpal.

12. Upomínka ze dne [datum] a dodejka dokládá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a vyzván k okamžitému splacení úvěru.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podací stvrzenky soud naznal, že došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobce na žalobce.

14. Výzva k úhradě dluhu ze dne [datum] prokazuje, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

15. Upomínky ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] [datum] a oznámení o neprovedení splátky ze dne [datum] a [datum] dokládají, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužných částek.

16. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně v žalobě netvrdila ničeho, jako důkaz bylo předloženo pouze čestné prohlášení o výši příjmů, jak je uvedeno výše.

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

18. Na žalobkyni byly platně postoupeny pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o kreditní kartě a z titulu smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy o kreditní kartě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnout žalovanému úvěr s výší povoleného limitu 100 000 Kč. Žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 99 895,84 Kč a na svůj dluh uhradil částku ve výši 8 784,91 Kč. Na základě smlouvy o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 970 000 Kč s dobou trvání 72 měsíců a splatností dne [datum]. Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 314 818,97 Kč.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutí zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného nijak nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného, resp. v případě příjmů vycházela pouze z čestného prohlášení o výši příjmů, výdaje žalovaného však nezkoumala vůbec.

20. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

21. Na posouzení nároků ze smlouvy o kreditní kartě soud aplikoval ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva byla uzavřena dne [datum]. Na posouzení nároků ze smlouvy o úvěru soud aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva byla uzavřena dne [datum]. <i>22. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>23. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 25. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>24. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>25. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>26. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>27. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>28. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>29. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>30. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>31. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>32. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>33. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 34. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

35. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 36. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

37. Žalobkyně byla usnesením nadepsaného soudu č. j. 7 C 147/2022-58 ze dne 27. 4. 2022 vyzvána k doplnění tvrzení, že smlouva o úvěru a smlouva o kreditní kartě byla sjednána platně, resp. že právní předchůdkyně žalobkyně splnila své povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně k dotazu soudu ničeho k posuzování úvěruschopnosti žalovaného nesdělila.

38. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když sice zkoumala příjmy žalovaného (čestné prohlášení o výši příjmů), ale tyto informace neověřila (příjem žalovaného byl uveden ve zcela nadstandardní výši), např. z pracovní smlouvy, výplatních pásek, výpisu z účtu žalovaného apod. Navíc právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala výdaje žalovaného. Nemohla tak získat reálnou představu o jeho majetkových poměrech.

39. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru a smlouvy o kreditní kartě uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu.

40. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

41. Dále soud uvádí, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

42. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry ve sjednaných splátkách, a proto jsou obě spotřebitelské smlouvy, které odporují zákonu, neplatné; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný peněžní prostředky na základě neplatných smluv, je povinen tyto částky vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 91 110,93 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy o kreditní kartě (99 895,84 Kč), a částkou, kterou ji žalovaný uhradil (8 784,91 Kč). Bezdůvodné obohacení žalovaného dále soud vyčíslil částkou 655 181,03 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru (970 000 Kč), a částkou, kterou ji žalovaný uhradil (314 818,97 Kč).

43. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o kreditní kartě a smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v upomínce ([datum]), když tato jí byla doručena třetí pracovní den po jejím odeslání právní předchůdkyní žalobkyně.

44. Pro úplnost soud uvádí, že i když každá úvěrová smlouva byla uzavřena v době účinnosti spotřebitelského zákona v odlišném účinném znění, závěry o absolutní neplatnosti obou smluv jsou shodné. Zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 25. 2. 2013, v § 9 odst. 1 stanoví povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti na základě získaných informací a podkladů. Tuto podmínky žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila, neboť posuzovala pouze (neověřené a zcela nadstandardní) příjmy žalovaného, nikoli výdaje. Proto nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, když výdaje mohly reálně přesahovat výši příjmů žalovaného. Zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, stanoví v ustanovení § 86 odst. 1 podmínku obdobnou, navíc v § 78 odst. 1 zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru ještě přísnější, a to v podobě uchování podkladů a dokumentů, na základě kterých byly příjmy a výdaje ověřovány. Skutečnost, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nezkoumala žádným způsobem výdaje žalovaného tak působí neplatnost obou úvěrových smluv.

45. Rovněž soud uvádí, že ač v případě smlouvy o úvěru byla částka ve výši 745 000 Kč použita na konsolidaci dluhů, jednalo se rovněž o významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru o částku 225 000 Kč, tj. na právní předchůdkyni žalobkyně se vztahovala povinnost zakotvená v ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V této souvislosti nelze přehlédnout, že i částka ve výši 345 000 Kč určená na konsolidaci náležela právní předchůdkyni žalobkyně, přičemž u této smlouvy rovněž nebylo prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Bez tohoto zkoumání u prvotní smlouvy by následnou konsolidací docházelo k obcházení cit. povinnosti.

46. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o kreditní kartě a smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků a úroků z úvěru, soudu nezbylo než žalobu částečně zamítnout, jak je uvedeno ve výroku II.

47. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání dne [datum] sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla o skutečnosti, že soud nemá posouzení úvěruschopnosti žalované za prokázané informována již usnesením nadepsaného soudu, jak je uvedeno výše.

48. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/2010).

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 449,90 Kč, přičemž tato částka představuje 11,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 55,78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,22 %, kdy bylo přihlédnuto k veškerým přiznávaným i zamítaným částkám včetně příslušenství). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 44 660 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 893 194,56 Kč sestávající z částky 11 900 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a jednoho úkonu uvedeného v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 650 Kč ve výši 6 436,50 Kč.

50. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.