7 C 149/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 25 217,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni částku 11 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 400 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se částečně zamítá co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 13 817,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 626,86 Kč od 17. 7. 2025 do 22. 12. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 226,86 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 25 217,38 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného revolvingového spotřebitelského úvěru, který poskytla žalované na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 17. 3. 2025. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 11 400 Kč, a žalovaná se zavázal splatit tuto částku spolu s úrokem ve výši 0,98 % denně a s poplatkem za každé vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 16. 4. 2025 a konec kreditového rámce byl ujednán dnem 5. 9. 2026. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a předpis denních splátek. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované tak, že zjišťovala počet členů domácnosti, příjmy domácnosti, měsíční výdaje žalované, ověřila výši čistého příjmu žalované (25 000 Kč) výpisem z účtu a výplatními páskami. Dále provedla kontrolu registrů: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr hledaných osob, sankční seznamy a registry bankovních a nebankovních klientských informací. Žalovaná se identifikovala jménem, příjmením, pobytem, e-mailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu, kdy byla její identita ověřena prostřednictvím licence AISP. Úvěr byl vyplacen na účet žalované č. , č. účtu, dne 17. 3. 2025. Žalovaná se následně dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Smlouva byla vypovězena dne 16. 7. 2025, přičemž žalovaná se dostala do prodlení dne 17. 7. 2025. Nesplacená pohledávka činí 25 012,11 Kč, skládající se z jistiny 11 400 Kč, poplatku za vyplacení jednotlivých částek úvěru 226,86 Kč a smluvního úroku 13 385,25 Kč. Žalobkyně dále nárokuje částku 205,27 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru za prvních 90 dní prodlení od 17. 4. 2025 do 16. 7. 2025, v souladu se smlouvou. Žalovaná na dlužnou částku nic neuhradila ani přes předžalobní výzvu odeslanou dne 18. 12. 2025.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. v případě žalované soud její souhlas předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 3. 2025 vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 11 400 Kč, který byl žalovaná oprávněna čerpat i opakovaně. Žalovaná se zavázala k úvěru zaplatit úrok ve výši 0,983 % denně a poplatek za vyplacení jednotlivé části úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, a to v pravidelných denních splátkách ve výši určené předpisem splátek. Totožnost žalované žalobkyně ověřila náhledem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, a z fotografie občanského průkazu žalované (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 17. 3. 2025, předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizace ověření totožnosti, fotografie občanského průkazu žalované a obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně).

5. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud naznal bližší úpravu práv a povinností účastníků, v čl. 8.4 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení (všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 27. 5. 2024).

6. Majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, byla žalovaná, které žalobkyně dne 17. 3. 2025 zaslala částku 11 400 Kč (sdělení , právnická osoba, . ze dne 20. 5. 2026, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého příjmu žalované činí 20 400 Kč, výše příjmu uvedeného spotřebitelem činí 20 500 Kč, výše měsíčních výdajů na splácení půjček 0 Kč a na bydlení 5 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje ve výši 5 000 Kč a zbytné výdaje ve výši 5 000 Kč, výše minimálních vypočítaných výdajů činí 16 910 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti ze dne 7. 3. 2025, identifikované příjmy).

8. Žalobkyně žalované zaslala dne 16. 12. 2025 výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 12. 2025, kterou vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 26 607,54 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 4 960 Kč, a to do tří dnů (výzva k úhradě ze dne 14. 12. 2025, potvrdenie o podaji doporučenej zásielky ze dne 16. 12. 2025).

9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17. 3. 2025 uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 11 400 Kč, a to zasláním na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutou částku úvěru společně s úrokem ve výši 0,983 % denně a s poplatkem za každé jednotlivé vyplacení částky úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky. V případě prodlení se splácením se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do úplného splacení dluhu. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Žalobkyně neprovedla před poskytnutí úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalované.

11. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

17. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

24. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

25. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

26. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nikterak neověřila příjmy žalované, resp. ověřila pouze příchozí platby na bankovní účet žalované, avšak již nezkoumala, zda se jedná o skutečný příjem žalované (např. ze zaměstnání) nebo zda se jedná o jiné úvěry či zápůjčky. Žalobkyně dále nezkoumala měsíční výdaje žalované, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalované, pouze se spolehla na její tvrzení. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že nahlédla do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registrů NRKI a BRKI, avšak k prokázání těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy.

27. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 11 400 Kč, která představuje částku, kterou žalobkyně žalované prokazatelně poskytla v souvislosti s úvěrem.

28. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne 14. 12. 2025, která jí byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 16. 12. 2025 (doručena třetí pracovní den po jeho odeslání – tedy 19. 12. 2025), uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 11 400 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 23. 12. 2025, tedy po uplynutí tří denní lhůty stanovené v předžalobní upomínce.

29. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, a také smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 13 817,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 626,86 Kč od 17. 7. 2025 do 22. 12. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 226,86 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení částečně zamítnout (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci byla úspěšnější žalovaná, které však žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

31. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaná v řízení netvrdila nic ohledně toho, jaké jsou její možnosti, soudu proto nezbylo než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.